Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuju druhé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.3.12 13:06
Chápu tvoji touhu po zdravém dítěti a za mě jdi do toho…V tvé situaci bych asi šla i přes malou „nehodu“ Nebo by tě snad poslal manžel na interupci?
Jenom doufám že nás tu zas nešpehuje nějaký chytrák z „šedé“ zony a nebude nás citovat a tahat po šovinistyckých webech pro chlapy 
Je to hodně citlivé téma..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.12 13:08
Ja ti preji z celeho srdce zdrave mimnko, uz i proto aby ses jednou dockala i vnoucatek. Myslim si, ze by ti to opravdu pomohlo, lepe vsechno prekonat. Drzim palecky a s manzelem si promluv a rekni , jak je to pro tebe dulezite, nebo zkus ho dotlacit do poradny. Sice nevim , jak chlapa dotlacit k psychologovi , ale nejake reseni musi byt. BYla by skoda prijit i o vztah.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.3.12 13:08
Jinak mě tady zarazilo nechat si postižené dítě?já se nerozhodla mě se narodilo i když vše vypadalo v pořádku a své dítě miluju a i když je jiné tak se o něj starám ráda i když je to náročné a někdy na mě padne depka,a chápu že paní chce ještě miminko já si taky přála aby moje dítě nebylo samo a čekáme dvojčátka.
- Citovat
- Upravit
1.3.12 13:09
Zakladatelko, vytiskla bych to, co si tady napsala a dala to manželovi přečíst. Nic neměň, když si přečtě slovo od slova, nemůže ho to nechat chladným 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 13:11
Zakladatelko, jestli se manžel nachází v depresi, tak je potřeba ho z ní nejprve vytáhnout za pomoci odborníka, než začneš debatovat o dítěti. Začala bych řešit manžela, že jeho deprese dopadá na celou rodinu a že ho potřebujete, jako otce i jako manžela, tak ať někam zajde, klidně běžte nejprve ve dvou. Myslím, že pak lépe pochopí tvou touhu po dítěti, taky si o tom bude moct otevřeně s někým promluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aghata nepřihlášená
1.3.12 13:13
Zakladatelko, já ti naprosto rozumím a to, co píšeš, mi připadá zcela konzistentní, pochopitelné a smysluplné. Nenapadá mě naprosto nic, co bych mohla namítnout.
Držím palce, aby se ti manžela podařilo přimět k souhlasu, jedním z argumentů, na které by jako muž mohl slyšet je i ten, že další potomek bude výborným tahounem pro holčičku + až vy budete staří, bude se o ni moct postarat - třeba jen finančně, ale třeba i jinak atd. A k jeho strachu a důvodům proč už dítě ne: „něco“ se může stát i mladýmu tátovi. Když se bude o sebe dobře starat, není důvod, proč by měl odejít předčasně. A že půjde pomalu do důchodu, až bude dítě na vysoké? Zaprvé: no a co 
, zadruhé: spíš nepůjde, důchodu a důchodcům brzo odzvoní, dělat budeme všichni dokud nepadneme (pokud nás neboudou živit naše děti 
).
Nevzdávej se svého snu, nehaš svou touhu, máš ještě pár roků čas tak si za tím běž …
- Citovat
- Upravit
1.3.12 13:13
Anonymní píše:
Děkuju holky, děkuju za všechny názory.Náš vztah s manželem je z mého pohledu harmonický, ať už to zní pateticky, nebo ne. O mé touze jsme už spolu mluvili několikrát, bohužel manžel si stojí za svým a já nemám žádný protiargument, který by mu opravdu řekl, jak moc to pro mne znamená.
Manžel se pořád ještě nevyrovnal a nepříjmul (a bohužel to nevypadá ani v dohledné době)s postižením dcerky. Nemluvě o tom, že si to dává za vinu a neustále vyhledává články o tom, že starší muži mají větší riziko postižených dětí. Po pravdě, vím, že se momentálně nachází v těžké depresi a snad už konečně zkousne svou hrdost a nechá si pomoci od odborníka.
Momentálně o druhém dítku nechce ani slyšet - a to doslova, pokaždé, když se jenom trochu naznačí, že by jakákoliv debata mohla skončit u tohoto tematu, tak se sebere a odchází s tím, že už se mu nechce mluvit. Já vím, že to je jeho obrana, tuším, že mně taky chápe, jenom se hold nedokáže (neříkám že nechce) překonat.Nedokážu jít do druhého dítěte s tím, že bych lhala. Ani nedokážu manžela „opustit“ k vůli mé touze. Je to skvělý manžel a ještě skvělejší táta - jenom má své mouchy.
Jsem zmatená, nešťastná plná touhy po dítěti.
Vím, že to teď vypadá, že to celé shazuju, ale jenom nechci, aby jste měly pocit, že je to sobec - já ho tak nevidím. Spíš se jako sobec cítím já, i když vím, že by miminko pomohlo celé naší rodině.
Na to má manžel argument, že bych chtěla na svět snad přivést dítě s tím, abych mu hned pověsila na krk sestru. Myslím, že mne ale chápete, že tak to není.
Já bych do podvodu nešla. Manžel na tom asi nebude dobře. Jako nejlepší cestu bych teď volila, dostat ho do rukou psychologa, jestliže je to s ním tak jak píšeš. Chudák, je mi ho líto, že si to dává za vinu a nedokáže si to odpustit. Potřebuje asi pomoc.
Ono by se taky totiž mohlo stát, že kdybys HA vysadila bez jeho vědomí a opravdu otěhotněla, tak by to on nedokázal přijmout. To riziko a z jeho pohledu zodpovědnost za případnou vadu. A tady bych se pak bála, že opustí on tebe, než aby se díval a strachoval, že to dopadne stejně nebo ještě hůř.
Já vím, že to bude asi těžké, ale radím počkat. Dostat manžela do odborných rukou, třeba za oním odborníkem nejdřív zajít sama a říct mu, o co kráčí. On by snad pomoct mohl. A kdyby se z toho manžel dostal, tak by se jistě dalšímu dítěti nebránil. Protože u něj je to evidentně v této době nepřekonatelný blok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 13:23
Ahoj musím úplně souhlasit s PetiteFillette a chci se zeptat, i když se ti třeba ten dotaz bude zdát hloupý nebo tak, neuvažovala si někdy o adopci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 13:29
Nedočítala jsem už všechny komentáře, jen mě ještě napadlo, kdyby se to zakladatelka pokusila udělat „tajně“, aby to jejímu muži nedocvaklo, že to byla schválnost. Protože teď to s ním hodně probírá. Aby si to nedal dohromady a nebylo to pak horší. Možná je dobré tohle ještě promyslet.
Jinak zakladatelku chápu, a 37, když není prvorodička je pořád dobrý věk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.12 13:38
Zakladatelka
Moc děkuju , je vidět, že mne opravdu dokážete pochopit - jsem to ani nečekala, i když tady na emimi jsem se s pochopením setkala vždy.
Taky jsem vděčná, že dokážete pochopit i mého v podstatě taky nešťastného muže - je to znát z toho, co píšete - trochu jsem se bála, že mne budete přesvědčovat, že ten odchod by mohl pomoct.
Tak to vezmu popořádku
1. O postižení dcerky jsme nevěděli a neví o něm nikdy nikdo, postižení se projevuje až kolem roku věku dítka - plus mínus pár měsíců.
2. Dopis v podobném znění jako můj úvodní příspěvek jsem manželovi dal přečíst asi před 3 měsíci a bohužel o tom není schopen hovořit.
3. Ano nikdo mi nezaručí, že se nám narodí zdravé dítě, ale když jsem to konzultovala s genetičkou (jelikož opravdu nechci nic zanedbat) tak mi není ani schopna říci,že se postižené dítě narodí - genetiku máme zcela čistou.
4. Vím, že můj první největší úkol bude ten, dostat manžela k psychiatrovi, jelikož psychologa odmítá totálně - už jsme spolu jeden pokus absolvovali a zaťal se ještě víc.Neměli jsme štěstí - i když mně ta psycholožka tak špatná nepřišla.
5. Nebojte, do podvodu nejdu a nepůjdu, i když by to asi byla „nejjednodušší“ cesta. (krom toho HA nebereme a naše ochrana je téměř nulový sex - ale to je opravdu dáno depresí )
Jsem moc ráda, že jsem diskuzi založila - nechápu, že jsem to neudělala už dříve, sice jsem tu ze začátku při psaní hodně plakala, ale teď mám jakoby čistou hlavu a nějak se mi ty myšlenky třídí.
Nevím, zda se sem ještě dneska dostanu - nechci aby manžel věděl, že to takto veřejně ventiluju - ale kdyby ne, tak ráno sem příjdu a poctivě dočtu.
Moc Vám všem děkuju.
- Citovat
- Upravit
1.3.12 13:49
Poctivě jsem si pročetla celou diskusi a musím říct, že tvé pocity naprosto chápu. Na tvém místě bych šla k psychologovi sama, pokud to manžel odmítá, a nejdříve bych se s ním poradila jak na manžela, jak mu své pocity co nejlépe vysvětlit, aby on pochopil a jak o dostat z té jeho letargie. Pevně věří, že by ti tento postup pomohl, tobě by bylo lépe, manžel by začal přemýšlet jinak a třeba by časem svolil jít k psychologovi a nebo by to nakonec ani nepotřeboval a o dalším dítěti by díky tvým sezením a tvému vlivu na něj začal taky uvažovat. Do podvodu bych nešla, to ne. Ale zase na druhou stranu, na prvním místě jsi ve svém životě ty, jde o to, abys ty byla spokojená a své štěstí nějak dokázala zkoordinovat s rodinou. Bohužel v tomto směru už nemůžeš čekat x let, jak se situace vyvrbí. Zkus maličko nenásilně zabojovat, budeš mít alespoň dobrý pocit, že jsi proto něco udělala. Přeji ti, abys ses nakonec svého vytouženého miminka dočkala, aby bylo zdravé a aby manžel byl nakonec ten nejšťastnější táta pod sluncem .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 13:50
Zakladatelko, manželovi stejně nepomůže s depresí psycholog, psychiatr je na místě.
Je fajn, že jste spolu zůstali, mnoha párům s postiženým dítkem se vztah rozpadá.
A být sama s postiženým dítkem je dřina.
Na druhou stranu je fakt, že pokud má postižené dítě zdravého sourozence, tak ten ho táhne dopředu. I tím bych argumentovala poté, co se manžel dá dohromady.
On mu taky ten psychiatr řekne, že se nemá za co stydět, když to s ním takhle zamávalo. Možná to špatně nese proto, že má pocit, že by jako chlap měl být oporou, že by měl být ten silný, který všechno zvládne. 
Asi bych ho zkusila nenápadně co nejvíc podpořit jako chlapa (opora, živitel, hlava rodiny a tak, zní to možná blbě, ale ono to na něj všechno taky musí doléhat krom postižení dcerky).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.12 13:54
ahoj, mám nevlastní sestru, které se narodily postižené dvojčátka. Tehdy nebyla medicína tak pokročilá jako teď, ale to je jedno. Jedno dítě je slepé a druhé mělo těžkou mozkovou obrnu. Taky lítala jen kolem dětí a manžel to nevydržel a odešel. Když bylo dvojčatům asi sedm let, pořídila si s druhým manželem další dítě. A světe div se, nebralo a nebere postižené sourozence jako přítěž, ale jako skvělé kamarády… A to už jsou teď všichni plnoletí.
- Citovat
- Upravit
Jenika
1.3.12 13:59
Chápu tvou touhu a na druhé straně i manžela. Řešení neznám. Jenom při čtení tvé věty, že tě i napadlo si najít třeba i jiného muže. Mám známou, lékařka, má taky holčinu, nyní už ve věku 17 let, která je mírně mentálně zaostalá. Dělá pro ni strašně moc. Je moc pěkná ženská a všechny její vztahy končily na dceři. Tím, že se jí maximálně věnuje, většina chlapů neunese. Chlapi se jakoby toho bojí. Věřím, že jsou i tací, kteří se starají, ale hodně jich od problémů raději utíká. Držím palce, aby se ti mít ještě zdravé dítě podařilo.
- Citovat
- Upravit
1.3.12 14:09
Jenika píše:
Chápu tvou touhu a na druhé straně i manžela. Řešení neznám. Jenom při čtení tvé věty, že tě i napadlo si najít třeba i jiného muže. Mám známou, lékařka, má taky holčinu, nyní už ve věku 17 let, která je mírně mentálně zaostalá. Dělá pro ni strašně moc. Je moc pěkná ženská a všechny její vztahy končily na dceři. Tím, že se jí maximálně věnuje, většina chlapů neunese. Chlapi se jakoby toho bojí. Věřím, že jsou i tací, kteří se starají, ale hodně jich od problémů raději utíká. Držím palce, aby se ti mít ještě zdravé dítě podařilo.
Ono taky jedna věc je vlastní postižené dítě a cizí postižené dítě ve vztahu, pro dalšího chlapa to bude cizí dítě a ještě postižené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
