Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Předčasně narozené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.11.04 17:19
Milý Martine,
já bych Ti chtěla především poděkovat, za to jakou jsi pro svojí ženu v této nelehké situaci oporou.
Sama jsem porodila ve 27. tt chlapečka s porodní váhou 980 g. Prošel si mnoha infekcemi, krizemi… prostě vím o čem je teď právě Váš život. Ikdyž to byl a je můj malinkej bojovníček, nevyšel ze všeho bez úhony a je díky nedonošenosti postižen praktickou slepotou.
Mě můj manžel bohužel nepodržel a skončilo to tak, že náš chlapeček teď vyrůstá v pěstounské rodině, kde má sice milující maminku a otce, ale není dne, kdybych svého rozhodnutí nelitovala. Co bych dala za to mít vedle sebe takového člověka, jako jsi Ty.
Věřím, že Vám ten nahoře dopřeje a že se vše zlé už jen v dobré obrátí, kdo jiný si to zaslouží, když ne Vy… Malému přeju, aby si vše zlé v životě už vybral a po zbytek života byl už jen a jen šťastný.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.04 19:11
Ahoj Martin, v prvom rade, ti chcem zazelat, aby vsetko dobre dopadlo. U nas na Slovensku bol prednedavnom medializovany pripad dievcatka, ktore sa narodilo ako 400gr. Bolo to najmensie dieta, ktore sa podarilo zachranit a narodilo sa doma v hroznych podmienkach, matka ani nevedela. ze je tehotna a zachranari si mysleli, ze place jej 8 mesacne dieta, az ked odhrnuli deku, nasli malu. Dievcatko bolo dlho v nemocnici, ale bojovalo a boj vyhralo. Bohuzial rodicia sa jej vzdali. 
. Tymto som chcela povedat, ze ked je babo bojovnik, (a to vase urcite je, ked uz bojuje 5 mesiacov), treba mu verit, ze to zvladne. Ja sama mam 3 tyzdnoveho chlapceka a vzdy ked citam takyto pribeh, tak si uvedomim, ake mam stastie, ze je zdravy a moje problemy su malicherne. V porodnici so mnou rodila mamicka, ktorej zistili az v 30tt, ze maly bude mat kombinovanu srdcovu vadu, 3 dni sa radili, ci ma zmysel ho operovat a nakoniec skonstatovali, ze nie. Dost sme sa zblizili a bol to hrozny pohlad, ked som ja odchadzala s babom a ona sama. Nasi synovia, mali rovnake miery. Dodnes mam na nu telefon a neviem, co jej mam napisat, stale na nu myslim a trapi ma to. A dalsiemu dievcatu sa narodilo babetko-2kg-urgentny cisarsky rez-a prognoza nulova.
Aj ked je strasne, co sa vam stalo, aspon mate nadej, ze sa nakoniec vsetko dobre skonci. Zelam Vam vsetko naj a nech mate na Vianoce babetko doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.11.04 19:37
Ahojky Martine
Chtěla jsem Ti jen napsat že na vás hrozně moc myslím a držím palečky.
Plně chápu čím procházíte a jak strašně těžké je to pro vás dva.
Já mám syna narozeného také v šestém měsíci po porodu zhubnul na 730gramů .Kdyby jste si chtěli o tom popovídat napiš na e-mail ZlataVolna@seznam.cz
Náš malej je úplně v pořádku a také to tak z počátku nevypadalo uvidíš že to dobře dopadne a brzy budete mít prcka doma .
Pozdravuj rodinku Zlatak
.
- Citovat
- Upravit
30.11.04 21:44
Vybráno a vloženo z tématu těhotenství…
Těhotenství: Umele preruseni tehotenstvi
Těhotenství Anonymní píše "Chtela bych se i ja s vami podelit o muj pribeh. Poprve jsem otehotnela v listopadu "99. Datum porodu bylo stanoveno na 25 srpna. Vse probihalo jak melo a ja se tesila na moje prvni miminko. Ale jednoho dne me zacaly bolet zada, byla to strasna bolest. Ale nejak jsem tomu nevenovala pozornost - jelikoz je v tehotenstvi normalni mit bolesti zad. Ale bolesti trvaly cely den a tak jsme se vecer rozhodli zavolat na pohotovost.
Tam nam rekli, ze mame okamzite prijed a na nic necekat. Po dvouhodinovem cekani nastala prohlidka a ultrazvuk. Byla jsme otevrena uz na 6 cm a to jsme byla teprve ve 24.tt. Co ted?? Primar navrhl, aby mi zkusili davat nejaka hodne silna antibiotika a tim padem zastavili kontrakce. Potom by me mohli zasit a nejak bych musela miminko donosit aspon par tydnu. Ale bolesti do druheho dne neprestaly. V poledne druheho dne jsem porodila holcicku, 30 cm a 770 g. Dokori mi nejdrive rekli, ze je mrtva, nedycha. Ale po 10 minutach zacala z niceho nic dychat, takze to byly fofry. Do inkubatoru a udelat ruzne prohlidky a vse co je potreba. S malou jsme stravila 2 mesice na intenzivni peci na jedne z nejlepsich nemocnic tady v Dansku(pracuji tam ti nejlepsi doktori z cele zeme). Domu jsem si ji odnasela po 3 mesicich s vahou 2,5 kg (hned tyden po narozeni zhubla na celych 630 g). No ale dnes ji jsou 4 roky a je uplne normalni. Myslim ze jsme meli opravdu velke stesti! A proto ze byla tak silna dostala jmeno Chili.
Dlouho jsme se s manzelem rozhodovali,jestli po tom vsem jeste budeme chtit deti nebo ne. Nakonec jsme se rozhodli ze u jednoho ditete nezustaneme a tak jsme se v srpnu minuleho roku zacali snazit o druhe. Otehotnela jsem v unoru tohoto roku a datum porodu bylo stanoveno na zacatek listopadu. Vse probihalo normalne az do 19.tt Mela jsem jit na ultrazvuk, kde nam meli rici zda to bude holka nebo kluk. Plni ocekavani … a jedine co sestra rekla bylo, „tady neni neco v poradku“. Srdce se mi snad zastavilo. Hned zavolala primare a ten po prohlednuti meho miminka rekl, ze se neda nic delat. Musim jit na umel. preruseni. Moje miminko melo brisko plne vody, ktera tlacila na plice a ty timto tlakem zakrsly a rozstepily se. A jeste navic jsem nemela zadnou plodovou vodu. Byl to sok. Miminko, o ktere jsme se snazili vic jak pul roku a ...... Druhy den jsme meli prijit prodelat tento zakrok. Jeste rano, jak jsem vstavala z postele, citila jsem toho maleho mrnouska jak tam kope a prevaluje se. Protoze jsme se naseho miminka nechteli jen tak vzdat, rozhodli jsme se pro dalsi testy v jine nemocnici - tam kde jsem pred tim lezela s malou na intenz. Udelali mi tam ultrazvuk se vsim vsudy. Opravdu. Divali se na jednotlive organy atd. A tam jsem poprve zaslechla, ze to bude kluk. Brecela jsem… Ale i pres to se nedalo nic dela. O pul pate ten vecer jsem se rozhodla pro umel. prerus. teh. Nemohli to udelat jako potrat-musela jsem porodit. Takze mi davali pilulky abych dostala porodni bolesti(ktere byly mimochodem hrozne a uz od zacatku byly kaze 3 minuty). Ani morfin mi nepomahal od bolesti… 9.6. ve dve hodiny rano jsem prodila chlapecka (v 19.tt) s vahou 250 g , 22 cm. Nikdo kdo takovou vec neporodelal si nedokaze predstavit, jaka je to ztrata… Pojmenovali jsme ho Patrick - tak se melo miminko jmenovat, kdyby to byl kluk. Pro nas to navzdy byde nase druhorozene… Ted jsou to vice jak 2 mesice a my se rozhodli pro dalsi miminko. I pres to vse bych chtela jeste aspon 2 deti. Nevzdavam se. I kdyz je to velmi tezke. Vzdy kdyz vidim tehotnou zenu, citim tu prisernou zlobu, zavist … Proc se nepostesti i me… Ale zivot musi jit dal. A ja pevne verim tomu, ze i me se jednoho podari otehotnet a donosit zdrave dite…
Zuzka Ch."
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.11.04 22:43
držte se!!!
ahoj.
nemá smysl říkat nějaké rady, vše záleží především na doktorech a sestrách…a na vaší víře.A ač se mi to jako ženský neříká snadno, z veliké míry na tobě.Pokud nebudeš své ženě obrovskou (ještě větší) oporou, bude to špatný…
Narodila se nám dcera 24tt, byl to šok.Taky jsme si jeli pouze pro vyšetření,protože se mi něco nezdálo a najednou mi řekli,že je dceruška skoro venku.Více-méně jsme rodila na vrátnici hradecké fakultky.To že jsem si sama dořídila z Vysočiny sama a poslední kilometry jsem doslova brečela bolestí nebudu nijak zveličovat.
Na monitoru nebylo slyšet srdíčko a naše dítko bylo móóc vymodlené a tím jsem začala brečet a asi i hodně hysterčit.Naproti vzteklému řevu dr, to malé pomohlo a začala se snažit.
Porod zkusili zastavit-marně a dcera se narodila o pár hodin délé..dodnes má v papírech „potrat živého dítěte“.Zní to strašně, byla maličká a já byla porodem natolik zničená, že jsem svůj poklad viděla až pozdě druhý den.
Doktoři byli úžasní a starali se o ni neuvěřitelně, narozdíl ode mně,ale to je opravdu vedlejší.Klidně bych si to střihla znovu, když bych věděla, že jí to pomůže.
Prodělala operaci střev-neprůchodná a vyhrožovali vývodem.Nakonec jsme se domluvili a po přednášce s chirurgem,docentem,primářem a spoustou další riskli sešití zpět.Zvládla to bez vývodu,ale za cenu toho, že dlouho nepřijímala potravu a hodně zeslábla.
Celou dobu jsem držela mlíko,aby měla moje a to mi vydrželo celých 10m!Po operaci přestala dýchat a dr byli hodně skeptičtí, připravovali nás,že dcera nepřežije.
Tři měsíce bojů…lékaři, my, malá.V druhém týdnu ji našli nález na hlavičce, s kterým bojujeme dodnes.Ale vyhrála!!!!!
Nezapírám,že každodenní jezdění za ní bylo naprosto vysilující, doma jsem brečela, byla zoufalá, nejedla a neměla daleko skončit na psychiatrii.Naštěstí mám neuvěřitelného manžela, který mě celou dobu držel a tak si po 4m vezl domů nejen mě,ale i naši maličkou holčičku.
Ve čtyřech měsícíh měla maličko přes 2kg!!!Ale je to ďáblice a tak jsme šli domů mnohem dřív, než by normálně povolili.
Následovalo ohromné množství prohlídek očiček, mozku, vývoje komplet, rizikové poradny, kontroly z úřadů…opravdu černé obdöbí,ale stálo to za to.
Naše čírče právě oslavilo 1,5r, má 12kg, jí absolutně vše a neustále, od roku běhá,snaží se nádherně mluvit a spokojeně všem vysvětluje vše potřebné pomoci několika slovíček, svoje Mami říká neuvěřitelně roztomile od 14m a rozumu má na dítě dvouleté.Je fakt, že jsme se jí všichni non-stop věnovali a každý den poctivě 5-10× cvičili Vojtovu metodu, vše vysvětlovali, ukazovali, chovali a mazlili.Všichni se jí snažili vynahradit těch pár měsíců, které strávila pouze s hadičkama, přístrojema, sestrama a díky Bohu mnou na jednom pokoji.
Nevěště hlavu..chce to trpělivost a bude dobře.A především…neříká se to snadně,ale i kdyby vše nebylo naprosto ideální, tak je to vaše dítě a vy jste rodiče, na kterých je závislá…
Martine, kdybyste cokoliv potřebovali, radu..kontakty ráda pomůžu.Zatím jen…tvá žena je ve velice obtížné situaci.Ty své dítě zcela jistě miluješ,ale žena je matka…bereme to asi trošku jinak.Zkus přetrpět špatné nálady, pláče, starosti, výčitky…vše se ti vrátí.
pa
MM
PS: miselline@seznam.cz
- Citovat
- Upravit
30.11.04 23:54
Hezký večer všem,
strašně moc děkuju za všechna slova. Věřím, že až se Markéta vrátí z oddělení spec. péče pro novorozence (strašně věříme, že už i s malým - i kdybychom měli jezdit každý den na 5 minut na kontrolu, tak ať už je DOMA), tak jí to určitě hodně potěší a povzbudí. Věřím, že sem brzo bude psát sama a samé dobré zprávy. Jste skvělí, děkuju.
Martin
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.05 10:20
děti
ahojte ,když tu čtu ty řádky tak se mi derou do očí slzy.Mě se sice narodil syn 2kg 35 týdnu a s hypospádii,a srustají mu lebeční švy,ale to co prožívate je poměrně horší.I když nás teprve operace čekají nějak si to zatím nepřipouštím.Až to dojde tak to budu řešit pobyty v nemocnici.Přeji Vám at už brzo mužeta být všichni tři doma ,Přeji pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.05 22:13
sarks
ahojte na operaci se švy na hlavě nemusíme hurá,ale přesto nás čeká operace hypospádie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
11.5.05 22:46
Jak to dopadlo s miminkem Martina a Markéty,nevíte někdo?
Dana
- Citovat
- Upravit
Anonymni
28.6.05 10:31
Taky by mě zajímalo zda jsou z toho venku????Mám kamarádku ve stejné situaci a myslím na ni každý den.
- Citovat
- Upravit
28.6.05 11:13
Předčasně narozené dítě
Taky by mě to zajímalo?Jsou všichni v pořádku?Nevíte někdo?Kamarádka porodila v 25.týdnu holčičku kolem 600g a je s ní v nemocnici…chudák,pořád na ní myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.14 00:29
Jak to vlastně dopadlo
Zdravíme všechny a i když už je opravdu hodně pozdě, ještě jednou všem moc děkujeme za podporu.
Asi opravdu dlužíme nějaké to finále a vysvětlení, jak to vlastně s předčasně narozeným miminkem (Martínkem) dopadlo.
Bohužel nepatříme mezi ta šťastná miminka, která se ze všeho, navzdory předčasnému porodu, dostala bez úhony. Martínkovi je dnes 10 let - má poměrně těžkou DMO hypotonického typu, autismus. Těch deset let bylo opravdu hodně těžkých a ta další léta asi jednodušší nebudou, některé věci jsou prostě dané, ale na něco prostě člověk nikdy nepřistoupí…
Z počátku jsme válčili opravdu hodně a na všech frontách - Martínek byl a je velký bojovník, takže se ze všech problémů nějakým způsobem vyškrábal, ale bohužel to zanechalo následky. Dlouho jsme cvičili vojtovku, chodili na nejrůznější terapie, brali hromady léků - klasických i přírodních, byli u léčitele, chodili na hipoterapii…
Jak to teď vypadá - Martínek nemluví - nikdy z něj nevypadla ani slabika, ale rozumí poměrně dobře, má velmi dobrou pasivní znalost jazyka, takže hezky ukazuje věci v knížkách a dnes i na počítači a iPadu. Nechodí - sám dokáže lézt po čtyřech, umí sedět na zemi, ale jinak potřebuje speciální židličku, z klasické židle by spadnul.
Občas je velmi činorodý, takže pokud není vy speciální vysoké postýlce, musí s ním být každou vteřinu někdo dospělý, jinak je schopný se u něčeho postavit, ale nemá absolutně žádnou koordinaci a okamžite zase padá, nejlépe na hlavu, ručičky před sebe ani vedle sebe nedá.
Nosí brejličky, na dálku vidí hůř, ale hlavně, že vidí. Od začátku máme problémy s jídlem, s refluxem, v podstatě doteď některá jídla mixujeme, cokoli kyselého či jen nakyslého (jakékoli ovoce) vyzvrací.
Někdy je to veselý kluk, určitě má smysl pro humor - i když někdy je spíš pěkně poťouchlý,), ale někdy na něj padnou autistické móresy a není s ním „řeč“.
Momentálně chodí do speciální školy se stacionářem, kde je docela spokojený, paní učitelka a pan učitel v Martínkově třídě jsou úžasní a i když musí ve škole občas „pracovat“, myslíme, že se mu dam docela líbí, má aspoň nějaký jiný program než doma a my si trochu oddechneme.
No a poslední novinkou v Martínkově životě je jeho malá sestřička - Anynka. V srpnu oslavila druhé narozeniny a do našeho i Martínkova života přinesla mnoho nového.
Určitě nemusím nikomu vyprávět, jaké to byly v těhotenství nervy, ale měla jsem úžasného pana doktora a u Apolináře mě hlídali jako ostříži, takže jsme ve zdraví doklepali až do 39. týdne. Na základě veškerých testů jsme věděli, že to bude holčička a moc jsme se těšili na klidnou hodnou princezničku.
Holčičku máme, ale je to pěkná dračice, strašně žárlí na bráchu, hoooodně se vzteká, všechno chce dělat po svém a moc neposlouchá… ale je zdravá!
Omlouvám se, že má „odpověď“ trvala tak dlouho, ale dneska jsem měla takovou zvláštní náladu a už hodně dlouhý čas mě mrzelo, že jsem dřív nenapsala všem, kteří byli tak hodní a v těžkých časech nás podpořili. A také je to informace pro ty, kteří se do podobné situace mohou dostat. Může to dopadnout dobře a spoustě dětí se to podaří, nám se to bohužel nepodařilo, ale bojujeme, jak se dá.
A ještě musím říct, že bez pomoci babičky a dědy, kteří fungují už léta na 100% 24 hodin denně by se to určitě nezvládlo a druhé děťátko bychom určitě ani nezkusili.
Děkujeme všem
Markéta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.14 00:55
... jak to vlastně dopadlo
A víte, že jsem na něco poměrně dost podstatného zapomněla. Zapomněla jsem vám napsat, že náš tatínek - Martin - který tohle vlákno zakládal - s námi zůstal a byl mi a pořád je neskutečnou oporou. Některým z vás to možná přijde jako banalita a samozřejmost, ale vězte, že v rodinách s postiženými dětmi se tatínci často nekonají, prostě to nezvládnou a odcházejí. Ne, že by na to i maminky občas neměly chuť, se vším praštit a odejít si žít úplně jiný život, který si takto opravdu nepředstavovaly… ale to už je asi na jinou debatu…
Díky
Markéta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.14 00:34
Jste úžasní, obdivuji jak to skvěle zvládáte.
Krásné, že jste spolu a pořád se máte tak rádi.
Držím palce ať se má rodinka co nejlépe. Přeji hodně zdraví a..lásky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klapeto
6.12.14 15:05
Obrečela jsem váš příběh, i příběhy dalších lidí, kteří se svými dětmi bojovali o zdraví. Jste úžasní a přejeme vám všem, aby jste byli spokojení, šťastní, provázela vás láska a porozumění.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
