Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neboj se toho, je to úplně normální, v těhotenství jsem to měla až před porodem, ale i když mám dceru, tak prostě mě občas různé myšlenky napadají. Zvládnem to? Vydržím to psychicky? atd., opravdu to je normální, kdyby to bylo už ale až nesnesitelné pro tebe, tak vyhledej pomoc.
Jsem realista, takže to beru tak, že tohle si prostě musí prožít každá nastávající mamina… . Ale furt je tam někde ten čertík. Je zašitý někde úplně vzadu a snaží se a snaží… a občas se mu to daří. Jako třeba teď. ![]()
jj mám a čim víc se blíží porod, tím je hůř
bohužel se mi k tomu teď ještě přidaly nějaké problémy. Podporu od přítele nemám, ten mě čím dál víc jen sráží na kolena ![]()
Máš moc času na přemýšlení.
Neboj, po narození miminka bude chvilku hůř, pak líp a pak ještě líp. A pak to bude úplně super. A hlavně, bude to takový fofr, že na dlouhé depresivní přemýšlení nebudeš mít čas.
Mimochodem, já medvídka Pú miluji - moje děti ho nemají rády - ani jedno.
Nenaděláš nic ![]()
To mám taky, su 29tt a nemám ještě postýlku…ale nemůžu na tím moc dumat, jeblo by mi..malej tě bude mít rád,neboj se
žij tak jak žiješ, prtacuj uklizej, tes se a neřeš tyhle stresy, není to nutné… žirafa nebo medvidek, není to jedno? Tak tam dej obojí. Na většinu otázek odpovídám ano a zvládneš, už jen proto, že se bojíš, že ne ![]()
Mimču bude naprosto u zadinky, jestli bude žirafa na zdi trochu nakřivo nebo zda bude komoda vlevo či vpravo ![]()
Ještě jsem si tu nevšimla, že by někdo napsal deníček „Nezvládla jsem porod, mimino mám už 2roky v břiše“
Takže jo, zvládneš, protože když už nic jinýho, tak zkrátka holt budeš muset.
Užívej si zatím bezdětnosti, v mateřství jsou jiná úskalí než design pokojíčku, která tě třeba trochu překvapí. Není potřeba dosahovat dokonalesti a supermateřství, každá děláme chyby a mateřství není žádnou vyjímkou. Když si vytyčíš jen dosažitelné a rozumné cíle, tak se pak nebudeš hroutit, že jsi nějak selhala.
Ale to sama pak zjistíš, že spousta věcí není důležitá, důležitá je láska, dítě, mít oporu v partnerovi…
Neboj, jestli si tenhle stav za tehu neprozila aspon jednou kazda mamina, tak bych se fakt moc divila
Ja jsem o neco dal nez ty a napada me uplne to samy a docela pravidelne
Ale pomaha mi, kdyz vidim, jak to maji nekde jinde..teda blbe se to priznava, ale jak to maji nekde hur
Treba koukni na tuhle slovenskou vymenu manzelek..http://www.youtube.com/watch?v=Rsi4jZySIM0&feature=share Kdyz vidim, v cem se daji/nedaji
vychovavat tri deti, tak me fakt prestane trapit, jestli se malemu bude libit povleceni
A stejne staci, kdyz se bude libit me
![]()
Tak já neporadim jak to zvládnout,ale řeknu ti jen jedno
BUDEŠ TO MUSET ZVLÁDNOUT
![]()
Nemáš se čeho bát po porodu se vše nastartuje samo a na těhu jogu sem nikdy nechodila
![]()
Trojlístek: Já to myslela obrazně. Jakože nevím, jestli do pokojíčku dát autíčka, zvířátka a nebo raději přírodu? Co když ho autíčka ovlivní a bude chtít jezdit závodně, co když obrázek lva tomu prckovi zůstane někde vzadu v hlavě a stane se z něj nějaký nadřazený vůl.
Jinak malovat neumím, neumím šít, neumím nic. Bohužel v tomhle měli rodiče slabou ruku. Já řekla nechci a oni souhlasili. Žádný kroužek jsem nedotáhla do konce.
Ale hrdě říkám, že na těhu kurz chodím.
![]()
Moni: Taky se mi zdá, že čím víc se to blíží, tím horší to je. A do porodu tolik času… . Do porodu skončím v blázinci. ![]()
Lesina: Do práce chodím, navštěvuji těhu kurz, na netu kromě her hledám i různá doporučení, kresby a podobně. Spíš to bude asi tím, že se bojím, že … že budu špatná matka? Že budu horší máma než ta má? Že se jí nevyrovnám?
Gladys: Ještě jsem si tu nevšimla, že by někdo napsal deníček „Nezvládla jsem porod, mimino mám už 2roky v břiše“
Dík, tohle mě rozesmálo.
![]()
Asi se bojím toho, že přijde někdo a řekne mi, že tohle by dal tam a tamto tam a že ta noha medívka je křivá a že je tam špatná barva… .
Holky dík. Přesně tohle jsem potřebovala. Jak píšu, jsem realista, vím že to přejde a vím, že nic nejde na 100% a prostě život je boj… ale ten čertík se občas tak snaží. ![]()
Jak píše Terile, potřebuji slyšet, že v tom nejsem sama.
@Anonymní píše:
Trojlístek: Já to myslela obrazně. Jakože nevím, jestli do pokojíčku dát autíčka, zvířátka a nebo raději přírodu? Co když ho autíčka ovlivní a bude chtít jezdit závodně, co když obrázek lva tomu prckovi zůstane někde vzadu v hlavě a stane se z něj nějaký nadřazený vůl.Jinak malovat neumím, neumím šít, neumím nic. Bohužel v tomhle měli rodiče slabou ruku. Já řekla nechci a oni souhlasili. Žádný kroužek jsem nedotáhla do konce.
Ale hrdě říkám, že na těhu kurz chodím.
![]()
![]()
Moni: Taky se mi zdá, že čím víc se to blíží, tím horší to je. A do porodu tolik času… . Do porodu skončím v blázinci.
Lesina: Do práce chodím, navštěvuji těhu kurz, na netu kromě her hledám i různá doporučení, kresby a podobně. Spíš to bude asi tím, že se bojím, že … že budu špatná matka? Že budu horší máma než ta má? Že se jí nevyrovnám?
Gladys: Ještě jsem si tu nevšimla, že by někdo napsal deníček „Nezvládla jsem porod, mimino mám už 2roky v břiše“![]()
![]()
Dík, tohle mě rozesmálo.
![]()
![]()
Asi se bojím toho, že přijde někdo a řekne mi, že tohle by dal tam a tamto tam a že ta noha medívka je křivá a že je tam špatná barva… .
Zlato, tak u Tveho prvniho postu jsem si rekla, ze mas obyc. tehu starosti, protoze nevis a neumis si predstavit, co Te ceka (ani ja jsem neumela:) )
Ale z vyse uvedeneho prispevku citim, ze mas obavy, co na to Tvoje mamka…
Moje mama ma dost slozitou povahu, spis vic, nez hodne
No a svete, div se, jak ji malicky zmenil. Sice jsem prekvapena, jak porad srovnava malyho a mne. Je to neprijemne, protoze ja se jevim jako dokonale miminko, ale co uz. Mam pomyslne spunty a jsem rada, ze maly je stastny, kdyz ji vidi. Take neumim sit, aspon se babicky citi vyuzite
Lva a auta uvidi i bez toho, aniz bys mu je tam dala, ale Tvoje pochody zcela chapu. Hlavne se zarid podle svych obav, ne podle predstavy, z ceho by mela obavy Tva maminka. Kolikrat uplne „slysim“, co by na to ci ono rekla moje mama a ona se rozhodne me prekvapit a vykoleji me uplne jinak.
A manzel Te bude mit rad jeste vic, protoze mu porodis jeho dite.
Tve starosti jsou krasne, v klidu si je vychutnej, pak na ne nezbyde prostor
To proste patri k teto etape zivota.
Nebyla jsem na zadnem kurzu, na zadnem cviceni (nestihla), nemasirovala jsem se, nemazala jsem se nicim na strie a ve III trimestru vypila hektolitry nealko piva (zizen byla velka a z vody me uz natahovalo). Nemam strie, zkouseli na me nejaky novy nastrih a siti - jizva pry krasna, loznici stehoval pritel kdyz jsem byla v porodce (nestihla jsem)… a to jsem clovek, ktery miluje, kdyz je vse nalajnovane.....
Zivot stejne vse vyresi nejlip
A mamce kdyztak vysvetlis, ze jeji uloha vychovatelky konci a zacina uloha rozmazlovatelky, takze at se zrestartuje a je to ![]()
jééé, zvládneš všechno,zvládneš nalepit i namalovat- já malovala na zedˇněkdy v 35 tym tt,a jak je to krásný ! Zvládneš nalepit,klidně i křivo,aspoń to bude mít půvab,zvládneš porodit,já to taky zvládla bez jakýchkoli kurzů a serepatiček,bez epi bez všeho 3 x, zvládneš být dobrá máma,manželka,milenka,všechno chce čas.
Bdeš zase ta,kterou si tvůj muž vzal,jen váš vztah obohatíš o dar nejkrásnější- o dítě.
Jez,co chceš,žij,jak cítíš,že žít chceš, tvé obavy jsou logické a přirozené,na mimi se těš a ničeho se neboj.
Porod je cesta. Cesta ke zrození. Až to přijde,pochopíš to sama.
Držím pěsti a věř si ![]()
vítěj ve světě těhotných,emočně a citlivě založených
až začneš brečet i o reklamách jako já,potom to bude teprve hukot
drž se a neboj,vše hravě zvládneš ![]()
Prostě si potřebuji postěžovat, vypsat se, vyčistit si hlavu. (Prosím, urážlivé komentáře a řeči typu: neměla jsi a nezvládneš… si nechte pro sebe.)
S manželem si promluvit můžu, ale on je ten typ co řekne: „To bude dobré zlato.“. Kamarádka nemá děti a ani životní styl a vkus nemáme stejný. S mamkou vycházím dobře, ale je to občas „diktátorka“, takže její názor či radu pro tentokrát nechci.
Tak emiminačky řekněte mi pár pěkných slovíček.
Jsem ve 26týdnu, tzn. 25tt+nějaké drobné. Jeden den je fajn, další tři mě chytá depka. Připadám si jak na horské dráze. Venku je krásně, mimčo je v pořádku, s manželem jsme si nedávno řekli své ano, plánujeme koupit byt… .
I přes to všechno kladné mě napadají otázky typu:
Zvládnu porod? Zvládnu tu bolest? Jsem špatná, když nedbám těch rad v knihách, nechodím na těhu jógu, ani plavat, nemasíruji hráz, nejím jenom zdravě… .
Budu se furt manželovi líbit?
Zvládnu se o malého postarat? Bude mě mít rád? Bude se mu líbit pokojíček? Zvládnu ho zařídit? Dát na stěnu medvídka Pú nebo raději žirafu? Dokážu to namalovat nebo to mám raději koupit? Vybrala jsem správně to povlečení? Jak rozmístit nábytek? Zvládnu to?
Jsem realista a vím, že ten stav nejistoty, podceňování… přejde. Vím, že se budu snažit vše dělat na 100%, ale zároveň vím, že nic na 100% prostě nejde.
Maminy máte taky takové dny?