Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím jak to mate udelane-rekonstruovany dum je vas? Vykaslala bych se na to a řekla bych, ze se nikam nestehuju, pokud to jde. Nenechte se uz vydirat a nechávat si ubližovat.
A když na Vaše podmínky nepřistoupí, jako že pravděpodobně ne?
Email si alespoň přečte v klidu, ale těžko to něco změní.
Jaký máš plán B?
Může ten barák prodat? Vrátit otci peníze?
A pak se přestěhovat na druhý konec republiky, protože jinak tě rodina bude mít pod palcem.
Dům je jeho, s tím, že od něj odkoupíme až se prodá náš dům.
@jenny.fields píše:
A když na Vaše podmínky nepřistoupí, jako že pravděpodobně ne?
Email si alespoň přečte v klidu, ale těžko to něco změní.
Jaký máš plán B?
Může ten barák prodat? Vrátit otci peníze?A pak se přestěhovat na druhý konec republiky, protože jinak tě rodina bude mít pod palcem.
Na podmínky nepřistoupí, tímto gestem, že si určujeme podmínky budeme drzí a nevděční Spratci. On si nepřipouští, že dělá něco špatně ![]()
Navrhli jsme mu, ať dům prodá, řekl, že to v úmyslu v žádném případě nemá.
Přestěhovat se na druhý konec republiky…to chci už minimálně 20 let, drží mě děti-škola, kamarádi a maminka. I když diskuse na toto téma již proběhla, a je to již víc přístupná myšlenka, než byla kdysi.
Pokud je dum jeho tak parada. Vubec bych se nestehovala a nasla bych si bydleni pekne daleko. V zadnem pripade bych nepristoupila na jeho podminky a nenechala bych se do rekonstruovaneho domu natlacit. Budete sice za nevdecne spratky, ale budete bydlet dle vlastnich pozadavku a v klidu. Tam byste klid nemeli nikdy
Aha. v tom případě ať si ho sežere ![]()
Nemusíš se stěhovat na druhý konec republiky, ale musíš se už konečně poučit a nenechat se citově vydírat ani maminkou. Opakovat stále dokola stejnou chybu je prostě problém.
Nenechala bych se ani ukolébat nějakými sliby maminky, že se to zlepší atd.
Musíte projevit zcela rázně svoji vůli.
Edit****
Teď to čtu, dům je jeho.
V tom případě paráda, ať si ho nechá. To si s ním může třeba vytřít…
Příspěvek upraven 25.09.16 v 08:49
Jednoduše…řekla bych, že až se barák zrekonstruuje, nebude tam nic podle mých představ, tak ho prodám, peníze vrátím, budu žít, kde doposud a další bydlení už si zainvestuju sama. Jakýpak šráky…takový chytráky, byť je to tvůj otec, nesnáším.
Příspěvek upraven 25.09.16 v 08:51
Myslim, ze i kdyby jste prekousli „jeho vkus“ a zaplatili mu a meli vse urovnany, stejne vam bude neustale pripominat svou nepostradatelnost a vyzadovat vdecnost do konce zivota.
Maminka za nej oroduje, aby mela klid, podle me.
Take bych se nestehovala. Mela jsem neco podobneho s tchanovci. Na venek pro nas delali prvni posledni, ale my museli zit podle nich, vecne „libat ruce“ a v konecnem dusledku pro nas nic nedelali, jen ridili nas zivot. Odstrihla jsem je, o nic neprisla a ziskala svobodu a moznost zit dle sebe.
Je to ještě složitější…má to vazby i na zaměstnání. Jsme rodinná firma:já, sestra, matka, otec
Roky jsem nespokojena, ve firmě vládne ON tvrdou rukou, necítím se tam dobře již dlouho. Bohužel za 20 let mám tak zadupáno sebevědomí /stále poslouchám jak jsme všichni neschopní, hloupí apod./, že najít odvahu jít někam jinam a hlavně do kolektivu nemám. Jsem totálně za ta léta asocializována ![]()
Další problém: otec koupitl firmu, kde manžel pracuje 30 let, takže vládne i manželovi ![]()
Jojo po přečtení tohoto si člověk řekne že celoživotní hypotéka není až takové zlo ![]()
Teda osobně bych neposílal email, ale řekl to osobně ( oznámil). Dům není náš, smlouva neexistuje, není ani stavěn pro nás takže se nemáme o čem bavit a celá ústní dohoda se ruší.
No ja nevim co chces slyset, bud se trhnete a zacnete zit po svem, i kdyz to bude ze zacatku tezke, nebo budete cely zivot nestastni pod jeho rukou. On se nezmeni a lepsi to s nim v zadnem pripade nebude
@Anonymní píše:
Je to ještě složitější…má to vazby i na zaměstnání. Jsme rodinná firma:já, sestra, matka, otecRoky jsem nespokojena, ve firmě vládne ON tvrdou rukou, necítím se tam dobře již dlouho. Bohužel za 20 let mám tak zadupáno sebevědomí /stále poslouchám jak jsme všichni neschopní, hloupí apod./, že najít odvahu jít někam jinam a hlavně do kolektivu nemám. Jsem totálně za ta léta asocializována
Další problém: otec koupitl firmu, kde manžel pracuje 30 let, takže vládne i manželovi
Jste všichni podpantofláci tvého otce tak si to teď pěkně vyžerte. Tady už není rady.
Není vhodnější doby pro hledání nového zaměstnání, než je tato.
Takže manžel ať si začne hledat nové zaměstnání, ty následně taktéž.
Pak ten dům odmítněte koupit a odstěhujte se.
Co chceš slyšet, pokud toto neuděláte, jste v neřešitelné situaci.
Beztak si myslím, že budete radši držet hubu, protože ve srovnání s ponižováním v práci, je zprzněný barák docela prkotina. Je to totiž jen věc.
Prosím o radu, ale také se potřebuji vypovídat
.Vztahy s otcem nejsou dlouhodobě dobré, neumíme spolu komunikovat, otec je cholerik a velice dominantní, diskusi nepřipouští, komunikuje pouze zvýšeným hlasem-jen příkazy a nadávky. To mne sice trápí, ale s postupem času jsem se „nějak“ s tímto naučila žít a konflikty jsou méně časté, i když…nechali jsme se s manželem přemluvit k rekonstrukci domu v lokalitě blízko rodičů a sestry. Nyní bydlíme 6 km od rodičů. S tím, že otec pomůže rekonstrukci zainvestovat a až se uskuteční prodej domu, ve kterém nyní žijeme, peníze mu vrátíme. Dohoda zněla stavebně-technicky na rekonstrukci bude otec dohlížet, nechá se vše smluvně ošetřit, s námi vše konzultuje, výběr veškerého /okna, podlahy, dlažby, obklady, kuchyně aj./ je na nás. Nechtěli jsme do toho jít, protože otce dobře oba já i manžel dobře známe, no nicméně souhlasili jsme víceméně kvůli prosbám maminky. Bohužel se časem ukázalo, že obavy, které jsme měli byli oprávněné. Smlouvu jsme do dneška neviděli, dům se rekonstruuje bez našeho vědomí, spoustu věcí jsme polkli, ale došlo to až tak daleko, že výběr koupelny-/návrhy jsme si nechali zpracovat dle svého výběru/nakonec otec změnil a koupelnu vybral dle svého aniž by s námi cokoliv konzultoval, nebo se nám o tom zmínil. Celé to uzavřel se slovy a pohrdavým tónem: „No, co tak si to obrečte, já platím, já vybírám, Váš vkus se mi nelíbí“
. + jsme nevděční Spratci, co pro nás všechno udělal, dostatečně /každý den nejlépe několikrát/ mu neděkujeme a nelíbáme nohy, spousty dalších sprostých urážek a nadávek. Toto se mě velice dotklo a řekla jsem mu, že končíme, že dál nechceme pokračovat.
Byl osobně za manželem, s tím, že jsme podrazáci a ať si nemyslíme, že se z toho vyvlíkneme.
Všechno se ve mě vzpříčilo a nejraději bych ho už nikdy neviděla, zpřetrhala veškeré vztahy s ním. Upřímně dům není absolutně podle našich představ a stěhovat se nechci
Připadám si jako v pasti…
Již uběhl týden od konfliktu a otec dál pokračuje s dalšími pracemi
No přiznám se, že hlava mi jede už týden nepřetržitě. Chceme, ať vše stopne, tyto finální práce jsou nejdůležitější a co se tam nyní děje, se nám nelíbí a také jsme zjistili, že nezůstalo jen u koupelny, pozměnil toho bez našeho vědomí více…Představa, že s ním mám vůbec mluvit je pro mě nepředstavitelná. Nyní je otec v Egyptě. Chceme mu navrhnout, že budeme pokračovat pod několika podmínkami: dokončení a výběr pod vlastním dozorem bez jeho účasti, smluvní ujednání. Prostě si to chceme dokončit sami. Ač vím, že s jeho egem na to nikdy nepřistoupí. Chci mu napsat e-mail. Je to vhodný způsob komunikace v naší situaci? Co byste mi poradili? Potřebovala bych do toho vnést trošku jiný pohled. Protože je zde i tlak od prarodičů, typu: „Musíte mu být vděční, vždyť to dělá pro Vás, musíte to polknout a ustoupit“. Ano, taková je politika naší rodiny…bohužel ji odnesla maminka, která měla rakovinu prsu.
Ale já už polykám a ustupuji 40 let
Pozn. Sestře takto chtěl vrtat do stavby domu před 5 lety, ta ho i s manželem ze stavby vyhodila, ovšem byli v jiné situaci, měli své finance. I za cenu, že se s manželem od sestry do dneška nebaví.