Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A bez dítěte končí život nebo co? Žila jsi bez něj doteď, tak proč bys nebyla spokojená i nadále. Navíc teda máš pořád šance, otěhotnět jde klidně ve 40 - kdyby byla jistota, že ne, tak neberu prášky.
Mě taky natahoval, pak mě nechal. Je mi z nej na blití, musel vědět, že mám posledninroky na to mít dítě. Ale dělat s tím nic nejde, ono se mu ti vrátí a pak si to snad uvědomí a nechá ostatní na pokoji.
Ještě je čas. Horší by bylo, kdyby došlo k tvému procitnutí ve 46. Tam už opravdu vlak odjel.
On se nějaký správný pro společný život najde.
Chápu tě, ale nic není ztraceno. Nejsi první ani poslední ![]()
Kamarádka se po podobném rozchodu seznámila v 38. V 39 se vdávala a to už byla těhotná.
Moje sestřenice měla první dítě v 42.
A jestli se už na dítě necítíš tak ani to neznamená, že budeš sama až do smrti. Je hodně chlapů co o dítě nestojí.
Držím palce ať se z toho oklepeš co nejdříve a hurá do života ![]()
Moje kamarádka i sestřenice měly první dítě v 37, jedna známá až ve 40. Ještě není pozdě. ![]()
Mam v okoli 2 takovy pripady… Uzasny holky obe. Jedna od ex, ktereho milovala strasne moc, odesla jeste „za mlada“, pac vedela, ze tady psenka nepokvete. Dalsi jeji partneri ji taky rikali za rok, pristi rok, jeste mi dej rok… je ji 37 a ma krasnou rocni holcicku. Druha po temer 10 letem vztahu konec s pritelem. Oboustrane. V cervenci se rozesli, v zari mela novy vztah, v listopadu zasnuby, v prosinci se brali, v zari pak porodila. Holcine 37 let.
Ja sice nejsem pro takovy „rychlovztahy“, ale existuje to, no…
![]()
Ještě máš čas, jen bych asi úplně nečekala na “toho pravého”, na to už moc času nemáš. Kamarádka byla ve vztahu přes 10 let, rozešli se zhruba ve tvém věku. Pak hledala a hledala, randila, ale nikam to nikdy nevedlo. Dnes je jí 45 a dítě nemá.
Dopadnout to furt může, taky mam kamarádku, která od 35 let už oficiálně hledala jen nabíječe, už se i smířila s tím, že by byla rada matka samoživitelka, hlavně at je matka.
No v 39 se spustila s jedním, do dvou měsíců vztahu byla v tom, za půl roku svatba a ted má krásné dítě. A vcelku spokojeny vztah🤷♀️
Zauvažovala bych o zmrazení vajíček. Ať máš šanci i po 40tce, pokud se do té doby nikdo nenajde. Já takto plašila taky, pořád týpci, co dítě nechtěli a jen to prodlužovali, takže tě plně chápu a znám tu frustraci. Jim nic moc neutíká, ale ženě ano. Jako, když mi bylo 26, tak už jsem takového hnala a naštěstí v 28 letech našla někoho, kdo opravdu konečně chtěl.
Mám kolem sebe kamarádky kolegyně, dvě mají pěkné manželství, ale dítě nenastalo. Jedna se zase trápila při pokusech ivf snad až do 44 let, co peněz a zklamání. Zůstali bezdetni. Další to má jako ty. I věkové jste si podobné. Po rodině touží roky, ale dlouholetý přítel nechtěl, že za rok.. a na dalšího nenarazila.
Hledala bych na seznamkách, scházela se, nevzdávej nic, pár let k dobru pořád máš. A neztrácela bych už s žádným čas. Žádné za rok. Takového už nebrat.
A chodila bych s kamarádkou na disco a zábavy. ![]()
Zvládne. Mám poslední v necelých 36, moje kamarádka první v 37 druhé ve 40. Sestřenice první v 37 ( během tří let stihla potkat chlapa, postavit dům, mít dítě a vdát se), kamarádka první ve 40 ( ty teda zůstaly jen u jednoho). Teď mi je 41 a další už ani omylem nepřichází v úvahu, ale kdybych neměla žádné, tak do 40 bych si ještě troufla.
Mně měla mamka v 35, prababička první 31 a poslední v 37, za první republiky. Druhá poslední v 36, můj děda. Jo, ideál je asi 25-35, ale 20-40 je to pořád běžné a zvládnutelné.
Příspěvek upraven 08.11.24 v 23:33
Jo a ta kamarádka, které bylo skoro 38, když měla první, tak její partner byl o 10 let mladší. V mém věku tehdy. Rozuměly jsme si moc. Dneska už máme obě puberťáky. Což samozřejmě ona už je v přechodu a já mám ještě předškoláka, ale v době narození prvních dětí jsme na tom byly srovnatelně co do zdraví, energie, psychické pohody..
Jak píšou holky, máš stále pár let čas. Ne moc, ale máš. Mě je 36 a mám syna 11let. Já zas dlouho toužila po 2 dětech. Nakonec to nešlo. Ex odmítal inseminaci, kterou doporučoval lékař. Když jsem otěhotněla tak to skončilo lítáním na krev a mimoděložním. Pak následoval rozchod s otcem syna o pár let později. Nyní mám partnera skoro 2 roky. Bezdětný, dítě chtěl i své. Teđ říká, že mu stačí jedno dítě - moje.Syn je živel
a přítel je pohodlný. Já nakonec už taky. Osudy jsou různé. Držím palce ať ti to vyjde jak si přeješ
.
Bohužel, je to tak. Vybrala jsem si špatně a stále čekala až bude připravený a dnes nemám dítě ani partnera. Byla jsem naivní a úplně bl. á. A teď ještě celá v depresích z toho, že jsem stará a celé jsem to propásla. Že i kdybych někoho nového našla, tak moje tělo už unosit dítě stejně nezvládne. Asi si jdu jen pofňukat.