Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Poporodní deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.7.06 23:24
Poporodní deprese
Maminky,
zajímalo by mne, jak jste to měly s poporodní depresí. Varoval Vás před ní někdo? Byla poprvé nejhorší a napodruhé už nepřišla? Jak dlouho trvala?
Mně se napoprvé narodil mrňavý uřvánek. S ustavičným pláčem přestal až když mu byl rok, takže má depka trvala taky rok. Napodruhé se narodilo sluníčko, takže se depka nekonala…
Pomohlo Vám při té depresi něco? Má smysl rodičku depresi vůbec utěšovat? je schopná věřit, že opravdu bude jednou líp? Taky jste měly pocit, že jste špatné matky, protože jste necítily lásku, jem únavu a smutek?
Díky za odpovědi, Mickie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.7.06 23:45
Ja cekala, ze se mi narodi pekny „hajzlik“ takze jsem az tak prekvapena po narozeni prvniho ditka nebyla - ale napodruhe jsem sok mela - narodilo se mi spave, mile a klidne miminko - tedy pokud jsem byla ochotna tolerovat, ze spinka na brisku (coz nebyl s nanny problem) - a to jsem teda necekala - popravde me to sokuje dodneska.
Poporodni deprese se tedy nekonala - ale to je tim, ze jsem si to opravdu nelakovala naruzovo… Jen jsem marne ocekavala ten naval materske lasky a poznani tajemnstvi zivota… Rikala jsem si, jestli nejsem nejaka divna, kdyz to tak malo prozivam. Myslim, ze podobne osvicenecke reci nadelaji hodne skody…
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.06 00:10
Jojo,
kdybych si šestinedělí malovala podle článků v chytrých časopisech, kdy maminka má miminko, cítí se naplněná něhou a láskou, kojení nebolí, tatínek jí pomáhá a všichni se mají moc rádi a miminko, po celý prenatální život opečovávané, a proto klidné a hodné, si něžně brouká nebo spí a ona citlivě vnímá jeho potřeby, protože ji vede láska mateřská, vše doprovázeno fotografiemi načesaných a nalíčených štíhlých žen s něžným spícím uzlíčkem v náručí, tak se pak v reálu asi oběsím. 
Dalis je paličatý, vytrvalý, zvědavý nespavec toužící na střídačku po lidském kontaktu a objevování světa 24 hodin denně a prosazuje svou vcelku nevybíravým způsobem, záchvaty miminčí roztomilosti jsou sice úžasné, ale nepředvídatelné. Geny jsou bestie neošulitelné. 
Hodně mi pomohla upřímnost jak maminek tady na emiminu, tak některých kamarádek, které potíže při sžívání se s miminkem netajily jako své selhání, ale mluvily o nich jako o součásti života. Holky dík moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.06 08:25
Mickie,tak já to měla naopak.První porod skončil neplánovaným CŘ.Ale po 14dnech jsem nevěděla,že jsem rodila.A neměla tušení co je to poporodní splín.
Druhý porod byl sice úžesně rychlý,ale klešťový.Hned když jsem prcka viděla jsem se do něj zamilovala,bylo to vymodlené a vybrečené dítě.Ale poporodní deprese udeřila v plné síle trvala skoro rok.Byl to děs.Chvíleme jsem měla pocit,že jen přežívám.A doma jsdem se vždy dozvěděla,že jsem hysterka.Až už bylo hodně zle,tak mě teprve manža podpořil.Dokonce jsem přemýšlela o psychologovi.
Možná,že kdyby mě to potkalo poprvé,tak by mě to tak nezaskočilo podruhé.
Teď má Vojtíšek 14měsíců a všechno je v pořádku.
Dana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.06 08:34
Tak já jsem si při prvním porodu opravdu depresi „užila“.Asi třetí den po porodu jsem začala brečet a to mi vydrželo asi půl roku.Pak jsem se až srovnala s tím,že to miminko je můj syn a mám ho napořád .No o škodlivosti článků z některých časopisů na moji psychiku ani psát nebudu,ale ty mě rozhodily ještě víc, pocit,že je všechno špatně ještě nabral na síle…Manžel to nechápal, tam teda podpora byla v tom,že odcházel ještě více pracovat,když ho doma čekala ubrečená žena.ALe pak se to zlomilo, naštěstí a já tu lásku a životní radost přece jenom přivolala.
No a podruhé, vyzbrojená s vůlí překonat dlouhý porod a deprese, se vůbec nic nekonalo 
Neukápla mi ani slzička a mimča (ač rozhodně nespavějšího a náročnějšího) jsem si užívala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.06 09:33
Mickie, já chytla depku už v porodnici a občas mívám záchvaty dodnes, naposled včera, a to mám opravdu nadprůměrně milé a hodné dítě. Nejvíc mě vyčerpávají přerušované noci nebo - a to je současný stav, kdy prostě ne a nemůžu usnout, takže si nakonec kolem druhé třetí vezmu prášek, který někdy zabere někdy ne.
Můj názor: určitě dát depkující rodičce vědět, že v tom není sama, že má v někom podporu a že bude líp, ať už tomu sama věří nebo ne. Ta nejhorší krize trvá tři až šest týdnů a po tu dobu by měl s novopečenou maminkou raději někdo být doma a pomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.06 10:13
Hajinko, super stav, někdo být s tebou doma????
ALE otázka zní KDO????
KDO aby ti nelezl na nervy????
KDO aby ti nakonec svoji pomoc nevyčetl?????
KDO aby jsi k němu měla důvěru?????
Někdy si říkám, že by vůbec nebylo na škodu založit nějakou agenturu ne na hlídání dětí, ale na pomoc čestvým rodičkám.....tehdá bych dala cokoliv za to, kdybych tady měla nějakou citově nezůčastněnou osobu na výpomoc…
NIKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.06 11:41
Mám první mimčo, takže zatím nemůžu srovnávat ale ač jsem čekala hodně špatný začátek, bylo to ještě daleko horší. Už brečím 3. týden. Naštěstí jsem ještě v dobách, kdy jsem měla celý mozek funkčí, na vše upozornila manžela a ten teď ví, co se děje. Ne, utěšování opravdu nezabírá, jde skutečně jen o to, aby vám někdo nezištně pomohl, udržoval domácnost, chodil s plačícím miminkem dokud neusne, případně toho malého uřvánka odnesl co nejdál, dal vám alespoň 15 minut na vlastní hygienu a pořád vás chválil a obdivoval. No, jestli je tím pravým moje mamka, která po 3 týdnech mé samoty a depresí dorazila se slovy „ale moc si zatím neschodila, viď?“…to si nejsem jistá:-)))
PS: Jsem 100% pro agenturu! Že bych nějakou založila a přivydělávala si k mateřské? Zamlouvám si tento nápad 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.06 12:10
Tak začátky nebyli růžové ani trochu…a že by to bylo po 10měs.lepší??no možná..někdy…ale deprese mám pořád zničeho nic přijdou a zase zmizí nedokážu to ovládat,zahnat nic.
Doma bordel jak v tanku …nejsem schopná něco uklidit!nevyžehlené prádlo mi jde naproti!
každý večer si říkám ráno to udělám a každé ráno si říkám večer až malej usne to udělám a tak to jde už skoro rok 
co stím???netuším!
všechno mě vytáčí nervuje stresuje!!
Ale co mi dokáže malinko pomoci je ,že vtom nejsem sama,že jste tady vy a máte úplně stejné stavy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.06 12:18
NiKino,
tak pro mě ta pravá osoba byla právě moje zlatá hodná maminka. Ale každému vyhovuje něco nebo někdo jiný.
Ta agentura by možná byl slušný byznys
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.10.07 22:29
Dobrý den, nejsem sice mamina, ale otec a mám strach o manželku se kterou jsem 7,5 roku a o našeho 6 měsíčního syna. Do porodu a cca 2,5 měsíce po porodu vše psychicky O.K. Ale potom se manželka totálně změnila. Má všechny příznaky popisované pro poporodní depresi, teprve dnes,když pročítám internet to vidím. Manželka měla komplikovaný porod a nešlo ven lůžko. Nakonec byla operace. Manželka ráno po porodu syna vůbec nechtěla vidět a odmítala ho a brečela. Pak si myslím v pořádku, ale poslední 3 měsíce je to katastrofa a už 2× se ode mne odstěhovala. Poprvé na začátku srpna, kdy po ránu doma začala hrozně řádit, jako kdyby do ni vstoupil Satan a za doprovodu Policie, tu zavolala tchýně která u nás nikdy nebyla a žena se odstěhovala k matce. Tam vydržela 14 dní a stěhovala se zpátky. Dnes jela na sociálku něco vyřídit a vrátila se pro změnu s Městskou policií a s pani ze sociálky a odstěhovala se neznámo kam. Se mnou nekomunikovala. Nevím proč, nemá k tomu důvod. Ráno bylo vše v naprostém pořádku. Nikdy jsem ji ani synovi neublížil. Momentálně je ode dneška v azylovém domě (asi), ale odmítli mě říct kde. Je mi z toho hrozně a sám jsem to chtěl dneska skončit. Je to rouhání, ale nevěděl jsem co mám dělat. Nyní se tady dočítám, že má asi poporodní syndrom. Prosím pomozte. Co mám dělat. Vlastně ani nevím, kde se synem je. Prosím, prosím, prosím 
- Citovat
- Upravit
15.10.07 22:39
Pro anonymní:
Je mi moc líto, co se ti stalo, prosím tě, nic „neukončuj“, tvoje dítko tě ještě bude potřebovat. Vydrž a zítra nebo ještě dnes se obrať na nějakou tel.Linku bezpečí nebo důvěry - určitě ti poradí, jak dále postupovat, na jaký úřad zajít a co vlastně dělat. Hodně sil, Ziza.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.07 22:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.07 23:07
Dík za spec.diskusi, ale shlédlo ji spousta lidí a nikdo neodpověděl. 
Myslím ale, že to souvisí spíš s poporodní depresí než s manželstvím. V manželství za 7,5 roku vše O.K. jen teď po porodu katastrofa a hrozný úlety manželky. Poporodní depresy jsem tu našel v hodně diskuzích, myslím ale, že by to mělo být vše pod jedním tématem. POPORODNÍ DEPRESE, PSYCHÓZA, SPLÍN, BLUES. Nebo něco takovýho.
No držte mi palce, zítra budu místo práce obvolávat nějaké poradny. Apropos, nevíte o nějaké ? Hoďte sem link nebo odkaz. Díky všem za pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.07 23:25
Martine, dobrý nápad - zřídím rubriku poporodní splín, ju???? A hned to tam přešoupu 
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
