Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
První období vzdoru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
pavlineckap
14.11.12 21:45
- Citovat
- Upravit
14.11.12 22:10
@pavlineckap píše:
Tak jsem po přečtení tvého obsáhlého příspěvku ráda, že v tom nejsem sama. Dceři je zítra 18 měs a cca 14 dní už máme podobné problémy. Naprosto bojkotuje spaní - oči jako pumlíče, šmrdlání vlasů, sirky do očí, ale v postýlce se pořád zvedá a rajtuje, což by mi nevadilo, ale ona naprosto nesnesitelně vztekle řičí… Prudí s jogurtama a občas i s pitím. Venku se mi hrne zásadně do psích hoven a přijde ji hrozně vtipný, že dostávám infakrt. Doma mám v záloze vaječňák a chodím ucucávat:-) Děsím se, kdy přijde válení na zemi atd. Bojim se, že tak pevné nervy teda nemam. Tak hodně zdradutak jsem po přečtení tvého obsáhlého příspěvku ráda, že v tom nejsem sama. Dceři je zítra 18 měs a cca 14 dní už máme podobné problémy. Naprosto bojkotuje spaní - oči jako pumlíče, šmrdlání vlasů, sirky do očí, ale v postýlce se pořád zvedá a rajtuje, což by mi nevadilo, ale ona naprosto nesnesitelně vztekle řičí… Prudí s jogurtama a občas i s pitím. Venku se mi hrne zásadně do psích hoven a přijde ji hrozně vtipný, že dostávám infakrt. Doma mám v záloze vaječňák a chodím ucucávat:-) Děsím se, kdy přijde válení na zemi atd. Bojim se, že tak pevné nervy teda nemam. Tak hodně zdradu
tak u nás už válení a kopání nožkama nastalo 
těš se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 20:49
Holky a co děláte „na veřejnosti“ když dítko dostane takový záchvat? Malá má dva a už asi 14 dní se z hodn holčičky stal malý vztekavý vetřelec. Tento víkend poprv mi svou sílu ukázala i mezi lidma na veřejnosti, v šatně když jsme šli z bazénu. Přiznám se, že než jsme sebe a jí oblíkla, byla jsme zpařená jak hnůj. Takový řev jsem ještě neviděla. Co děláte, když dítě chytne vztek a záchvat např. v obchodě? Ignorujete, plesknete mu???
My ted obecně máme nějaký blbý období, malá od srpna spí ve svém pokoji sama, spala v pohodě, pak dostala velkou postel, v tý taky v pohodě a ted asi 14 dní je to děs. Dostane záchvat před spaním a za boha tam nechce být, nemluví, tak nevíme, co jí trápí. Takže ted spí zase s náma v ložnici v miminkovský posteli…v únoru se nám narodí druhé, to kde bude spát, netuším..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 20:53
@Mami&Emmi taky čekáme v únoru druhé, takže když chytne záchvat v obchodě bere ji manžel na ruce ( já už mám velký problém ji unést) a tradá pryč já rudá až někde, potím se, škoda popisovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 21:02
@lukresia no já z toho byla pěkně vyplesklá, protože jak jsem psala, nikdy tohle nedělala. A jak doma spíte? Je malá s vámi v ložnici ještě? Mě spíš víc štve to spaní a bojím se toho, jak budeme spát s mimčem. Do postele jsme malou nikdy nebrali a začínat s tím nebudu..
je to malej nervák, jí upadne hračka a hned chytne nerva tak jí říkám, že je to malý psychopat..to jí ignoruji, to se pak uklidní. Ale v tý šatně, v tý šatně to byl masakr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 21:06
@Mami&Emmi malá je spáč odmala, většinou ji položím do postýlky a za chvíli spí, vyjímečně se stane, že usíná déle, volá na nás brble atd..dvakrát se stalo že měla hysterák…spí normálně ve své postýlce s námi v ložnici, ted se budeme stěhovat dostane svůj pokojík a druhá malá bude spát zase s námi, v posteli s námi spala půl roku pak už nechtěla, přiznám se, že mi to chybí a její nezávislost mě trochu mrzí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.12 21:20
@lukresia malá šla v roce a půl do pokoje (dělal se nový pokoj na baráku) a byla právě v pohodě, taky spáč od mala. Položili jsme a ona spokojeně usnula, nikdy žádný uspávání…až ted…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pavlineckap
20.11.12 09:26
@Mami&Emmi Ahoj, malá má 1,5 roku. Od 2 měsíců je sama v pokojíku a pohoda. Akorát teď cca 3 týdny je občas problém s usínáním - nechce ležet, rajtuje v postýlce a zuří. Já pak zuřim taky… Přitom je ochrápaná, že když ji vidim, tak bych usnula hned. Když jí upadne hračka nebo se jí nepovede něco hned, tak šílí. Kvůli všemu se rozčílí… Prý je to zdravý vývoj - říkala doktorka… má stejně staré dítě a má prý stejný problém…
- Citovat
- Upravit
18.10.13 16:03
„Ne, dneska s pejskem nepůjdeš, venku prší, jen bys zmokla, na tu chvilku to nestojí za to.“ - vysvětluji posté dvouleté Viki. „Já! Já!“ Trvá si urputně na svém. „Ne, Viki, prší tam, fakt, prší.“ Dokonce mi zablokovala dveře vlastním tělem. „No tak dobře, tak se obleč, ale prší tam, nebudeš si moct kreslit ani vzít kočárek.“ Po čtvrthodině se jí podaří zmítající a natěšenou obléct. „Ano, musíme si vzít dlouhý rukáv, prší tam… Ano tyhle botičky, ne sandály, prší tam… Ano, musíme si vzít i bundičku, prší tam… Ano ještě pláštěnku, protože tam prší!!“ Konečně připraveni. „Tak pojď, ale prší tam, stejně se ti tam nebude líbit.“ „Pááááá!“ - vřeští Viki radostí. Před dveřmi ji navléknu kapucu přes hlavu: „Ne, nesundavej si ji pořád, prší tam!“ Vyjdeme ven, zaklapnou za námi dveře, Viki zůstane stát na schodě s vytřeštěnýma očima do toho počasí, bleskově se otočí, vyskočí na mříže a s téměř hysterickým křikem lomcuje dveřmi: „Plší! Plší! Domu!! Plší!! Domu!!!“ Věřili byste tomu - někde jsem četl - že někde existovaly děti, které se dožily i tří let?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.13 14:05
Potřebuju poradit. Syn má teď dva a půl roku. Myslela jsem, že takové jemné období vzdoru máme už za sebou, někdy před rokem. Jenže ten se to vrací a já nevím, jak mám na jeho vzteky reagovat. Pokud jsem se s ním hádala a křičela na něj, nedopadalo to dobře a neměla jsem z toho dobrý pocit.
Myslím, že teď mám lepší taktiku. Jde třeba o vztekání při ceste domů odkudkoliv. Staví se mi do cesty, tahá mě za kabát, řve jak na lesy „mámo ne“. V klidu mu řeknu, že já jdu domů, abych se najedla, ohřála, atd. a že on ať si klidně zůstane venku. Opravdu mluvím klidným hlasem, snažím se znít v pohodě. Jemu jde vyložene o dohadování. Na to řekne že venku nebude že jde se mnou, já na to vesele „to je dobře, to jsem ráda, že půjdeme spolu“ a on zase „mámo ne“.
„mámo ne“ je úplná mantra. Ikdyž po něm chce něco manžel, synova odpověď zní „mámo ne“.
Po dohodě s mužem se s ním opravdu nehádáme, jediné bojiště zůstalo při čištění zubů. Nemůžeme ho vynechávat, zuby má špatné. U jídla je to něco jiného, už si nervu vlasy při pomyšlení, že vynechá oběd. Ale tady to nejde a syn to ví. Když se mu snažím zuby vyčistit sama, pozvrací se - tedy nás oba.
Když má jít např. do postele po obědě, často spustí scénu a já vidím, jak se nutí se pozvracet.
Co s ním jako jediné zamavá je, když mu řeknu, že je zlobivý a není hodný. Často ode mě chce ujištění, že je hodný, případně, že je to dobrý. „je to dobrý“, to absolvujeme několikrát denně, přijde se pomazlit, obejmout a poví, „mámo bobý“. Pokud mu při „hádce“ toto odepřu, viditelně ho raním. Nevím, zda je to dobře nebo ne, ono to ve výsledku nepomůže, protože začne víc křičet a dožadovat se toho. Ale nemyslím si, že bych ho měla ujišťovat, že je hodný, když není. To mu to zkouším vysvětlit, že hodné děti nevřískají, atd. a někdy to pomůže, ale výjimečně.
Potřebuju poradit co mám dělat. Nemám sílu vymýšlet nic nového, mám pocit, že ode mě nic nezabere, že tyhle naše střety syna baví. Pokud je doma i manžel, většinou to nezajde tak daleko, protože se syn něchá nějak „ukecat“.
V únoru se nám narodi druhé dítě a já myslím, že do té doby potřebuju vymyslet nějakou metodu, která bude fungovat - pochybuji, že budu mít čas a kapacitu se se synem dohadovat o každé druhé činnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.13 12:28
Ahoj, máme doma 20 měsíčního chlapečka…teď poslední dobou se u něj čím dál častěji začínají objevovat hysteráky. Dřív to bylo třeba jednou za týden a teď to poslední dobou máme třeba třikrát za den…snažím se ho ignorovat, mluvit na něj v klidu, včera se uklidnil až po půlhodině…dneska začal vřeštět, že nechce jít domů, byli, je po nemoci, tak nemůžeme v tomhle počasí být extra dlouho venku, tak jsem se snažila nalákat na různý věci, nic nezabíralo, pořád stejně zabejčenej, tak jsem ho vzala do náruče a doma hysterák pokračoval…po nějaký době přišel pro mě a táhnul mě, že chce dudlíka, tak jsem mu ho odmítla dát, což vyvolalo znovuobnovení záchvatu…po dalších 10 minutách jsem to nakonec vzdala, dostal dudlíka, trochu se zklidnil…po další hodině pŕiśel na ŕadu oběd ( kuŕecí vývar, který má normálně rád) další hysterák, že to jíst nebude, chtěla jsem mu dát napít a on ve vzteku rozlil schválně hrneček, tak dostal přes ruku a houkla jsem na něj…dala jsem mu dudlíka, že jde teda spát…ještě se chvíli vztekal, pak se uklidnil a usnul…takhle to u nás teď poslední dobou vypadá čím dál ćastéji a já i když se opravdu snažím, tak mám opravdu nervy na pochodu a občas na něj zakřičím…na zadek mu nedávám, to nemá vůbec žádný smysl…jak to zvládáte vy? Já když pak usne tak si připadám jak po boji fakt…a je mi to líto a říkám si, sakra co jsem měla udélat jinak…vím, źe je to normální období vývoje, ale jak se proti tomu obrnit, to zatím fakt nevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moňas.p
14.11.13 12:38
@terkamls píše:
Ahoj, máme doma 20 měsíčního chlapečka…teď poslední dobou se u něj čím dál častěji začínají objevovat hysteráky. Dřív to bylo třeba jednou za týden a teď to poslední dobou máme třeba třikrát za den…snažím se ho ignorovat, mluvit na něj v klidu, včera se uklidnil až po půlhodině…dneska začal vřeštět, že nechce jít domů, byli, je po nemoci, tak nemůžeme v tomhle počasí být extra dlouho venku, tak jsem se snažila nalákat na různý věci, nic nezabíralo, pořád stejně zabejčenej, tak jsem ho vzala do náruče a doma hysterák pokračoval…po nějaký době přišel pro mě a táhnul mě, že chce dudlíka, tak jsem mu ho odmítla dát, což vyvolalo znovuobnovení záchvatu…po dalších 10 minutách jsem to nakonec vzdala, dostal dudlíka, trochu se zklidnil…po další hodině pŕiśel na ŕadu oběd ( kuŕecí vývar, který má normálně rád) další hysterák, že to jíst nebude, chtěla jsem mu dát napít a on ve vzteku rozlil schválně hrneček, tak dostal přes ruku a houkla jsem na něj…dala jsem mu dudlíka, že jde teda spát…ještě se chvíli vztekal, pak se uklidnil a usnul…takhle to u nás teď poslední dobou vypadá čím dál ćastéji a já i když se opravdu snažím, tak mám opravdu nervy na pochodu a občas na něj zakřičím…na zadek mu nedávám, to nemá vůbec žádný smysl…jak to zvládáte vy? Já když pak usne tak si připadám jak po boji fakt…a je mi to líto a říkám si, sakra co jsem měla udélat jinak…vím, źe je to normální období vývoje, ale jak se proti tomu obrnit, to zatím fakt nevím…
To je klasika, taky mi kolikrát už pěkně hrabe, chce to fakt pevný nervy
- Citovat
- Upravit
14.11.13 13:00
Zažíváme teď podobné období 
Doma je celkem v klidu, ale venku má poslední měsíc skoro každodenní hysteráky! Už se bojím chodit s ním nakupovat. Utíká mi z kočáru, řve že chce koupit kdejakou blbost. Včera odmítnul vystoupit z tramvaje a válel se na zastávce, tak tam dostal rovnou přes zadek. Nezabírá nic. Když řeknu, že ho nechám venku a jdu sama domů, tak mi jen řekne PA PA a je mu to fuk 
Nic jiného než to nějak přežít asi nepomůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Katty24
14.11.13 13:01
@terkamls Vydržet, snažit se nad to povznést. Ignorovat ho. Ber to tak, že to dítě ty emoce ze sebe potřebuje dostat a je mu jedno jak. Takže i kdyby jsi se stavěla na hlavu, stejně s tím nic neuděláš. A vydrž, přejde to. A pak zase přijde něco jiného
Chce to klid 
- Citovat
- Upravit
14.11.13 13:19
Máme doma to samé, ne-li v horší podobě. Malému je 25 měsíců, ale tohle období už nějakou dobu je na denním pořádku.
U nás teda bohužel funguje jen, když ho plácnu přes holej zadek/stehna. 
Je to hrozné, ale je to tak a to je mi ho pak až líto, protože on ani nedutá. 
Ale aby to nevypadalo, že jsem nějaká tyranka, tak sama si nemyslím, že bych ho valila jak žito, nemá (teda většinou) ani červený otisk. 
I když podle toho se to asi neurčuje, co? Taky se mi to ale občas snaží vracet, tak to je pak už složité. Já chápu, že on nechápe, že to nesmí, ale jak má vědět, že to on nesmí, když já můžu.
A to mi pak chlap říká, že nechápe, proč chci ještě druhé dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
tak jsem po přečtení tvého obsáhlého příspěvku ráda, že v tom nejsem sama. Dceři je zítra 18 měs a cca 14 dní už máme podobné problémy. Naprosto bojkotuje spaní - oči jako pumlíče, šmrdlání vlasů, sirky do očí, ale v postýlce se pořád zvedá a rajtuje, což by mi nevadilo, ale ona naprosto nesnesitelně vztekle řičí… Prudí s jogurtama a občas i s pitím. Venku se mi hrne zásadně do psích hoven a přijde ji hrozně vtipný, že dostávám infakrt. Doma mám v záloze vaječňák a chodím ucucávat:-) Děsím se, kdy přijde válení na zemi atd. Bojim se, že tak pevné nervy teda nemam. Tak hodně zdradu