Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak at ji poradí ten psycholog. Doma at o tobě nemluví a ty s ní budu vztah dál, můžete na nákupy, pect cukrovi, záleží co jí baví. At má chudák holka alespoň nějaký kladný ženský vzor a oporu 👍
Tohle podle mě není v tvé kompetenci vyřešit, když se o to budeš snažit, bude to akorát vnímáno jako útok. I když nejsi důvodem rozchodu, stejně budeš vnímaná jako sok. Doporučuji fakt matku neřešit, to musí buď otec (má neutrálnější postavení), nebo přímo dcera.
Já mám matku i macechu, s oběma skvělý vztah, ale před mamkou jsem se snažila o maceše mluvit vždy minimálně, protože vím, že doooost žárlila. I když rozvod byl už dááávno, nebyla jeho důvodem a bylo to už všechno dost zahojené. Prostě když si představím, že moje dítě má ve svém životě osobu, která je vlastně „druhá matka“, tak je to vážně nepříjemné, když jsem do té doby pro to dítě vším jen já.
I to kamarádění s matkou bych nezkoušela - moje si ze zdvořilosti potykaly až po dvaceti letech na mé svatbě, ale rozhodně v kontaktu nejsou a nebudou.
Držím palce.
Takže jste se snažili matce sebrat její dítě? Získat ji do výhradní péče? No tak to pak chápu matku, že se tak chová. Mě chtít někdo sebrat moje dítě, tak to neskončí dobre. A ještě do výhradní péče? Jak vás mohla napadnout taková šílenost? K výhradní péči musí být sakra vážný důvod.
@ztracena_brambora píše:
Tohle podle mě není v tvé kompetenci vyřešit, když se o to budeš snažit, bude to akorát vnímáno jako útok. I když nejsi důvodem rozchodu, stejně budeš vnímaná jako sok. Doporučuji fakt matku neřešit, to musí buď otec (má neutrálnější postavení), nebo přímo dcera.
Já mám matku i macechu, s oběma skvělý vztah, ale před mamkou jsem se snažila o maceše mluvit vždy minimálně, protože vím, že doooost žárlila. I když rozvod byl už dááávno, nebyla jeho důvodem a bylo to už všechno dost zahojené. Prostě když si představím, že moje dítě má ve svém životě osobu, která je vlastně „druhá matka“, tak je to vážně nepříjemné, když jsem do té doby pro to dítě vším jen já.
I to kamarádění s matkou bych nezkoušela - moje si ze zdvořilosti potykaly až po dvaceti letech na mé svatbě, ale rozhodně v kontaktu nejsou a nebudou.
Držím palce.
Jak jsi tohle vnímala jako dítě/teenager, že před mamkou nemůžeš mluvit o někom, kdo je pro tebe důležitý? Samozřejmě jen, pokud chceš odpovídat. ![]()
U nás taky, když se omylem zmíním o jednom vzdálenějším členovi rodiny, jako by do místnosti najednou vešel chlad a nesouhlas. Je mi to nepříjemné i jako dospělému, moc si nedovedu představit pocity dítěte, které musí takhle filtrovat.
@ztracena_brambora já jsem měla taky matku i macechu a nesměla jsem před jednou mluvit o druhé
jenže mamka o ni kolikrát začínala i sama a používala na to takovy pohrdavý tón a úsměšný usklebek, a pak do mě ještě rypala, když jsem se snažila hovoru vyhnout
no proste pakarna
dela to dodnes a dodnes mi to neni příjemný.
Jsou věci, které člověk neovlivní a musí je prostě přijmou. Prostě má holka mámu takovou, jaká je. Já bych to aktivně neřešila. U náš to došlo tak daleko, že holka to řešit chce, sama. Pak je lepší se fakt poradit s psychologem, kterému důvěřuje, než sbírat rady na emiminu.
Hlavně dítěti nic necpat do hlavy, neodzivat si své frustrace s matkou přes ní. A s ní fakt řešit jen to, o co ona sama projeví aktivně zájem.
@Anonymní píše:
Takže jste se snažili matce sebrat její dítě? Získat ji do výhradní péče? No tak to pak chápu matku, že se tak chová. Mě chtít někdo sebrat moje dítě, tak to neskončí dobre. A ještě do výhradní péče? Jak vás mohla napadnout taková šílenost? K výhradní péči musí být sakra vážný důvod.
A co když je dítě v péči matky? Pak to asi chápeš i obráceně, že?
@broskvová zmrzlina Asi v pohodě, jen jsem měla blbej pocit, když mi to ulítlo omylem, typicky protože to bylo součástí nějakého zážitku, o který jsem se podělit chtěla. Přijde mi to dost podobný jako situace, když se svým současným přítelem nemluvíš o vašich ex (minimálně na začátku vztahu). ![]()
Možná by to chtělo i pohled ze strany matky. Třinactileta holka je v pubertě, citlivé období a pendluje mezi několika dospělými, kteří si přes ní vyřizují svoje mindraky.
Zakladatelka si taky protiřečí, nechci ji holku sebrat, ale usilovala jsem o výhradní péči. Celé je to napsáno hodně tendenčně.
@Anonymní píše:
V první řadě bych poprosila o anonym.Ahoj všichni. Nemůžu spát, protože mě něco trápí. Můj manžel má 13ti letou dceru z předchozího vztahu. Máme spolu moc hezký vztah, hodně jsme si sedli. Bohužel, její matka mě neustále před holkou pomlouvá. Zakazuje ji se mnou komunikovat, dává ji tresty, když o mě holka promluví. Já jsem se snažila se s manželovou bývalou i sblížit, ale nic… Nechápu, co ji vadí, dítě ji přece ukrást nechci. Nemrzí mě, co o mě říká. Mrzí mě, že dcerka už je velká, má na to svůj názor a jenom ji těmi hloupými řečmi stresuje. Ona dobře ví, že to tak není a nelíbí se jí, že o mě mamka takhle mluví. Kolikrát si říkám, aby těmi pomluvami tu holku neztratila… Dokonce jsem se i snažila na čas s holkou omezit kontakt, aby se obnovil vztah mezi ní a vlastní matkou (vztah není zrovna nejlepší). A ona? Místo toho je vše stále stejné a ještě cpe do holky nesmysly.
Nemáte nějakou radu? Asi ani ne, jak na matku, ona už jiná nebude… Spíš jak pomoct dcerce? Už tak na tom není psychicky dobře, dochází k dětskému psychologovi.
Jinak, kdyby se někdo ptal, do výhradní péče jsme se dcerku snažili získat, bohužel to nevyšlo. A ještě něco, nejsem důvod jejich rozchodu. Děkuji za rady.
Prvni, co me prastilo do oci je
Dcerka sama chtela zmenit vychovne prostredi nebo proc?
Koukám, další svatá Máří, která si „rozumí“ s dítětem svého partnera lépe než jeho vlastní matka. Hotová selanka! ![]()
@Anonymní píše:
V první řadě bych poprosila o anonym.Ahoj všichni. Nemůžu spát, protože mě něco trápí. Můj manžel má 13ti letou dceru z předchozího vztahu. Máme spolu moc hezký vztah, hodně jsme si sedli. Bohužel, její matka mě neustále před holkou pomlouvá. Zakazuje ji se mnou komunikovat, dává ji tresty, když o mě holka promluví. Já jsem se snažila se s manželovou bývalou i sblížit, ale nic… Nechápu, co ji vadí, dítě ji přece ukrást nechci. Nemrzí mě, co o mě říká. Mrzí mě, že dcerka už je velká, má na to svůj názor a jenom ji těmi hloupými řečmi stresuje. Ona dobře ví, že to tak není a nelíbí se jí, že o mě mamka takhle mluví. Kolikrát si říkám, aby těmi pomluvami tu holku neztratila… Dokonce jsem se i snažila na čas s holkou omezit kontakt, aby se obnovil vztah mezi ní a vlastní matkou (vztah není zrovna nejlepší). A ona? Místo toho je vše stále stejné a ještě cpe do holky nesmysly.
Nemáte nějakou radu? Asi ani ne, jak na matku, ona už jiná nebude… Spíš jak pomoct dcerce? Už tak na tom není psychicky dobře, dochází k dětskému psychologovi.
Jinak, kdyby se někdo ptal, do výhradní péče jsme se dcerku snažili získat, bohužel to nevyšlo. A ještě něco, nejsem důvod jejich rozchodu. Děkuji za rady.
Matka začala tohle dělat kdy? Po tom, kdy jste se snažili dceru dostat do vhradní péče? Píšeš, že jí dceru nebereš, ale pokus tam vlastně byl. Dítě je obou, není jen matky, nebo otce. Matka žije sama, nebo proč na tebe tolik nasazuje, když píšeš, že jsi nebyla příčina jejich rozchodu? Asi na tebe žárlí, na vztah, který máš s dcerou, jinak si to neumím vysvětlit ![]()
Proc jste ji proboha chteli do vyhradni pece?
Jak dlouho jste spolu s manzelem?
Jak dlouho je to od jejich rozchodu?
Chová se, jako bych jí chtěla dceru ukrást.. My jí jen chtěli do výhradní péče.
Dobrý vtip. ![]()
V první řadě bych poprosila o anonym.
Ahoj všichni. Nemůžu spát, protože mě něco trápí. Můj manžel má 13ti letou dceru z předchozího vztahu. Máme spolu moc hezký vztah, hodně jsme si sedli. Bohužel, její matka mě neustále před holkou pomlouvá. Zakazuje ji se mnou komunikovat, dává ji tresty, když o mě holka promluví. Já jsem se snažila se s manželovou bývalou i sblížit, ale nic… Nechápu, co ji vadí, dítě ji přece ukrást nechci. Nemrzí mě, co o mě říká. Mrzí mě, že dcerka už je velká, má na to svůj názor a jenom ji těmi hloupými řečmi stresuje. Ona dobře ví, že to tak není a nelíbí se jí, že o mě mamka takhle mluví. Kolikrát si říkám, aby těmi pomluvami tu holku neztratila… Dokonce jsem se i snažila na čas s holkou omezit kontakt, aby se obnovil vztah mezi ní a vlastní matkou (vztah není zrovna nejlepší). A ona? Místo toho je vše stále stejné a ještě cpe do holky nesmysly.
Nemáte nějakou radu? Asi ani ne, jak na matku, ona už jiná nebude… Spíš jak pomoct dcerce? Už tak na tom není psychicky dobře, dochází k dětskému psychologovi.
Jinak, kdyby se někdo ptal, do výhradní péče jsme se dcerku snažili získat, bohužel to nevyšlo. A ještě něco, nejsem důvod jejich rozchodu. Děkuji za rady.