Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ahoj,
Nevím si rady a tak bych se vás chtěla zeptat.
Mám syna 19 měsíců. Tatínek si ho bere jednou za 14 dnu od patka do neděle. Syn se těší… ale jakmile mi ho má v neděli tatinek předávat zpět, tak natahuje, brečí a nechce ke mě. Říkám si co dělám špatně, špatně nežijeme, věnuji se mu den co den na plno. Ale tohle mi opravdu trhá srdce. Snažím se to předávání syna nedělat těžší a dělat to rychleji.. ale tatínek, když mi ho předává tak mu říká.. potom co uz ho mám v náruči,, papa,, ahoj,, neboj. Ja třeba když mu ho předávám, tak se rozloučím a přípravim ho na to uz předem než dorazí. A nezdržuji to předávání nijak, protože s tatínkem nejsme zrovna v dobrém vztahu. Tak bych se chtěla zeptat, jestli tohle už někdo řešil a popřípadně jak. Děkuji ![]()
@Jancule_tucina píše:
Ahoj,
Nevím si rady a tak bych se vás chtěla zeptat.
Mám syna 19 měsíců. Tatínek si ho bere jednou za 14 dnu od patka do neděle. Syn se těší… ale jakmile mi ho má v neděli tatinek předávat zpět, tak natahuje, brečí a nechce ke mě. Říkám si co dělám špatně, špatně nežijeme, věnuji se mu den co den na plno. Ale tohle mi opravdu trhá srdce. Snažím se to předávání syna nedělat těžší a dělat to rychleji.. ale tatínek, když mi ho předává tak mu říká.. potom co uz ho mám v náruči,, papa,, ahoj,, neboj. Ja třeba když mu ho předávám, tak se rozloučím a přípravim ho na to uz předem než dorazí. A nezdržuji to předávání nijak, protože s tatínkem nejsme zrovna v dobrém vztahu. Tak bych se chtěla zeptat, jestli tohle už někdo řešil a popřípadně jak. Děkuji
Tatínka má málo, tak je mu vzácnější. Já bych radeji s otcem spolupracovala, kvůli dítěti… I kdybych měla za rohem v duchu nadávat. Ve smyslu „zase brzo za tatínkem pojedeš“ a tak nějak.
Nešlo by, aby byl s tátou i v týdnu? Prostě ví, že to je na dlouho. Jinak obě děti okolo dvou let mely tatu za Boha. Pak se to ještě párkrát takové období zopakovalo
Vidí ho málo, chybí mu, no.. buď domluvit i nějaké další návštěvy, nebo vydržet
Ja se s nim snažím spolupracovat.. ale on furt hledá chyby u mě. Co dělám špatně. Jinak ohledně toho, jestli by s nim nemohl být i v týdnu, měl možnost si ho brát i v týdnu a nechtěl. Teď se to teda teprve vše bude řešit soudně.
Syn tohle období měl taky, přešlo to časem samo, prostě u táty měl pohodu, mohl co chtěl, sama sranda a pak brečel, když se měl vracet domů k normálnímu režimu.
@Jancule_tucina Je s tátou málo a děti v tomto veku často loučení nemají rádi. Neznají pojem času a v tu chvíli je to pro ně definitivní.
Děti tohle berou jinak, než my. Je to jeho táta, miluje ho.. vidí ho tak málo a loučení s ním musí být pro tak malé dítko hrozně úzkostné… nepřemýšlí nad tím, že ho zase za nějakou dobu uvidí. Pro něj existuje jen ta chvilka.. ve které naplno prožívá, že tátu ztrácí. Pro něj je to v tu chvíli na furt.. ne na dva týdny.
Syn taky řve když manžel jde pryč a nebere ho sebou a to klidně jen vynést odpadky.
Dva tydny je pro takove mrne stasne dlouha doba. Neco jako pro tebe dva mesice.
On si tam za ty dva dny horko tezko zvykne a uz zase zmena. Nema zatim pojem o case, kazdou zmenu delsi nez tri ctyri hodinky bere jako „nafurt“.
Mel by si ho brat casteji.
Ono zalezi co bulikuje synovi pred odjezdem. Mam kamaradku, kdyz jeji dcera jede od otce tak breci, neodtrhne se z naruci a jakmile odjednou autem tak do mimuty je v klidu. Dcera pry rika ze tatinek rika, jak se mu bude styskat a babicce a zviratkum, ze jsou smutny atd. Proste psychicke vydirani otce. Vse to tedy otec popira, ze si jejich dcera vymysli, proc taky. Co k tomu dodat. I takove otcove jsou, proste hulvati. To mluvim tedy zkusenost kamaradky. Nevim jaky otec je ten od vaseho syna.
Tak on brečí jen v okamžiku předávání a když ho má ještě na očích. Když zajdeme do baraku, tak potom už je v klidu.
@Anonymní píše:
Ono zalezi co bulikuje synovi pred odjezdem. Mam kamaradku, kdyz jeji dcera jede od otce tak breci, neodtrhne se z naruci a jakmile odjednou autem tak do mimuty je v klidu. Dcera pry rika ze tatinek rika, jak se mu bude styskat a babicce a zviratkum, ze jsou smutny atd. Proste psychicke vydirani otce. Vse to tedy otec popira, ze si jejich dcera vymysli, proc taky. Co k tomu dodat. I takove otcove jsou, proste hulvati. To mluvim tedy zkusenost kamaradky. Nevim jaky otec je ten od vaseho syna.
Já ani otec jsme dětem nikdy nic nebulikovala a okolo těch dvou let oba ráno štkali při jeho odchodu tak, jako kdyby ho měly vidět naposledy v zivote.
Oba to přešlo. A pak to zas přišlo. Oba ve stejném věku, okolo druhého roku a pak jako předškoláci. Období. ![]()
Chlap je prostě fňukna, a svou ubrečenou náladu přenáší na dítě. To sice neví, co je špatně, ale když brečí rodič, brečí také.
Na druhou stranu, je nějaký rozumný důvod, proč se ti dva 10dnů nesmí vůbec vidět?
Odstrantě příčinu smutku - dlouhé odloučení.