První půlrok - horor

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Pudloslava

43035

6687

20.6.11 14:21

načítám...

Anonymní píše:
ahoj..radši anonymně:-)tak nějak přemýšlím nad svým posledním rokem,jaký byl,co všechno se změnilo,jak to změnilo mě a můj vztah.mám batole a dala bych za něj život..ovšem prvních 6 měsíců jsem myslela,že to nedám..pláč,nespaní,řvaní,no zkrátka mě to mateřství nebavilo.ted je to procházka růžovým sadem a užívám si to.když se mě někdo zeptal před třičtvrtě rokem zda jsem šťastná,odpověděla jsem,že takhle jsem si to opravdu nepředstavovala..tak mě zajímá,je nebo byl na tom někdo stejně?

ano já - nechápu, jak někdo může říct, že se mu stýská po miminku - mě se po něm stýská asi jako po trhání zubů a teď bych dala majlant, aby se druhý narodil asi tak roční. půlroční už by se dal, v půlroce se to zlomilo, ale teprve od roka jsem si mohla řict „už jsem v pohodě“

načítám...
Citovat
Zmínit

sarka11

22.6.11 22:36

načítám...

Taky jsem prozila hrozne obdobi, kdyz se mimi narodilo. Asi to byla nejhorsi doba v mem zivote :-( Ani kamoskam jsem neverila, ze z narozeni mimi mely radost. Vubec jsem to nechapala. Byla jsem zrala na psychiatrii, ale nechtela jsem prestat kojit, tak jsem se s tim poprala nejak sama a s pomoci manzela a pratel.

Po roce se to zlomilo, ted ma mala 1,5 roku a je to moje zlaticko, miluji ji a nechapu, ze jsem mela vuci ni tak hnusne pocity jake jsem mela. Je moje vsechno, muj zivot…

ALE kvuli poporodni depresi uz nebudu mit druhe dite :cry: . Bojim se, aby se to neopakovalo ci nebylo jeste horsi. To bych taky nemusela prezit - doslova !

Citovat
Upravit

Anonymní

23.6.11 11:46

načítám...

sarka11 píše:
Taky jsem prozila hrozne obdobi, kdyz se mimi narodilo. Asi to byla nejhorsi doba v mem zivote Ani kamoskam jsem neverila, ze z narozeni mimi mely radost. Vubec jsem to nechapala. Byla jsem zrala na psychiatrii, ale nechtela jsem prestat kojit, tak jsem se s tim poprala nejak sama a s pomoci manzela a pratel.
Po roce se to zlomilo, ted ma mala 1,5 roku a je to moje zlaticko, miluji ji a nechapu, ze jsem mela vuci ni tak hnusne pocity jake jsem mela. Je moje vsechno, muj zivot…
ALE kvuli poporodni depresi uz nebudu mit druhe dite . Bojim se, aby se to neopakovalo ci nebylo jeste horsi. To bych taky nemusela prezit - doslova !

vidíš..a já i přesto o druhém dítku uvažuju..ale až tak za 2 roky,až bude to první samostatná jednotka a budu se modlit aby to bylo hodný a nebrečící miminko,jinak nevím :wink:

Citovat
Upravit

xmamka

23.6.11 13:24

načítám...

zdravím a taky se přidávám k těm,co měli uplakané miminko..u nás to byl do 1 roku horor..naštěstí,jak začal chodit,tak se to zlepšovalo,ale zase začínají vztekající se reakce,když nemůže jít tam kam chce..no prostě furt něco s těma dětma :lol:
Zakladatelko přeji pevné nervy a vydrž.

načítám...
Citovat
Zmínit

gabnel

23.6.11 21:38

načítám...

ahoj, tak pro mě to bylo taky hodně těžké. Ono každý říká, jak je nádherné mít dítě atd. Ale nikdo ti už neřekne, že po 5ti měsících co jsi vlastně skoro vůbec nespala je to strašně. Samozřejmě své děti milujeme otom se nemá ani cenu bavit. Ale není to jen procházka růžovým sadem. Já se klidně příznám, že příchod naší dcerky jsem odnesla docela velkou depkou. Počínaje nevyspáním, pocitem osamocení a taky tím že jsem na vše sama a totálně neschopná. Ale ted je dcerce 14m. a je to uplný zlatíčko. Spinká celou noc ( pokud jí něco netrápí ) přes den se mazlíme, hrajeme si atd. a fakt je to super. Ale ty začátky byli hodně krušné. Vztah s mým přítelem se odsunul na druhou kolej. Teď už vím, že je to blbost, ale dřív jsem to prostě tak cítíla. Asi proto, že už mě nezbývali síly vůbec na nic. A podporu asi takovou jakou jsem já očekávala nepřicházela. Snažím se to napravovat, ikdyž ta cesta bude dlouhá. Ale daří se a to je dobře.