Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidím nevlastního syna
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.1.12 17:03
tak asi do 3/4 tvého příspěvku jsem si říkala, že to je jen tím, že kluk roste, nevím kolik mu je, třeba přichází do puberty a taky tím, že ty jsi těhotná, mlátí s tebou hormony, a najednou jsi si uvědomila, že tu je „vetřelec“, který bude pořád u tvého muže na jednom z předních míst, který tu bude a bude mít právo to být u vás, kterého nevymažeš i když bys teď strašně moc chtěla.
To, že nebude mít vaše dítě pokojíček - tak to by mi momentálně bylo naprosto jedno, protože dítě zhruba do 2-3 let může spát u rodičů a je to pro všechny nejméně problémové. Potom - pokud nebude jiné místo, holt kluci budou mít pokojíček společný. Když by to byli bráchové vlastní, tak by to bylo také tak.
Ale po dočtení celého příspěvku jsem si řekla bože. Doporučuji se jít někam poradit. Navrhování odstěhování, nahlas řečení nenávidím ho a bude to horší, řezání se… kam jsi dala rozum? Pokud se nezměníš, tak to nedopadne dobře. Momentálně citově vydíráš aby si manžel vybral mezi tebou a dítětem a dítětem. Manžel si nevybere. S klukem to bude horší jak bude dorůstat- puberta. A ty ho budeš nenávidět čím dál víc. Změň se, nebo se rozvedete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:04
Kolik synovi je? V první řadě bych asi dupala na otce, ať z něj vytáhne, proč se najednou tak změnil. Co mu na tobě vadí a proč s tebou odmítá komunikovat.
Utíkat? Kvůli čtyřem dnům v měsíci, jak sama píšeš? Není to zbytečné? Pokud máš ze sebe velké obavy, zkus si o tom popovídat s psychologem, pomůže ti najít cestu, jak se s nenávistí vypořádat, tobě se určitě uleví a třeba se povede se zase s nevlastním synem sblížit. Je možné, že tebou zmítají těhotenské hormony, ale ten psycholog by určitě nebyl marný. Ani miminku v bříšku to nesvědčí, když jsi ve stresu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:12
Holka bože jak já bych ti ráda pomohla kolik je mu let 
já mám syna v 11 letech sice je to uplně něco jiného než u tebe (VLASTNÍ)ale taky je to s ním někdy pech ale tohle všechno se pořád ještě dá 
co ti poradit 
prostě to chce s ním o tom mluvit a mluvit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:12
Bojuj za svou rodinu! Neutíkej před nčím co nemusí být tvoje vina a co má řešení. chování jeho syna k tobě je podle mě nepřípustné a měl by se tě naplno zastat tvůj manžel. Což znamená například „Teta ti něco řekla, tys neslyšel?“ „Když ti něco řekne teta, je to jako kdybych to řekl já.“ Sama nad ním rozhodně nevyhraješ 
Ale teda absolutně nechápu, že to chceš vzdát?! 
Tohl prožívá mnoho párů, zdaleka nejsi jediná a kdyby každá taková měla utéct nebo si ublížit tak by na světě zůstali jen chlapi?!
Pokojíček je jasně společný!!! Nemusí mít přeci každý svůj! Navíc do nějakých 2 let bude mimi stejně s vámi, no ne?
Neboj se, až manžel bude mít malého broučka v náručí a bude s ním každý den, uvidí jak roste a jaké dělá pokroky tak bude všechno lepší. Uvědomí si, že to malé je teď priorita, s velkým už nic neudělá, jen ho budete 4dny v měsíci hlídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:13
Tak asi je ti jasné, odkud vítr vane, sice je to těžké, ale nevlastní syn si tu zlobu nezaslouží, on je jen ozvěna toho, co slyší doma a můžeme jen hádat, co to je (jaká jsi neupřímná vypočítavá mrcha, která mu svým dítětem sebere tátu, atd.)
Nechápu, jak vlastní rodič může takto zpracovávat své dítě, vždyť tím ubližuje hlavně jemu 
K té praktické stránce věci, ono miminko zdaleka nepotřebuje svůj pokoj, stačí mu postýlka vedle máminy postele, je to tak i praktičtější, protože mimča se v noci budí a běhat pořád do pokojíčku, to by ses moc nevyspala. Pokud u vás je syn opravdu jen na ty dva víkendy, tak si nemyslím, že je potřeba mu zařizovat pokojíček přímo jen pro něj, neřekla bych, kdyby byl ve střídavé péči, ale takto bych zařizovala, jako bych měla velký dítě a malý dítě, takže aby tam byla dejme tomu jak knihovnička pro staršího, tak bedna na hračky pro malé dítě.
Zkus vytrvat v takovém chování, jako když jste spolu byli zadobře, nepodbízet se mu, ale ani se nechovat chladně, on si to časem v hlavě srovná.
Pokud se těšil na mimino, tak bych ho zkusila zapojit do výběru kočárku, postýlky, s počítačem to zřejmě umí, tak mu třeba něco ukázat v internetových obchodech, třeba zareaguje a bude mít radost, že může pro mimčo taky něco vybrat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.1.12 17:14
Tak to je teda hodně težky,kolik je klukovi?já mám přitele a jeho dcerku v jeho peči mám ráda je sice už vetší ale taky se mi zdá že na tatinka žarlí ale zatím naschvali nic nedělá je mazlik taty, ale jinak ji príma,tak aspon držím palečky a at to dobře dopadne,mám malou dcerku a trochu ho zlobí ale zatím jen že ho nenecha ani v klidu najist a tak snad nezačněJjinak bych dcerce nedovolila aby na nej byl držkata a podobně to zase ne.
- Citovat
- Upravit
8.1.12 17:14
předpokládám, že se jedná o kluka, který bude buď v pubertě anebo se razantně změnil proto, že mu beztak něco jeho vlastní máma nakukala, něco třeba nepravdivého? 
Zlobí, trucuje nebo špatně nese nějaké změny- řekla bych že i žárlí, že tvoje nenarozené mimi bude mít úplnou -dokonalou rodinku a proto se tak třeba projevuje?…V těhotenství jsi trošku o něco citlivější a bereš to i více citlivěji třeba…každopádně , dej tomu ještě třeba čas a třeba se to po porodu všechno zlepší ty vztahy Ten pokojíček vyřeš, tak jak si přeješ, miminko bude stejně nějaký ten roček spávat s tebou v ložnici a kluk se jeho příchodem na svět určitě taky změní, bude mít jiné chování, větší úctu k vám atak…Přeji hodně štěstí a sil, nějak to zvládnete, neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:22
Asi jsi měla nějakou představu o šťastné spokojené rodině, a nevlastní syn ti jí svým chováním úplně naboural, což v Tobě vyvolalo vlnu nenávisti za to, že ti ji ničí.
Ale myšlenky na útěk nebo dokonce sáhnutí na život?
Co by vyřešilo kdyby jsi utekla? To by ses přeci té své ideální představě vůbec nepřiblížila, ale naopak sama sebe připravila i o to ostatní pěkné.
O podřezání ani nemluvím, jestli si myslíš že bys ve slabé chvíli něčeho takového opravdu byla schopná, rozhodně vyhledej odbornou pomoc.
Jinak si zkus říct, že přece jde jen o čtyři dny v měsíci, a to se dá vydržet leccos!
To že tě syn ignoruje by asi bylo nejlepší, kdyby s ním mezi čtyřma očima důrazně probral Tvůj muž.
Pokojíček, jak tu zaznělo, zatím opravdu mimčo nijak zásadně nepotřebuje, ale pokud máš pocit že ano, tak bych ho udělala společný pro oba hned. On ho kvůli čtyřem dnům v měsíci nijak nepotřebuje ani ten starší, beztak v něm asi maximálně přespává, ne?
A třeba ta sedačka, to už je jen důsledek toho všeho, kdyby se to nestalo a vy spolu vycházeli jako dřív, určitě bys jí vybírala s radostí a těšila se na společné chvíle . A třeba to tak zase bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
8.1.12 17:24
Osobne bych nedelala zavery,dokud neporodis.Mozna se casem tva psychika srovna,a prichodem sveho ditete,najdes cestu i k nevlastnimu synovi.Ses dospela,mela by si asi couvnout,a zacit trosku premyslet kde ta chyba je.Jako spatne i vidim i to,ze partnerovi rikas jak jeh syna nenavidis,tady pozor to se casem muze obratit proti tobe.Predpokladam,ze nev.s. je v puberte,a nejspis naockovany od maminky.drzim palce,at vse probehne tak jak ma.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.1.12 17:29
Bude mu v srpnu 10 let. Manžel se mě samozřejmě zastává, že mě má poslouchat atd., ale upřímně, někdy mě vytočí taková věc, která tak úplně zlobením není a je to jen o tom, že je vychováván jinak, než já budu vychovávat své dítě. Např. jeho hlášky typu upgrade, instalační soubor apod. a přitom na dotaz kolik je 6+2 odpověď nemá. Umí si zveřejnit fotky na facebooku, ale škrábe jak kocour.
Manžel je velký kliďas a občas mu trvá, než mu docvakne, že problém, který tu je, je větších rozměrů, než jak si myslel. Říkal, že s ním promluví, už několikrát mu domlouval a promlouval do duše,a le nemá to cenu, je tu dva dny a za tu dobu se toho moc nedokáže. Sama jsem malému řekla, že nechci, aby se chodil za vše omlouvat, ale aby mi ukázal, že opravdu už bude hodný, nebo že už danou věc nebude dělat.
Nejvíc se bojím toho, až bude prcek na světě, aby se to vše ještě nezhoršilo. Vím, že manželovi odchodem ublížím, jak sám říká, mnohem víc, než kdybych zůstala a chovala se tak jak teď. Sám před lety uznal, že svého syna nadobro ztratil a že já jsem u něj na prvním místě. To mě tenkrát hodně mrzelo, vůči jeho synovi. Takže lze říct, že já a mimčo jsme na prvním místě. Paradoxně i teď je mi líto jeho syna. Přesto chci svobodu a né čekat, který víkend budeme mít jeho syna, když bude nemocný, omezí nás to. S mimčem budeme podnikat jiné aktivity, než pro něj budou zajímavé třeba v 15ti letech. Manžel si za předchozí vztah prošel hodně smutným obdobím a jak sám přiznal, větší vinu na tom měl on a já nechci, aby opět trpěl. Jenže trpět bude, když zůstanu i když odejdu. U psychologa i psychoterapeuta jsem byla. Ovšem finance mi nedovolili pokračovat v sezeních. Bohužel právě soukromý terapeut na mě měl velký vliv, jenže ty peníze na něj prostě nemám. Nechci dávat manželovi na výběr, zda já nebo jeho syn, to bych v životě neudělala, bohužel s vým chováním jakobych ho k tomu nutila. Ovšem nepřeji si, aby to tak bylo. Viděla jsem to tak, že bych se odstěhovala a on by za námi jezdil, normálně bychom se vídali, pokud by chtěl. Ale přímo zasahovat do jejich vzájemného vztahu nechci a ani mi to nepřísluší.
- Citovat
- Upravit
8.1.12 17:30
Vybrala sis chlapa s dítětem a teď na toho malýho nasazuješ?
Co jsi to za ženskou? On je velmi pravděpodobně naočkovaný svou mámou a jejím partnerem, má to sakra těžký, rozpadla se mu rodina …
Jedna věc je, že ti vadí praktické záležitosti, jako žádná výbavička pro budoucí dítě versus zařizování pokoje pro dítě, které je u vás 4 dny v měsíci, ale za to nemůže ten kluk, to je mezi tebou a jeho tátou, s tím to musíš řešit.
Druhá věc je, v sobě necháváš rozjet pocity, které vám všem přinesou víc škody než užitku, píšeš, že chceš žít jako kompletní rodina - tak si uvědom, že i syn z manželova předcházejícího vztahu do té vaší komplet rodiny patří a vždycky patřit bude a že zanedlouho bude nemocné třeba to vaše mladší a on bude muset kvůli němu zůstat doma …
Bože, je mi z té nenávisti co stříká z celého tvého psaní úplně slabo.
Představ si ještě jednu věc: pokud nezvládnete nastolit normální vztahy, tak se tvé manželství může v nějakém časovém horizontu rozpadnout. A potom to tvé dítě bude třeba muset trávit víkendy s nějakou takovou jako jsi ty, která ho bude nenávidět. Přála bys mu to??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
8.1.12 17:37
Aghato,mas vesmes pravdu,ale nesouhlasim s napadanim zakaldatelky,jaka je spatna.Syna od partnera trpela do ted,a ruku na srdce,kdyz se ti ma narodit tve vlastni dite,das púroste prednost jemu,a to druhe jde stranou.A verim,ze pro zakladatelku je prozatim nerealne spojit si zivot sveho ditete s zivotem,,ciziho".Ale nicmene verim,ze narozenim ditete,uklidnenim hormonu,to zakladatelka zvladne.Chce to jen cas,a trosku se zabehnout v normalnim provozu.Sama pise ze kluk je tam jen ctyri dny v mesici,coz si myslim,je jeden velky probloem,je to jako by tobe na prazdiny prijel vzdaleny pribuzny,a ty nevis co s nim,.Mozna bych zkusila castejsi pobyt u otce.
- Citovat
- Upravit
8.1.12 17:39
A já ti rozumim.Taky sem si tím prošla kdy si synátor dupal a snažil se nás rozdělit.Byl v pubertě a já mu přišla že sem jen potvora co mu bere čas s otcem i když já vždy šla stranou a vždy sem se podvolila jejich plánum a jejich potřebám i když si myslim že na našem vztahu se podepsalo i to jak byl očkovanej od jeho maminky.Bylo to těžké,ale vydržila sem to a ted je z něj mladej chytrej muž a jsme přátelé a on je strašně hodnej na našeho syna,svého nevlastního bratra a spolu vycházíme skvěle.Zkus ho prostě brát jako pubertáka a jako loutku maminky.Až bude přemýšlet svou hlavou uvidí vše jinak,ale bud na něj i přesto vše hodná aby ti později neměl co vyčítat a uvědomil si že chyba byla v něm.
Myslím si že je to těžké už jen je nepřizabít tim spíš když jsou drzí a nebo dělaj nezájem o naší osobu,ale vydrž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.12 17:42
Takže má 10…hmmm…to je ještě dítě a cloumají v něm pubertální hormony, neboj, on určitě žárlí a trucuje- přesně v tomhle věku byl můj syn, jak sjem čekala Vanesku a choval se taky nějak tak a po narození malé byl jako vyměněný…nedávej mu proboha najevo nenávist, naopak, dej mu lásku a vědět, že ho máš ráda a co nejvíc se snaž to sním nějak urovnat, on přestane zlobit, truccovat atd… vždyť je to ještě dítě… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Manžel má syna z prvního manželství, který žije u matky a k nám jezdí jen na víkend. Když jsme se s manželem dali dohromady, cítil jeho syn vůči mě nevraživost, postupem času se z nás stala taková malá rodinka. Skvěle vše fungovalo a já se na něj vždy strašně moc těšila. Pak chtěl bydlet s námi, což se nelíbilo jeho matce. Jako zázrakem syn změnil názor a změnil i své chování. Nevíme, co se stalo, můžeme jen tušit.
Když jsem na syna mluvila, ať šlo o něco veselého, požádání, ať něco udělá, nebo upozornění, ať něco nedělá, ignoroval mě. Díval se upřeně před sebe a nehnul ani brvou, ani nekývnul, neodporoval, nic a taky nic neudělal. Je hodně dětí, které neposlechnou, ale to, co udělal, resp. stále dělá mě zaráží. Např. se ho zeptám na něco a on se na mě ani nepodívá, po minutě se otočí k tátovi a začne s ním něco řešit „Taťko, a proč je tady tohle?“. Nikdy to nedělal, měli jsme perfektní vztah, občas neposlechl, ale vždy dal najevo, že souhlasí, nebo nesouhlasí, vztekal se, odporoval, nebo poslechl, teď nic.
Když tu byl naposledy, zazlobil, bylo to neúnosné a i manžel, který je kliďas, zvýšil hlas. Druhý den jsme v jeho telefonu objevili zprávu otčímovi, že já se na něj zlobím a k tomu takový ten šklebící se smajlík. Do telefonu, který mu platíme a koupili jsme ho, lezeme proto, že měl problémy ve škole a našli jsme v něm poměrně odvážné fotky slečen, jen tak ze zvědavosti to neděláme.
Tato sms ve mě probudila vlnu emocí, kdy jsem, pokud bych měla kam, odešla.
S manželem v dubnu čekáme narození syna. Nevlastní syn se na něj moc těší. Ovšem změnou, která u něj nastala a možná i jinými faktory, se ve mě probudila nenávist. Vidím, že se sám nezaměstná, nenapadne ho, aby si šel hrát sám, když na něj nemáme čas, který mu věnujeme v maximální možné míře. Sedí pak vedle manžela a kouká mu do monitoru,, přemlouvá, ať jde hrát PC hru, hraje si s telefonem, nebo přemlouvá, ať mu půjčíme iPad na hry. Prostě dítě, které se obklopuje technikou, nemůžeme to nijak ovlivnit, když u matky má vlastní PC a dostal dotykový telefon na hry. Mě ovšem tohle pěkně vytáčí, uvědomuju si totiž, že toto u svého syna nechci. Dále bych ráda zařizovala a plánovala pokojíček, ale není místo. Pokoj, který je volný, je pro nevlastního syna. Zařizujeme si bydlení a musím myslet při výběru sedačky na to, že je tu i on, abychom se na ní věšli. Musíme mu koupit nábytek do pokoje, i když je tu jen 4 dny v měsíci. To samozřejmě spolkne spoustu peněz a naše miminko ještě nemá ani dupačky, natož kočárek nebo postýlku.
Takže se ve mě začínají objevovat pocity zlosti, vzteku, chuť vymazat jeho dítě, žít jako rodina a né se ohlížet na to, že je nemocný a nemůžeme ven. Chci mít svojí kompletní rodinu, bez takového rušivého vlivu.
Kdyby toto četl někdo, kdo mě zná, nevěřil by tomu, co čte. Ukamanujete mě tady a budete se ptát, proč jsem si manžela vzala a proč si s ním pořizuju dítě. Ale já s tím počítala, vztah s nevlastním synem byl perfektní, když chtěl být u nás, plánovala jsem mu nábytek do pokoje, vybírala barvu a teď? Teď mám vztek, že to nebude mít naše dítě!! byť jsem to vše dělala už za těhotenství.
Mám velké výčitky svědomí! Manžel je hodný, pozorný, ohleduplný, miluji ho a nechci, aby byl s někým, kdo jeho syna nenávidí. Vím, že ač to moc nedává najevo, mrzí ho to. Řekla jsem mu, že odejdu, že nechci mezi nimi stát, to on razantně odmítá a chce čas, aby to vše dal dohromady. Dnes jsem mu dokonce řekla, že to už asi nepůjde, že jeho syna budu nenávidět víc a víc, už jen díky tomu, že budeme mít našeho chlapečka. Říká se mi to s těžkým srdcem, ale nerada lžu a někoho klamu. Vím, že to, co dělám je hodně špatné, ale já už nemůžu zpátky, už se to prostě rozjelo. O chvíli, kdy jsem v ruce měla nůž a chtěla se podřezat, ani neví. Poslal by mě do blázince. Jsem naštěstí slaboch, který to nikdy neudělá. Možná to dělám jen proto, abych si uvědomila, jak daleko došly mé problémy. začala jsem dokonce plánovat útěk, až by odjel do práce, sbalila bych si věci a zmizela. Jde to vůbec někam zmizet, aby o mě nikdo nevěděl? Vždycky jsem od všech problému utíkala a vím, že bych pak měla těžký život, že bych vzala synovi tátu.
Omlouvám se, že je text tak kostrbatý a možná jsem to vše napsala jinak, než bych chtěla, ale takhle to ze mě vypadlo a já to sem dám, ať se do mě můžete pustit a mě se možná otevřou oči. Nikdy bych netušila, že někdy budu něco takového pociťovat.