Předčasně narozené dítě

MaM
156
29.11.04 20:39

Předčasně narozené dítě . . .

Ahoj všem,

potřeboval bych pro svou milovanou snoubenku trošku podpory a ubezpečení, že to jde.

Narodil se nám chlapeček v 6. (slovy šestém) měsíci. Pominu počáteční šoky (do nemocnice jsme si bezelstně ? naše první děťátko - jeli pro prášky na bolesti břicha) a urychlím to: už je to 5 měsíců (!) a miminko neopustilo Jednotku intenzivní a specializované péče (musím tady vyzdvihnout práci lidí v Motole). Prošlo vším možným ? probojovalo se z prvních kritických dní (kdy se mu moc šancí nedávalo), váha 960 g, problémy s dýcháním, miliony hadiček, transfúze, ?, do toho otok hlavičky, pak další rána ? nutná operace záklopky u srdce, která se pořád otvírala, kýla, operace očí, zmrazení sítnice, střeva - každá operace znamenala znovu transfůze, nové napojení na dýchání, znovu vše od začátku (strava,?) ? a do toho všeho ta operace střívek - na dva měsíce měl vývod střívek ven (při takhle malém miminku a při tom, co měl za sebou, fakt krize). Vývod ven (ta ranka a kolem vývodu) se nehojil dobře, zanícené, takže se to dlouho nemohlo dát zpět, každých 5 vteřin z toho vylezla trošku stolice, agresivní šťávy atd, které to znovu dráždily, dítě neustále plakalo bolestí (i přes léky na bolest, křeče atd). Teď, po 5 měsících (stále jen za miminkem dojíždíme ? to nechtějte nikdo zažít, mít 5 měsíců miminko a doma tiché večery) je má přítelkyně s malým na oddělení spec. péče, bříško +/- zhojené, a čekáme, až něco přibere a pevně doufáme, že pak nás propustí i s malým a budeme ?jen? dojíždět. Jenže ? nepřibíráme. To aby toho snad nebylo málo. Nemůžeme se dostat přes 3 kg, a už jsme z toho oba ?na prášky?. Markéta samozřejmě víc, je s ním denně a už je toho fakt moc. A samozřejmě do toho všeho se dere, jak na tom miminko dále bude. Že nebude ten vývoj takový jako u normálních miminek, nám řekli hned v červenci. Ale nás stále děsí, co všechno se za tím může skrývat. Budeme cvičit Vojtovku, ale i když je důležitá, zatím to kvůli tomu bříšku nejde. Ale i přes to cvičení, ono to prostě za těch 5 měsíců do hlavy naleze ? jak zlé to bude? A zvládneme to, bude-li to zlé hodně?

Proč to vlastně píšu. Chtěl bych vědět, zda je tady někdo, kdo prošel něčím podobným (a bůhví, že to nepřeju nikomu), případně má nějaké rady či pár slov, prostě že to jde a že nejsme sami. A případně i upřímně ty negativní a smutnější zkušenosti, protože ty k tomu, bohužel, asi taky někdy patří.

A vám všem, budoucím i přítomným rodičům ? VAŽTE SI TOHO, ŽE JE VAŠE DÍTĚ ZDRAVÉ! Jakékoliv ostatní problémy s nimi, krátkodobé i dlouhodobé, ať už vypadají sebehůř, jsou proti některým věcem úplně malicherné. Přeji vám všem jen ty malicherné problémy.

Martin

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
29.11.04 21:04

Milý Martine,
moc ráda bych ti napsala něco, co by tě uklidnilo a potěšilo. Určitě jste si oba s Markétou prošli téměř peklem. A hlavně vaše miminko. Bohužel jediné, co si myslím, že má v tomto okamžiku cenu poradit, je modlitba, a to bez ohledu na to, jestli jste věřící nebo ne.
Já považuji modlitbu za něco, bez čeho bych si svůj život nedovedla vůbec představit a co mi do něj přináší nepřeberné množství „malých zázraků“. Vždycky mi připadne, jakobych tak trochu čarovala - tím, že na konkrétní věc, za kterou se modlím, intenzivně myslím, přitahuji k ní velké množství energie, která se dřív nebo později zhmotní.
Jestli ti slovo „modlitba“ nějak nesedí, tak si místo toho dosaď „pozitivní představa“. Představujte si děťátko, jak prospívá, jak je zdravé, šťastné a je mu moc dobře. Poraď Markétě, ať se ho v maximální možné míře dotýká a pořád ho hladí. A ty hlaď ji, moc to všichni tři potřebujete!
I když vás ani jednoho neznám, dovol, abych se i já za vás pomodlila. Přeju vám, aby vše špatné co nejdřív přeslo a aby jste se s Markétou brzo doma těšili z vašeho chlapečka.
Jana

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
29.11.04 21:08

Mila Marketo a Martine,
je mi moc a moc lito cim prochazite. Moje dcera je „jen“ o 5 tydnu narozena pred terminem, ale byla zdrava, jen malinka… O tom ale psat nechci, protoze to s tim vasim trapenim nelze srovnavat.
Mam ale kolegynku, ktera porodila o 4 mesice drive, porodni vaha 400g!!! Bohuzel s ni nejsem ve styku a nevim podrobnosti, napisu co vim. 4,5 mesice si take pobyly v nemocnici, komplikace take byly, okamzite po porodu operace srdicka, potom oci… Psychomotoricky vyvoj miminka byl a stale je samozrejme opozden, bylo podezreni na slepotu, cekaji jeste nejake operace ocicek. Jinak roste a pribira ukazkove, dalsi problemy snad nemaji.
Ale maminka tohoto mimca je velmi statecna, jina by se na jejim miste uz asi zhroutila, ona si proste problemy nepripousti. Kdyz jsem s ni mluvila naposledy, rikala: „Musim ji (dceri) duverovat, ze se z toho vylize, nic jineho delat nemuzu.“
Takze Marketko a Martine, VERTE, ta mrnata maji ohromne mnozstvi sily bojovat! Hlavne se vy rodice dejte psychicky dokupy, ono je to hooodne dulezite.
Strasne moc vam vsem drzim palce, hodne zdravicka a stesticka preje Klara

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
29.11.04 21:09

Ahoj Martine a Markéto,

napřed bych Vám chtěla říct, že Vás obdivuju a držím palce ať to všechno dobře dopadne. Nikomu nepřeju tu bezmocnost, když stojí nad inkubátorem a nemůže tomu svému drobečkovi pomoci. Nebyli jsme na tom sice tak špatně jako vy, ale nejednu noc jsem probrečela strachem a prosila ať vše dobře dopadne. Náš první brouček měl 1800g když se narodil o pět týdnů dřív, ale teď vydá za tři kluky a kromě oslabeného imunitního systému je zdravý. U druhého syna ( i toto těhotenství bylo rizikové, otvírala jsem se od 25 týdne) jsem doufala, že už nezažijeme nic podobného, naštěstí si dal říct a vydrželi jsme to spolu až do 37 týdne, měl 2600g. Vedle našeho syna ležela holčička, už si nepamatuji jak se jmenovala, ale ta se narodila a měla 750 g, její mamince začali selhávat játra a ledviny. Museli malou dostat rychle ven. Bylo to její první mimi a přítel ji opustil. Nevím jaké měla přesně problémy, ale maminka si ji odvážela jako zdravou a usměvavou holčičku. Vím, že jsem Vám moc nepomohla, ale moc Vám držím palce. Je to strašně nespravedlivý, když jsou lidé, kteří rodí děti jak na kolotoči a nestarají se o ně a druhý jim dá co může a tolik si vytrpí. Kutálejí se mi slzy jak hrachy, nedokážu napsat, jak moc vám přeji ať se z toho mimísek co nejdřív dostane a ať už užívá života jako ostatní miminka. Moc to bolí já vím, ale držte se, moooooc vám to přeji

RJR

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
29.11.04 21:53

Ahoj Martine,

to co napíšu se stalo asi před 30 ( !!! ) lety.

Jedné naší známé se narodilo vymodlené miminko. V jakém asi myslíš měsíci ?? No jasně v šestém.
Z vyprávění vím, že malý byl jak kotě ( jen kostra s chlupama ). Problémy s dýcháním a srdcem. Z Rakovníka ho tenkrát převezli do Thomayerovi nemocnice. Jeden den říkali, že se malému vede dobře. Sám dýchá, přibírá. Druhý den, že je na tom špatně a že se nedožije rána.Za týden aby se připravily na to, že malý bude buď postižený nebo slepý a bude mít problémy se srdcem. No prostě mrzáček neschopný samostatného života.

Porod vedený jako potrat !!!!!!!!!!!!!!!

A teď po tolika letech ????

Blíží se mu třicítka. Je z něj nádhernej chlap ( bez postižení, ani brýle nenosí, problémy se sdcem - žádné nemá ) a je tatínkem dvou nádherných dětí. Jezdí s kamionem a vede spokojený život.

Proto to nevzdávejte. Nic není definitivní a i doktoři se občas mýlí. Vžduť tohle sse stalo před tolika lety. Dnes už je podstatně jiná technika a různé vymoženosti.

Ještě vydržte a uvidíte, že budete mít s miminkem jen samou radost.

Moc Vám držím palce.

MIKINA

  • Nahlásit
  • Citovat
534
29.11.04 22:02

Moc si vážím toho, že svoje děťátko milujete, a že za ním stojíte. Určitě to cítí a dává mu to sílu bojovat. Není to samozřejmost. Kdyby se takový drobeček narodil někomu, kdo nemá dost lásky, neměl by tolik vůle k životu. Důležité je, že děláte všechno. Nejdůležitější ale, že ho milujete. Ať už jeho život bude trvat 5 let nebo 90 (kéž je to těch 90!), vaše láska je to, co má pro toho malého človíčka největší cenu! Bůh vám žehnej. Ať vám stokrát vynahradí vaší lásku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
MaM
156
29.11.04 22:16

Děkuju moc vám všem za milé odpovědi. Člověk se hned necítí na celý svět tak sám. Doufám, že až si to Markéta přečte, potěší jí to jako mne. Vím, že nás nečeká lehká cesta, ale jsou problémy, které se dají v rámci možností vyřešit, a PROBLÉMY, se kterými si nikdo neporadí - a za těch 5 měsíců člověka holt napadají i ty druhé (dioptrie kontra slepota, to samé s mozkem, chůzí,…). A tak díky, že naší mysl zase vracíte k těm prvním. Žije navzdory původním pesimistickým prognózám, tak to by sakra bylo, abychom ho z toho všeho nedostali!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
29.11.04 22:41

Nepropadat depresím..

Ahoj, mám také podobnou zkušenost.Dcera se sice narodila později 34+0, nicméně velmi vážně nemocná.Měla sepsi, a měsíc byla na infuzích.Dlouho nemohli přijít na to, co jí vůbec je.Vypadalo to na neprůchodnost žaludku, netrávila vůbec mléko, vysoké horečky atd.Nakonec se přišlo na to, že se ode mne během těhotenství díky častému krvácení nakazila kand.albicans.14 dní jsem za malou pouze dojížděla, potom jsem za ní mohla a ležela jsem s ní v Krči. Dodnes děkuji všem, co tam pracovali, zachránili jí. Léčila se měsíc.Už tehdy jsme měli opožděný vývoj.Bohužel v 8. týdnech přestala hýbat nožičkou a následovala další hospitalizace.Opět nejdříve nejasná diagnóza, potom se lékaři přikláněli k zánětu kyčelního kloubu, naštěstí se to obešlo bez operace.Stěhovalo se to ještě do kolínka a kotníčku.Léčba trvala 3 měsíce. Všechno toto zapříčinilo to, že malá prakticky jen ležela.Takže začalo cvičení, ale až v 6 měsících.Cvičeli jsme také Vojtovku, malá děsně plakala, ale dneska je to hrozný divoch a velmi chytrá holčička. Od 5. let se učí anglicky, velmi dobře počítá (ještě nechodí do školy) a vůbec (narozdíl od svého zdravého brášky, líného lumpíka) nám dělá jen velikou radost. Je pravda, že jeden celý rok, znamenal především pro mě jednu velkou noční můru.Měla jsem velké deprese, hrozně jsem se bála a dlouho jsem to nemohla překonat.Manžel byl a je dodnes mojí velikánskou oporou.PO dobu našich hospitalizací za námi jezdil každý den (nejsme z Prahy), pral, žehlil a neustále mě odrážel ode dna, kam , ač jsem se snažila, jsem vždy a vždy upadala.
Přeji vám i Vaší paní a miminku opravdu pevné nervy, budete je ještě potřebovat, ale uvidíte, že vše se začne pomalu upravovat.Nakonec celé naší rodině to přineslo jedno velké plus.Poznala jsem se v nemocnici s jednou maminkou, která je dnes mojí nejlepší přítelkyní a naše rodiny a naše 4 děti (ty druhé dvě jsou také stejně staré) patří nerozlučně k sobě.
Je to strašně náročné pro vás oba, ale děťáko vám to určitě vynahradí.Hodně štěstí.PetraN.

  • Nahlásit
  • Citovat
2304
29.11.04 22:45

Ahoj, taky vás chci potěšit. Teď už je to určitě puberťák, odstěhovali jsme se před 8 lety a to už měl jít do školy. Chlapec narozený v 6 měsících, který v roce ještě jenom ležel a vypadal jako malé miminko. Ve třech letech už byl naprosto normální a lítal jak drak. Na podrobnosti jsem se nevyptávala, ale zpočátku na tom byl hodně špatně z útržků a poznámek jeho maminky. Poradila bych vám to co radí Jana. a držím palce. Stefinka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
78
30.11.04 09:01

Ahoj Martine a Markéto,
nemám podobnou zkušenost,ale než jsem nastoupila na mateřskou,tak jsem pracovala na odd s nedonošenejma miminkama v Podolí.Je až s podivem co všechno ti malí drobečkové vydrží!A co teprv jejich rodiče!Nejsou slova,kterýma vás uklidnit,je zbytečné říkat to bude dobrý,když u těhle miminek člověk nikdy neví.Je toho moc co musí dohnat,co jim chybí nebo přebývá… Jeden den je stav miminka dobrý a hned po hodině je miminko na umření, a hned po tom zas dobrý…je to jak na kolotoči,však to znáte.Lékaři vědí a odhadnou jak miminko na tom bude po propuštění,ale né vždy se to povede,kolikrát jsme byli přesvědčený že tohle miminko na tom nebude dobře a po roce nám rodiče přišli na odd s čertícím chodícím a relativně zdravím dítkem.
Za tu dobu co jsem tam pracovala se dělo spousta smutných,ale i veselých věcí.
Přeju Vám ať vy jste Ti šťastní co si odnesou brzy domů své vytoužené miminko a budou bojovat dál a radovat se z každého úspěchu,každého pokroku,který ten Váš statečný drobeček zvládne.
Hodně sil a nezapomeňte taky jeden na druhého,nejste v tom sami.
L. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
120
30.11.04 09:50

Ahojky,
moje sestřenice Monika ( nedávno jí bylo 30let) se narodila na začátku sedmého měsíce s porodní váhou něco přes 1 kg. Vypadalo to s ní bledě, už nad ní lámali doktoři hůl, ale Monču nakonec vypiplali a dnes je naprosto zdravá máma dvou dětí. A to před 30 lety nebyly takové vymoženosti jako dnes. A jen pro informaci :prý tenkrát v porodnici nedonošené děti krmili zředěným kondenzovaným mlékem. Chtěla jsem jen říct, že když se vaše miminko narodilo takhle předčasně, tak to neznamená, že musí být automaticky postížené. Ať vše dobře dopadne a své miminko už máte u sebe. Zdraví Martina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
483
30.11.04 10:33

Ahoj oba,
mé spolužačce se narodila holčička v 7měsíci a vážila 1500g…Je sice alergik a má problémy se žaludkem(říká spolužačka),ale vůbec bych to na ní nepoznala a je to taky pěkný divoch…Já mám zatím úplně zdravé a bezproblémové mimi a přeji vám z celého srdce to samé…Myslím,že mimi bojuje ze všech sil,5měsíců,to je fakt nádhera…Bude dobře…mějte se krásně a vašemu mimi pusinku… :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1785
30.11.04 11:31

Ahojky rodičové,
sama sice taky takovou zkušenost zaplaťbůh nemám, ale chtěla bych vás povzbudit.
Nedávno jsem viděla pořad o jednom profesorovi, který se celý život věnoval předčasně narozeným dětem, tuším že pracoval X let u Apolináře (?). Nejmenší děťátko, které vypiplali, mělo pod 600g, narozené počátkem šestého měsíce. Naprosto zdravé a bez potíží:-)
Statisticky se k tomu vyjádřil asi takhle: třetina takhle brzy narozených dětí boj prohraje hned ze startu, třetina má nějaký handicap (i třeba jen co se týče slabší imunity, nemusí jít nutně o fyzické poškození) a třetina to vybojuje na celé čáře.
POkud váš mrňousek vyhrál už pět měsíců a přečkal všechny operace a nápory infekcí, je bojovník a síly má do života dost. A že nepřibývá na váze jako ostatní děti, z toho si hlavu nedělejte. Střívka se to nejdříve musí naučit a nezapomeňte, že k němu ještě dlouho budete přistupovat jinak, než k normálně donošenému mimču.
BUdete roky sledovaní na neurologiích a jinde, a vývoj asi taky bude malinko pomalejší. Mělo to mimčo na startu daleko těžší než ostatní děti.
Vojtu vám vřele doporučuju, dokáže zázraky:-)
Vydržte, už jste vydrželi nemožné, moc vám třem držím palce, zasloužíte si to…:-)

Jazzi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1764
30.11.04 12:09

Markéto a Martine, nezoufejte a věřte, že to půjde…V porodnici se mnou rodila 25 letá maminka tříkilovou Terezku a když jsme pak probírali váhu našich dítek a porovnávaly se sebou a svými partnery, tak se dotyčná jenom smála s tím, že ona se narodila s váhou 800 gramů - před 27 lety…

Strýc má něco kolem 60 let a v 5 měsících měl 2 kg…Z vyprávění babičky usuzuju, že měl reflux-špatná záklopka + nejspíš nějaká infekce. Tento cituji babičku „nedomrlý-děcku nepodobný“ strýček měl v roku 12 kilo a vystudoval s červeným diplomem.

Držím palce, at máte chlapečka brzo doma a o tichých večerech at se Ván nadlouho jenom zdá :-)

eliza

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
30.11.04 12:12

Ahoj Martine a Marketo,

uplne chapu, co prozivate. Nam se narodila dcerka ve 41 tydnu a propustily nas z porodnice, jako zdrave miminko, jenomze po 4 dnech zacala Niki plakat a odmitala pit. ´K tomu vsemu mela krece do ruky a tak jsem radeji jeli do nemocnice, kde nam dcerku vzali, ze ji musi prohlidnout. Predpokladali jsme, ze je treba dehydrovana ci neco podobneho, kdyz jsme cekali jiz 2 hodiny, tak jsme se zacinali bat. Pak nam doktori rekli neco, co bych neprala nikomu, dcerka mela rozsahle krvaceni do mozku a sance, ze prezije byla dost mala. V te chvili se mi hroutil svet, o mimi jsme se snazili rok a ted tohle. Uz jsme ji nevideli, mela jsem pocit, ze jsme se s ni, ani nestacila rozloucit. Je strasne jit domu s tim prazdnym kocarkem. Nikolka lezela v nemocni pres 2,5 mesice - nejdrive cela zaintubovana, sama hadicka a jen to maly telicko, no hruza. Museli jsme pockat, az se krev zastavi a zacne se vstrebavat. Nejdrive nam rikali, ze jsou deti, ktere maji krvaceni a to se vstreba a nemaji zadne nasledky (mentalni. fyzicke), takze jsme samozrejme tomu verili a doufali, protoze nic jineho ani nejde. Bohuzel nam po 1,5 mesici, rekli, ze vysetreni hlavicky na EEG je spatne a bude tam tezke poskozeni. No druha hruza, v te chvili, jsme vubec nevedeli, co budeme delat. Niki tam jen tak lezela a my nemohli nic. Uz v zivote to nechvi zazit a opravdu bych to nikomu neprala ta beznadej.
Ale stal se zazrak a to je to hlavni, v co musite doufat. Niki byla a furt je velka bojovnice, proste chce zit. Musite ve sve detatko verit. Nikilku nam po 3 mesicich pustili z nemocnice. Posledni mesic jsem tam sni lezela a verete, ze pevne chapu, co proziva vase pritelkyne, je to strasne, ta nemocnicni atmosfera - no hruza. Propousteli nas stim, ze nam nemohou do 1 roku zivta, rici jak to bude vypat, jestli bude v poradku ci ne ? D
Dnes je Nikolce 6 mesicu a je uplne v poradku. Je to opravdu zazrak a i to EEG, na ktere chodime na kontroly dopadlo dobre. Doktori to nechapou, ale je to tak. Samozrejme musime cvicit Vojtovu metodu, ale to za to stióji. Kdyz vidte, ze ji to pomaha a je cila, tak hnedka lepe. Taky na zacatku hodna plakala, ale rikala jsem si, ze to delam pro ni, ze pproste musi cvicit, aby mohla chodit a byt v poradku. Taky jsme si rikala, ze si to nebude pamatovat.
Sice jeste nemuzeme pevne rici, ze uz ma vsechno za sebou a uz bude jenom dobra, ale v nic jineho neverime, ta by ani jinak neslo.
Nikolka ma zaveden tzv. shunt (hadicku), ktera ji odbadi mozkomisni mok, nebot se ji kvuli te srazenine nevstrebava, jako normalne. Hadicku ma sice na cely zivot a je videt na hlavicce, ponevdaz je pod kuzi, ale to prece nevadi, kydz je jinka v pohode a hlavne s nami doma !
Moc vam preji,aby i vase detatko bylo v poradku a uz brzo vas pustili domu. Kdybyste chteli jeste neco ohledne Vojoty metody, napiste . rada napisu zkusenosti monika.brozova@centrum.cz. Jestli jste z Prahy, tak doporucuji Vojtovo centrum v Holesovich.
Tak se drzte a tobe Martine preji, at to zvladas, protoze pro me byl muj manzel tou nejvetsi oporou a bez nej bych to nezvladla. Nas to tak moc spojila, jako nic na svete.
Monca a Niki

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama