Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojte holky…
Pred vcerejskem sem v praci zacala krvacet, ihned sem jela na pohotovost, kde zjistili ze malemu prestalo byt srdicko
Vcera sem musela na operaci. Krome toho zeme vse porad boli, skoro porad brecim. Doktori mi rekli, ze se to proste nekdu stava ale porad pred seboi vidim ten ultrazvuk a to male na nem. Bylo uz tak velike…
A ja si porad nemuzu zvyknout ze uz ho nemam, porad mam to nutkani si sahat na bricho. Pritel musel zdelat z lednicky fotky z ultrazvuku, protoze sem se na ne nemohla ani podivat. Nevim jak se dostat do klidu. Vim ze ve 20 letech mam na dite jeste dost casu ale proste sem z toho porad spatna. Nejvic.se bojim, ze az zase otehotnim tak se budu porad stresovat. A nebo se prozmenu budu bat otehotnet. Zazit znova, to co posledni dny nechcu. Momentalne mam dva tydny neschopenku od lekare a vubec nevim co mam delat.
mam strach ze se to bude opakovat.
Mate nejake rady, nebo zkusenosti?
diky holky.
@Noela20 Stalo se mi to 5× pokaždé v jiném období a jediné co pomůže je čas…
Ahoj, taky jsem potratila, pocity jsou to strašné, paradoxně mi pomohlo, že jsem hned po návratu musela začít naprosto fungovat (dělám vedoucí na skautském táboře a stalo se mi to 7 dnů před odjezdem). Zpočátku to bylo hrozné bylo mi strašně líto, že nemám ani čas se vzpamatovat z té bolesti (psychické), nakonec jsem to však s obrovskou podporou manžela zvládla (naštěstí jel se mnou i na tábor). Neříkám, že to bylo jednoduché, ale tím, že jsem se musela starat o druhé jsem neměla tolik času se utápět v sebelítosti a pomohlo mi to rychle se vzchopit (i když to byl jediný tábor, kde jsem obrečela večer u ohně i takovou píseň jako Jesse James). Kupodivu jsem se nejdříve bála, že nám to pokazí vztah s manželem - v nemocnici jsem si připadala plná bolesti a nepochopená, bylo mi moc líto, že mě manžel víc nepodpořil, po příjezdu jsme si však vše vyříkali a ono nás to ještě víc sblížilo. Otěhotněla jsem 2 měsíce po a ano, bála jsem se hrozně, že se to zopakuje, dopadlo to dobře - spinká mi tady už devítiměsíční chlapeček. Držím palce a přeji strašně moc sil, ať toto těžké období máte rychle za sebou.
Zamlklé těhu se mi stalo v 08/2015, bylo to hrozné
musela jsem navíc na kyretáž dvakrát, protože ve mě kousíček zůstal a měla jsem bolesti. Byl to hrozný nápor na psychiku, pomohlo mi vyplakat se ale i tak to trvalo, nez to prebolelo. Navic dlouhe cykly, takze stres z toho jestli se to podari znovu, a na konci 04/2016 pozitivní těhu test
a neuveritelny strach aby se to nestalo znovu!!! Okolí sme to oznamovalo az jsem byla temer v 5. mesici protoze jsme meli obrovsky strach a cele tehu jsem se bala aby vse dopadlo dobre (to se urcite ale boji i maminky bez potratu). No a ted tu u me spokojene spinka téměř 2měsíční chlapeček
Takze ti uplne rozumim jak se citis a co prozivas. A uvidis ze to priste vyjde!!! Hlavne myslet pozitivne!!! Jinak me ted bude 24, takze ty reci, ze jsem mlada a mam dost casu jsem taky slysela. Drzim palce at jsi brzo fit a brzo se Vam podari miminko ![]()
Soustřeď se na práci, přítele, naplánujte svatbu, zvelebte nebo zajistěte bydlení? Prostě cokoli. Miminko přijde v pravý čas. Třeba švagrové se po dvou potratech poštěstilo až když měli postavený a hotový domeček:)
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.