Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jahuhudka píše:
Co máme sdílet?
Pravděpodobně podobné zkušenosti.
@Čičorečka píše:
Pravděpodobně podobné zkušenosti.
Budete to tady sdílet vyznívá jinak
@jahuhudka píše:
Budete to tady sdílet vyznívá jinak
Fakt? Mně se to jeví celkem jasně. Má to být sdílená zkušenost. Ne sdílet, jako poslat někam dál.
Kolik ti je? A za co ti nadává třeba do dobytku? K sestře se chová stejně?
@jahuhudka Je mi 14 let, sestře je devět let. Nadává mi za to, že prý se tak prostě chovám. Jako zvíře. Jednou mi řekl, že jsem prase a prohlásil : „Víš proč se říká, že se člověk chová jako prase? Že si pod sebe nadělá a pak v tom žije.” Můj táta je hodně výbušná povaha a horká hlava. Relativně jsem si na to zvykla, ale někdy mě jeho hlášky fakt překvapí. Vlastně ani nevím, za co mi nadává. V pokoji většinou uklízím já, snažím se mít čisto. Myslím, že každé dítě někdy zlobí a já občas taky. Ale to je myslím úplně normální… K sestře se ani tak moc nechová. Samozřejmě se snaží být mezi námi spravedlivý, ale přeci jen, je mladší a já tam ten rozdíl vidím. Jsou na ní mírnější, víc ji dovolí…
A proč ještě provokujes, protože to uschování klobouku sestře nic jiného nebylo? Když víš, že je výbušný. No a nevím, asi jsi nějaký bordel pod sebou udělala, když ti tohle říkal.
Beru to z praxe - 6 let jsem pracoval s lidmi v tvém věku, a mám i kolegyni, co tohle dělá 20 let.
Tam mohou být i věci, které nevidíš, a ani vidět nemůžeš, takové skryté spouštěče těch reakcí + rodiče mohou být napružení i bez Tvého přičinění, tedy chyba nemusí být nutně v Tobě.
Správný postup, jak tohle řešit (aby ses dobrala k jádru pudla) by byla rodinná terapie, obvykle to nabízí nejbližší pedagogicko-psychologická poradna. Můžeš se tam stavit i sama, alespoň na nějaké základní rozebrání věci.
Pokud bys z jakéhokoliv důvodu tam jít nechtěla, tak můžeš ještě zkusit Linky důvěry dětského krizového centra v Praze (nonstop) 777 715 215 nebo 241 484 149, mohli by další užitečné tipy nabídnout.
Ale bez odborníka a delšího pozorování situace se moc daleko nepohneš, můžeš to sice ignorovat, a doufat v dobu, kdy se osamostatníš, ale může tě to dohnat. Takže osobně bych nedoporučoval to riskovat.
Jsi dost dobrá, hlavně buď dost dobrá pro sebe. Chování Tvého otce, event. matky a sestry mě mrzí, neodráží ale Tvou skutečnou hodnotu, která je obrovská
Více asi řešit třeba se spec. pedagogem ve škole, školním psychologem, ti poví více v závislosti na rozhovoru s Tebou.. Takhle se více konstruktivního napsat nedá.. ![]()
Zakladatelko,
toto je fakt hnus, když rodiče mají nějaké problémy a vybíjí si to na dětech!!!
Věříš, že bych je nejraději natáhla na skřipec??? Jako dítě jsem to taky musela zažívat a vůbec nic s tím nešlo dělat… Za nás nebyli ani žádné Linky bezpečí, nic, kde by se člověk mohl alespoň poradit ![]()
Radu nemám, bohužel, já to musela přežít…
Zase jako na druhou stranu, proč se ptáš, kde ho má? Když víš, že ho máš ty? A necháš všechny hledat. Jestli to děláš často, tak chápu tu poznámku o d ebilních hadankach. Tím ovšem neříkám, že to, schvaluji. Že jsou rodiče napruzeni chápu, protože to častěji může vyznít jako provokace. A pokud jsou prudší povahy, tak hnusně vyletí. Tví rodiče tedy nejsou spravedliví, to je pravda. Ale ty jsi v pubertě a já bych chtěla slyšet i druhou stranu, tedy tvé rodiče. Každopádně tvé vyjadřovací schopnosti nic moc. Jak jako pro nikoho nejsi dost dobrá… To ti někdo řekl? Nebo tvá dedukce? Já tedy měla drsné rodiče a slyšela i horší věci. Mám pocit, že současní puberťáci nevydrží téměř nic a hned si stěžují, že nejsou pochopeni. Je pravda, že pokud děláš podobné kousky častěji, tak uvažuj nad sebou, proč to děláš. Mám pocit, že na sestru žárlíš. Potom chápu i slova tvé matky, že jsi rozmazlená. Přestože to tak vůbec nemusí být, ale na ní to tak třeba působí a potom dává nesmyslné zákazy.
Jahůdko, za rok vyjdeš základní školu a půjdeš do učňáku nebo na střední školu. Ten rok bude ještě těžký, ale vydrž. Pokus se najít si něco dál od domova. Snaž se tu školu udělat dobře, abys měla možnost lepšího startu. Nesklouzni hlavně do toho, abys hledala v nějakém vztahu či brzkém manželství náhradu za původní rodinu. Spíš se snaž o to, abys sama stála na vlastních nohách. Nemáš zkušenosti s lidmi a mohla by sis ještě pohoršit. Vážný vztah hledej až budeš trochu posunutá dopředu. Ne jako únik z původní rodiny. Držím palce.
@inkakřivák píše:
A proč ještě provokujes, protože to uschování klobouku sestře nic jiného nebylo? Když víš, že je výbušný. No a nevím, asi jsi nějaký bordel pod sebou udělala, když ti tohle říkal.
Tvl ty jsi pěkný victim blamer, že? 14 leté dítě může jinak vyvádět, než z legrace schovat na okamžik klobouček, a ani to by otce neopravňovalo k takovým šíleným výlevům. Trochu se srovnej, pořád tu máš plné řeči povinnosti vůči rodičům a takovéhle chování k vlastnímu dítěti v citlivém věku je podle tebe ok? Fuj
Zdravím všechny. Nejprve na začátek chci zmínit, že zde nehledám politování či podobně. Přišla jsem si jen pro radu, tip. Děkuji za pochopení
Abych se tu nevypisovala, shrnu to. Prostě asi nejsem dost dobrá, nebo už nevím co. Otec na mě řve, že se chovám jak dobytek, že pokud tohle neudělám dobře, že mě nakope. Taky se stalo, že moje sestra ve vlaku upustila klobouček, nikdo si toho nevšiml. Já jsem ho vzala a po chvíli, jsem se zeptala, kde ho má. Nevěděla, tak jsme otevřeli batoh a já ho hned vyndala z mikiny. V tu ránu na mě otec žárovek, že jsem ho fakt nala, že už se chce dostat konečně na pokoj a ať si ty svoje debí hádanky strčím někam. Pak se mi zase omlouvá, že to přehnal, ale takhle se to opakuje pořád dokola. Už fakt nevím co. Matka zase uražená, prý jsem rozmazlená jak prase, nemluví se mnou a nechce, abych dělala to, co mě baví (jezdectví, sporty…). Prostě nevím, jak se jim zavděčit. Přitom, známky mám dobré, na vysvědčení samé jedničky… Pokud má někdo podobnou zkušenost, budu ráda, když napíšete a budete to tady sdílet

Díky