Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Moje spolužačka otěhotněla 7 týdnů po císaři. První dítko taky neplánovali a ted tohle.Byla v šoku, stejně jako její chlap. Nakonec si miminko nechala. Musela sice od půlky těhu ležet, rodila o dost dřív, ale neměnila by. Zpočátku to byl sice docela záhul, ale už byla v „rozjeté vlaku“,takže se to dalo zvládnout. Děti se milují a už plánuje další dvě
![]()
Co já bych za to dala! chtěla jsem dvě děti hned za sebou ted mám skoro dvou roční holčičku a snažíme se o druhé. soudit tě nebudu naopak to chápu, pro některé ženy je to prostě nepředstavitelné takhle mít po sobě hned dvě děti ale ber to tak co kdyby se ti tenkrát narodili dvojčátka? tak by jsi se taky musela postarat o obě.
a až jednou budeš chtít druhé co když ti pak nepůjde otěhotnět? koukala bych se na to právě i z jiného pohledu. každopádně tohle nikdo za tebe rozhodnout nemůže a at už se rozhodneš jakkoliv přeju vám hodně síly a at vše dobře dopadne. ![]()
Ahoj, je mi te moc lito, uplne vim, jak se citis. Za sebe bych se ale asi prekonala a na interupci nesla. Bude to tehu pro tebe obrovska zatez, kdyz mas tak maly mimco a pak ty prvni mesice po porodu taky, ale uvidis, ze to zvladnes. A obrovskou vyhodou pro tebe bude, ze budou deti vekove blizko u sebe a budou si brzo spolu hrat. Me potkalo neco podobneho, sice ne tak brzo po sobě, ale zato mam k trilete holcicce jeste dvojcata. Ze zacatku jsem taky brecela, ze to nezvladnu a ze je nechci, ale pak jsem o potratu nechtela ani slyset a rekla si, ze to proste dame. Tehu bylo sileny - dve deti v brise a k tomu starost o triletou, no ale ted je mimcum 5 tydnu (dnes presne) a jsem tak stastna, ze je mam! Je to narocny, ale da se to. Vlastne si to uzivam vic nez kdyz jsem mela jedno prvni mimco. Uz vim, jak s nima zachazet, nic me nerozhodi a vylozene si to uzivam. To u prvniho ditete nebylo, tam jsem byla ze vseho vyrizena, unavena a vyjukana a mela pocit, ze narozenim ditete pro me skoncil normalni zivot.
Tak to jeste s manzelem proberte, ale pokud ti bude manzel pomahat, urcite bych si dite nechala. Zensky jsou velky bojovnice a zvladnou vic, nez si mysli. A pak uvidis, jak budes rada, ze si deti spolu rozumi a navic to budes mit vsechno rychle „vyreseny“, dva prcky na svete a uz se budete jen tesit z toho, jak vam rostou ![]()
Sorry, ale to ze se ti to NIKDY predtim nestalo, nezna, ze se ti to nemuze stat ted nebo nekdy priste. tvoje uvazovani je tedy docela hloupe…a ma rada? pokud ted dalsi dite nechces, tak bez na potrat
Já bych si miminko nechala, zvládnout se dá hodně, ikdyž to bude náročné.
Musí to být pro tebe šok. Chápu, že nechceš jít na potrat, taky bych to nedokázala. A chápu taky, že nechceš teď další dítě. Ale máš před sebou dlouhých 8 měsíců a pak už by sis to dítě třeba i dokázala představit. Já to měla trochu jinak, otěhotněla jsem podruhé neplánovaně, ale první dcera už bylo o něco starší. Teď máme dvě holčičky a je to to nejkrásnější, co byh si dovedla představit. Holky se milujou, zabaví se, je krásné pozorovat jejich hrátky a smích. Navíc ti u ročního věkového rozdílu odpadne sourozenecká žárlivost. Prvorozený si nestihne zvyknout na výsady jedináčka a sourozence přijme jako sobě rovného.
Je to těžká situace… člověk ale zvládne mnohem víc než si myslí a za pár let budeš ráda že máš dvě děti… No a nebo budeš mít jedno ale NIKDY v životě na to druhé nezapomeneš a bude tě to pronásledovat… Ikdyž na to nebudeš myslet… budou prostě dny kdy si vzpomeneš… např. v termín porodu… Rozhodnutí je na tobě… protože je to tvůj život.. a je to hodně těžké rozhodutí ikdyž se ti v tuto chvíli zdá jako jediné správné…
Kamarádka má 4 děti… dvě už chodí do školy.. pak má cca 4 roky… a k tomu neplánovaně 3 roky… teď už je to brnkačka ale ty první dva roky byly hodně náročné… ale to 4 leté dítě jako by vědělo že musí být hodné a je to prostě andílek…
Za mě by po mých zkušenostech zvítězilo dítě… pokud bych měla zázemí a partnera který mě má rád… snažila bych se to zvládnout protože to rozhodně jde ale je to těžší…
přeji ti aby ať zvolíš kterou koliv variantu… tak ať jsi šťastná ![]()
Ahojky, já mám od sebe holky přesně rok a půl a můžu říct, že bych neměnila
Otěhotnila jsem ani né do roka od prvního porodu. Je pravda, že začátek byl těžký, ale s podporou rodiny a hlavně přítele jsem to všechno zvládla. Když holky povyrostli, tak si spolu aspoň hráli a já si mohla doma vše v klidu udělat.
Je to na tobě jak se rozhodněš. ![]()
Moc se přimlouvám za to, nechat si miminko
Pokud si nejsi na 100% jistá, že na tu interupci chceš jít, což z tvého příspěvku vidím, že nejsi, tak toho budeš litovat a toto už se nikdy nedá vzít zpátky! To že budou děti od sebe jeden rok vůbec neznamená, že si je neužiješ
Ano, ze začátku to bude náročnější, ale druhá miminka bývají většinou klidnější a pohodovější (jasně, jsou výjimky, ale já i všechny mé kamarádky to tak mají, že druhé děti jsou podstatně méně náročnější), a už za pár měsíců začneš vidět výhody, děti k sobě budou mít blízko, krásně si pohrají, budou mít pěkný vztah
Co se týká nošení miminka, tak já jsem v druhém těhu normálně nosila rok a půl starou dceru, pokud není těhotenství rizikové, tak se toho nemusíš bát! Vím, že rozhodnutí je na tobě, ale opravdu dobře to zvaž, jsem si jistá, že bys to zvládla a jednou bys za to byla moc ráda, že sis miminko nechala!
![]()
Myslím, že na interupci nepůjdeš a miminko si necháte
Vždyť je to super, mít dvě děti věkově takhle blízko. Stejně byste mu časem pořídili sourozence. Dej vědět jak ses rozhodla. Držím pěsti ![]()
Těžká situace, asi bych měla stejné dilema, další dítě bych nechtěla ale jít na potrat…přeju hodně sil při rozhodování, hodně se stává, že si to žena rozmyslí až v nemocnici před interrupcí…nejsem schopná říct, jak bych jednala já, vůbec mi to nejde na mysl…
Ale teda moc dobře to nechápu, že jste se nijak nechránili, ovulace přece nemusí být vždy uprostřed cyklu a že se ti to nikdy nestalo, to je dost divný argument…já mám půlroční holčičku a další miminko bych teď opravdu nerada, takže beru prášky a i tak jsem na nervy z každýho sexu a to prášky beru poctivě…každopádně teď už je na takové myšlenky pozdě, každopádně pokud se pro interrupci rozhodneš, určitě bych hodně rychle přemýšlela nad nějakou antikoncepcí, spoléhat na to, že se to nikdy nestalo nebo na přerušovaný styk, to je dost naivní…
No narocne jako narocne, neumres na to, ani se nezblaznis, jenom budes muset trochu vic zamakat. (Zaroven budou k sobe bliz a budete moci jako rodina uz brzo delat podobne veci narozdil od vetsiho vekoveho rozdilu kde se pak bude muset vzdy jedno dite prizpusobovat uplne jinym potrebam druheho. Zaroven se vic spolu zabavi pozdeji, takze pak ti zase prace ubude).
Z pohodlnosti a proto ze se to ted nehodi, zabit co uz zije - jako je to tvoje volba.
Znama tohle udelala a ted sice nema uplne ze nocni mury, nicmene vzdy kdy by byl mel potraceny andilek priblizne narozeniny, vzpomene si a neni to prave radostna pripominka.
Kdy jste planovali dalsi, za rok, za dva? Je to az takovy velky rozdil?
Na tvem miste bych si JA dite nechala. Pokud dalsi dite planujete, je vcelku jedno, kdy to bude, pokud nemas nejake zdravotni problemy. Zahul to bude, ale ono v zivote casto nevychazi vsechno uplne idealne. Ja bych sla na potrat jen v pripade, ze bych mela opravdu vazny duvod( zdravotni muj ci ditete) nebo bych dalsi dite opravdu neplanovala a mela jine dalsi vazne duvody uz zadne dalsi nemit.
Ja si treba ve svem veku dalsi dite nedovedu predstavit a opravdu dalsi neplanuju, ale kdybych nahodou otehotnela, uvazovala bych, jestli si ho prece jen nenechat… potrat je pro psychiku zeny vec opravdu tezka a nekdo nezapomene nikdy…
Vam v podstate nic nebrani mit dalsi dite ted, jediny duvod je asi to, ze je to relativne brzy…
Já Tě chápu, a anonymně, protože nepotřebuju dostávat výhružné SZ, za projevení názoru.
Volila bych stejně, prcek je malý a bude čím dál těžší se s ním tahat, natož pak s břichem. Neužila by sis ho a v případě komlikací ležet na gyndě, kdo by ses staral o malého…něco jiného je, když je to dvou, tříletý prcek - ale takhle malé mimi?
Neboj, děťátko ještě bude a v pravý čas. Držím palce, je to těžké rozhodnutí, ale zhroucená matka není dobrá pro nikoho…
Ahoj, potřebovala bych poradit hlavně od těch, které zažily něco podobného. Přesně před rokem jsme plánovali miminko a dnes mám doma přes 3 měsíce starého chlapečka, za kterého bych položila život. Nikdy jsem nebrala antikoncepci a nikdy jsem nemusela řešit žádnou " nehodu ". Po porodu jsem měla gynekologicky vše ok a čekala jsem, že není třeba opět brát žádnou antikoncepci, proč taky, s manželem jsem skoro 4 roky a dítě máme plánované. Bohužel jsem myslela, jak mám vše podchycené a pro jednou jsme s manželem nic neřešili, navíc to bylo jen pár dní po ukončení MS, nevím, den, dva tři? nevěděla jsem, že bych to mohla cykly až tak moc rozhozené
MS nepřicházela a já si provedla TT a pochopitelně //, minulý rok štěstí a radost, nyní šok a zoufalství. Upřímně, ani jeden to dítě TEĎ nechceme, je to moc brzy a malej mě zaměstnává víc, než dost, jsem unavená, musím tahat těžké věci, těhotenství by teď pro mě bylo zátěží. Chci si malého užít a ne zažívat kolotoč okolo ročního prcka a mimča
ano, co se stalo, stalo se, mohli jsme tomu předejít, ale jak už jsem napsala, NIKDY se mi to nestalo a měla jsem i další partnery…takže jsem včera byla na sjednání miniinterupce, jsem v pátém týdnu
Jsem nešťastná, nechci jít ani na interupci a ani si to nechat, nechci zase dalších devět měsíců a do toho všeho 4-měsíčního prcka, ani manžel to nechce…prosím ty, co si to druhé dítě buď nechaly nebo nenechaly, napište mi prosím…jsem z toho všeho hrozně nešťastná a nevím, jak se mám rozhodnout, manžel mi řekl, že je to hlavně na mě a podpoří mě, ať se rozhodnu tak, či tak. Moje máma zažila to samé a řekla mi, že mě chápe, že by taky nechtěla zvládat dvě děti " najednou ", i když by si nejspíš hodně rozuměly…omlouvám se za anonym, ale nejsem na to zrovna pyšná a nechci, aby se to dozvěděl někdo, kdo mě dobře zná
moc díky a moc mě nesuďte, fakt je mi z toho hrozně…