Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, asi se potřebuji jen vypsat, zjistit že někdo prožil něco podobného.
Po pěti letech jsme se rozešli s přítelem, jsou to dva týdny. Rozešli jsme se tak nějak z rozumu, oba víme, že do budoucna by to neklapalo, každý chceme od života asi něco jiného a bylo by hrozně nespravedlivé do takového vztahu přivést děti. Jinak si skvěle rozumíme, jsme výborní kamarádi, rádi spolu trávíme čas, řekla bych že základní životní hodnoty máme dost podobné, je to výborný chlap o kterého jsem se vždy mohla opřít, ale na druhou stranu mě v hodně věcech nechápe, nerozumí tomu, co studuji, co chci v životě dělat atd. asi bych řekla že v se každý díváme trochu jiným směrem a do budoucna by se to ještě více rozdělilo.
Rozchod jsem sice nečekala, ale tak nějak se mi ulevilo a ani jeden se vracet nechceme. Vycházíme spolu dobře, ještě měsíc spolu budeme bydlet a tak nějak si to chceme odžít, než abychom naráz utnuli kontakt. Toť asi vše k současné situaci.
Můj dotaz je spíš, dokážu se někdy vyrovnat s tím, že má třeba rodinu? že má rád někoho jiného? Že už se neuvidím s nikým z jeho rodiny? Co byste dělali vy? Utnout po odstěhování kontakt a začít žít s čistým štítem? Nedokážu snést představu, že se spolu nebavíme, že mu už nenapíšu…tak nějak nevím, jak s tím naložit, máme se rádi, ale to někdy na budování vztahu nestačí…
@Katina1 Záleží, za jakých okolností, kvůli čemu jste se rozešli.
Já zažil rozchody,,přátelské" i nepřátelské a i v tom prvním případě vždy kontakty časem uvadaly až odezněly úplně.
Jsem rád, že se paní daří a vede spokojený život, rád ji potkám a pozdravím, společensky prohodím pár vět, ale po letech jsme každý úplně jinde a žijeme spokjeně své životy bez sebe.
Zdravím, tuhle zkušenost nemám, ale je přece normální, že lidé bývají nadále v kontaktu se svými bývalými. Navíc když si tak fajn rozumíte, bylo by násilí to navždy utnout… Až se jednoho dne dozvíš, že má někoho rád, rodinu atak, tak to sice zabolí, jistě, ale časem to odezní jako asi vše. Já myslím, že troška té bolesti je nic proti tomu, co si dávate tím, že si dobře rozumíte. Doporučuji rozhodně kontakt udržet nadále
.
Já ti nějak moc přesně nerozumím. taky bych chtěla vědět přesnější specifikaci toho rozchodu. je to kvůli tomu, že ty se chceš ubírat jiným stylem studia? já když třeba vezmu, tak dělám zapisovatelku a přítel dělá zedníka a večer si pokecáme, co kdo prožil, docela se někdy i nasmějeme
nebo třeba víte, že jeden chce dítě, druhý ne? nebo o svatbě jste mluvili a v tom máte rozdílné názory nebo jak to je?
@Katina1 píše:
Zdravím, asi se potřebuji jen vypsat, zjistit že někdo prožil něco podobného.
Po pěti letech jsme se rozešli s přítelem, jsou to dva týdny. Rozešli jsme se tak nějak z rozumu, oba víme, že do budoucna by to neklapalo, každý chceme od života asi něco jiného a bylo by hrozně nespravedlivé do takového vztahu přivést děti. Jinak si skvěle rozumíme, jsme výborní kamarádi, rádi spolu trávíme čas, řekla bych že základní životní hodnoty máme dost podobné, je to výborný chlap o kterého jsem se vždy mohla opřít, ale na druhou stranu mě v hodně věcech nechápe, nerozumí tomu, co studuji, co chci v životě dělat atd. asi bych řekla že v se každý díváme trochu jiným směrem a do budoucna by se to ještě více rozdělilo.
Rozchod jsem sice nečekala, ale tak nějak se mi ulevilo a ani jeden se vracet nechceme. Vycházíme spolu dobře, ještě měsíc spolu budeme bydlet a tak nějak si to chceme odžít, než abychom naráz utnuli kontakt. Toť asi vše k současné situaci.
Můj dotaz je spíš, dokážu se někdy vyrovnat s tím, že má třeba rodinu? že má rád někoho jiného? Že už se neuvidím s nikým z jeho rodiny? Co byste dělali vy? Utnout po odstěhování kontakt a začít žít s čistým štítem? Nedokážu snést představu, že se spolu nebavíme, že mu už nenapíšu…tak nějak nevím, jak s tím naložit, máme se rádi, ale to někdy na budování vztahu nestačí…
myslím, že se Ti bude stýskat. Nějak z těch slov cítím, že ho pořád trochu miluješ. Uvidíte časem. Rozchod z rozumu mi příjde nějaký nerozumný. Jako by tam žádný důvod k rozchodu nebyl. Až se odstěhuje, tak poznáte jak na tom jste. Láska nevyprchává, jen jí postupem času člověk tolik nevnímá, stane se totiž jakousi samozřejmostí. Je to dáno hormonem fenyletylaminem. Prý se tvoří ve stavu zamilovanosti a postupem času jeho účinek vyprchává (nebo se snižuje jeho hladina). Proto může člověku připadat, že láska vyprchává.
Klobouk dolů - tohle bych asi nedala. Hodně jsem se při čtení tvého příspěvku zamyslela a myslím, že jsem ten typ člověka, který by tohle asi nedokázal - myslím rozejít se a zůstat přáteli. Možná po čase, až by to „přebolelo“,ale rozejít se a mít se pořád na očích, to asi ne. Neříkám rozejít se ve zlém, to vůbec ne, ale nějaký ten čas na srovnání se s tím bych asi potřebovala a mezi tím bych asi v kontaktu být nechtěla. Já s každým svým bývalým po rozchodu nekomunikovala - s některým se to pak zlepšilo, s některým ne. S posledním bývalým jsme od sebe už rok a rok a 5 měsíců a nepromluvíme spolu ani slovo ![]()
Díky za reakce,
nechci tu zabíhat úplně do detailů, nicméně na rodinu a vztahy máme oba dost podobné názory, v tom problém není, už jsem tak nějak počítala s tím, že se vezmeme a budeme rodina.
Ale jsme dost rozdílní v přístupu k životu, já potřebuji řešit něco důležitého, dělat věci co mají smysl, mít pocit, že jsem někde platná a dělám to nejlepší, co můžu, on tohle nikdy neřešil, pokud se ho to přímo netýká, tak neřeší. Řekl mi, že studuji vysokou abych mohla mít hodně peněz, což není pravda, pro mě je vysoká škola prostě něco víc, než jen cesta k titulu, vidím ve vzdělání velký smysl a to, že chci za práci dostat dobře zaplaceno je podle mě normální. Tohle je asi ten náš největší rozdíl, vážím si ho velice jako člověka, nikdy jsem mu to nevyčítala, ale cítím, že vedle sebe potřebuji partnera, se kterým tyhle věci budu moct sdílet a ne jen pořád něco vysvětlovat.
Chápu proč se rozcházíme, ani jeden se vracet nechceme, ale bolí to, přece jen je to kus života…neumím si představit že se nebavíme ale ani si neumím představit že každý chdíme s někým jiným. Asi je to zatím čerstvé, rozumově to vše chápu, jen jsem chtěla vědět, že se to stalo i někomu jinému a jak s tím případně naložit. ![]()
Něco podobnýho se mi stalo. po letech se mi stalo, že mi absolutně nerozumí
já řekla bílá a on na mě vyjeveně koukal a říkal černá… není to způsobený i v tom, že žárlí na tvé ambice? každopádně hodně štěstí ![]()
Jakože ty studuješ nějakou sociální politiku, máš v plánu pomáhat uprchlíkům a dětem z Nepálu, zatímco on je nohama na zemi realista a migraci považuje za invazi?
Jo, pokud je to takto výrazný názorový nesoulad, tak fakt nemá smysl se trápit. Spíš se divím, že jestli je ten nesoulad až takhle výrazný, že jste se kvůli rozdílným názorům neodcizili… ![]()
Jinak zůstat v kontaktu, proč ne, ale nescházet se dvakrát do týdne, nechat se navzájem žít a ono to časem tak nějak opadne samo. Problém s tím, že si někoho najde a ty to nedáváš bych řešila, až to přijde. Taky se může stát, že za měsíc potkáš toho „pravého“ ty, a tohle tě vůbec nenapadne ![]()
Já s bývalým, když se se mnou rozešel, tak několik měsíců nemohla mluvit vůbec. Moc to bolelo. Pak jsme se srovnali a možná jednu sezonu se stýkali více (společní kamarádi, akce, víkendy), no a pak to zase začalo upadat. Já měla chlapa, on holku, přestali sme mít potřebu se vídat.
Dnes to máme tak, že si v průměru jednou za rok napíšem na FB (narozeniny nebo vánoce), jednou za rok až dva si olajkujem nějakou fotku a tím to končí
Vždycky budu mít v srdci malé místečko pro něj, nicméně jsme každý sme úplně někde jinde ![]()
@Mar__tanka1983 nestuduju socialni politiku, nic takoveho
jsem dost technicky zalozena a realista az cynik, v tom to neni, myslela jsem to spis obecne, ze resim veci kterym on nerozumi… ale za zbytek prispevku dekuji ![]()
@Katina1 píše:
@Mar__tanka1983 nestuduju socialni politiku, nic takovehojsem dost technicky zalozena a realista az cynik, v tom to neni, myslela jsem to spis obecne, ze resim veci kterym on nerozumi… ale za zbytek prispevku dekuji
já to taky myslela jen jako příklad
když se tu některé holky pozastavovaly nad důvodem rozchodu ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
já to taky myslela jen jako příkladkdyž se tu některé holky pozastavovaly nad důvodem rozchodu
Já myslím, že jako příklad naprosto super ![]()
Taky jsem se na vejšce rozešla se svoji prvni laskou. Ocitli jsme se každej trochu jinde a mě přišlo že já chci poznávat a on je spokojený tam, kde je. Pak jsme si nějakou dobu nepsali, neviděli se. Teď se zase občas vídáme a vztah máme hezkej, kamarádskej.
Ale popravdě, 15 let a jedno dítě poté, mám pocit, že všichni chlapy jsou prostě jinde a i ten současněj mě dokáže dovést k šílenství. Jen to už teď neřeším rozchodem, ale pokecem s kamarádkou…
Ahoj zakladatelko, úplně vím o čem mluvíš, před 3týdny jsme se rozešli s přítelem po 6-tiletém vztahu.. Rozchod byl taky klidný, přátelský, nadále spolu komunikujeme, ale u nás šlo o to, že jsme se rozcházeli v základních věcech.. já chtěla činy i slova.. přítel mluvil, ale činy nulové… Takže u nás (spíš z mé strany) to bylo racionální rozhodnutí. Ale v kontaktu nadále jsme.. jak to zvládáš přes Vánoce? na mě různě dopadají různé nálady a člověk si říká, jestli nedělá chybu… drž se ![]()