Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
terulkaslunicko píše:Lesina píše:
Já budu za škarohlída - moc se omlouvám. Holky a proč jste s rozením tak spěchaly? Nebylo by lepší nejprve pár let pracovat, najít si bydlení. osamostatnit se? Tak trochu se otrkat a omlátit životem abyste pak věděly jak se nenechat vmanipulovat do blbé pozice… Aby bylo jasno, nekážu a nenadávám, jen se ptám…Pochopila jsem, že máte děti plánované - a mě by zajímalo proč tak brzy?za škarohlída nejsi…:-) u nás Adélka plánovaná nebyla, musela jsem ze zdravotních důvodů na čas vysadit antikoncepci a kondom prostě nebyl 100%…ale když už se stalo, tak se stalo a miminko bych za žádnou cenu nedala pryč, jenom proto, že přišlo do nevhodné doby…je to štěstí a určitě nelituji, i když to není všechno tak, jak jsem si vysnila…
Samozřejmě, že bylo v plánu, šetřit, pracovat a šetřit a pracovat..pořídit bydlení a potom…ale smůla…
Nehody se stávají, to je fakt
A taky je fakt, že mě někdy v jednadvaceti taky braly touhy po miminku - díkybohu jsem počkala, u mě nejen na lepší dobu ale i na lepšího tatínka…
Držím palce abyste našli nějaké řešení - a za sebe radím mazat do samostatného bydlení.
Januliiik píše:
Být na vašem místě já, tak bych se okamžitě stěhovala klidně i do té garsonky, tam se dá přece jen nějakou dobu ve 3 bydlet, za ten klid by mi to stálo![]()
Já bych takovou situaci nesnesla
Tohle jsem navrhla příteli včera, když se tady strhla večer zase další mela…ale bylo mi řečeno, že máme hodně věcí..pravda..máme komplet zařízené dva pokoje a že se nebude stěhovat dvakrát do roka…takže tak ![]()
Nečetla jsem příspěvky.....já bych s příbuznejma nikdy nebydlela. Na počátku příběhu jsi psala, že máte dobrou práci a dost financí…na konci zas že ne.
Já bych šla od nich pryč…
terulkaslunicko píše:Januliiik píše:Tohle jsem navrhla příteli včera, když se tady strhla večer zase další mela…ale bylo mi řečeno, že máme hodně věcí..pravda..máme komplet zařízené dva pokoje a že se nebude stěhovat dvakrát do roka…takže tak
Být na vašem místě já, tak bych se okamžitě stěhovala klidně i do té garsonky, tam se dá přece jen nějakou dobu ve 3 bydlet, za ten klid by mi to stálo![]()
Já bych takovou situaci nesnesla
Tak tady je asi potřeba se zamyslet nad tím, komu tuto oběť přinášíte. Zda to někdo vůbec ocení, jak se trápíte. Trápíte se kvůli příteli ? Stojí Vám to za to ? V životě se " musíte " naučit jednu věc : prostě dělat věci správně. Proč máte trpět, jim je to jedno, oni Vás tam nechtějí. Je to Váš život a život Vašeho dítěte. Prostě řekněte stěhuji se, nemám jediný důvod tady strádat, pro takový život jsem se nenarodila a neporodila své dítě, aby Vás tam buzeroval nějaký vidlák s počínající demencí ( ztrácení peněz ). A je to. Váš přítel se zachová nějak a Vy alespoň uvidíte, s kým máte dítě, jak jste pro něj důležitá. Udělejte to. Oznamte mu svůj postoj jako hotovou věc. Tady není co řešit. To je jako by jste si koupila nové lakýrky a stála v nich po kotníky v blátě a dělala to proč ? Pro přítele, že on už je na to bláto zvyklý ? A za chvílí se v blátě bude batolit i Vaše dítě, Vy nebudete pokaždé doma ? Jak se k němu bude tchán chovat ? Skončíte s nervama v kýblu. .-)
Holky, jdu se poradit. Mám problém s tchánem, nebo možná je to jen chyba na mé straně a měla bych být víc tolerantní. Ale mám pocit, že tchán nikdy neuznal, že můj muž je dospělý jedinec. Volá mu i 10× denně, ale to vem čert. Ale vadí mi, že manžela tahá od rodiny. Nepracuje a nemá žádnou ohleduplnost, musí být vždy po jeho, chová se jako malý kluk. Když přijede, tak se tu chová jak doma a přeorganizovává mi domácnost…
Dost často požaduje, aby za ním manžel přijel (prý na hodinku) a někdy se to protáhne i do dalšího dne. Nevadilo by mi to, kdyby to bylo občas, ale je to i několikrát týdně a já mám pocit, že nás to s mužem od sebe oddaluje (někdy mám pocit, že to je tchánův cíl).
Manžel za nim jezdí. Vím, že mi napíšete, že to je hlavně problém manžela, který by si měl ujasnit priority. On mu už několikrát řekl, že nemůže přijet, ale nakonec to dopadlo tak, že cca za hodinu volal tchán, že mu je strašně špatně a to jsem za ním už manžela hnala sama. On má těžkou cukrovku a nemocné srdce. Bohužel toho zneužívá k manipulaci. Odnášíme to já i synek (nemohl za námi přijet do porodnice, protože si tchán vymyslel nějaký nesmysl - myslím, že měnil žárovky a bez manžela to nešlo).
Nevím, co chci poradit, asi jsem se potřebovala vykecat, protože manžel je zase u tchána a obávám se, že ta slavnostní večeře (měl se vrátit v 19:00) bude tak na vyhození ![]()
Měla jste některá něco podobného? Jak jste s tím bojovaly?
Příště až bude volat, že je mu špatně, tak mu řekněte - KLID? UŽ TI TAM VOLÁME SANITKU!!!Uvidíš, jak obrátí…Jinak je to vážně na manželovi, jsou věci které počkají..Tchán je tak trochu nemocný, dělá to s radostí, možná mu opravdu jde o to, aby Vás oddělil..Ale taky manžel musí mít své hranice, ty zjevně nemá. Naučit se říkat NE, TEĎ NEPŘIJEDU… je jen v manželových silách. Tchán to bude zkoušet, ale vytrvat musíte vy
Holky, radši budu dělat jako mourovatá a 20 let platit hypotéku a bydlet ve svým, než bydlet u rodičů. Ať už u svých nebo u tchánovců. To je pak nešťastná celá rodina.
Jo, ale u nás je to fixace na celou manželovu rodinu včetně bratra. Postupně po dobu 12 let jsem musela utahovat šroubky, až jsem konečně tu pupeční šňůru odstřihla. Byla to ale fuška.