Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Kdybyste v podnikání, které neslouží jako hlavní zdroj příjmů, přišli špatným rozhodnutím o větší část peněz, řekli byste to svému muži? Může se stát, že se vám podaří peníze za pár let získat zpět. Není tím ohrožená vaše domácnost nebo chod podniku. Řekli byste to svému muži nebo si to nechali pro sebe a doufali, že je vyděláte zpět?
Rekla.
To zalezi na konkretni situaci, jak to doma mas, ale jsem pro, to rict.
Kdyz to neni hlavni zdroj tvych prijmu, tak vas to financne nijak moc neovlivni a muz urcite nebude zurit.
Takze ano. ![]()
Jestli to jsou společné peníze, tak je fér to říct. Jestli jen tvoje, tak záleží, jak to máte nastavené - já říkám všechno a všem na potkání (hlavně u těch nepříjemností se mi pak uleví, a kolikrát mi i druzí pomohou cennými radami).
A taky předpokládám, že peníze z vedlejší činnosti v zásadě nijak nechybí, takže ani o žádný velký problém nejde.
Spíš mě zaujala ta formulace „za pár let to můžu vydělat zpátky“. ![]()
Ano, řekla bych to. Toto jsou podle mě důležité věci a je potřeba je s partnerem sdílet. Špatné rozhodnutí může udělat každý.
@Anonymní píše:
Kdybyste v podnikání, které neslouží jako hlavní zdroj příjmů, přišli špatným rozhodnutím o větší část peněz, řekli byste to svému muži? Může se stát, že se vám podaří peníze za pár let získat zpět. Není tím ohrožená vaše domácnost nebo chod podniku. Řekli byste to svému muži nebo si to nechali pro sebe a doufali, že je vyděláte zpět?
A to špatné rozhodnutí byla náhoda, která by se mohla stát každému, nebo fakt pitomost?
Já jen, že zhruba takhle začínají historky o tom, jak někdo chce první ztrátu vyrovnat nějakým super obchodem, ten jde do kytek taky a spláchne rezervy, na třetí pokus už si musí půjčit a jde to do kytek všechno.
Jestli si sebekriticky přiznáš, že v něčem býváš měkká a potřebuješ dohled, tak bys měla manžela zapojit nebo to přeorganizovat.
Např. pokud se necháváš ukecat k dodávkám na fakturu místo abys trvala na záloze nebo platbě předem a podobně.
@Chytrak píše:
To zalezi na konkretni situaci, jak to doma mas, ale jsem pro, to rict.
Kdyz to neni hlavni zdroj tvych prijmu, tak vas to financne nijak moc neovlivni a muz urcite nebude zurit.Takze ano.
Bojím se, že bude ze mě zklamaný. Že bude doma špatná atmosféra, že se svěřením mu vše jen zhorší. Chtěla bych mu to říct, ale mám strach… Nikdy na mě nebyl zlý a o to víc mě to mrzí a je pro mě těžší se s tím svěřit… I když jsou to mé úspory z předmanželství.
@Anonymní píše:
Bojím se, že bude ze mě zklamaný. Že bude doma špatná atmosféra, že se svěřením mu vše jen zhorší. Chtěla bych mu to říct, ale mám strach… Nikdy na mě nebyl zlý a o to víc mě to mrzí a je pro mě těžší se s tím svěřit… I když jsou to mé úspory z předmanželství.
Tak tomu nerozumim. Kdyz vis, ze nebude zly a navic jsou to tve penize, tak z ceho mit strach?
Proste to udelej a hotovo.
A radsi uz nikdy nepodnikej, viditelne na to nemas naturu, protoze hroutit se z „male“ ztraty pri podnikani nemuzes, nejsi na to typ, kdyz te ovlada iracionalni strach a desis se hlouposti jako rict nejblizsi osobe pravdu.
@SábaW píše:
Docela si na to kápla. Udělala jsem rozhodnutí riskovat a vydělat. Jenže podnik zkrachoval a část peněz byla pryč. Chtěla jsem to zachránit a viděla obchodní příležitost jinde… Zpětně vím, že jsem se rozhodla pod tlakem z první ztráty a na základě malého množství informací. Od té doby se držím při zemi. Už neriskuji… Podnikání běží dal. Ale moc mě to trápí…
Tak jestli už víš, že si to nezopakuješ a ta ztráta je ohraničená, svěřováním manželovi už nic nezachráníš.
Když ty peníze nechybí a nepočítá s nimi ani on jako s nějakou rezervu, tak si to můžeš odúčtovat jako školné ze školy života a nechat si to pro sebe. ![]()
Ano, řekla, uhryzalo by mě to zevnitř. Možná bude chvilku dusno, manžel o té rezervě věděl a nebo byla úplně na tajno? Se vztyčenou hlavou do toho ![]()
Ano, samozřejmě že to chceš přiznat svému muži a to co nejdřív. Protože jinak to prasnke a to v tu nejméně vhodnou cvhvíli - v okamžiku kdy nastane průšvih a najednou se zjistí, že úspory jsou fuč.
A vždycky to praskne - je hloupost si namlouvat cokoliv jiného.
A pak je to důvod k rozchodu. To že se ti něco nepovedlo se dá řešit. To že budeš lhát, aby si svou chybu zakryla je mnohem, mnohem horší.
Navíc jakmile začneš vymýšlet voloviny, jak to co nejrychleji vydělat zpět, tak vzhledem kt omu, že zjevně nejsi nejlepší podnikatelka, tak na tom proděláš ještě víc.
Potřebuješ nezávislé oči, aby ti pomohly reálně zhodnotit situaci a minimalizovat škody.
Ano obavy jsou namístě, ale lež a zatloukání to celé jen zhorší. Potřebujete to řešit společně.
Teď zvládneš reakci, i když nebude pěkná a společně najdete řešení.
Jakmile začneš lhát a zatloukat, celé to mnohonásobně zhoršíš.
Už takhle je základní zádrhel že si vybrala společné úspory a vyhodila je do vzduchu bez konzulatce se svým mužem. Jakmile začneš zatloukat a lhát, tak to celé ještě znásobíš.
Co chceš po svých dětech, když udělají chybu? Aby ji zatloukali a nebo aby přišli, přiznali se a pomohli to napravit? A pokud ty to nezvládneš, tak nemáš nárok to chtít po svých dětech.
Já nevím, jak to máte. Žes je vůbec vybrala a takhle s nimi naložila, bez jeho vědomí?
Kdybyste v podnikání, které neslouží jako hlavní zdroj příjmů, přišli špatným rozhodnutím o větší část peněz (úspor), řekli byste to svému muži? Může se stát, že se vám podaří peníze za pár let získat zpět. Není tím ohrožená vaše domácnost nebo chod podniku. Řekli byste to svému muži nebo si to nechali pro sebe a doufali, že je vyděláte zpět?
Příspěvek upraven 01.10.20 v 16:20