Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím již si nevím rady. Mám skoro 3 letou holčičku a zešedivím z ní.Je stále taková protivná, ukňouraná, náladová, to je děs.Jediná na koho není je manžel.Přitom člověk je na ni hodný,broučku sem a broučku tam!!Dělá to samé i na sestru, babičku, je mi už trapně. Babička ji pohladí, ona se ohání, řekne nechej mě být, nebo se s tebou nebavím. Přitom s ní je ve styku každý týden. Mi a své sestře 18 to dělá také. Ráno se probudí, babička jí řekně dobré ráno a ona na to neřeknu. atd.atd. Radši si jí už nevšímá a to samé dělá sestře, někdy i mi. Nejradší bych jí dala již pár facek!!!!!! Ale musím se držet. Ale manželovi to nedělá, to mě štve ještě více. A další věc je tak že od mala je mezi dětmi ale čím je starší tím se jich více straní, v herně si přitáhne hračky ke mně, doma je nejraději zalezlá někde sama atd.atd. Někdy mám pocit, že není normální!!! Jde v březnu do školky a to si nedokážu představit, to bude stále fňukat, kvočet, atd.?!!!!!!!!!!!!!!Prosím máte s takový urpuťákem zkušenosti?
Naší Terezce je teprve 25 měs ale máme nakročeno podobným směrem
. Pokud jsme u mých rodičů, je v pohodě cirka hodinu. Jelikož je to tam velká domácnost a pokud tam přijedeme my tři s manžou, je nás tam celkem osm. Každý chce Terezku vidět, něco jí ukázat, koukají na ni všichni… zhruba do hodiny se mé dítě změní v negativistu v neskutečné míře. Hází věcmi, jen jí někdo něco řekne .. třeba AHOJ TEREZKO, tak začne ječet NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ.. asi si dovedeš představit, jak jsou z toho hotovi hlavně pradědeček a prababička.. Láskou by jí snědli, a to dítě na ně jen ječí, ani nevíš, jak je mi to vždycky líto a jak je mi trapně. Teď už jsme tak daleko, že nás začala dokonce s manželem plácat. Prostě něco se jí nelíbí, co jí řeknu a ona mě přijde fláknout. Je to síla a chce to silné nervy. Zjistila jsem, že zabere jen vysvětlování a klid. Bude to trvat, ale je to asi to jediné. Čím víc jí hubuju nebo pokud jí za něco plácnu třeba přes ruku, tím je to horší.
Takže přeju pevné nervy a správné rozhodování jak vychovávat!
a věř, že v tom nejsi sama..
Nenicka+Terezka
Zrovna ted bojujeme s jejim JA CHCI! Uz na to odpovidam a ja ti chci dat na zadek a ona se vetsinou hned opravi, ze prosim, prosim ja chci…
Vcera jsme byli na poslednich predvanocnich nakupech - sli jsme jen pro par poslednim malickosti, jinak mame nakoupeno nekdy od rijna a bylo to STRASNYYYYYY!!! V kazdem obchode sahala na veci, tvarila se, ze me neslysi a litala… Teda prodavacky me utesovaly, ze jsou horsi, ale tak nejak jim fakt neverim
V tom poslednim (zelezarstvi) mi pred vstupem slibila, ze nic brat nebude a prvni, co udelala bylo, ze popadla nejakou kverlacku a litala tam s ni… Tak s ni dostala na zadek, sice to pres bundu nemohla ani citit, ale scena to byla pekna…
Zdraveni babicek mame snad uz vybojovano, ale taky to byla sila. Jednou to byla scena snad na dve hodiny, ale pomohlo to, opravdu od te doby zdravi lip - nedavno jsme si to museli zopakovat, ale trvalo snad jen deset minut, nez pochopila, ze se na pravidlech nic nezmenilo.
Je fakt, ze Ada od narozeni vstava se revem a fnukanim, Pepi vstava s usmevem a s udivenym vyjeknutim a pokazde, kdyz ho slysim, je na svete lip…
Ale at nejsem nespravedliva, zacina se to hodne lepsit, Ada fakt postupne prijima dana pravidla a hodne ji pomaha to, ze ma vedle sebe Pepi, takze vidi, ze to jde i jinak. Kazda je uplne jina, ale maji se fakt moc rady.
Pro nas je to tezke v tom, ze je hodne palicata (no jo, geny) a takova zatvrzela, ale pomaha byt jeste palicatejsi. Super bylo, kdyz zacala mluvit a rozumnet - da se s ni i domluvit - ale obcas to nejde… Treba jeji scena, ze jsem ji po obede rekla dobrou noc (to se nezikaaaaaa) byla moc suprova.
Tim, ze jsme to snad pochytili v pocatku je to o hodne jednodussi, nez to mohlo byt, kdybychom si z ni vychovali tyrana - a v tomto pripade je i naramne dobre, ze Ada neni jedinacek.
L.
Ahoj, zazila jsem naprosto to same, mam 2letou holci¨cku. Uz to neresim, uvedomila jsem si ze mam doma dite, ne vycviceneho pudlika. Jiste ze za veci , ktery opravdu prezene po zasluze dostane, ale ze bych resila „malickosti“ typu nezdraveni, ja nechci- dobre tak nechces, tak NEBUDE a je to. ona si to napodruhe rychle rozmyslela. Neboj vse se v dobre obrati.Oni jsou velice vycurani a zkousej co vydrzime, zlaticka nase!!!!Jeste tady mam porad posledni slovo ja!!! takze se drzte mile maminky vzteklych deticek a verte ze jedna dobrfe mirena taky dokaze pomoct!! Krasne svatky. Andrea
Vyse jsem popsala pouze muj postup.......tzn, co mama to nazor.
, samozrejme to zalezi na kazde. ![]()
Vety ja CHCI jsem ignorovala, sice mam dalsich 10 novejch sedivejch vlasu a nervy v hajzlu, ale za par dni ji to prestalo bavit. Myslim si totiz ze u 2 leteho ditka se to jeste da jakztakz pominout............oni z jnich zadny spratci nevyrostou. JInak ti musim rict, ze je teda obcas bita jako zito, ale zabira to!!! )( napriklad , kdyz je oskliva na ostatni deti a bije je, tak ji jednu soupnu ntaky, nebo kdyz se vzteka) a vubec mi to neni blby!!
Děkuji za rady, mi hlavně i vadí ta její náladovost a protivnost!!!!!!!!! A taky máte děti samotáře nebo jak to pak zvládalí ve školce?
Ahoj,
dovolím si oponovat Anonymní pisatelce…NEDRAVENÍ mi jako maličkost nepřipadá,je to podle mně základ slušného chování…toť zase můj názor ![]()
Taky máme CHCI ale většinou se to podaří stopnout zvýšeným hlasem a vysvětlením že SLYŠÍME a že něco dostaneš ale musíš počkat.Když se dále trucuje tak pohrozím že nebude nic,popřípadě na zadek a většinou je klid.A pak ta VÉÉÉÉLKÁ radost když chtěné za chvíli dostane(v případě že poslouchá a nemám na věc embargo
!!
Jinak protivkování je u nás v případě zubů(zatím)a nebo špatnho vzbuzení,to ale většinou po chvíli přejde-nevšímám si ho,dám mu chvíli na probrání,pusím oblíbenou pohádku a za chvíli je zase to moje sluníčko!
Tak VYDRŽAŤ ![]()
omlouvám se za překlep-asi je to z hladu ![]()
ne NEDRAVENÍ ale NEZDRAVENÍ
Dobrý den, tak ja mám 2kluky 8r a 10 a manžel umřel před 2 rokama na rakovinu prošli jsme peklem a každej den bez neho je čim dál horší, protože kluci mně absolutně nerespektuji nikdy ale nikdy neplatí co řeknu začali mluvit vulgárně a jejim uplně jedno, že tam sedím abolutně se chovají jak kdyby mentálně postižený ale ve škole sou vyznamenaný a hodní, ale já po nich toho moc nechci jenom aby si nedělali zle nenadávali babke a strejdovy vulgárně a nedělali všudě jenom ostudu jsou strašně romzmazlený a jsou zvyklí si prostě všechno vyřvat a dospelí lidé je musí prostě poslouchat na slovo u nás je to prostě naopak. Nedokážu už dál bojovat nemáme vubec žadnej normálnej život nemužu už ani jít nikdy ani na 5min mimo domov a nechat je doma s babkou nebo s mím bráchem hned by asi nekoho znich odvezla záchranka Tohle není jenom hyperaktyvyta jak se všichni vymluvají ani živost ja nemám na tohle diagnozu, ale hodně lidí mi reklo hlavně doktorka nebo sousedky, že je vidět, že tam chybý ten otec jako s mámu mají jenom jako služku. A nedej bože kdyby jsem jim dala na zadek výchovnou ještě by se domně pustili Co mám dělat uč jsem žádala o pomoc aj v poradnu ale podle nich to je normálni, když 7letý kluk vám, řekne k…O jenom proto, že vy chcete aby si umyl ruky. Musím jenom trpět a čekat až z toho vyrostou což tak vubec nevypadá. Takže je rok co rok horší to nemluvím o jejich záchvatech zuřivosti a vstekání které nemájí konce kraje a nekdy trvájí aj několik hodin. Takže tak nějak asi vypadá týrání matek a sousedů. Ale i tak je mám nadovšetko ráda
![]()
Bude nutné je začít vychovávat. Myslím, že se schováváš před problémy a nechceš je řešit. Jsi za děti zodpovědná a jsi to ty co musí nastolit pravidla a dodržovat je za každou cenu.
Myslim ze jim opravdu chybi otec, a meli by jit do psychologicke poradny, tohle neni normalni, to jsou projevy nahromadene agrese…
@Angelika 99 píše:
Dobrý den, tak ja mám 2kluky 8r a 10 a manžel umřel před 2 rokama na rakovinu prošli jsme peklem a každej den bez neho je čim dál horší, protože kluci mně absolutně nerespektuji nikdy ale nikdy neplatí co řeknu začali mluvit vulgárně a jejim uplně jedno, že tam sedím abolutně se chovají jak kdyby mentálně postižený ale ve škole sou vyznamenaný a hodní, ale já po nich toho moc nechci jenom aby si nedělali zle nenadávali babke a strejdovy vulgárně a nedělali všudě jenom ostudu jsou strašně romzmazlený a jsou zvyklí si prostě všechno vyřvat a dospelí lidé je musí prostě poslouchat na slovo u nás je to prostě naopak. Nedokážu už dál bojovat nemáme vubec žadnej normálnej život nemužu už ani jít nikdy ani na 5min mimo domov a nechat je doma s babkou nebo s mím bráchem hned by asi nekoho znich odvezla záchranka Tohle není jenom hyperaktyvyta jak se všichni vymluvají ani živost ja nemám na tohle diagnozu, ale hodně lidí mi reklo hlavně doktorka nebo sousedky, že je vidět, že tam chybý ten otec jako s mámu mají jenom jako služku. A nedej bože kdyby jsem jim dala na zadek výchovnou ještě by se domně pustili Co mám dělat uč jsem žádala o pomoc aj v poradnu ale podle nich to je normálni, když 7letý kluk vám, řekne k…O jenom proto, že vy chcete aby si umyl ruky. Musím jenom trpět a čekat až z toho vyrostou což tak vubec nevypadá. Takže je rok co rok horší to nemluvím o jejich záchvatech zuřivosti a vstekání které nemájí konce kraje a nekdy trvájí aj několik hodin. Takže tak nějak asi vypadá týrání matek a sousedů. Ale i tak je mám nadovšetko ráda![]()
![]()
A co ti brání hledat toho „chlapa“??? Tady je opravdu problém v Tobě a Tvé výchově…evidentně jsou totiž schopní respektovat autority (jinak by měli problémy i ve škole) Možná by pomohlo „zpracovávat“ každého zvlášť…ono v jednotě je síla a pokud bojuješ se dvěma najednou, nemůžeš vyhrát…budou se navzájem podporovat a hecovat…pokud můžeš, nech jednoho třeba v družině, ideálně toho staršího a doma zapracuj na tom malým…těžko se radí na dálku, když nevidíme to chování…hlavně nesmíš dát najevo, že jsi bezradná, že tě ovládají…TY jsi rodič, autorita…odprosti se od toho, že jsi jejich máma, představ si, že jsi jen vychovatel a musíš je zvládnout…
Začali se takhle chovat až po smrti otce nebo už dřív?
Jsem dost zasadni odpurce jakychkoliv fyzickych trestu, ale rict mi 7lety kluk k…o, tak mu proste strelim a tecka.
ja nemam rada ty reci, ze „detem chybi otec“. jasne ze to ma vliv, cim si prosli a cim sis prosla ty a plne chapu, ze jsi to mela tezke a mas tezke i dal, ale neschovavala bych za to jejich veskere chovani.
mam kolem sebe par matek svobodnych nebp po rozvodu, moje velmi dobra kamaradka vychovava od narozeni syna sama - porad slysela, ze mu „musi“ poridit otce. je s nim sama uz 10 let a ten kluk posloucha jak hodinky, maji uzasny vztah a proti mame by nerekle kriveho slova. a to neni zadny „kam ho posadis, tak sedi“.
zamakejna tom, nez prijde puberta, protoze pak by to bylo teprve peklo!