Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Sany80s Děti v okolí nemáme, takže nevím. Dům nechce proto, že se mu prostě líbí bydlení v centru města, má rád pořádek a v domě prý nikdy není 100% uklizeno. Má rád prostě pořádek, trošku i ten luxus - pěkné vybavení, hodinky, oblečení, auta, dobré jídlo…mně to nic moc neříká, ale nevadí ti to u něj. Snažím se, aby byl spokojený. Jinak si ho moc vážím, je to hodný člověk, vím, že se o mě vždy postará…Já prostě nevím. Je možné, že teď z nějakého důvodu vidím jen negativa a rozdíly. Prostě splín…
Upřímně. Mně by ta věta, že někde potřebuje mít 100% uklizeno stála za to, abych se s někým rozešla.
Nejsem bordelář, nemám ráda špínu, ale nemám ráda extrémy. Pro mě je každý extrém takový vykřičník.
Už vidím, jak by přebalil vlastní dítě. Vůbec s ním nebude chtít být o samotě, oni totiž děti kromě vyměšování i slintají. A co teprve, kolik bordelu udělají při jídle.
Vsadím se, že si i o dětech myslí, že jsou nehygienické.
Už tě vidím, jak místo procházky na rodičáku, leštíš nějaký perfektní byt, aby byl spokojený.
Musím říct, že představa života s tvým partnerem, je pro mě dost nepřijatelná až děsivá.
A to mám dost podobné priority jako ty, i když už nejsem tak naivní.
Vaše žebříčky hodnot a vše co jsi napsala, mi přijde jako ukázka toho, jak by to vipadat podle mě nemělo. Váš vztah opravdu působí, že už jste na sebe prostě zvyklí a to, že je hodný, pomůže ti se vším je velké plus, ale opravdu to není hodnota, na základě které by ses měla rozhodovat. Jste velmi rozdílní
. Věřím, že by bylo velice těžké příteli teď říct, že bys chtěla ještě se svatbou počkat, ale opravdu to udělej. Na tvém místě bych mu na papíře ukázala přesně to, co jsi v popisku napsala a probrala to s ním. Pokuď by se ti to s ním podařilo rozebrat, určitě by ti to velmi pomohlo. Krásně jsi to napsala. Základem kvalitního vztahu je komunikace a ta s vašimi rozcházejícími se zájmy a hodnotami bude potřeba a pokuď se přítel nerad svěřuje, málo komunikuje bude to pro tebe velký boj
. Z celého srdce ti přeji aby tvé rozhodnutí bylo správné a nelitoval jsi
…PS: můžu se zeptat, kdy by byl termín svatby?
@timberr Termín svatby máme na 3.12. Opravdu nemám ponětí, jak toto partnerovi říct aniž by ho to srazilo na kolena a šokovalo. Svatbu nějak nehrotíme, ještě jsme ani nezačali pořádně zařizovat věci (bude to jen v kruhu nejbližší rodiny), ale už brzo jsme měli začít. A tak by bylo vhodné to říct dřív, než budeme mít prstýnky a podobně. Bojím se ovšem dalšího prohloubení deprese, již teď nemá zrovna dobrou náladu
Ale zase si říkám, že si (nám) přece nezkazím celý život proto, abych mu pro jednou zachránila lepší náladu. Na druhou stranu to potřebuju všechno pořádně promyslet - mám teď nějak tendence vidět horší stránku věcí.
Souhlasím s timberr. Mela by sis s ním projít to, co jsi napsala. Je fajn, že to umíš pojmenovat. Myslím, že je důležité stanovit si, bez čeho si nedovedeš představit život a na tom prostě trvat; a respektovat zároven, co je pro toho druhého důležité. Zbytek je o kompromisech. Prostě se odhodlat a rozlousknout to. Ono šest let je už dost času a odkládání už ničemu moc nepomůže.
Já znám třeba holku, která se i přes pochybnosti vdala, protože koláčky už byly napečeny. Její manžel to pochopil tak, že když jednou ustoupila, tak ustoupí zas a znovu. Myslím, že není štastná a myslím, že sním zůstane. Protože prostě má strach být sama.
Jestli tě má rád, tak vám ten rozhovor může prospět. Mužete najít kompromisy ve svých představách a pročistit vzduch.
@Krokod Jak ale vést rozhovor s člověkem, který téměř nemluví?
To je oříšek. Tedy pokud se to týká pro něj nepříjemných témat, prostě mlčí. Uvedu příklad. V létě jsem chtěla jet na dovolenou, ale příteli se nechtělo, raději chtěl pracovat a vydělat něco navíc. Kdykoliv jsem přivedla téma rozhovoru k létu a dovolené, tak zarytě mlčel. Popřípadě - pokud jsem už opravdu trvala na odpovědi - tak jsem uslyšela něco jako: uvidíme. Samozřejmě, že jsme spolu nikam nejeli. Pokud se třeba začnu bavit o bydlení, nadhodím do budoucna vidinu baráčku nebo bytu na předměstí (nyní bydlíme v poměrně rušné oblasti centru), prostě na to nereaguje a klidně se začne bavit o něčem úplně jiném
To se pak těžko dělá něco jako „vážný rozhovor“. Popřípadě má ještě jednu metodu, jak mě umlčet. Začne říkat, jak je hrozný, že má blbou povahu, že si zasloužím někoho lepšího a nezřídkakdy se i rozbrečí. To pak nemám sílu pokračovat.
Vypadá to, že už věcí více společných nemáte než máte. Přehodnotila bych nejen svatbu, ale vztah vůbec.
@Anonymní píše:
@Krokod Jak ale vést rozhovor s člověkem, který téměř nemluví?To je oříšek. Tedy pokud se to týká pro něj nepříjemných témat, prostě mlčí. Uvedu příklad. V létě jsem chtěla jet na dovolenou, ale příteli se nechtělo, raději chtěl pracovat a vydělat něco navíc. Kdykoliv jsem přivedla téma rozhovoru k létu a dovolené, tak zarytě mlčel. Popřípadě - pokud jsem už opravdu trvala na odpovědi - tak jsem uslyšela něco jako: uvidíme. Samozřejmě, že jsme spolu nikam nejeli. Pokud se třeba začnu bavit o bydlení, nadhodím do budoucna vidinu baráčku nebo bytu na předměstí (nyní bydlíme v poměrně rušné oblasti centru), prostě na to nereaguje a klidně se začne bavit o něčem úplně jiném
To se pak těžko dělá něco jako „vážný rozhovor“. Popřípadě má ještě jednu metodu, jak mě umlčet. Začne říkat, jak je hrozný, že má blbou povahu, že si zasloužím někoho lepšího a nezřídkakdy se i rozbrečí. To pak nemám sílu pokračovat.
ježíš, nežiješ s mým bývalým?
to bylo to samý, v životě jsme nic nevyřešili
není divu že je bývalý, že.
@Anonymní píše:
@Krokod Jak ale vést rozhovor s člověkem, který téměř nemluví?To je oříšek. Tedy pokud se to týká pro něj nepříjemných témat, prostě mlčí. Uvedu příklad. V létě jsem chtěla jet na dovolenou, ale příteli se nechtělo, raději chtěl pracovat a vydělat něco navíc. Kdykoliv jsem přivedla téma rozhovoru k létu a dovolené, tak zarytě mlčel. Popřípadě - pokud jsem už opravdu trvala na odpovědi - tak jsem uslyšela něco jako: uvidíme. Samozřejmě, že jsme spolu nikam nejeli. Pokud se třeba začnu bavit o bydlení, nadhodím do budoucna vidinu baráčku nebo bytu na předměstí (nyní bydlíme v poměrně rušné oblasti centru), prostě na to nereaguje a klidně se začne bavit o něčem úplně jiném
To se pak těžko dělá něco jako „vážný rozhovor“. Popřípadě má ještě jednu metodu, jak mě umlčet. Začne říkat, jak je hrozný, že má blbou povahu, že si zasloužím někoho lepšího a nezřídkakdy se i rozbrečí. To pak nemám sílu pokračovat.
To je chlap do nepohody ![]()
@Anonymní píše:
@timberr Termín svatby máme na 3.12. Opravdu nemám ponětí, jak toto partnerovi říct aniž by ho to srazilo na kolena a šokovalo. Svatbu nějak nehrotíme, ještě jsme ani nezačali pořádně zařizovat věci (bude to jen v kruhu nejbližší rodiny), ale už brzo jsme měli začít. A tak by bylo vhodné to říct dřív, než budeme mít prstýnky a podobně. Bojím se ovšem dalšího prohloubení deprese, již teď nemá zrovna dobrou náladuAle zase si říkám, že si (nám) přece nezkazím celý život proto, abych mu pro jednou zachránila lepší náladu. Na druhou stranu to potřebuju všechno pořádně promyslet - mám teď nějak tendence vidět horší stránku věcí.
Já bych to skrečovala i kdybych měla lhát. Klidně bych se vymluvila na zdravotní důvody nebo na cokoliv jestli se bojíš říct to na plnou hubu ale svatbu bych v téhle situaci nezařizovala. Na druhou stranu jestli to nějak nevyřešíš tak je to zbytečný krok.
@Anonymní píše:
@Krokod Jak ale vést rozhovor s člověkem, který téměř nemluví?To je oříšek. Tedy pokud se to týká pro něj nepříjemných témat, prostě mlčí. Uvedu příklad. V létě jsem chtěla jet na dovolenou, ale příteli se nechtělo, raději chtěl pracovat a vydělat něco navíc. Kdykoliv jsem přivedla téma rozhovoru k létu a dovolené, tak zarytě mlčel. Popřípadě - pokud jsem už opravdu trvala na odpovědi - tak jsem uslyšela něco jako: uvidíme. Samozřejmě, že jsme spolu nikam nejeli. Pokud se třeba začnu bavit o bydlení, nadhodím do budoucna vidinu baráčku nebo bytu na předměstí (nyní bydlíme v poměrně rušné oblasti centru), prostě na to nereaguje a klidně se začne bavit o něčem úplně jiném
To se pak těžko dělá něco jako „vážný rozhovor“. Popřípadě má ještě jednu metodu, jak mě umlčet. Začne říkat, jak je hrozný, že má blbou povahu, že si zasloužím někoho lepšího a nezřídkakdy se i rozbrečí. To pak nemám sílu pokračovat.
Tak zkus přijít s předmanželskou smlouvou, kde bude řečeno, v jakém typu budete bydlet, kolik budete mít dětí, jak často budete jezdit na dovolenou společně, kolikrát v měsíci budete mít sex(pokud budete zdraví), kolik hodin denně bude max. v práci, kolik času bude věnovat společnému dítěti.
A v případě, že to nesplní, tak nějaké sankce v případě rozvodu jako je třeba výživné na tebe bez ohledu na to, kolik vyděláváš.
Když je na ty prachy, tak se třeba rozmluví. Nebo se s tebou rozejde a nebudeš muset nic řešit.
Jako je to trošku nadsázka, ale podle mě ty hlavní věci, na kterých se staví dlouhodobý vztah, tak to vás rozděluje.
Kolik vám dvěma teď je?
Zakladatelko, čím víc příspěvků od tebe čtu, tím horší z toho mám pocit. Dívat se ve většině věcech stejným směrem je důležité pro dlouhotrvající oboustranně spokojený vztah. To, že se ti přítel nevyjádří k věcem, se kterými nesouhlasí (viz dovolená), to bude asi dělat pořád (?) Připadá mi, že tímhle způsobem dosahuje svého.
Sepiš si na papír jeho plusy a co máte společného.
Možná, že žádost o ruku tě donutila pořádně popřemýšlet o tom, co od života a životního partnera chceš.
Zakladatelko, to co předvádí tvůj partner je ukázkový příklad manipulace
Svatbu bych si hodně rozmýšlela…
Uz to, ze tady pises, svedci o tom, ze je problem. Tech bodu je cela rada. Mate hodne jine nastaveni v hlave, moc vas toho nespojuje. To, ze je hodny a stara se, bohuzel nestaci. To dovedou i lepsi kamaradi. Radeji si ho neber. Najdi si nekoho, o kom nebudes pochybovat.
Začne říkat, jak je hrozný, že má blbou povahu, že si zasloužím někoho lepšího a nezřídkakdy se i rozbrečí. To pak nemám sílu pokračovat.
To je manipulace