Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Co ti řekli lékaři v tobe nezůstalo nic a tak se obracíš na mimino, kde je naprostá většina laiků? Jako vážně?
Terapie nepomáhá? Tak bych asi přemýšlela o změně terapeuta.
Změna terapeuta. Klidně bych v tomto případě uvažovala i o hospitalizaci, abys byla jakoby pod dohledem.
Možná by pomohl režim, kdy doma fyzicky nebudeš mít jídlo (tj. nemůžeš se přecpat). Znamenalo by to chodit na malé nákupy prakicky každý den a vždy si koupit pouze dávku jídla na ten jeden konkrétní den. Prostě takové množství, že i kdybys to snědla najednou, tak ti nebude blbě. Zároveň takovou dávku, abys nehladověla.
Ve chvíli, kdy pak budeš mít záchvat přejídání, tak doma nic nebude. Znamená to se obléknout a dojít do obchodu což už je mnohem více kroků, než jen otevřít ledničku.
Měj doma nějaké náhražky, které si můžeš vzít, když máš nutkání se cpát (cucavé bonbony, žvýkačky, kafe).
Další věc… vypozorovala jsi co spouští ty záchvaty přejídání? Jsou to nějaké konkrétní situace? Např. stres?
Stydět se nemusíš. Psychické a zdravotní problémy nejsou nic ostudného ![]()
@Vada chodím k psychologovi/psychiatrovi už skoro 10 let (mam ještě bipolární poruchu) viděla jsem více psychologů a k mému doktorovi už chodím 3 roky a pomáhá mi, zkusila jsem skupinové terapie, hospitalizaci a na ppp mi nic nepomáhá… neumím se přijmout, tak už zkouším všechno ![]()
On je problém, že já už ani neumím jíst, za posledních 6 let, tak mam z každého jídla výčitky. A tohle je ještě horší, protože po tom i přibírám
Tohle ti nevyřeší nikdo. Léky, terapeut, jakýkoliv doktor…to musíš ty sama! Sama k sobě a sama za sebe.
Nech si poradit s jídlem (nutriční terapeut) ať nemáš za den „nedojezeno“ tj. fyzickou potřebu naplněnou… zbytek si musíš udělat brutální upřímný pořádek sama k sobě, v sobě.
Vím, o čem píšu😉 Držím palce, ať je líp!
Je to závislost. Já s přejídáním (bez zvracení) bojovala asi 10 let. Tehdy jsem to viděla tak, že by bylo nejlepší, kdyby mě někdo někam zavřel, abych se tam naučila jíst normálně. A potom ty své tendence se přejíst, když už jsem z toho akutního venku, prostě nadále potlačovala. I když jsem už dávno nehladověla, jíst přiměřeně jsem už nedokázala. Držím palce.
Ahoj, potřebuju pomoc… trpěla jsem několik let s ppp (anorexie a bulimie) potom se to asi na dva roky “zlepšilo” (psychicky jsem se pořád nenáviděla; ale jedla jsem a přibrala) a asi rok v tom lítám znovu. Ale asi před půl rokem jsem se začala přejídat a pak zvracím. Potřebuju nějak poradit, jak tohle odbourat, není to normální přejídání, že se občas najím víc, ale je se vyloženě přecpu, až je mi zle a potom zvracím. A už je to skoro každý den, když jsem doma sama… a neustále myslím na jídlo a neumím se už ani najíst normálně, mam prostě potřebuju jíst dokud nejsem úplně přecpaná. Na terapii chodím dlouhodobě. Cítím se nechutně
Přemýšlela jsem i o nějakých lécích na potlačení chuti. Stydím se za to a ještě mi není fyzicky dobře a neustále mě bolí břicho, ale já si prostě nemůžu pomoct… je to jako závislost