Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tobě je 22 s přítelem jste spolu 2 a mela jsi před tím 6 ti lety vztah což znamená ve 14? To jako fakt?
![]()
@-Sára ano, s prvním přítelem jsem byla od 14 let, těsně před 15 narozeninami, a byli jsme spolu necelých 6 let, asi 5 a půl roku. Co je na tom špatného?,
Takže bývalý přítel s tebou manipuloval…a jak se k tobě choval? Mě přijde že jsi tak nějak přebrala trochu vzorec jeho chování a teď to tak praktikujes se svým současným. Nevím jak to vysvětlit, ale chápu Tě, mám trochu podobnou zkušenost
V podstatě předtím s tvým ex to bylo asi tak, že on vybuchl kvůli prkotinam na tebe, a ty sis to nechala líbit ale v duchu ti to vadilo, ale vztek a hněv v tobě nějak zůstal a teď ji promítáš do tohoto vztahu mi přijde.
@-Sára píše:Úplně nechápu, proč by to nemohlo být? Já měla první vážný vztah od 14, ač teda ne 6 let, jen asi 3 roky
Tobě je 22 s přítelem jste spolu 2 a mela jsi před tím 6 ti lety vztah což znamená ve 14? To jako fakt?![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Zakladatelko, fakt jsi si jistá, že přítele tak moc miluješ? Jako i na chlapovi, kterého fakt miluješ, můžeš vnímat věci, co tě štvou, to je normální. Ale aby tě vyloženě otravoval? Abys cítila i odtažitost z vlastní strany, že tě štve, že on chce fyzický kontakt? Není to spíš tak, že nemiluješ až Tak jeho, ale prostě se ti líbí být be vztahu a užívat si to hezké? Mě teda nenapadá nic, co bys mohla udělat, abys to změnila
Na tvém místě bych zvážila rozchod… Ale kdo ví, třeba tam ta láska fakt je, a kdyby ses snažila ty svoje nálady víc krotit, mohlo by vám to klapat. Mně se tomu jen moc nechce věřit.
Nebydlíte spolu a už Tě štve, jakmile byste sklouzli do rutiny všedních dnů bylo by to jen horší… Mě manžel taky sem tam naštve, ale už spolu 9let žijem a v chodící fázi mě nikdy ničím neštval, to bylo totál růžové období, takže moc perspektivně Váš vztah nevidím.
@Hiavnaan
Právě proto jsem napsala I to s bývalým přítelem… Já to tam vidím taky… Ale nevím, co s tím dělat…
@Bebeluska8 ne, ta láska tam je opravdu, tím jsem si jistá. Chybí mi, těším se na něj, všechno. Ale třeba jednou do týdne chytnu takovou úplně averzi, nebo jak to říct… Ale pořád to cítím, jen prostě potřebuju Jakoby svůj klid, aby na mě nemluvil, nesahal, nic. Ale i když jsme se před tím několik dní neviděli… Nebo to tak mám prostě na hoďku, a pak zas lepší… Už jsme takovou krizi měli cca po roce vztahu, ale dostali jsme se přes to.. A teď se to poslední asi 2 měsíce zase vrátilo… A já fakt nevím, jak s tím bojovat…
Taky jsem zapomněla zmínit, že jsem dost introvert a asocialni člověk… Možná to s tím má co dělat taky.. Už zvazuju si o tom promluvit s psychologem… Nebo nevím.
@Anonymní píše:
@Bebeluska8 ne, ta láska tam je opravdu, tím jsem si jistá. Chybí mi, těším se na něj, všechno. Ale třeba jednou do týdne chytnu takovou úplně averzi, nebo jak to říct… Ale pořád to cítím, jen prostě potřebuju Jakoby svůj klid, aby na mě nemluvil, nesahal, nic. Ale i když jsme se před tím několik dní neviděli… Nebo to tak mám prostě na hoďku, a pak zas lepší… Už jsme takovou krizi měli cca po roce vztahu, ale dostali jsme se přes to.. A teď se to poslední asi 2 měsíce zase vrátilo… A já fakt nevím, jak s tím bojovat…
Taky jsem zapomněla zmínit, že jsem dost introvert a asocialni člověk… Možná to s tím má co dělat taky.. Už zvazuju si o tom promluvit s psychologem… Nebo nevím.
A jak si to měla s bývalým? Já myslím že to hraje hlavní roli tvého chování. Já jsem též introvert, a dost velký, měla jsem přítele něco jako tvého ex, a co jsem ho opustila, něco se ve mě změnilo, též mě dokáže něco vytočit způsobem že mě pak mé chování děsí… Asi ano psycholog by možná pomohl. To i mě ![]()
@-Sára píše:
Tobě je 22 s přítelem jste spolu 2 a mela jsi před tím 6 ti lety vztah což znamená ve 14? To jako fakt?![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Co ti na tom přijde divného? My jsme s přítelem už 9 let a jsme spolu od 14-ti. Někdy lepší se asi zdržet komentářů. ![]()
Úplně te chápu, první 3/4 roku v pohodě a pak mě asi necelé 2 roky drželo to co tebe. Byla jsem většinou šťastná, ale pak treba přítel místo oriskoveho jogurtu přinesl vanilkovy a já proste cítila vztek, nebo když dobihal bus, řekl mi, ze bych to neměla jist atd…
. Nebylo to casto, tak dva dny v měsíci, občas teda častěji. Hormony to nebylo, spis jsem musela začít mít rada sebe a přijmout tu lásku od nej, protože vždy vše děla pro mě dobro. Proste se z těch špatných stavů musíš dostat, také jsem se kolikrát nechtěla mazlit, ale navenek uvnitř mě mrzelo ze nechci ![]()
Ale je možné, ze jen kopírujes chování bývalého, já predtim měla jen krátké známosti, tak jsem nic pochytit nemohla…
Když ti leze na nervy aniz by jste spolu bydleli, tak bude lepší to ukončit.
P. s. ja jsem se svým, ted uz mužem od 15. Příští rok nám bude 35
Ahojky, holky… Mně je až trapné to tady psát… Ale potřebuji se svěřit.
Jsem a přítelem dva a kousek roku, mám za sebou skoro šestiletý, příšerný vztah, kdy se mnou bylo manipulováno, a přítel se choval jak idiot.
S nynějším přítelem máme relativně skvělý vztah, až na pár výjimek. Občas mám dny, kdy mě vytáčí úplné kraviny, jako třeba, že zrychlí na světelném přechodu, I když máme normálně zelenou. Že mě nutí dobíhat na bus, I když máme hafo času. A podobný úplný kraviny. Občas ani nemám chuť ho třeba držet za ruku, nebo když se chce tulit, taky mě to nasere. Občas reaguji jak můj bývalej, za což se okamžitě omlouvám, ale stejně to tak prostě občas udělám. Navíc jsme narazili na hrozný problém. Začali jsme spolu chodit, a už jsem kouřila, jemu to nevadilo, akorát teď jsem jednou zmínila, že bych možná do budoucna chtěla přestat, a on mi od té doby počítá cigarety, pořád má stiplave poznámky, I když jsem mu jednoznačně řekla, že teď mám fakt stresové období a teď prostě prestavat nehodlám. A on najednou začal, jak strašně mu to vadí a podobně. Jinak je ale opravdu hodný, obětavý, chápavý.. Fakt úžasný přítel. Ale prostě… Poslední dobou mě fakt otravuje třeba jenom svojí přítomností, a ponorka to pravděpodobně není, protože se vidíme třeba pár krát do týdne, neboť přítel ještě studuje, proto bydlí zatím s rodiči. Je o 3 a půl roku mladší, než já, mně je 22.
Já… Je tohle normální? Občas sama pro sebe vybouchnu a přemýšlím nad rozchodem. V minulém vztahu jsem tohle vůbec neměla… A vím, že on nedělá nic vyloženě špatného, jen mě prostě štvou úplné prkotiny… Je fakt, že je toho na mě fakt moc, ale tohle trvá už třeba rok… (to, že mě takhle vytáčí, to kouření je relativně nová záležitost)
Nevíte, co mám dělat? Jak nebýt taková? Nebo ho mám opravdu nechat, protože prostě nejsme pro sebe? Já ho miluju, a někdy máme opravdu nádherné chvíle spolu. Ale mrzí mě, že jsem na něj taková… Ale on mě prostě opravdu, opravdu otravuje…