Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přijdu si v práci odstrčená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
9.5.25 21:03
Jo, ženské kolektivy, zkáza lidstva. Mám v práci trošku podobné můry, jen ty naše chodí na cigáro. A když nekouřís, tak je to prostě hloupé se jim tam cpát. Ale ve finále si tam toho řeknou pracovního dost, bohužel. Stejná zkušenost i na minulém pracovišti. A co je hezky požádat, aby tě do toho chatu přidaly? Klidně bych řekla, že bych byla ráda víc součástí týmu a že mě to mrzí, když ve skupince zpráv nejsem. A když budeš nahlas zdravit jako první, kolegyně ti nemůže neodpovědět. Případně bych to ahoj zopakovala tak nahlas, aby se musela chytit za nos. Vystupuj s hlavou hrdě vztyčenou, ony tě přijmou, když budeš mít zdravé sebevědomí.
- Citovat
- Upravit
9.5.25 21:28
Nemůžeš chtít nemožné a hned. Přišla jsi do zaběhnutého kolektivu. Není to tebou. Je to tím, že jsi pořád nová. Ono si to časem sedne. Až přijde další třeba. Až některá odejde třeba. A jak víš, že to jsou kvalitní lidi s charakterem. Řekla bych, že moc ne. Do práce přece chodíš pracovat. Ne se vybavovat. Nemyslí si, že jsou lepší, než ty. Nejsou. Jenom tam jsou spolu déle. A ty jejich chaty a skupinky jsou jen pro zlost a zdržování od práce. Čím víc jich je, tím spíš udělají skupinky a dvojice a budou se navzájem pomlouvat, nebo si škodit. Zejména, když toho o sobě budou víc vědět. Kamarádky nejlépe mít mimo pracoviště. Jsi,,ta nová ", nic o tobě nevědí, tak si drží odstup. I já měla pocit, když jsem přišla na své poslední pracoviště, že jsem tam taková nevítaná a navíc. Za pár let přišla jiná nová a sedly jsme si spolu, v práci se doplňovaly, byly chváleny, jak to máme zorganizované. Až jsme obě byly tak trochu nenáviděné, protože za námi ta práce, kterou jsme dělaly jinak, byla víc vidět. Pak se to tak nějak rozmělnilo, pár jich odešlo. Drž si svůj standard, pracuj, ať neděláš chyby a dej jim svým klidem najevo, ano, jsem tady nová a z toho, že se se mnou nebavíte, si houby dělám. Je to vaše hloupá vizitka, ne moje. My měli v práci člověka, který odešel kvůli kolegovi, a víš, jak to dopadlo? Na člověka, co se s ním nedalo vydržet, přišla nemoc. Vedení mu dali najevo, že svou práci nezvládá a musel odejít. A když člověka potká, vybavoval by se, jako kamarád, ale nikdo o to nestojí. Všechno špatné, co lidi vůči druhým vyšlou, se jim zase odjinud vrátí. Teď jsou na koni ony. Ale to není trvalý stav. Takže pokud je práce tvůj obor, nemáš ji daleko a máš tam odpovídající plat, neházej flintu do žita. Odejít můžeš přece vždycky. Jsou i horší případy, než být někde nová a mít pocit, že nezapadáš. Já se kolikrát setkala s nezaslouženým podrazem, až jsem měla vztek. Ale vydobyla jsem si svou pozici, aniž jsem se snížila k falešnému kamarádíčkováni, drbům, zavděčování. Je to jen ženský kolektiv. Nic víc. Závislá na něm nejsi. Hlavu vzhůru. Ony, až jednou půjdou pracovat jinam, zažijí si to taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.25 22:32
Taky jsem zažila něco podobného po nástupu do současné práce, všechno jsem si musela zjistit sama, na svačinu jsem si nosila knížku, protože nikdo neřekl, ať si s nimi sednu, i vedoucí se mnou komunikovala stylem,,řekněte té nové.." Poslední pracovní den před Vánoci jsem jim chtěla jít popřát a zjistila jsem, že už v družném hloučku právě procházejí vrátnicí…Další Vánoce už byly chlebíčky, dárečky, společné posezení…,protože se dvě největší kámošky, které tam tímto způsobem,,vládly" rozhádaly, jedna odešla dělat jinam a druhá do předčasného důchodu a my ostatní jsme si vytvořily nový kolektiv.,,Nová" je tam každou chvíli, dneska se to všude střídá, ale sama se svačinou už žádná nesedí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.5.25 09:22
@Anonymní píše: Více
Když jsem nastupovala trvalo to hodně dlouho než si zvykly. Dělali mi naschvály. Pak se to urovnalo, trošku ale já zase nastupovala na MD. Po návratu si občas připadám málo výkonná protože mi přijde, že jsem nastoupila do rozjetého vlaku a i ty holky, které naspoutily chvilku před mým odchodem jsou prostě sehranější. Samozřejmě se udělali další nesváry, další kroužky, další okruhy nespokojenosti…
- Citovat
- Upravit
10.5.25 22:07
Některé kolektivy špatně přijímají nováčky. Buď z principu, anebo v případě, že nový příchozí je výrazně jiný. Třeba mnohem mladší, starší, nebo s výrazně jiným životním stylem… A pak se to často děje právě matkám, co se vrací po rodičovské. Aby se totiž mohly vrátit, obvykle je tam někdo jiný na dobu určitou a novou smlouvu nedostane. A v případě, že tenhle záskok byl oblíbený a s kolektivem si sedl, tak může nastat problém. Teď to řeší u kamarádky v práci. Kamarádka je tam jako záskok za rodičovskou a brzy bude tudíž končit. Jenže si ji oblíbili mnohem víc, než tu původní a raději by pracovali s ní. Tu, co se bude vracet z rodičovské už teď nesnášejí. Jasně, časem si zvyknou a už to řešit nebudou, ale hádám, že ta dotyčná bude mít taky nelehký nový začátek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.25 23:47
Vždy jsem dělala v ženském kolektivu, v žádné sborovně jsem neměla s kolektivem problém i když jsem při škole začínala jako zástup na 2, 3 měsíce. Vždy jsem měla pocit vřelého přijetí. I když byl kolektiv různého věku a často mnoho let téměř neměnný. Ani na brigádách jsem neměla žádný problém. Asi jen se dvěma ženami jsem si nesedla a ty mi zrovna byly věkové blízké.
Průběžně bych se poohlížela po jiné práci. Třeba se to do té doby zlepší a když ne, šla bych jinam, ale ne odcházet za každou cenu. Já bych se jim nevnucovala. Zdravila bych, snažila bych se být milá, ochotná, nápomocná (ale nedělat se sebe blbce). Pokud to nestačí, jejich problém. Ale chápu, že je nepříjemné v takovém kolektivu pracovat. Zažila jsem si to s jednou slečnou na brigádě (ona byla stálý zaměstnanec).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahojky, v lednu jsem po rodičáku nastoupila do nového zaměstnání a bohužel mám pocit, že mě tam kolektiv moc nepřijal. Je nás tam málo a jsme tam samé ženy, pracujeme většinou ve dvou na směně. No a proste od začátku jsem měla pocit, ze me moc neberou jako sobe rovnou nebo jak to rict. Ale rikala jsem si, ze jsem tam teprve chvíli, tak se to treba změní. No, jenže nezměnilo. Od začátku me tam nikdo ani pořádně nezaučil, což sice skoro nebylo potřeba, v té stejne firmě jsem uz pracovala, jen na jiné pobočce řekněme. Ale je tam pár věcí jinak než tomu bylo “u nás”. Skoro na vše jsem si ale musela přijít sama, některé věci jsem se dozvěděla třeba až teď nedávno, že se něco vlastně dělá takhle nebo jinak. Ke spoustě věcem mě ani nepustí a dělají si to samy, takže dodnes jsou věci, co jsem tam třeba dělala jenom jednou. Ze začátku na mě dost koukaly jako na d..bila kdyz jsem neco nevedela, ted uz je to alespoň lepsi, ale raději si vše delam i tak sama a i kdyz neco nevim, vyřeším si to sama, byť třeba blbě. Protoze kdyz jsem se na neco driv zeptala, často pravě hleděly jak kdybych přiletěla z Marsu. Maji i nějaký vlastni skupinový chat, kde já samozřejmě nejsem a nikdo nema zájem mě tam přidat. Nechybím jim tam. A tam řeší spoustu veci. Vlastně celkově spolu dost komunikují přes zprávy, vse si píšou, problém je ze mne nepíše nikdo nic. Pri předání směny mi často řekly, ze uz to ví od druhé kolegyně co byla se mnou, protoze jim to napsala. No takze ja uz jim směnu ani nepředávám, nema to smysl, a ony se mě stejne na nic neptají. Naopak ze sebe dělaly vzdy chytré, ze jim předávám neco, co už dávno vědí. No ale ja nevim nikdy nic a přijdu si tam pak vždy jako mimon. Začínám se tam cítit opravdu nepříjemně, vlastně až zbytečně, a momentálně uvažuju nad tím, že si najdu jinou práci. Vadí mi, že se mnou nekomunikují o pracovních záležitostech, nesděluji mi důležité informace, ani ode mě nechtějí nic vědět, vlastně od nich nemám ani žádnou zpětnou vazbu, neřeknou mi co dělám dobře nebo špatně, prostě vůbec nic, přijdu si tam prostě úplně mimo misu, jako bych tam ani nebyla a nepatřila. A mezi sebou si neustále píšou a říkají si vše. Jedna kolegyně se úplně ke mne chová, jako bych tam nebyla. Doslova mě přehlíží, dnes mě ani nepozdravila když jsem ji šla střídat a úplně dělala ze tam nejsem a neukončila svoji práci, dokud to nedodělala, i když jsem to po ní mela převzít už já. Rikam si, co asi dělám blbě ze me proste nevzaly mezi sebe a chovají se takhle. Myslíte ze je jeste nějaká šance ze by se to změnilo? Mam jim to říct? Nebo si mam hledat novou práci? Děkuji za rady.