Přítel voják - výsadkář
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Ahoj,
píšu sem, protože mě moc trápí jedna věc. Jsem s přítelem dva roky a hrozně moc ho miluju. Všechno bylo dokonalé. Ale pak přišel s tím, že se přihlásil do armády, že chce do Chrudimi k výsadkářům (paragánům).
Mě tahle představa hrozně děsí, bojím se, aby nám to nezničilo vztah a kdyby ne, jestli bych jako žena od vojáka byla šťastná. Ono kdyby šel jinam, někam víc do klidu (nevím, logistika nebo něco) tak bych se tolik nebála, ale co jsem slyšela tak výsadkáři jsou hodně často na cvičeních, každou chvíli je volají na nějakou práci pryč, a hlavně - čeho se bojím nejvíc - výsadkáři jezdí často na zahraniční mise (často myslím půl roku na misi, rok a půl doma, a zase na misi). Ještě k tomu do Afghánistánu a Mali, odkud se nedá jet třeba v půlce mise na týden domů.
Je tu nějaká, která sama má výsadkáře, nebo někoho takového zná, a ví, jak je to doopravdy? Mohl by mi to někdo popsat? Jak často jsou pryč z domova, jak je to s misemi, jak těžké to pro ženu je? Jak často můžou na cvičeních a misích volat domů?
Já jsem typ, který brečí už když se nevidíme dva týdny, takže vůbec nevím, jak bych to zvládla. Nabídli mu místo řidiče. Už ho čekají jenom výběrovky, které velmi pravděpodobně zvládne, protože fyzičku má nadlidskou a vůli taky.
Rozumím tomu, proč tam chce a přeju mu, aby byl šťastný, ale opravdu mi moc záleží na tom aby bylo všechno jak má být, abych se každou chvíli netrápila že jsem sama. Táta byl totiž každou chvíli pryč, když jsem byla malá a já si vždyky přála, abych to neměla takhle, jako máma. Abych měla muže, co je doma a stará se.
Moc děkuju za všechny odpovědi a rady, jsem z toho opravdu smutnáVím, že my dva máme být spolu a nechci, aby to kvůli okolnostem nevyšlo
Prosím anonym. Brácha byl jednu dobu u výsadkářů. Jemu se tam moc líbilo. Pro něj to byla práce snů po všech stránkách. Na zahraničí misi se musí nejdřív kvalifikovat a zdaleka na ně nejezdí každý. Každopádně je to pro ně jistá meta, je to pro ně kariérní posun a finančně to také není špatné. Ale rozhodně neznamená jsem paragan - jezdím na zahraniční mise. Jo mají určitý režim a povinnosti, ale na druhou stranu také spoustu volna a benefitů. Brácha pak odešel, protože to chtěla švagrová, jenže s odstupem času oba lituji, že tam nezůstal protože pak narazil na zaměstnavatele, který neplatil výplaty a byly docela na styru s penězi. Ví ten tvůj co by dělal jiného?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
On teď dělá ve Škodovce, moc se mu tam nelíbí, ten trojsměnný provoz
ho ničí. Nevidí v té práci smysl, u vojáka naopak jo. Je moc šikovný,
říkal mi, že by chtěl být automechanik, i ví kde by si ho dodělal, ale
teď prostě chce k výsadkářům. I proto, že chtěl být u nich řidič a
přesně to mu nabídli.
Já si kvůli tomu přečetla knížku Cesta vojáka, co napsal výsadkář a on
jel na misi snad rok a půl po nástupu a pak jezdil vždycky mise - rok a půl
doma - mise… To mě dost vyděsilo. Ten autor je asi fakt zapálený,
prošvihnul dětství svý dcery, manželka chtěla aby už nejezdil ale on
jezdil dál… A já se tak nějak bojím aby to toho mýho nechytlo
stejně.
Mnohem radši bych byla, kdyby byl ten automechanik, je nezúvěřitelně
šikovnej a fakt by ho to bavilo, jenomže jak ho napadlo být výsadkář
úplně to vytěsnil.
Kdyby nebylo těch misí, asi bych se toho tolik nebála, cvičení bych
skousla.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ještě mě napadlo - jak dlouho byl bratr u paragánů? A byl na misi?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj,
A kde teď bydlíte?
Mám kamarádku, co ma přítele v Armádě v Chrudimi, aby je to nerozdelilo,
tak si v Chrudimi našli společný byt, kam se spolu přestěhovali. Jsou
spolu šťastný, ona si našla dobrou praci, on je spokojeny, ona ho podporuje
jak to jde, a jak je psáno výše, na mise nejezdi opravdu každý.
Nemusíš se podle mě takhle stresovat, já bych třeba byla pyšná na to, ze
mám vedle sebe vojáka. Jsou to borci, mají docela tvrdou fyzičku, a ty
jejich výcviky jsou fakt i na psychiku, ale nemusíš se podle mě bat, ze by
jsi ho ztratila, je jen už na Vás jak se rozhodnete žít. Jestli tam, aby
jste byli spolu, nebo jestli se bude vracet domu.
A je pravda ze je to opravdu výborně placené, skodovka neskodovka, mají tam
spoustu příspěvku, benefitů, a plat se postupně zvyšuje, mají i nějaké
vánoční odměny a tak.
Vic Ti asi nepomůžu.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Hele když bych byla na místě tvého přítele volila bych buď škodovku (pokud je kmenový zaměstnanec) a nebo armádu. V obojím je určitá jistota, minimálně dovolené a nemocenské, to když bude dělat sám na sebe mít nebude. Ale každému vyhovuje něco jiného. Když bude dělat sam na sebe, tak také nebude doma ve.2 odpoledne každý den, ale bude makat dle zakázek. Brácha byl u paraganu 5 let, šel tam hned z vojny, takže už je to děsně dlouho. Ale právě tehdy byl na povinné vojně u nich a oni sami mu dali nabídku ať tam zůstane. On byl štěstím bez sebe. Jenže pak přišla švagrová a bylo vše, ze dne na den jinak. Pak si stěžovala, že nemají peníze… Tak to si pak těžko vybrat, že? Na zahraničí misi nebyl, protože se o to aktivně nehlásil. Když by se hlásil, asi by se dostal. Po ČR jezdili na cvičení, ale dle slov bráchy to byl relax. Být 14 v lese, schovávat se, učit se přežít, skákat padákem apod. Já osobně, když bych mela možnost bych do armády šla taky. Je tam i takový ten pocit hrdosti (to se těžko popisuje y to musí mít člověk v sobě).
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
On je v Boleslavi, já u Prahy, tak se vídáme jen o víkendy. Myslela
jsem, že buď bych se po škole přestěhovala já do Bolky, kde mám
i babičku a kamarády, nebo on sem. Do Chrudimi by asi nedojížděl, spíš
by tam bydlel, a po škole by mi asi nezbývalo než jít za ním no.
Vím, že se s těma misema hrozně stresuju, já se hlavně bojim že by se mu
tam zalíbilo a jezdil by na mise i kdybych mu řekla, že znova už to
nezvládnu. On mě má hrozně rád, ale neni to typ co poslouchá každej
rozkaz ženy.
Ve Škodovce právě zůstat nechce, jak mu chybí ten smysl práce tak odtamtud
chodí s takovým výrazem, že mi to láme srdce.
5 let mi přijde v pohodě, já spíš trnu co kdyby tam byl třeba 15 let a
co dva roky jezdil pryč no. Asi moc přemýšlím, kéž by to šlo nějak
vypnout 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
On je v Boleslavi, já u Prahy, tak se vídáme jen o víkendy. Myslela jsem, že buď bych se po škole přestěhovala já do Bolky, kde mám i babičku a kamarády, nebo on sem. Do Chrudimi by asi nedojížděl, spíš by tam bydlel, a po škole by mi asi nezbývalo než jít za ním no.
Vím, že se s těma misema hrozně stresuju, já se hlavně bojim že by se mu tam zalíbilo a jezdil by na mise i kdybych mu řekla, že znova už to nezvládnu. On mě má hrozně rád, ale neni to typ co poslouchá každej rozkaz ženy.
Ve Škodovce právě zůstat nechce, jak mu chybí ten smysl práce tak odtamtud chodí s takovým výrazem, že mi to láme srdce.
5 let mi přijde v pohodě, já spíš trnu co kdyby tam byl třeba 15 let a co dva roky jezdil pryč no. Asi moc přemýšlím, kéž by to šlo nějak vypnout
Aha, chápu správně, že jsi ještě na škole a zatím rodinu neplanujete? Tak to bych byla o to víc v pohodě. Vždyť tohle je úplně nejlepší - ty si buď můžeš najít práci v Chrudimi a nebo zůstat v Praze a vídat se můžete, když bude mít volno. Nemusíte být přeci spolu denně. A právě čím déle u armády bude tím lepší pozici bude mít. Jako je blbost odcházet třeba ve 45 jen proto aby tam nebyl 15 let…s těmi misemi kdo ví jak to bude. Ale pokud on sám nebude aktivní má docela malou šanci aby se na nějakou dostal. A na tom se už přeci můžete domluvit. A řeknu ti jedno. Brácha měl právě taky vidinu, že bude dělat sám na sebe po práci. No a protože mu zaměstnavatel neplatil tak vlastně musel a dopadl tak, že doma nebyl jediný víkend, v týdnu byl pryč od 6-18… No ale švagrová byla „šťastná“ protože nebyl v armádě. A zároveň nadávala, že nemají peníze a on není doma… Tak na to bacha.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Děkuju moc, trochu mě to uklidnilo, Já vím že jsou i práce, kde je
chlap ještě míň doma. Tak budu doufat že nebude typ co se pořád hlásí
na mise, a nebo že by mě poslechl, kdybych mu řekla že další už
nezvládnu. Já chápu kdyby si chtěl třeba jednu misi zkusit, to bych asi
zvládla 
ale víc nevim nevim Když si bude jen tak v Česku blbnout po
lesích v maskáčích budu v klidu
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Děkuju moc, trochu mě to uklidnilo, Já vím že jsou i práce, kde je chlap ještě míň doma. Tak budu doufat že nebude typ co se pořád hlásí na mise, a nebo že by mě poslechl, kdybych mu řekla že další už nezvládnu. Já chápu kdyby si chtěl třeba jednu misi zkusit, to bych asi zvládla
No počítej taky s tím, že když budou povodně apod tak tam bude muset jít. Ale pořád bude v ČR. A hlavně když se mu cokoliv stane, tak bude velmi dobře zajištěny. Fakt bych se toho nebála. Jak říkám, já sama bych to šla taky klidně dělat.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Muj spoluzak je u vysadkaru a zadny vztah mu kvuli prave nejistoty a
nejakeho planovani dlouho nevydrzel, furt rika ze na vztahy a deti ma cas po 50
a kamarad manzela ten kvuli pritelkyni a ted uz
zene odesel od vysadkaru k meterologum prave kvuli misi v Mali.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Muj spoluzak je u vysadkaru a zadny vztah mu kvuli prave nejistoty a nejakeho planovani dlouho nevydrzel, furt rika ze na vztahy a deti ma cas po 50
A jak často ti tvoji známí jezdí na mise? Nebo na nějaká cvičení?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Já mám doma vojáka už 25 let. Na misi ještě nebyl. A myslím, že už ani nepojede. Sestra má vojáka 20 let a byl 2×. Volal každý den, 14 dní dovo. Zvládla to, neteři bylo asi půl roku, když odjížděl poprvé. Jinak znám vojáků, co byli pryč, několik, vztah nevydržel jen jednomu, ale na to mise až tak vliv neměla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
A jak často ti tvoji známí jezdí na mise? Nebo na nějaká cvičení?
Ten spoluzak byl na dva roky dvakrat v afganistanu, pak je stahli. Ted je pet let „u nas“ ale bere vsechno co se da, cviceni, vycvik kadetu apod. Ten druhy ten ma beznou denni pracovni dobu, dvakrat rocne na par dnu nejake cviceni, strelby, ale kdyz se neco semele tak je nasazeny( povodne, corona, nouzovy, valecny stav) ale oba jsou velici introventi a tomu spoluzku opravdu nikdy nebude vztah prednejsi nez " smysl pro povinnost"
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Můj přítel má moje nudes
- Přítel má založenou erotickou seznamku
- Přítel několikrát denně volal se svou ex manželkou?
- Kouření v přitelovo bytě
- Je tu nějaký voják?
- Přítel po miminku toužil - co jsem těhotná už mi to tak nepřijde
- Přítel se nechce vídat
- Ex přítel dělá zle kvůli synovi - Soud
Ahoj,
Vím, že my dva máme být spolu a nechci, aby
to kvůli okolnostem nevyšlo 
píšu sem, protože mě moc trápí jedna věc. Jsem s přítelem dva roky a hrozně moc ho miluju. Všechno bylo dokonalé. Ale pak přišel s tím, že se přihlásil do armády, že chce do Chrudimi k výsadkářům (paragánům).
Mě tahle představa hrozně děsí, bojím se, aby nám to nezničilo vztah a kdyby ne, jestli bych jako žena od vojáka byla šťastná. Ono kdyby šel jinam, někam víc do klidu (nevím, logistika nebo něco) tak bych se tolik nebála, ale co jsem slyšela tak výsadkáři jsou hodně často na cvičeních, každou chvíli je volají na nějakou práci pryč, a hlavně - čeho se bojím nejvíc - výsadkáři jezdí často na zahraniční mise (často myslím půl roku na misi, rok a půl doma, a zase na misi). Ještě k tomu do Afghánistánu a Mali, odkud se nedá jet třeba v půlce mise na týden domů.
Je tu nějaká, která sama má výsadkáře, nebo někoho takového zná, a ví, jak je to doopravdy? Mohl by mi to někdo popsat? Jak často jsou pryč z domova, jak je to s misemi, jak těžké to pro ženu je? Jak často můžou na cvičeních a misích volat domů?
Já jsem typ, který brečí už když se nevidíme dva týdny, takže vůbec nevím, jak bych to zvládla. Nabídli mu místo řidiče. Už ho čekají jenom výběrovky, které velmi pravděpodobně zvládne, protože fyzičku má nadlidskou a vůli taky.
Rozumím tomu, proč tam chce a přeju mu, aby byl šťastný, ale opravdu mi moc záleží na tom aby bylo všechno jak má být, abych se každou chvíli netrápila že jsem sama. Táta byl totiž každou chvíli pryč, když jsem byla malá a já si vždyky přála, abych to neměla takhle, jako máma. Abych měla muže, co je doma a stará se.
Moc děkuju za všechny odpovědi a rady, jsem z toho opravdu smutná