Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já si se svou mámou nemám co říct,přijde na návštěvu a kdybych neměla dvě děti a nemluvili bysme o nich nebo s něma,tak by bylo ticho jako v hrobě.Nikdy jsme spolu neměli takový ten užasný vztah-matka dcera,upřednostňovala vždy bratry,naštěstí si skvěle rozumím s tátou.Já tohle prostě nikdy nepochopím,proč se tak vlastní matky chovají ke svým dětem nebo vnukům ![]()
Pokud se tak dříve nechovala, tak možná má jen ona sama nějaké starosti..Je ve věku, když už může pocitovat únavu, různé bolístky, navíc se asi stará též o babičku že?? Možná se jen nemá na co nového těšit, nic jí netěší, je v přechodu..
Neznám jí, ale třeba by stačilo se jí zeptat, zda jí něco netrápí, nebolí, co by jí udělalo radost..Vím, že každý má svých starostí na hlavu..
A hlavně je normální, že nemá někdy chut být hodnou skvělou babičkou..Má nárok mít náladu pod psa..Zní to blbě, ale je to tak..
A nemá třeba nějaké problémy v té práci? A babička je zdravá? Třeba už má všeho nad hlavu, nemusí ani sama přesně vědět, co jí vadí. Asi bych se zkusila zeptat, jestli je vše v pořádku.
Nemůže třeba na Tebe být naštvaná nebo rozmrzelá kvůli nějaké maličkosti z minula, kterou jste spolu nedořešily, a teď neví, co s tím, jak se s tím vypořádat?
O babičku se nestará,ani nahoru nejde.Babička je máma od táty.Nechci ji pomlouvat,mám jí ráda.Ale poslední dobou se chová fakt hrozně.Včera jsem tam byla,u našich bydlí i brácha se kterým si výborně rozumím a měla jsem s nim domluvený,že mi Dádu na chvíli pohlídá(šla jsem na cvičení),pak jsem přijela,brácha nakrklej,že po mámě jen chtěl,aby Dádu přebalila,to je práce na minutu (on to totiž nikdy nedělal a trochu se bál bobíka no chlap
) a ona prostě,že ne.Nechápu to.
A bavit jsem se zkoušela,ale když na ní vidíte,že vás ani neposlouchá a vlastně jí to ani nezajímá,tak je to těžký.Chodila tam za ní holka co má holčičku stejně starou jako je Daník a to se úplně změní.Povídá si s ní.Prostě mě asi nesnáší i když se snažim.
A jak se chovala dříve?? A od kdy se chová jinak?? Vůbec nic tě nenapadá opravdu??
Zakladatelko a co se začít chovat jako ona? Alespoň ana pár dní, třeba jí to trkne!
Asi to nebude jednoduché, ale já to tak řešila, když si na mě moje matka v mé dopělosti moc vyskakovala
Je fakt že jsme spolu pak asi měsíc nemluvily, ale pak jsme si vše vysvětlily a ona pochopila, že už nejsem malá a že jsme si rovné a že mám svůj život, své názory. Od té doby mě naprosto respektuje, já jí, pomáháme si…je to teď skvělý!
Můžeš zkusit ![]()
Přijde mi,že to trvá od narození Dana,ale je to čim dál horší.Já jsem jí nic neudělala,nejsem si toho vědoma.
Dřív se se mnou alespoň o něčem bavila o čemkoliv,teď když tam jsem tak si sednu k ní do obýváku a ona si radši hraje s telefonem,než aby se se mnou bavila.je to měsíc jak jsem psala na začátku jak po mě vyjela,tak jsem jí řekla,že jestli jí tak vadim,tak tam jezdit nebudu,nebo budu,ale když bude v práci,abych jí neobtěžovala a ona mi na to nic neřekla
no mně to spíš připadá jako krize identity. Je tvůj syn její první vnouče? Pokud ano, třeba na ni dolehl věk…
Moje domněnka:
Stala se babičkou, to jí posunulo do další životní etapy (pro některé ženy ne moc radostné) a třeba se s tím těžko vypořádává.
To, že je milá na cizí dítě, nic neznamená. Ty se synem jí trvale připomínáte, že už je zkrátka třetí generace. Může jí to vadit, zvlášť když se třeba ještě jako babička necítí nebo na to nemá věk (ještě není v důchodu). Mohlo by to tak být?
Moje máma prošla něčím podobným, když jsem se já narodila - obě velmi mladé (máma 20, babička 42), no a babča velmi těžce nesla své první vnouče (mě
), byla krásná, aktivní, společenská… a najednou rána z nebe - oficiální status babička. navíc jsme s ní bydleli v jednom domě… jó, tenkrát bylo veselo
![]()
Hm tak třeba by opravdu bylo lepší tam chvíli nejezdit, třeba je unavená a vadí jí to, těžko říct. Možná, kdybyste se tam nějakou dobu neukázali, tak by si to se sebou nějak vyřešila a ozvala se sama.
Anonymní píše:
Dřív se se mnou alespoň o něčem bavila o čemkoliv,teď když tam jsem tak si sednu k ní do obýváku a ona si radši hraje s telefonem,než aby se se mnou bavila.je to měsíc jak jsem psala na začátku jak po mě vyjela,tak jsem jí řekla,že jestli jí tak vadim,tak tam jezdit nebudu,nebo budu,ale když bude v práci,abych jí neobtěžovala a ona mi na to nic neřekla
Black_Orchids píše:
no mně to spíš připadá jako krize identity. Je tvůj syn její první vnouče? Pokud ano, třeba na ni dolehl věk…
Moje domněnka:
Stala se babičkou, to jí posunulo do další životní etapy (pro některé ženy ne moc radostné) a třeba se s tím těžko vypořádává.
To, že je milá na cizí dítě, nic neznamená. Ty se synem jí trvale připomínáte, že už je zkrátka třetí generace. Může jí to vadit, zvlášť když se třeba ještě jako babička necítí nebo na to nemá věk (ještě není v důchodu). Mohlo by to tak být?
Moje máma prošla něčím podobným, když jsem se já narodila - obě velmi mladé (máma 20, babička 42), no a babča velmi těžce nesla své první vnouče (mě), byla krásná, aktivní, společenská… a najednou rána z nebe - oficiální status babička. navíc jsme s ní bydleli v jednom domě… jó, tenkrát bylo veselo
![]()
Možný to je,ale malýmu je 17.měsíců,to by se s tím už vyrovnat mohla
Anonymní píše:Black_Orchids píše:Možný to je,ale malýmu je 17.měsíců,to by se s tím už vyrovnat mohla
no mně to spíš připadá jako krize identity. Je tvůj syn její první vnouče? Pokud ano, třeba na ni dolehl věk…
Moje domněnka:
Stala se babičkou, to jí posunulo do další životní etapy (pro některé ženy ne moc radostné) a třeba se s tím těžko vypořádává.
To, že je milá na cizí dítě, nic neznamená. Ty se synem jí trvale připomínáte, že už je zkrátka třetí generace. Může jí to vadit, zvlášť když se třeba ještě jako babička necítí nebo na to nemá věk (ještě není v důchodu). Mohlo by to tak být?
Moje máma prošla něčím podobným, když jsem se já narodila - obě velmi mladé (máma 20, babička 42), no a babča velmi těžce nesla své první vnouče (mě), byla krásná, aktivní, společenská… a najednou rána z nebe - oficiální status babička. navíc jsme s ní bydleli v jednom domě… jó, tenkrát bylo veselo
![]()
to už asi ano. zkus si s ní o tom třeba promluvit, pokud je povídací typ. Pokud moc není sdělování a rozebírání pocitů, tak mně u takových lidí funguje přístup: jemná ironie, zlehčování situace a hlavně úsměv - je to těžký občas negativisty a rejpaly vystát a vydržet to s nimi, ale dobrá nálada je neuvěřitelně nakažlivá!!
![]()
Zdravim
Píšu raději anonymně,aby se to pak neobrátilo proti mě.S mojí mámou jsem vždy jakž takž vycházela,ale všechno se zmněnilo narozením mého syna.Když tam přijedu,ani mě nepozdraví,řekne ahoj jenom klukovi.Minule jsem malému udělala snídani a chtěla si jí vzít do obývaku.Začala na mě ječet,že všude budou drobky a že ona je hrooozně utahaná něco uklízet a přitom já po sobě všechno uklidim.Chová se ke mě jak k 15 letýmu smradovi.Přitom když tam přijedu ráno(starám se o babičku,když jsou v práci) tak vždycky udělám oběd,uklidim,vyžehlim.Čekala bych,že řekne alespoň děkuju,ale nic.Přitom dřív taková vůbec nebyla.Mrzí mě,že už mě nemá ráda.Nechápu co jsem jí udělala 