Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty jsi dospělá, on je dítě, měla bys být ta moudřejší a s manželem byste před ním měli táhnout za jeden provaz.
Místo toho plánuješ jak od muže odejdeš, takže ho připravíš i o jeho druhé dítě, naprosto zbytečně zničíš život sobě, jemu, i miminku?
Kvůli čtyřem dnům v měsíci?
Sama si uvědomuješ že ten kluk za to kolikrát zas tak nemůže a rozčilují tě hlouposti, tak s tím něco dělej, ale rozhodně neutíkej.
Zakladatelko - a proč by tě měl mít rád? Nemá tě rád a tebe to točí. Přesto, že ty ho nenávidíš? ![]()
Uvažovalas o sebevraždě, neuvažuješ o psychologovi?
Agáto kdyby si věděla co takovej pubertální spratek s prominutím dovede asi by si změnila názor.Já třeba poslouchala jak sem neschopná,jak je máma lepší,ž ode mě nic jíst nebude a chodil na jídlo k babi,řekl mi co na něj mluvim že mě nehodlá poslouchat,že mě táta beztak kopne do prde–.Vzal mojí fotku a přimaloval mi pí… a tak
.Jak já ho chtěla zbít,jak sem měla chut mu nakopat tu jeho drzou pusu.Dělat to mé dítě seřežu mu zadk at mu je deset nebo 15náct…Neudělala sem nic.Jen sem si myslela jakej je to spratek nevychovanej.Když sem vymyslla nákej program aby si to u nás užil tak šel za svim tatínkem vedle do pokoje a říkal mu já nechci aby šla s náma,nebo jinak tati to bude fajn že si tohle spolu sami užijem:-D.Já samozřejmě řekla at jdou,nikdy sem mu nedala závdavek abych se s nim přela radši sem ustoupila a byla sama doma ..
Moje myšlenky byli jak ho nenávidim a díky jeho jednání sem v sobě vypěstovala nenávist.
Jak říkám on to nepocítil a dnes jsme přátelé a někdy podnikáme věci bez jeho otce
Aghata píše:
Vybrala sis chlapa s dítětem a teď na toho malýho nasazuješ?
Co jsi to za ženskou? On je velmi pravděpodobně naočkovaný svou mámou a jejím partnerem, má to sakra těžký, rozpadla se mu rodina …Jedna věc je, že ti vadí praktické záležitosti, jako žádná výbavička pro budoucí dítě versus zařizování pokoje pro dítě, které je u vás 4 dny v měsíci, ale za to nemůže ten kluk, to je mezi tebou a jeho tátou, s tím to musíš řešit.
Bože, je mi z té nenávisti co stříká z celého tvého psaní úplně slabo.
Druhá věc je, v sobě necháváš rozjet pocity, které vám všem přinesou víc škody než užitku, píšeš, že chceš žít jako kompletní rodina - tak si uvědom, že i syn z manželova předcházejícího vztahu do té vaší komplet rodiny patří a vždycky patřit bude a že zanedlouho bude nemocné třeba to vaše mladší a on bude muset kvůli němu zůstat doma …
Představ si ještě jednu věc: pokud nezvládnete nastolit normální vztahy, tak se tvé manželství může v nějakém časovém horizontu rozpadnout. A potom to tvé dítě bude třeba muset trávit víkendy s nějakou takovou jako jsi ty, která ho bude nenávidět. Přála bys mu to??
Nepřála… a je mi upřímně líto, co se ze mě stalo a nechci, aby to tak pokračovalo dál. K malému jsem se chovala pořád stejně, on se z nějakého důvodu změnil a tím se vše rozjelo, já si uvědomila, že moc nad ním, má jeho mamka a já s tím nic neudělám. Nikdy jsem neměla potřebu ho vychovávat, nebo kritizovat výchovu, jaké se mu dostává, ale to vše se změnilo právě až tou změnou a tou ignorací. Částečně předpokládám šatné věci, že bude mít špatný vliv na naše společné dítko. Těžko mi asi uvěříš, ale to já byla ta, co vždy organizovala výlety a překvapení, vymýšlela dárky. manžel je sice dobrým otce ,ale fantazií moc neoplývá. Když zazlobil a táta na něj zvýšil hlas, zastala jsem se ho. Raduje se z malého, konečně bude mít brášku a těší se. Já nikdy na něj nebyla zlá, možná se ve mě jen něco porouchala, když vidím jak mě totálně ignoruje. Ptát se ho na to, co se stalo a proč nebudu. Ani by mi to neřekl, nesvěřuje se. Když měl problémy ve škole a my zjšťovali co a jak, nic ná nechtěl říct a v této fázi mi neřekne už vůbec nic. manžel má svou teorii a své tempo, ale já nechci, aby ho nějak kritizoval a nařizoval mu mít rád někoho, koho třeba rád nemá. ještě tak před měsícem, možná déle, jsem si malovala, jak to bude úžasný až naložíme auto a vyrazíme si celá rodinka někam na víkend. Jak bude velkým bráškou, který ho občas mimčo vyklopí z kočáru a bude ho ochraňovat, učit ho ptákoviny… proč jsem se změnila?
Anonymní, tak mě napadlo, co tak se sebrat s manželem a tím klukem a zajít za jeho maminkou a společně si o tom všem promluvit? Třeba se dozvíš, jak se chová on doma k mámě a společně byste našli nějaké řešení apod…Třeba by pomohlo, aby mu jeho máma před tebou domluvila a případně ho poučila, jak by se měl chovat k lidem a že by měl mít nějakou úctu atd… Já myslím, že by se zastyděl a něco by určitě s ním hnulo.
![]()
To co píšu je z vlastní zkušenosti. Otec od nás odešel, když mi bylo 6. Já samozřejmě tenhle fakt těžko nesla, ale srovnala jsem se se situací a jeho novou ženu si celkem oblíbila. Jenže pak nastala situace, kdy čekali další dítě. Mě bylo dvanáct a já se samozřejmě na bratříčka těšila, ale i tak v koutku duše byla obava, že mě přestanou mít rádi, že budou mít vlastní a navíc vytouženého syna, že na mě táta nebude mít čas atd. Když to zjistila moje mamka, tak to ve mě ještě utvrzovala a začla mi i tvrdit, že za odchod může jeho nynější žena a že ji s ní několik let zahýbal (při rozvodu se neznali, ale to jsem se dozvěděla později) a ono je hrozně těžké nevěřit vlastní mámě, zvlášť když s ní žijete a k otci chodíte jen na návštěvu. Záhy to dopadlo tak, jak se teď i on chová - absolutní přehlížení, neposlušnost… a jen proto, že jsem se bála a že jsem chtěla otce jen pro sebe. Nehledě na to, že doma pak první věta mamky byla: „Cos jí vyvedla? Brečela? Doufám, že jsi na ni nebyla milá, vždyť víš, jaká je to kur…“ No abych to zkrátila, jednou jsem ji fakt vytočila a dostala facku, ovšem to mělo takový dopad, že jsem od svých 13 let s otcem nepromluvila až do 21. Teprve pak jsme si mohli v klidu promluvit a vše si vysvětlit. Takže - není možné, že má jen strach a že doma ho proti tobě očkujou?
jsi normální????? trochu pochybuji. Holky tu píšou mnohdy horší story, než co sem dáváš ty teď a ty kvůli 4 dnům v měsíci hodláš rozbít svou rodinu? BUuď nejsi normální, nebo naopak hledáš nějaký důvod jak a proč váš vztah ukončit. Žádná normální ženská by tohle nedělala. Věděla jsi, že máš manžela s minulostí a jedním dítětem, máš co jsi chtěla, tak se začni starat abyste byli v klidu všichni. Co píšeš, mám dojem, že víc je problém ze tvé strany. Btw. ty si myslíš, že 10ti leté děti poslouchají vlastní rodiče víc? A výchova? No však ho vychovává jeho máma, tak ti do toho může být houbelec - je u tebe jen na 4 dny v měsíci, tak si s ním hrajte nebo jeďte na výlet… prostě to dělejte jako u vlastních sourozenců - nebo si myslíš, že rodiny, co mají děti pár let od sebe sedí doma na zadku až do té doby, než to nejmladší dítě povyroste?
To je to no, tady se jedná o devitíleté dítě, které se chová ještě nerozumně…proto by zakladatelka měla vzít rozum do hrsti a zachránit za každou cenu rodinu a kluk z toho vyroste- to mi věřte ![]()
ynax: dokonce ještě mu je 9- psala že až v srpnu mu bude deset…to je strašně dlouhááááá doba , viď? ![]()
souhlasim že zakladatelka by to měla řešit s nějakým psychodoktorem, páč to je jenom tvůj problém zakladatelko. Chudák kluk. Hele uvědomuješ si že tvoje dítě může být třeba mnohem horší hajzlík, když to tak s prominutím řeknu. Máš romantické představy jaké mimino bude, jak se ty k němu budeš chovat, jak ho budeš vychovávat. Ale vše bude na 90% jinak. Syn může být temperamentní, nemazlící, nevstřícný, a prostě nemůžeš vědět jaký bude.
Já chápu že teď bysis přála abyste byli jen ty, manžel a mimino, ale vzala jsi si muže s děckem tak to respektuj. A aby ti vadilo když malej přijede na víkend a ty měla zkažený plány, to je tedy na
. To je pak zkažený třeba výlet po obchoďáku, ne? Tak vem mimino a na víkend odejdi pryč, k rodičům, nebo tak.
A popravdě bych ti řekla jedno - jestli tě dokáže představa jednoho víkendu za 14 dní dohánět k sebevraždě nebo k nenávisti na malýho kluka, je čas nasadit terapii ![]()
Já mám taky devítiletýho nevlastního syna a někdy je na zabití
, ale je to prostě normální dítě, který leze do puberty
, ty oči v sloup a když se urazí (když musí počítat
), ještě že mě to nechává naprosto klidnou! Takže zakladatelko, chce to klid, je u vás jenom jednou za 14 dní, tak se to dá zvládnout! A když budeš mít všeho dost, tak ho i s manžou pošli na výlet a udělej si pohodu doma! A pokud tě trápí, že ještě nemáš pro miminko nic, tak to řekni manželovi a něco s tím dělej ![]()
No, mozna se budes divit, ale i tvoje vlasni dite bude mit nesnesitelna obdobi… Vidim to asi jednoznacne, boji se, ze nebude mit tatu pro sebe a mrzi ho, ze nema kompletni rodinu(zarli na jeste nenarozeneho sourozence) a mozna ho i matka ockuje a on si to vybiji na tobe(osobe cizi a presto nejvic zainteresovane a osobe, na kterou se da vsechno hodit - rozbila mu rodinu a navic porodi nechteneho rivala)…ovsem staci i par vhodne zvolenych slov od kamaradu, nemusi to byt nutne od mamy.....
Musite drzet za jeden provaz, bud navstivit odbornika a hlavne vydrzet…
Moje dcera po narozeni mladsi neuveritelne zarlila a nemela k tomu zadny duvod, tohle je situace pro dite o dost horsi…
Tvoje pocity chapu. Cizi dite je proste cizi dite a jenom proto,ze jeho otec je tvuj manzel tak neni tvoji povinnosti ho milovat. Pokud bys mela mit takovy nervy i po porodu,tak neni nic snadnejsiho nez vzit mimco a zmizet na vikend pryc. Taky to tak delam. ![]()
Nečtu ostatní příspěvky..
Myslím, že tvé chování je velmi velmi nespravedlivé..Ať už se syn chová špatně nebo nevhodně ,tak on je DÍTĚ a ty jsi dospělák..Myslím, že v 10ti letech má sakra právo být zmatený, rozladěný, nervní, náladový a " jakýkoli"..
To že tě rozladí, že si přečteš něco o sobě s ošklivým smajlíkem je směšné, opravdu..Děti si o nás v duchu myslí někdy to nejhorší ( krávo, jsi blbá, debile..atd), ale mají na to právo a kdyby nás to mělo urážet ,tak neděláme nic jiného..Každý má právo na své soukromí a právo na své emoce a myšlenky..
Jak by se asi cítil on, kdyby se dočetl, jak ti leze na nervy?Tohle si přece lidé nemůžou vyčítat..
A o tom jak se má zabavit? Hrát si v 10ti letech? Jak ?
V tomto věku chce být s vrstevníky, nebo si povídat s vámi, jinak mu opravdu zbývá k zábavě mobil nebo pc..Vždyt i tatínek sedí u pc, tak proč by mu to mělo připadat divné..Neměli byste spíš s ní mít nějaký program?
On se dostává do puberty, může být nesnesitelný, nevychovaný, sprostý, nanervyjdoucí - ale kdo byl jiný ? Nemá právo si to odžít?
Najednou se chová jinak a už se ti nehodí do krámu?
A je to dítě tvého partnera, takže to je i tvá rodina,takhle to ber.
On se nemusel změnit vlivem nějakého pruzení od své mámy, prostě dospívá a v hlavě se mu rojí spoustu myšlenek..Vím ,že to zní opravdu blbě, ale ty děti nemáš a proto je jasné, že pro takové nedostatky u dětí nebudeš mít zatím tolik pochopení - to neber jako výtku či povyšování se nad tebe, ale jako fakt, který ti brání porozumět dítěti - obzvláště cizímu.
Neměla bys být tak vztahovačná..To ty jsi ten kdo to vyhrál. Máš jeho tátu, budeš mít dítě, jste rodina..A co je on? Bude se k vám 4× v měsíci vnucovat a dělat staršího bráchu..