Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Našemu jorkšírskému teriérovi je 11,5 roku. Za posledních 1,5 roku se mu zhoršil sluch a zrak, začíná být dezorientovaný. Neumí se nazrat sám – musím ho krmit rozmocenymi granulemi. Jsem s ním 24/7 doma, každou chvíli ho venčím na zahradě, ale už se nekomtrolovatelně počůráva po celém domě. Hračky ho už dlouho nezajímají. Jen spí a chce, aby s ním někdo byl - neustále chce být u někoho na rukou, tam se schoulí a podrimuje. Je pro něj také těžší vstát. Jsou dny, kdy nechce ani jíst, vůbec nereaguje a jen leží. Někdy má více energie, vrtí ocasem, ale těch okamžiků je málo. Od dětství byl velmi malý a hubený. Vždy vážil +/- jedno kilo. Je to pro nás velmi těžké, náš pes je milovaným členem naší rodiny, ale také nechci, aby trpěl. Je čas uvažovat o eutanazii nebo je pro něj tento způsob života ještě v pořádku? Ptám se proto, že nedokážu být v tomhle případě objektivní. Děkuji moc za odpověď.
@LenkaVal1 tento způsob života není pro pejska určitě v pořádku, je to trápení - ale - byli jste s ním u veterináře? čím je to způsobeno? dá se to léčit?
pokud už je to vyloženě stáří, tak ano, začala bych uvažovat o eutanazii, věk na to má
@LenkaVal1 píše:
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Našemu jorkšírskému teriérovi je 11,5 roku. Za posledních 1,5 roku se mu zhoršil sluch a zrak, začíná být dezorientovaný. Neumí se nazrat sám – musím ho krmit rozmocenymi granulemi. Jsem s ním 24/7 doma, každou chvíli ho venčím na zahradě, ale už se nekomtrolovatelně počůráva po celém domě. Hračky ho už dlouho nezajímají. Jen spí a chce, aby s ním někdo byl - neustále chce být u někoho na rukou, tam se schoulí a podrimuje. Je pro něj také těžší vstát. Jsou dny, kdy nechce ani jíst, vůbec nereaguje a jen leží. Někdy má více energie, vrtí ocasem, ale těch okamžiků je málo. Od dětství byl velmi malý a hubený. Vždy vážil +/- jedno kilo. Je to pro nás velmi těžké, náš pes je milovaným členem naší rodiny, ale také nechci, aby trpěl. Je čas uvažovat o eutanazii nebo je pro něj tento způsob života ještě v pořádku? Ptám se proto, že nedokážu být v tomhle případě objektivní. Děkuji moc za odpověď.
Přesně v tomto věku psa jsme to začali mít skoro stejně jak píšeš. Nemohl se sám ani napít a bohužel neměl sílu sám ani na velkou, takže jsme byli na školení u veterináře a začali jsme ho vyprazdňovat. Bylo to chvílemi hrozné, ale přesto jsem ráda, že jsme mu prodloužili život. Bezmála o 6 let.
Tohle je strašně těžké rozhodování…
Ale sama víš, že takhle bys žít nechtěla…
Narozdíl od lidí ty mu to trápení můžeš urychlit ![]()
Přeji hodně sil.
@stinga Veterinář to navrhnul, ale rozhodnutí nechává na nás. Já vím, že už se to nezlepší… má svá léta, odmalička je to takové „chrastítko“, jen si říkám, že když pořád ještě dokáže jakžtakž reagovat - prituli se, zavrtí sem tam ocáskem…
@LenkaVal1 píše:
@stinga Veterinář to navrhnul, ale rozhodnutí nechává na nás. Já vím, že už se to nezlepší… má svá léta, odmalička je to takové „chrastítko“, jen si říkám, že když pořád ještě dokáže jakžtakž reagovat - prituli se, zavrtí sem tam ocáskem…
tak pokud to navrhl veterinář, tak jednoznačně ano eutanazii,
tam už není co řešit - smutné, ale to je život
@kemeny13 píše:
Přesně v tomto věku psa jsme to začali mít skoro stejně jak píšeš. Nemohl se sám ani napít a bohužel neměl sílu sám ani na velkou, takže jsme byli na školení u veterináře a začali jsme ho vyprazdňovat. Bylo to chvílemi hrozné, ale přesto jsem ráda, že jsme mu prodloužili život. Bezmála o 6 let.
aha, tak to se mi nezdá jako rozumné - udržovat při životě zvíře, které se samo nenají, nevyprázdní - to je doslova týrání všech zúčastněných
@stinga píše:
aha, tak to se mi nezdá jako rozumné - udržovat při životě zvíře, které se samo nenají, nevyprázdní - to je doslova týrání všech zúčastněných
No jak už jsem psala u veterináře jsme byli, naučil vyprazdňovat a eutanazii v té době zatím nedoporučil. Já jsem ráda že jsem mu život protáhla.
@kemeny13 přiznám se, že takhle daleko bych zajít nedokázala.
@LenkaVal1 píše:
@kemeny13 přiznám se, že takhle daleko bych zajít nedokázala.
není ani rozumné ani žádoucí zacházet takhle daleko, takový „život“ bych nechtěla mít ani jako člověk, natož jako zvířátko,
někdy lidé z nedostatku odvahy k eutanazii protahují zvířecí život nesmyslným způsobem, zvířátko musí mít radost ze života, jinak to nemá smysl a je to týrání zvířátka, prodlužování utrpení a agónie
@LenkaVal1 píše:
@kemeny13 přiznám se, že takhle daleko bych zajít nedokázala.
Ale tak já kdyby mi to někdo popisoval tak bych možná taky byla na pochybách. Faktem je, že člověk uvažuje jinak když se to týká jeho nebo je to cizí problém. Chtěli jsme mu dát ještě šanci na pár let, konečně 11 let není až tak strašně moc.
@stinga Máte pravdu a právě proto, že je to pro nás milovaný člen rodiny, nechci, aby se trápil. Možná můj příspěvek může působit hloupě, ale právě pro svou neobjektivnost se snažím zjistit zkušenosti jiných lidí… Získat si trochu racionální odstup, protože bych nechtěla zajít za hranici jeho „důstojnosti“.
Bolí to.
Já u prvního pejska to taky oddalovala, dnes vím, že za hranici…
To mě mrzí nejvíc, kdybych ji nechala jít o dva dny dříve,…, ![]()
Tohle je jen protahování utrpení, ač si to nechceme přiznat ![]()
@kemeny13 Já vám rozumím. Těžko se to chápe, pokud člověk osobně pejska a situaci nezná.
@Stevia To mě mrzí. Nejhorší je, že člověk neví, jestli to můžou být dny, týdny nebo ještě třeba 3 roky. Postupně se začal takto zhoršovat během 1,5 roku. Nepromokave podložky jsou všude a já už je beru jako součást „dekorace“. Po schodech ho nosíme, venku si jen stoupne, vycura, max hodí bobek a rychle domů zase spát. Občas vyleze 2-3 schody s velkou námahou. Jediná aktivita je přítuleni se k někomu z nás. Vím jak hrozně nás miluje…