Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuji znát objektivní názor na náš vztah
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.10.11 06:14
Na hormony bych to nesváděla, manžel se k tobě chová hnusně, o tom žádná. Možná využívá toho, že jsi teď v těhotenství slabší, závislejší a nemůžeš se bránit.
Co s tím, to neporadím, ale já bych určitě hledala cestu jak z toho vztahu ven. S někým kdo mi sprostě nadává bych žít nemohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 06:22
Chová se k Tobě hnusně a bude hůř, nezmění se to. Taky bych hledala cestu ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 06:22
a to začlo těhotenstvím nebo stavěním baráku nebo jen tak zničehonic?to sis přeci musela všimnout,kdy takhle obrátil 
jako nevim co poradit asi bych se snažila s ním o tom promluvit nebo zajít k nějakýmu odborníkovi oba aby poradil já fakt nevim,radit hned odcházet mi přijde scestný od toho utýct a nesnažit se řešit,ale že se chová hnusně to o tom žádná 
bych se bála co s ním udělá až bude malý na světě aby to nebylo horší
nemá v práci problémy?mluvili jste o tom všem?co on ti na to řekl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 06:27
Počůraná zem versus pár kapek, co se vsáklo do papíru.
Jen mě tak napadlo, jestli touto optikou nevidíš i manželovo chování k tobě za střízliva?
Že se v opilosti leckdo chová jako prase, o tom žádná. Možná by stačilo, kdyby přestal pít. Možná by stačilo, kdybyste oba změnili způsob komunikace (umím si představit takový tón věty „Prosím Tě, můžeš na chviličku? Utři tu zem u záchodu“, že by z ní vyletěl i svatej z kůže).
Nevím anonymní, nějak mi to jde po kůži. Jestli to byl fajn pohodovej a milej chlap a teď je z něj hnusák, o kterém píšeš, moc by mě zajímalo, čím se to stalo … a nehledala bych vinu jen na jeho straně. Obvykle mají podíl oba dva.
Ale samozřejmě, pravda může být i někde úplně jinde, nevidím do toho, jen jsem napsala první pocit, který mě při čtení napadl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 06:28
Ještě mi napadlo, zkus popsat nějaký jiný den, den, kdy manžel nejde na dvě piva. A třeba víkendový, kdy ani není v práci. Jaké to u vás je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 07:22
Ahoj my máme 2,5letou dceru,stavíme barák a jesme 3roky manželé.doba před manželstvim a před stavbou byla supr,vše klapalo užívali jsme si jeden druhého i pak miminko.
stavbou přišli hádky avše okolo,je toho zkrátka moc na oba bych řekla ,hlavně na manžela-maká jak šroub nestíhá ,pak barák a ještě já a dítě.někdy mě to štve že nemá čas atd atd a dost se hádame a o všem od baráku,peněz po hospodu když skákne.nebo právě o ten čas.ale není to teda takové jak píšeš…je to normální vypjetí a stres,až dostávíme bude zase vše jak má být-doufám…nikdy mě nenadává sprostě nebo tak to ne..jen je paličatej a někdy má svou a já taky a výměna názoru je pak ostrá a pak nás to mrzí oba.do hospy jde taky na dvě máme to ob barák,ale je to taková vesnická hospůdka kam všichni po práci chodí,někdy mě to štve,někdy ne jak kdy.štve mě to že když už má čas na to být snáma a přijede místo v 8 třeba v 6 jde na piovo cca tak na hodku,nekdy chápu že toho tak akorát všeho dost-práce,barák a potřebuje vypustit jak kdy…každopádně je to u nhás všechno v takové té normě,žádné nadavky,mlácení,scény atd..ale určitě má hodně velký díl ten barák.mám 2švagry co maj postaveno a jejich ženy řikaly že to byla zkouška manželství.......je to těžké ale u vás je to teda zlí,asi to nebude jen o baráku 
a kort když si těhotná uff 
chtěla sem říct jestli to není to stavbou a strachem s otcovství ,jestli vás uživí atd:think: ikdyž sprostá slova by teda být neměla,no každej to má jinak ,záleží jak dlouho to trvá.u nás je to tou stavbou to víme oba,a hlavně to je o hádkách běžného tipu…je to těžké posoudit
Příspěvek upraven 26.10.11 v 07:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 07:27
To je mi teda líto a popravdě vůbec netuším, jak zvládáš žít v takové atmosféře a co teprve miminko, které nosíš. To máš můj obdiv.
Jsem názoru, že tvůj muž si tě neváží, uráží tě a kdyby z jeho strany bylo vše v pořádku, tak by mu nevadilo, i kdyby živil tebe i všech 10dětí, které byste spolu měli. To není láska, ale psychické a ekonomické vydírání. Co ze zkušeností i z okolí vím, setrvávat v takovém vztahu, neno nučinit nejaký krok by bylo jen odkládání problému. Pokud bys měla i v tuto chvíli před porodem kam jít, třeba k rodičům…tak bych se sbalila a odešla. Myslím, že si to můžeš dovolit, aspoň se uvidí, jak stojí o dítě a zda je schopný se nad tím vším zamyslet a najít třeba u sebe chybu. Pokud ne, tak je to dle mého názoru konec. Nejsou to ani hormony, ani stres, nával práce, to je prostě totální konec. Nikdo by mi nevnutil, že by se mohl změnit.
Akorát si říkám, jak si to vysvětlit, že před tím byl úplně jiný a teď tohle…není v tom jiná???
Ale ty se snaž držet, kvůli miminku!!! Hlavně se nenech od něj týrat a nedej bože fyzicky!! Držím ti palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
26.10.11 07:54
Zásada číslo 1:Nikdy,nikdy nebuzeruj opileho chlapa,ani mu nic nerikej,vetsinou se to obrati vuci tobe
Ja ti nevim,pkud se tak chova jen kdyz je pilej,tak vcerty,ale jakej je bezny treba vikendovy den u vas?
- Citovat
- Upravit
mmonica
26.10.11 07:59
me by na tom vadila jedina vec a to,ze pije
jednou do mesice mi prijde dost a z prispevku vypliva,ze mu to jeste odsouhlasis
jinak trvat u vozralyho na tom,aby utrel to mokro,je cire blaznovstvi, s opilymi se zasadne nedohadujeme,
spis napis jak vypada den,kdyz je strizlivy
- Citovat
- Upravit
26.10.11 08:25
Ahoj,
hodně smutné 
Poradna, jak někdo navrhoval dle mě nepomůže.
Tvůj manžel mi přijde jako neurotik. Podle mě má toto své chování zakořeněné v sobě a nezměníš ho ani ty, ani nikdo jiný.
Je to jako manželství s muslimem, akorát u Vás ještě nedošlo na násilí a podle tvého příspěvku ho lze čekat dřív nebo později.
Je třeba přemýšlet dopředu při zodpovídání na otázky, které jsi zde položila /a věřím, že ty odpovědi už znáš 
/, hlavně myslet na dítě, které se narodí, protože pak to bude dvojnásobná hrůza!
Odešla bych zavčas, bez ohlížení za minulostí /krásné okamžiky se logicky budou do podvědomí dostávat stále/, otevřít oči směrem do budoucnosti.
/Mám osobní zkušenost,já sice až po narození syna,protože jsem si taky nalhávala, že se „Něco“ po porodu zlepší, změní apod./
Každopádně Ti přeji hodně štěstí,rozum do hrsti a pohodové těhotenství bez stresu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 08:41
Jak to vidím já:
- nadávky a hnusné chování do vztahu nepatří(!), to bych rozhodně netolerovala a důrazně se vůči tomu ohradila
- ty se však k manželovi nechovej jak k malému děcku a nerozčiluj ho tím, že mu děláš „matku“ (já bych přišla domů ve 21h jak byla původní dohoda a absolutně neřešila, kdy se vrátí manžel, nenaháněla ho, nezjišťovala zda to platí, zda už jde, nešla ho kontrolovat do ložnice zda se převlékl, možná ani tu večeři bych neřešila (snad jen řekla: jestli máš hlad, tak je guláš na sporáku, vem si) a kdybych viděla, že je připitý, tak bych ani povídání neočekávala a raději si šla lehnout
) Počuranou toaletu bych taky neřešila, nechala bych to na ráno - máte teď náročnější období (stavba domu, tvoje těhotenství, jen jeden příjem do rodiny) a podle mě se s tím neumíte poprat (ty si připadáš v pasti, manžel je hrubý/vulgární)
- zeptala bych se manžela, zda mu současný stav vašeho manželství vyhovuje, řekla mu, že mně ne a že bych byla ráda za návštěvu manželské poradny (mohli by vás naučit spolu mluvit, řešit konflikty atd.)
- hodně pocitů podle mě u tebe dělají i hormony (což však nic nemění na tom, že je manžel nevhodně hrubý a to by ti/mě vadilo i jako netěhotné).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 09:01
Ja bych zase hledala pricinu toho proc se to stalo tak z niceho nic?!
Vsechno bylo v poradku, pred pol rokem se na mimi tesili a najednou z niceho nic ti zacal nadavat?! Neco se tam muselo stat! Clovek si nekdy ani neuvedomi a nevedomky se stane ze manzeal treba shodi, rekne nebo udela nechte neco co mu opravdu ublizi a ani o tom nevi. Pokus se zamyslet jestli se opravdu neco nestalo, protoze nic se nedeje jen tak z niceho nic a urcite nechces vsechny spolecne roky a cekani na mimi jen tak zahodit.
Ja jsem manzu kdysi taky srasne urazila anni jsem si to neuvedomila, myslela jsem ze uz je konec, nemluvil se mnou vubec( v duchu jsem si rikala at mi klidne nada nebo ta mi da par facek ale at se mnou alespon mluvi) po mesici ho to preslo a je snazim si davat pozor na pusu:( ale nekdy mi to umi pekne vmest do ksichtu. Zase mi to pripomenout kdyz se hadame a me to nekdy moc mrzi:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 09:04
víš co nechápu? proč jsi mu volala. Šel do hospody, přiišel připitý, já bych manželovi nevolala kdy se sejdeme, prostě bych šla domů až bych chtěla a on by pak dorazil, pak bych s ním určitě nic neřešila, ani si nevyprávěla historky a kdyby byl opitý, tak bych po něm uklidila, nebo bych ho to nechala uklidit druhý den.Na rovinu ti řeknu - buď to všechno rychle vyřešte, nebo jděte od sebe. Jinak to může klidně skončit tím, že tě praští.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.11 09:05
Tak nejak:) tu toaletu bych fakt nereila kdyz je chlap napity a protivny. To by me taky nsralo kdybych dosla rozjarena domu a chtela zalezt do pelechu at se nepoliju a manzel me volal at si jdu ukliit odlicovaci tampony a vlasy z umyvadla!
Wiolla píše:
Jak to vidím já:
- nadávky a hnusné chování do vztahu nepatří(!), to bych rozhodně netolerovala a důrazně se vůči tomu ohradila
- ty se však k manželovi nechovej jak k malému děcku a nerozčiluj ho tím, že mu děláš „matku“ (já bych přišla domů ve 21h jak byla původní dohoda a absolutně neřešila, kdy se vrátí manžel, nenaháněla ho, nezjišťovala zda to platí, zda už jde, nešla ho kontrolovat do ložnice zda se převlékl, možná ani tu večeři bych neřešila (snad jen řekla: jestli máš hlad, tak je guláš na sporáku, vem si) a kdybych viděla, že je připitý, tak bych ani povídání neočekávala a raději si šla lehnout
- máte teď náročnější období (stavba domu, tvoje těhotenství, jen jeden příjem do rodiny) a podle mě se s tím neumíte poprat (ty si připadáš v pasti, manžel je hrubý/vulgární)
- zeptala bych se manžela, zda mu současný stav vašeho manželství vyhovuje, řekla mu, že mně ne a že bych byla ráda za návštěvu manželské poradny (mohli by vás naučit spolu mluvit, řešit konflikty atd.)
- hodně pocitů podle mě u tebe dělají i hormony (což však nic nemění na tom, že je manžel nevhodně hrubý a to by ti/mě vadilo i jako netěhotné).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den,
, co se to stalo a hlavně kdy, že jsem si nestihla všimnout a nějak se mi to vymklo… Třeba náš dnešní den vypadal takto. V osm manžel odjel do práce. Ve tři mi volal, že má depresi, že musí jít na dvě piva. Tak jsem mu řekla, že jasně, ať jde, že vím, že toho má taky moc a kdyby se opil, ať se vyspí na hotelu a příjde ráno (říkala jsem to jako vtip, tak jsme se zasmáli, ale nejednalo se o vtip…). Pro upřesnění - manžel nepije často, cca 1× za měsíc, ale už se ke mě chová hrozně i za střízliva. Byla jsem u rodičů a v šest jsem jela ke kamarádce. Dobře jsme se bavily, probíraly jsme samozřejmě miminka a vše okolo a hodiny běžely jako minuty. Manžel nic. Ticho po pěšině. V osm jsem mu volala, jak to vypadá, v kolik se sejdeme doma. Navrhl, že do devíti. Ve 20:45 jsem mu psala, zda to platí. Nic. Ve 21:05 jsem mu volala jak teda. Říkal, že platí a do pěti minut odchází. Rychle jsem se teda rozloučila a skočila do auta, abych nemusela doma poslouchat řeči. Přišel ve 22:30. Jistě nemusím vysvětlovat, že kdyby mi řekl, že neví, kdy příjde, nebo kdyby řekl, že do půlnoci, přizpůsobila bych se. A ještě pal čert toto. Ale kdybych to udělala já, tak by byl oheň na střeše. No nic. Přišel, dala jsem mu pusu, abych to obrátila v žert, řekla jsem mu, že se musím zeptat jeho maminky, jestli něco u něho nezanedbala při učení poznávání času (nechtěla jsem se hádat), tak jsme se zasmáli. Byl připitý, špatně mluvil a chodil a já jsem doufala, že to nějak přežiju. Šla jsem s ním do ložnice, aby se převlíkl a u toho mi teda mohl povykládat historky z dnešního dne(a všechny třikrát po sobě, kdybych náhodou byla dementní). Pak jsem se ho zeptala, jestli měl něco k jídlu (protože bych mu nachystala věčeři) a to mě seřval, že se ve svých letech umí rozhodnout, kdy má hlad. Tak jsem mu řekla, že jsem se ho ptala z tohoto důvodu, a že nemusí hned řvát. Odešla jsem do koupelny se odlíčit a všimla jsem si, že trochu počural zem u záchodu. To už fakt nechápu. Tak jsem ho zavolala, cituji: ,,Prosím Tě, můžeš na chviličku? Utři tu zem u záchodu". Příjde mi to jako normální věta vzhledem k okolnostem. Už nevím, jak bych měla říct lépe, aby po sobě uklidil na toaletě. Osmkrát se mě zeptal kde, já jsem se odličovala, on si šel pro baterku a zkoumal zem z dvaceticentimetrové výšky s baterkou. Tak jsem teda utrhla toaletní papír a položila ho na ono pokapané místo a ten papír na mokrých místech ztmavl. (Připadám si jak blázen, když to tady píšu…). Neříkala jsem nic. Jeho úklid spočíval v tom, že zřejmě usoudil, že co se vsáklo to se vsáklo, papír teda zvednul a šel pryč. Na což jsem mu řekla, ať to utře a on začal řvát, že mě živí, a že se (cituji) nenechá buzerovat od nějaké staré k…y. tak jsem to utřela, šla jsem si lehnout, po půl hodině lehnul i on a já mám do teďka oči dokořán a už neusnu… Dneska přes den jsem si říkala, že to celé něják vydržím. Ale asi nechci mít život, který teda NĚJAK VYDRŽÍM… Už nevím, co mám dělat. Určitě vím, že ne si s ním promluvit. On mi to ještě možná tak nějak odkýve a do tří dnů je to nanovo a tak několik měsíců pořád dokola. Není tak jednoduché si někde pronajmout teď byt, když jsem těhotná a někoho u sebe potřebuju, teď si něco najít, stěhovat se, všechno prožívat sama místo ve dvou, před příbuznýma to samozřejmě rupne, dovolenou máme ještě naplánovanou, Vánoce za rohem… Nehodí se to nikdy… Ale samozřejmě netvrdím, že je to nemožné. Sama sebe se ptám, co se ještě musí stát, abych si už neřekla, že to přece nějak vydržím. Ani se mi už dneska z toho nechtělo brečet… až teď… Přitom se tak snažím. Už nevím, co víc bych měla dělat. A i když by se to po čase spravilo, protože taky nebudu těhotná věčně a on se nebude cítit tak jistý, tak jakou může mít pro mě ten vztah po tom všem hodnotu? Má manželství, kde se nemůže opřít jeden o druhého smysl? Má cenu žít s člověkem, o kterém vím, že když se dostanu do nouze, budu na všechno stejně sama? Miluju ho. Pořád žiju z těch okamžiků, kdy to je všechno krásné a sama dobře vím, že kvalitní chlap se nehledá lehko… Ale je on ještě ten kvalitní? Vůbec nejsem schopná být objektivní. Příjde mi to strašné, to jeho chování. Na stranu druhou si říkám, neberu si to nějak moc? Není to hormony? Přehnané nároky? Motám se v tom jak křeček v kolotoči a nejsem schopná si na cokoliv odpovědět… Celé dětství a ty další roky potom jsem si říkala, že nikdy nedoupustím, abych měla takové manželství jako moji rodiče. Plné hádek, urážek, stresu a nervů. Ale to, co si ke mě manžel dovoluje, to by si v životě otec k mojí matce nedovolil. Celé se mi to nějak vymklo. Na miminko jsme se těšili, všechno jsem si představovala jinak… Teď je to pryč. Budu ráda za každý názor a všem velmi děkuji.
potřebuji znát názor na svou situaci, protože již bohužel nejsem schopna objektivity. Pokusím se popsat svou situaci.Jsme dva roky manželé, čekáme první dítě (TP v únoru), stavíme dům, máme se dobře a já to celé snáším se zatnutými zuby! Sedím, rozhlížím se kolem a přemýšlím, kolik mi zbylo zdravého rozumu a kdy se vzbudím, protože toto nemůže být pravda! Žádám o objektivní názor na tuto celkovou situaci. V našem vztahu vždycky byly nějaké hádky, ale v poměru k tomu dobrému tak 10:90. Teď je to naopak a to ještě jestli vůbec. Manžel mi téměř každý den vulgárně nadává, už jsem tak na nervy, že to nemůžu bež nějakých žaludečních vředů nebo jiné újmy přežít. Minulý týden jsem měla 39 stupňů teploty ze stresu a nevyspání. Vůbec neumím popsat náš běžný den, protože žádný běžný není. Každý je jiný a já nikdy nevím, co bude. Společné ty dny mají to, že já jsem neschopná, hloupá,…ty největší vulgarismy zřejmě napsat nemůžu, každý si domyslí. Poslouchám,že kdybych nebyla těhotná, tak by se se mnou rozvedl (dítě si moc přál a dva roky naléhal). Kdyby věděl, jaká jsem, tak by si mě nikdy ani nevzal, stojím ho moc peněz, můžu být zticha, protože mě živí atp. A já koukám jak z jara