Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Tak určitě jsem nebrečela před dcerou,..
Není to, že by se musela drtit, ale trénovat musí. Děti co si vše pamatují ze školy a mají jedničky se učit nemusí. Ona prostě ano. 20min denně trénuje, dostane diktát 6vět, pár příkladů a něco mi přečte. Víc se dělat nedá.
Já to mám doma stejně. Denne opakujeme. Tchyně me loni odrazovala ze ji mam nechat prázdniny. Ale u nás byl co den to dva kroky zpět.
Jednu dobu jsem ji nechala a dopadlo to hrozne. Nakonec jsme zabrali a zlepšila si známky o stupeň.
Z trojek bych se určitě nehroutila, pokusila bych se domluvit s učitelkou, pokud to nepůjde uvažovala bych o změně školy. Moc bych se nezaměřovala na diktáty-z vlastní zkušenosti vím, že to nenatrénuješ, ale na doplňování y/i a trénovala vyjmenované slova. Já jsem dysgrafik a dysletik-v mojí době učitelky nepomohly, naši jen na mě řvali kvuli známkám-psaný diktát nejsem dodnes schopná napsat bez chyby, ale na PC se mi píše líp a zvládla jsem vystudovat VŠ.
@Anonymní píše:
Tak určitě jsem nebrečela před dcerou,..
Není to, že by se musela drtit, ale trénovat musí. Děti co si vše pamatují ze školy a mají jedničky se učit nemusí. Ona prostě ano. 20min denně trénuje, dostane diktát 6vět, pár příkladů a něco mi přečte. Víc se dělat nedá.
Jo, tak to je pak v pohodě a je to takový denní minimum na procvičování, to by zvládat měla.
Posudek platí dva roky, bohužel tedy ještě tento školní rok budeme muset vydržet. Žádné omezení co se týká dysgrafie apod nenašli. Jen tedy doporučení aby měla na vypracovávání více času, více času na kontrolu a zkrácené texty.
Máme možnost vzít na doučování známého. Má Matfyz /nevím jak se to teď píše/ a pedagogickou vysokou. Vlastně i na tom matfyzu učí. A dceru by doučoval, tak to zkusíme. Snad to přinese nějaké zlepšení.
Moje sestra je učitelka a o takových dětech slyším pořád. Takže ted trochu z pohlede učitele: Když už má dítě propadnout, pokouší se nemávat nad ním jen tak rukou.
Pro mojí ségru je důležité, aby viděla snahu u rodičů, že se dítěti věnují a procvičují a i to, že samo dítě chce. Nepouští z prvního stupně ty děti, které se nenaučí násobilku.
Ale do 5. by mohla prolézt a ta vaše učitelka je zvláštní, že dceři neulehčí, ve 4. třídě vnímají děcka všechnu trochu jinak a když bude mít z každého diktátu za 5 tak ji to asi moc bavit nebude. Být Váma, tak bych normálně na začátku roku navštívila školu, o přestávce bych požádala novou paní učitelku, jestli by na 5min neměla čas nebo někdy jindy… A vyložila ji karty na stůl. Jak to je, jak se snažíte.
Normální učitelka snad pochopí, na něčem se domluvíte a možná Vám i poradí. Pro učitele je myslím lehčí říct pomalejšímu dítěti, piš při diktátu každou druhou větu než na ně čekat a zdržovat ostatní. Celkově musíte pochopit, že pomalejší děti bohužél zpomalují celou třídu a někteří učitelé to neberou dobře.
Vpodstatě já jsem vyšla ze základy a neuměla jsem vůbec anglicky, jen proto, že jsem byla ve třídě se samýma dislektikama, disgrafikama ap. a pěkně mě to štvalo. Tehdy se učitelé zaměřovali jen na ty pomalejší a my jsme jen čekali a čekali. Pro učitele je také ostuda předat třídu nějakému dalšímu učiteli, který si řekne, že ta předchozí učitelka asi neumí učit, když děcka neumí základní věci..
Neberte to špatně, ale známý s Matfisem asi dlouho nevydrží u dítěte, kterému se nedaří učit násobilka..
Chce to nějakou trpělivou ženskou, co učila na základce nebo asistentku. Ta dítěti mnohem víc porozumí a bude vědět jak na něj, než člověk s Matfisem ![]()
Taky mi čeština nešla, nenáviděla jsem ji a musela jsem denně dělat diktáty, doplňovačky, číst… mockrát jsem brečela, máma byla tvrdá. Diktáty jsem měla povinně ještě v osmé třídě, chodil je k nám psát i kluk od sousedů:-)
20 minut denně mi přijde ale málo, přitlačte na procvičování doma - nejde o známky, ale učivo na sebe navazuje a musí mít základy.
Doučování bych volila třeba u té angličtiny, ať toho jako rodiče nemáte tolik.
Máme ve třídě ještě asistentku, takže jsou tam dvě. V tom, že jsou pomalejší děti ve třídě si člověk bude muset asi zvykat, protože dle novely by děti ze spec. tříd měly jít právě do normálních škol. Mělo by to být ale až 2017/2018 pokud to vím správně.
Za učitelkou samozřejmě zajdu. Je fakt, že od 1.třídy bude mít teď 3.učitelku, což tomu zajetému programu vůbec nepomáhá /každá měla jiný přístup a pak se s tím dítě hůř ztotožní/
@Anonymní píše:
Posudek platí dva roky, bohužel tedy ještě tento školní rok budeme muset vydržet. Žádné omezení co se týká dysgrafie apod nenašli. Jen tedy doporučení aby měla na vypracovávání více času, více času na kontrolu a zkrácené texty.Máme možnost vzít na doučování známého. Má Matfyz /nevím jak se to teď píše/ a pedagogickou vysokou. Vlastně i na tom matfyzu učí. A dceru by doučoval, tak to zkusíme. Snad to přinese nějaké zlepšení.
Ahoj, můj syn má ten stejný problém jako tvoje dcera. O vyšetření v PPP si můžeš jako rodič zažádat i dřív než za dva roky. Vím to z vlastní zkušenosti, syn byl loni na vyšetření a letos po pololetí půjde zase, ale musím si zažádat já jako rodič, jenom škola si může zažádat jednou za dva roky.
Tak já bych se z toho určitě tak nehroutila. Vysvědčení zas tak hrozné neměla, aby musela do speciální školy. Zkusila bych se zeptat na ped. asistenta. S učitelkama v tomhle směru většinou bývá kříž, málokterá je ochotná spolupracovat, zvlášť ty „ze staré školy“, které absolutně neuznávají poruchy učení. Prostě se smiř s tím, že dítě nebude holt jedničkář. A co? Věř mi, že do života by jí ty jedničky nic extra nepřinesly. Na střední školu se dělají přijímačky a na vysvědčení ze ZŠ se jí nikdo ptát nebude. A ještě něco- kamarád, který prolezl ZŠ se čtyřkama, si později v dospělosti založil firmu, lítá si po světě a finančně je na tom rozhodně o dost lépe, než klasické šprtky Hermiony. Úspěch v životě je spíš o tom, s kým se kde potká, na co a na koho kde narazí- vůbec ne o známkách. ![]()
Jsem učitelka češtiny, takže ráda napíšu něco za sebe. Spousta dětí, co jsem učila, měla papíry z PPP. Vždycky jsem všem dávala doplňovací diktáty i desetiminutovky. Ale opravdu je to o přístupu učitele. Doporučení z PPP jen pouze doporučení a pokud učitel nechce, nemusí na to brát ohled. Jen bych si být Vámi dala pozor, jak budete Vy a později i Vaše dcera s učiteli ohledně dcery mluvit. Jsou i takoví rodiče, co se papírem ohání a říkají věty typu: „On má papíry, úlevy mít musí… A vy nám musíte vyhovět…“ A děti pak zkoušejí to samé. „Já mám papír, takže…“ Snad chápete, jak to myslím ![]()
Z vlastní zkušenosti: Mamka říkala, že než jsem v první třídě dokázala číst alespoň slabiky, tak bylo po Vánocích (ostatní děti už četli jednoduché věty), diktáty jsem nikdy jednak nestihla a v tom, co jsem stihla bylo plno chyb (později ani tak ne pravopisné jako přeházená nebo vynechaná písmenka, nepoznala jsem dlouhé a krátké samohlásky,…). Krasopisem jsem taky rozhodně neoplývala. Prostě dyslexie a dysgrafie jak vyšitá. Základkou jsem prolezla sice se špatnýma známkama z jazyků a šla na průmyslovku, kde už nás takových bylo víc, tolik se tam na jazyky nekladl důraz a celkově to šlo líp, protože tam bylo víc věcí, co mě bavily. Loni jsem dokončila Ing. na strojní fakultě na VUT a zaměstnání mám troufám si říct velmi dobrý s nadprůměrným platem hned po škole. Nikoho dnes nezajímá, že nemám moc čitelné písmo (od čeho je počítač), že píšu pomalej a občas tam jsou chyby. Myslím si, že pokud dcera hraje profi šachy, tak musí mít velmi dobrý logický myšlení a tím pádem určitě existují obory, kde by se mohla najít, třeba když dodriluje násobilku, tak nakonec ta matematika třeba bude to pravé.
Určitě bych ji nějak nenadávala a snažila se ji motivovat. Mě osobně hrozně mrzelo, když mě to prostě nešlo a rodiče z toho byli smutní, takže se snažit nedávat před ní najevo emoce… a „učitelka“ ve třetí třídě neměla nejlepší přístup, snad to teďka bude lepší a třeba uvidíte „zázraky“. Z mýho pohledu to chce hlavně aby se naučila pořádně číst, protože to by ji pak mohlo komplikovat život i v jiných oblastech, pro který má třeba i nadání. Že bude mít špatný známky z diktátu s tím se musíš smířit ty i ona, já jsem na druhém stupni čtyřku považovala za úspěch ![]()
V 1. třdě jsem měla 2
ve 3 a 4 třídě jsem měla 4 z ČJ…jsem dyslektik
od 5. třídy jsem měla na ČJ jinou učitelku s jiným přístupem a vše jsem dohnala…osmičku jsem vycházela z 2 z ČJ jinak 4 dvojky…mám SŠ zahraniční obchod jsem rok 1978.
Starší jde teprve do 2 třídy, ale do tabletu jsem jí nahrála procvičování…
AJ jako pexeso, zvířata, jídlo, ovoce a zelenina atd… sčítání a odčítání, malá a velká písmena, doplňování koncových písmen DAVI d/t… atd přes prázdniny si občas procvičila. Jde dokoupit vyjmenovaná slova, násobilku atd… jedna aplikace jako vyjmenovaná slova po B stojí 20,–Kč něco je zdarma. Pokud budeš chtít napiš SZ.
Chce to motivaci k učení např. moje starší chce být módní návrhářka..od 4 let navrhuje docela obstojně… když se jí nechce do učení tak jí říkám tak to nech nevadí místo módní návrhářky můžeš být wcBÁBA
…tak já jdu na to wcBÁBA být nechci ![]()
Mně rodiče nijak nepodporovali ani se semnou neučili…jako pojď mi číst jsem od mámy nikdy neslyšela…vím, že je to potřeba a až ta učitelka v 5. třídě mi moc pomohla.
Ahojky
Je to jednoduché. Podporuj dceru v tom, v čem je výborná. Dohánět průměr tím, že budete zlepšovat to špatné, je do života k ničemu (teda Rotshildům vyhovuje, že budeme všichni průměrní, jen makat, platit daně a nemít ani svůj názor). V Německu a speciálně v Bavorsku je výuka tak náročná, že je normální dítě nechat propadnout už jen za předpokladu, že zameškalo 3 týdny ve škole. Tam se hraje na super známky, a když je ve 4 třídě nemá, tak jde, místo na gympl na učňák nebo v lepším na odbornou školu prakticky bez možnosti pozdější změny.
Mám paradox ze setkání po letech se základní školou. Ti tři nejůspěšnější z celého ročníku buď jsou na výzkumu v USA, nebo pomerně výborná zaměstnání. Ti 3 propadlíci a propadlice, kterých jsme se jako kolektiv od šesté třídy snažili zbavit, dnes podnikají. Jeden z nich, který neuměl ani češtinu ani ruštinu, ani angličtinu, dnes dováží auta ze západu a na to ty řeči aspoň trošku potřebuje. A ten zbytek? Šeď, průměr, nějaká obyč zaměstnání, nadávají na poměry anebo nezaměstnaní. Tak si zařaď, kde chceš mít dceru.
A dost v těch komentářích vidím totální ztrátu motivace. Skoro bych dal jinou školu. Jasně kamarádky atd. Ale toto je poznamenání na celý život.