Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
NO a co bys od té čtyřleté holčičky chtěla?
Aby byla „rozumná“? Aby hezky pochopila tu složitou situaci a neobtěžovala tě? Vždyť se chová jako normální čtyřleťák.
Holčička je zmatená, nerozumí tomu, proč není s tatínkem a svou maminkou.
Je tu druhá „maminka“, ale ta jí „už několikrát řekla, že žádná maminka není“, je to maminka jen pro ty druhé dvě holčičky. Holčička se taky snaží dosáhnout přízně jiné maminky, ale jiná maminka chce jen svoje dvě holčičky a má pocit, že ona se na ni „nezdravě upnula“.
Chápu, že je to složitá situace, ale asi by to chtělo řešit s dětským psychologem, nikoliv proto, aby „spravil“ tvoje nevlastní dítě, ale spíš abys ty věděla, jak na to. Určitě se dá najít nějaká cesta.
No úplně nejjednodušší by bylo přizvat si na pomoc průvodce, který vám pomůže nastavit vztahy ve vaší nové, sešívané rodině tak, aby tam takovéhle zmatky nevznikaly.
Ideální je na to rodinná psychoterapie - nejde o to, že někdo z vás by byl blázen, ale že jste v ne úplně standardní situaci - zvládání rozvodu a sžívání s novými lidmi a výrazná změna postavení - z jedináčka do prostředka, je prostě složitá.
Adresář na koho se obrátit tady http://www.soft-zs.cz/…ce/terapeuti
Tím že se v rodinné psychoterapii pracuje se všemi členy domácnosti, tak to má tu výhodu, že jsou děti, i takhle malé do zlepšení situace zapojené přímo, bez toho, aby se hledal viník. Chodí se jednou měsíčně a soudím, že podle toho co píšete by vám stačilo fakt jen pár návštěv a dost by to usnadnilo vaše fungování.
Jinak se primárně se potřebujete domluvit s partnerem na fungování a způsobu výchovy, společně si stát za dohodnutým a důsledně fugnovat tak, že žádná z holčiček nemá privilegia navíc, ale taky každá z holčiček má čas být sama s vámi i s vaším partnerem a užívat si výlučnou pozornost.
Jinak v tom autě prostě ve předu sedí dospělí, děti vzadu. Bez debat. Je primárně potřeba posilovat spojení dospělí jsou jednotka a děti jsou jednotka. Neumožnit vzniku koalice jeden dospělý s jedním dítětem proti těm ostatním, což je možné, že se partnerova dcera trošku snaží - není to zlý úmysl a není to vědomé - na to je vážně maličká, ale nějak to dokáže tišit její zmatek, nejistotu a úzkosti.
No jak říkám - jste ve složité situaci a vzít si na chvíli na pomoc někoho, kdo vám pomůže nastavit to tak, abyste všichni byli spokojení a nikdo nebyl opomenut v jeho potřebách je asi to nejrozumnější, co s tím dělat.
Přijde mi ,že jste to vsechno vzali moc hopem.
Za ten rok toho ty děti-vsechny,musely prožít moc.
Měli jste žít odděleně a jít na to pomalu. Návštěvy,vylety,víkendy
Radu nemám,bude to náročný pro všechny.
@Ou Jenže to by fungovalo, kdyby všichni žili v jedné domácnosti. Ale dcery zakladatelky jsou tam „doma“, zatímco nevlastní dcera na návštěvě. ![]()
Žijeme u přítele, takže jeho dcera je tam doma. Od manžela jsem odešla loni na jaře, a k příteli jsem se nastěhovala začátkem června. A znali jsme se delší dobu předtím, i děti, takže to za mě zas tak hopem nebylo.
@Bábrdl píše:
NO a co bys od té čtyřleté holčičky chtěla?
Aby byla „rozumná“? Aby hezky pochopila tu složitou situaci a neobtěžovala tě? Vždyť se chová jako normální čtyřleťák.Holčička je zmatená, nerozumí tomu, proč není s tatínkem a svou maminkou.
Je tu druhá „maminka“, ale ta jí „už několikrát řekla, že žádná maminka není“, je to maminka jen pro ty druhé dvě holčičky. Holčička se taky snaží dosáhnout přízně jiné maminky, ale jiná maminka chce jen svoje dvě holčičky a má pocit, že ona se na ni „nezdravě upnula“.
Chápu, že je to složitá situace, ale asi by to chtělo řešit s dětským psychologem, nikoliv proto, aby „spravil“ tvoje nevlastní dítě, ale spíš abys ty věděla, jak na to. Určitě se dá najít nějaká cesta.
Naprosto souhlasí. Myslím, že na vině jsou reakce zakladatelky diskuze.
@wayiam neporadím odborně
ale za sebe ti napíšu, že bych byla ráda, že tě má dcera přítele ráda. Řekla bych, že z její strany je úplně logický, že bojuje o tvou přízeň stejně jako tvoje vlastní děti. Mně by asi ani nevadilo, kdyby mi říkala maminko. Teto nebo maminko nebo jménem, dyť je to fuk. Řekla bych jí, že svojí maminku má, já jsem její teta, ale může mi říkat jak chce
S tím spaním. Když je to takový problém, nemůžete spát teda dohromady? Než se ta situace uklidní?
@wayiam mě hned napadlo, jak asi funguje biologická maminka přítelovy dcery, když se holčička tak moc upíná na tebe
Řekla bych, že tam moc vřelé vztahy nebudou. Jinak co ale tak pozoruju kolem sebe, tak mám pocit, že rozvedení rodiče často dětem vše povolí, koupí, ve všem jim ustoupí, právě proto, aby jim „vynahradili“ rozbitou rodinu. Ono to taky holt není řešení. Možná to je i připad přítelovy dcery. Zašla bych za psychologem, jak tady radí ostatní.
Chtěla jsem cosik napsat, ale myslím si přesně toto @Bábrdl
Moje čtyřletá kdekoliv je bez mé přítomnosti, hledá si nějaký „záskok“
za maminku.. Já jsem to prý měla do první třídy stejně.. Jen já jsem měla tu výhodu - sestřičku, se kterou jsme se pořád držely za ruce ![]()
@Bábrdl píše:
NO a co bys od té čtyřleté holčičky chtěla?
Aby byla „rozumná“? Aby hezky pochopila tu složitou situaci a neobtěžovala tě? Vždyť se chová jako normální čtyřleťák.Holčička je zmatená, nerozumí tomu, proč není s tatínkem a svou maminkou.
Je tu druhá „maminka“, ale ta jí „už několikrát řekla, že žádná maminka není“, je to maminka jen pro ty druhé dvě holčičky. Holčička se taky snaží dosáhnout přízně jiné maminky, ale jiná maminka chce jen svoje dvě holčičky a má pocit, že ona se na ni „nezdravě upnula“.
Chápu, že je to složitá situace, ale asi by to chtělo řešit s dětským psychologem, nikoliv proto, aby „spravil“ tvoje nevlastní dítě, ale spíš abys ty věděla, jak na to. Určitě se dá najít nějaká cesta.
@Pomka kdyby byly holky dvě tak se to dá - každou prituli z jedné strany. Ale tři to už moc nejde. I u biol. sourozenců když jsou tři po sobě vzniká to ze všichni chtějí být u jednoho a proste to nejde a musí se vystřídat - tady podle mě právem starší dcera chce mamu a mladší taky a obě mají dojem proč by měly být bez mámy kvůli nekomu kdo není jejich segra.. navíc od partnera dcera je jedinacek a svým způsobem přišla o pozornost nejmladsi tudiz z toho důvodu nemá rada nejmladsi dítě ani mimina…
Je to těžké - asi bych se snažila vysvětlovat vysvětlovat ale svoje deti bych neodstrcila kvůli dceri partnera - ona svoji mamu má. Má i tátu. Muže být s tátou. Proč by nespala u vlastního táty?? Upřímně - přijde mi mimo aby moje deti spaly s mym partnerem (nikoliv otcem) a já s jeho dcerou… když moje deti by chtěly být se mnou…jako já nemyslím nemít ji rada apod ale nepos… bych sk vztahy se svými dětmi kvůli jinému dítěti. Zakladatelky deti mají jedinou jistotu a tou je máma. Já bych jim to nebrala. Občas malou vzala nebo podle příležitosti ale neodstrkovla bych svoje deti.
My máme deti tři a vím jak je to náročné… natož kdyby jedno nebylo moje. Zkus se poradit s psychologem jak to cele řešit. Ale jak jsem psala moje deti jsou pro mě základ.
@wayiam píše: Žijeme u přítele, takže jeho dcera je tam doma. Od manžela jsem odešla loni na jaře, a k příteli jsem se nastěhovala začátkem června. A znali jsme se delší dobu předtím, i děti, takže to za mě zas tak hopem nebylo.
Tvoje dcery tam bydlí, ona tam jezdí jednou za čas na víkend, ne? ![]()
@Lioness34 píše:
@Pomka kdyby byly holky dvě tak se to dá - každou prituli z jedné strany. Ale tři to už moc nejde. I u biol. sourozenců když jsou tři po sobě vzniká to ze všichni chtějí být u jednoho a proste to nejde a musí se vystřídat - tady podle mě právem starší dcera chce mamu a mladší taky a obě mají dojem proč by měly být bez mámy kvůli nekomu kdo není jejich segra.. navíc od partnera dcera je jedinacek a svým způsobem přišla o pozornost nejmladsi tudiz z toho důvodu nemá rada nejmladsi dítě ani mimina…
Je to těžké - asi bych se snažila vysvětlovat vysvětlovat ale svoje deti bych neodstrcila kvůli dceri partnera - ona svoji mamu má. Má i tátu. Muže být s tátou. Proč by nespala u vlastního táty?? Upřímně - přijde mi mimo aby moje deti spaly s mym partnerem (nikoliv otcem) a já s jeho dcerou… když moje deti by chtěly být se mnou…jako já nemyslím nemít ji rada apod ale nepos… bych sk vztahy se svými dětmi kvůli jinému dítěti. Zakladatelky deti mají jedinou jistotu a tou je máma. Já bych jim to nebrala. Občas malou vzala nebo podle příležitosti ale neodstrkovla bych svoje deti.
My máme deti tři a vím jak je to náročné… natož kdyby jedno nebylo moje. Zkus se poradit s psychologem jak to cele řešit. Ale jak jsem psala moje deti jsou pro mě základ.
No a co když si řekne i přítel, že „jeho dítě je pro něj základ“?
Takže ji začne upřednostňovat před dcerami partnerky, tím spíš, když s nimi žije? Takže to bude chtít dceři vynahrazovat? Bude se to zakladatelce líbit?
Co když mu ty děti budou chtít říkat „tati“ a on to odmítne, protože si přeci „nepos.. vztahy s vlastní dcerou“? Co na to asi řekne zakladatelka?
Slepované rodiny vždcky řeší spoustu problémů. Těžko to funguje, i když se všichni snaží. Ale pokud do toho apriori jsou s tím, že „moje dítě je základ“ a těm dětem není alespoň dvacet, fungovat to nebude určitě.
Protože vždycky se ty potřeby dětí dostanou do konfliku.
@Bábrdl píše:
NO a co bys od té čtyřleté holčičky chtěla?
Aby byla „rozumná“? Aby hezky pochopila tu složitou situaci a neobtěžovala tě? Vždyť se chová jako normální čtyřleťák.Holčička je zmatená, nerozumí tomu, proč není s tatínkem a svou maminkou.
Je tu druhá „maminka“, ale ta jí „už několikrát řekla, že žádná maminka není“, je to maminka jen pro ty druhé dvě holčičky. Holčička se taky snaží dosáhnout přízně jiné maminky, ale jiná maminka chce jen svoje dvě holčičky a má pocit, že ona se na ni „nezdravě upnula“.
Chápu, že je to složitá situace, ale asi by to chtělo řešit s dětským psychologem, nikoliv proto, aby „spravil“ tvoje nevlastní dítě, ale spíš abys ty věděla, jak na to. Určitě se dá najít nějaká cesta.
Myslím,že jí křivdíš…Má právo jí říkat,že není její maminka,přeci si nenechá říkat maminko jen proto,že ona si to „usmyslí“? Má svou maminku a pokud se o ní její máma stará dobře a netýrá jí,tak nepotřebuje za ní žádnou náhradu,zakladatelka jí to určitě citlivě vysvětlila.Chápu její dcery,že žárlí,vždyť jim chce někdo „ukrást“ jejich mámu…Myslím,že zakladatelka se k ní chová/la hezky a i to,že se na ní tak upnula o tom asi svědčí,ale je vidět,že jí to přerostlo přes hlavu a nedivím se jí,že je z toho hotová…
@Magdaleeena píše:
Chtěla jsem cosik napsat, ale myslím si přesně toto @Bábrdl
Moje čtyřletá kdekoliv je bez mé přítomnosti, hledá si nějaký „záskok“za maminku.. Já jsem to prý měla do první třídy stejně.. Jen já jsem měla tu výhodu - sestřičku, se kterou jsme se pořád držely za ruce
Podle mě je to i přirozené, zvláště, když tam jedna „maminka“ je. Je to instinkt, mládě ví, že bez matky nepřežije.
Takže čím víc ji zakladatelka odtahuje (já nejsem žádná tvoje maminka), tím víc dítě hysterčí. Je prostě moc malá.
@Bábrdl ne - na to aby to fungovalo, tak prostě všechny potřebují dostatečnou pozornost a zároveň si velmi pečlivě hlídají, jestli ty druhé nedostávají něco navíc. A je jedno, jestli společně jsou pět dní v týdnu a nebo tři.
O tom, že se dospělý nesmí přidat do nějaké „koalice“ se snad spor nevede.