Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím,že na mateřství se nedá připravit a i u mě to byl někdy horor
malá trpěla na hodně strašné prdy až do půlky 4měs. mi jen brečela ve dne v noci - spala třeba 20min. a pak hodinu řvala
koupila jsme všechny nejdražší přípravky,nahřívala,cvičila…byla jsme také vyčerpaná,nevyspalá…asi jako každá maminka
také jsme říkala,že takhle jsme si to nepředstavovala
ale dceru bych dýchala a klidně pro ni zemřela.Takže žádnou paniku,nejsi v tom sama ![]()
S prvním jsem na tom byla nápodobně. Ale teď je to už pohodička. Před těmi třemi lety jsem touhle dobou vždycky brečela ve sprše a říkala si, že je to hrozné, horší a ještě to bude nejhorší. ale jak malý začal lézt a chodit, tak to začalo být úžasné. A teď jsem moc spokojená.
Ahoj,taky se přidávám.
I pro mě byl první půlrok horor.
Ale všichni jsme to přežili,naštěstí…
Ahoj, tak to má asi každá z nás. Mně teda někdy přijde, že ten horor nekončí
Neee dělám si srandu, malá je zlatíčko. Ale je fakt, že některý dny jsou příšerný ![]()
jj souhlas
někdy je to peklo - když lezou zuby a nevyspím se pak jsme v práci třeba 12hod. tak pak taky brečim ve sprše i ted.ale malá je božanka a jsme nejštastnější maminka pod sluncem
![]()
Teda, tak já doufám, že když je první půlrok skoro pohádkový, tak snad se to ten druhý půlrok nezhorší?
![]()
Izabello, my jsme mli první půlrok báječný. Teď má Emička necelých sedm měsíců a teda - kde jsou ty časy
Varovali mě… ale pořád je to moje princezna nejzletější a neměnila bych.
U nás bylo nejhorší šestinedělí..
Když se mě někdo ptá, jestli bude druhé dítě, odpovídám:„Ne. Ještě bych zvládla těhu, porod si klidně zopáknu třikrát, ale šestinedělí už nechci v životě zažít“.
Na vině byly samo prdy.Jakmile přestali prdy, což bylo kolem dvou měsíců, mám nejzlatější miminko.Nepláče, hraje si sám ( a to fakt celé dny, když chci s ním, nevšímá si mě
), je kliďas, pohodář.
Můj syn řval nonstop snad do roka
. I teď je to takovej nerváček náš, ale je to pořád lepší, než když byl malé miminko.
Opravdu, taky jsem si to tak nepředstavovala
![]()
Tak u nás byl naopak u syna první rok naprosto pohodový, říkali jsme mu dokonce bezúdržbové dítě
S prvními krůčky to ale skončilo a období vzdoru kolem 2-2,5 roku bych nejraděj vymazala
,kolikrát já brečela,že to nedám
Teď jsou mu 3 a konečně to začíná být lepší, i když k ideálu to má ještě daleko. ![]()
Já jsem měla taky podobný pocity, vůbec si to nevyčítej, myslím, že takhle se cítí spousta mamin. První 4 měsíce katastrofa, malý měl prdíky a převrácený režim spánku, takže přes den spinkal jak dřevo a v noci pořáď plakal a nechtěl spát, no horor. Stále máme umrčené období, prakticky třičtvrtě roku. Ze začátku mě přepadaly taky myšlenky, kam jsem spěchala a že to nedám a někdy mám nervy i teď
Ale na druhou stranu jsem ráda, že toho našeho drobečka mám a za nic na světě bych ho nedala.
Tak to nás na štěstí nepotkalo…náš malej je od narození hotový andílek
Spíš mám obavy, abych si to u druhého mimi nevybrala dvojnásobek..no uvidíme..
Anonymní píše:
ahoj..radši anonymně:-)tak nějak přemýšlím nad svým posledním rokem,jaký byl,co všechno se změnilo,jak to změnilo mě a můj vztah.mám batole a dala bych za něj život..ovšem prvních 6 měsíců jsem myslela,že to nedám..pláč,nespaní,řvaní,no zkrátka mě to mateřství nebavilo.ted je to procházka růžovým sadem a užívám si to.když se mě někdo zeptal před třičtvrtě rokem zda jsem šťastná,odpověděla jsem,že takhle jsem si to opravdu nepředstavovala..tak mě zajímá,je nebo byl na tom někdo stejně?
ano já - nechápu, jak někdo může říct, že se mu stýská po miminku - mě se po něm stýská asi jako po trhání zubů a teď bych dala majlant, aby se druhý narodil asi tak roční. půlroční už by se dal, v půlroce se to zlomilo, ale teprve od roka jsem si mohla řict „už jsem v pohodě“
ahoj..radši anonymně:-)tak nějak přemýšlím nad svým posledním rokem,jaký byl,co všechno se změnilo,jak to změnilo mě a můj vztah.mám batole a dala bych za něj život..ovšem prvních 6 měsíců jsem myslela,že to nedám..pláč,nespaní,řvaní,no zkrátka mě to mateřství nebavilo.ted je to procházka růžovým sadem a užívám si to.když se mě někdo zeptal před třičtvrtě rokem zda jsem šťastná,odpověděla jsem,že takhle jsem si to opravdu nepředstavovala..tak mě zajímá,je nebo byl na tom někdo stejně?