Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Předsvatební splín?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.16 09:38
Holka asi ti neporadím. Před svatbou jsem to tak rozhodně neměla, spíše naopak, strašně jsem se těšila, až si vemu toho úžasného člověka za manžela 
Já mít takové pochybnosti jako ty, mít tak odlišný zebricek hodnot, jine zájmy a chlapa pro kterého jsou peníze top, tak si ho neberu. Ale to je jen můj pohled na věc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:38
Bod 5 a 6 by pro mě byl velký problém 
asi bych nedokázala žít 6 let s mužem se kterým se v tomhle rozchazime a vím určitě že bych si ho nevzala. Hele tohle nejsou žádné banality, nešlo by svatbu alespoň odložit? Myslis že se to časem zlepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:39
No, asi tě nepotěším, ale do svatby bych se nevrhala. My se brali po necelých pěti letech a kromě standardních pochyb (jéééžiš, vono je to na celej život, už nikdy nebudu s nikým jiným, je to příšerně definitivní…) který vzápětí přešly jsem teda takovýhle myšlenky neměla. Neříkám, že máme na všechno stejnej názor, naopak se dokážeme pěkně porafat kvůli kupříkladu politice, ani dokonce hodnotovej žebříček nemáme ve všem stejnej… zato umíme dělat kompromisy a dohodnout se tak, aby byli oba přiměřeně spokojený, chceme si vycházet vstříc. Což podle toho co píšeš, jak s tebou přítel nemluví, asi není úplně pravděpodobný. To by mi vadilo ze všeho nejvíc, frekvence sexu mi přijde normální, ale nemluvit spolu o ničem, ani o zásadních věcech, netrávit Vánoce… to není moc předpoklad pro úspěšnej vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:41
My také netrávíme všechen čas společně, ale abychom neměli žádné společné zájmy, navzájem neměli rádi naše přátele a měli naprosto odlišný pohled na svět a naší budoucnost, to opravdu ne. O Vánocích bych také nechtěla být jen s manželem, mám je spojené s širokou rodinou a bylo by mi smutno, takže letos pořádáme obrovskou štědrovečerní večeři pro obě rodiny, abychom si je konečně užili společně.
Upřímně nechápu, proč jsi šest let s člověkem, se kterým nemáš naprosto nic společného. Já bych si ho nevzala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:41
@terien hele my to třeba tak máme, že já jsem ten co jde víc po penězích a manžel spíš po zážitcích a klidu, já chci jedno dítě, manžel aspoň dvě, atd, občas se dokonce i pohádáme, ale není nám to celkem na překážku - naopak se v lecčems báječně doplňujeme. Průser je, když o tom nechceš/neumíš mluvit a nechceš ustupovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:42
Já si myslím, že se k sobě nehodíte.
Pokud je to, co píšeš, objektivní, pak je přítel dost problematická osobnost.
Co vás vlastně spojuje kromě lásky?
Příspěvek upraven 24.09.16 v 09:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 09:42
Naopak si myslím, že ten kdo před svatbou váhá, bude po svatbě váhat ještě víc. Najednou, když před Tebou jsou další kroky: koupit nemovitost, možná se zadlužit, mít dítě - tak začneš více přemýšlet, jestli chceš být celý život s tímto člověkem a vyvstává to, že je poslední možnost udělat krok z5, protože později dělat změny už je velice náročné a představa plnohodnotné funkční rodiny mizí, znám z okolí dost případů, kdy se do roka po svatbě rozvedli, byť po velice dlouhých vztazích. Ale rozhodnutí je jen na Tobě a na partnerovi. Zrovna to co jmenuješ mi přijde stěžějní: komunikace, vize budoucnosti, koníčky, přátele, společný čas… Tak jako tak přeji hodně štěstí, ať se rozhodneš a dopadne to jak má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.16 09:47
Co nás drží pohromadě - asi zvyk a to, že se máme rádi. Je teda bohužel pravda, že to ohrané „miluji tě“ už jsme si neřekli strašně dlouho. Dokonce ani při žádosti o ruku. Ale věřím, že když mě o ruku požádal, nemohl to cítit jinak. Někdy mám pocit, že jsme takoví lepší spolubydlící.
Jinak je přítel fajn v tom, že mi pomáhá doma uklízet i vařit, je hodný a šikovný. Věřím, že by mě nepodvedl.
Ještě jedna věc, co mě trošku mrzí (ale není to pro mě alfa a omega života): já mám hodně ráda zvířata a on je nesnáší. Tedy na začátku našeho chození to tak nedával najevo, po pár letech se to ale projevilo naplno a např. k mým známým, kteří mají v bytě psa či kočku vůbec nechce jezdit. Prý se štítí tam na něco sahat 
- Citovat
- Upravit
24.9.16 10:06
A musíte se brát? Nemusíte… nechala bych tomu jeste tak půl roku, na těch společných Vánocích bych trvala - pokud by je s tebou nechtěl trávit, tak vám ani svatba nepomůže. Spíš naopak. Připadá mi ten váš vztah takový „přechozený“. Anebo léty vyplulo na povrch, že se k sobě nehodíte. Každopádně rozhodnutí je na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 10:20
Je spousta lidí co žije jen na „psi knížku“ a jsou šťastní tak proč ne vy..co vás tlačí k tomu obzvlášť když pochybuje aby ste se brali já bych na to nespěchala zasnoubená být můžeš jak dlouho chceš máma už je asi 11 let a vyhovuje jí to tak…tohle vypadá spíš na krizi mez na přípravy na svatbu…vycouval bych dokud je čas…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 10:24
Hele ono ale láska je pro dlouhodobý vztah jako jediná pojící komodita velice málo.
Ano dle mého názoru je to nezbytná komodita, ale pokud v tom není skoro nic jiného, tak je to fakt málo.
Je potřeba i stavět na jiných věcech, místo bydlení, počet dětí, společné trávení času, míra času, kterou je přijatelné trávit v práci.
To jsou všechno věci, na kterých je potřeba se shodnout.
Lze dělat kompromisy. Pokud on chce byt a ty barák, tak je potřeba zhodnotit, proč barák nechce. Pokud je to proto, že je pro něj starání se o nemovitost ztráta času a nemá k tomu vztah, tak bych třeba ustoupila s tím, že si pořídíme hezký byt, ale nebude ve středu města, ale někde na hezkém předměstí, kde je hodně blízko do lesa.
A tak podobně, ovšem ty děti moc řešitelné nejsou, s někým kdo ustoupí kvůli mě a pořídí si milostivě jedno dítě. On ten kompromis udělal, s tím těžko něco provedeš.
Ale dovedeš si představit i kdyby ses s tím smířila, jak se bude projevovat jako otec. Navíc děti dělají nepořádek. Jak se chová k dětem v rodině?
Podle mě bude furt v práci a bude vám říkat, jak musí kvůli vám vydělávat, aby jste se měli dobře. Ale to bude v jeho případě jen výmluva, která je obecně společensky přijatelná, ale bude se za ní skrývat to, že žije, jak jemu vyhovuje.
A pokud jde o ty zvířata, nemusí mít každý ráda zvířata, někdo s nimi má špatné zkušenosti. Já třeba zvíře nemám, protože životní styl, který vedeme, by znamenal, že budeme dost omezovaní, nebo pes bude často v psím hotelu, budeme řešit kam ho můžeme vzít, kam ne. A to máme zahradu.
Ale takový extrém, co předvádí tvůj přítel. Štítit se zvířat? Asi nikdy neslyšel, že děti sdílející domácnost třeba se psem jsou zdravější. Ono totiž přehnaná hygiena moc zdravá není…Znám člověka, který to má se zvířaty dost podobně a je to morálně dost pokřivená osoba.
Nevím, přítel je asi celkem průměrný člověk bez nějakých závažnějších poruch chování a bez asociálních sklonů.
Obecně se dá říct, že se s ním asi dá žít, ale mám pocit, že vy dva se k sobě prostě dost nehodíte.
On by si spíš rozuměl s nějakou chladnější osobou, která je hodně v práci a ocení, že on je kariérně zaměřený, bude se doma hezky chovat, spolu si připraví večeři a bude pyšná, že mají vyšperkovaný luxusní byt.
Prostě ocení to, co on chce.
Já si myslím, že ani jemu se s tebou nebude žít úplně příjemně, když ti bude vadit půlka toho, čeho si on cení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.16 10:30
@Anonymní píše:
Co nás drží pohromadě - asi zvyk a to, že se máme rádi. Je teda bohužel pravda, že to ohrané „miluji tě“ už jsme si neřekli strašně dlouho. Dokonce ani při žádosti o ruku. Ale věřím, že když mě o ruku požádal, nemohl to cítit jinak. Někdy mám pocit, že jsme takoví lepší spolubydlící.
Jinak je přítel fajn v tom, že mi pomáhá doma uklízet i vařit, je hodný a šikovný. Věřím, že by mě nepodvedl.
Ještě jedna věc, co mě trošku mrzí (ale není to pro mě alfa a omega života): já mám hodně ráda zvířata a on je nesnáší. Tedy na začátku našeho chození to tak nedával najevo, po pár letech se to ale projevilo naplno a např. k mým známým, kteří mají v bytě psa či kočku vůbec nechce jezdit. Prý se štítí tam na něco sahat
Ty si musíš odpovědět na to, co od života vlastně chceš. Mně by tohle nestačilo, uvědom si, že žijeme jen jednou, já ten život teda chci prožít jak nejlépe to jde, ne se spokojit s něčím, co ujde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.16 10:37
@Sany80s Děti v okolí nemáme, takže nevím. Dům nechce proto, že se mu prostě líbí bydlení v centru města, má rád pořádek a v domě prý nikdy není 100% uklizeno. Má rád prostě pořádek, trošku i ten luxus - pěkné vybavení, hodinky, oblečení, auta, dobré jídlo…mně to nic moc neříká, ale nevadí ti to u něj. Snažím se, aby byl spokojený. Jinak si ho moc vážím, je to hodný člověk, vím, že se o mě vždy postará…Já prostě nevím. Je možné, že teď z nějakého důvodu vidím jen negativa a rozdíly. Prostě splín…
- Citovat
- Upravit
24.9.16 10:40
@Anonymní píše:
@Sany80s Děti v okolí nemáme, takže nevím. Dům nechce proto, že se mu prostě líbí bydlení v centru města, má rád pořádek a v domě prý nikdy není 100% uklizeno. Má rád prostě pořádek, trošku i ten luxus - pěkné vybavení, hodinky, oblečení, auta, dobré jídlo…mně to nic moc neříká, ale nevadí ti to u něj. Snažím se, aby byl spokojený. Jinak si ho moc vážím, je to hodný člověk, vím, že se o mě vždy postará…Já prostě nevím. Je možné, že teď z nějakého důvodu vidím jen negativa a rozdíly. Prostě splín…
Víš kolik je hodnejch lidí, kterých si vážím? A žít bych s nima teda nechtěla. To prostě samo o sobě nestačí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Hezké podzimní dopoledne,
omlouvám se za anonym, je to osobní a nechci, aby rodina věděla o těchto mých myšlenkových pochodech, týkajících se vztahu s přítelem.
Jsme spolu už více než 6 let. Začalo to jako klasická letní táborová láska, brzy jsme spolu začali chodit na vážno. Po dvou letech společné bydlení a letos v létě - na 6. výročí našeho vztahu, mě požádal o ruku. Já řekla ANO
Čím víc o tom ale přemýšlím, tím méně jsem si jistá.
Za celou dobu, co jsme spolu, jsme se téměř nepohádali. Přítele miluju a věřím, že i on mne. Nějaký červíček ale hlodá - no ono je těch červů vlastně docela dost…
1. V poslední době spolu trávíme velice málo času. Přijdeme z práce a každý si jde za svým. Nemáme společné koníčky. Jeho nebaví mé aktivity a nesedí mu mí přátelé a naopak.
2. Už spolu moc nespíme. Já vím, že počáteční zamilovanost vždy pomine. Ale spát spolu jen párkrát do měsíce? Přijde mi to málo.
3. Moc spolu nemluvíme. Přítel byl vždy děsný introvert a vše z něj lezlo jako z chlupaté deky. Teď se to ještě vyostřuje. Kolikrát vidím, že ho něco trápí nebo je potřeba řešit nějaký společný problém. On však zarytě mlčí.
4. Přítel mívá často deprese, což souvisí s bodem č. 3. Nevím ani přesně, co ho trápí. Nechce mi nic říct ani se poradit s odborníkem.
5. Máme diametrálně odlišné názory na politiku a takovou tu životní filosofii, jiný žebříček hodnot.
Já - důležité je pomáhat druhým, pečovat a nečekat od toho, že se mi to vrátí. Jsem šťastná, když jsou šťastní lidé kolem mě. Peníze jsou důležité, ale nechci, aby ovládaly můj život.
Přítel - hlavní je mít dost peněz a majetek bez ohledu na to, komu to ublíží. Svět je drsný, musíš mít ostré lokty. Na ostatní nehleď, tobě taky nikdo nepomůže.
6. Bohužel ani představu o budoucím životě nemáme moc podobnou.
Já - rodina se 2-3 dětmi, malý domek nebo byt na předměstí, žít v blízkosti přírody.
Přítel - hlavně šetřit peníze, pořídit si rodinný podnik, časem maximálně 1 dítě (jen kvůli mně), žít ve městě v luxusním bytě.
7. Zatím jsme spolu nikdy netrávili ani Vánoce - přítel se na to necítí. Dokonce ani letos, když už bychom měli být manželé, nechce být na Vánoce jen se mnou. Prý když jsme spolu jen my 2, cítí se sám.
Tak nějak nevím, proč jsme vlastně spolu. Možná je to nějaký předsvatební zkrat. Ale jsou to prostě holá fakta.
Omlouvám se za dlouhou zpověď, muselo to ven. Chci od vás nějaké rady, třeba jen povzbuzení, že jste to před svatbou měli podobně a nakonec žijete šťastně.