Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jasně že je třeba navštívit co nejdřív psychologa, možná i psychiatra, třeba bude potřebovat pro začátek léky.
A kolik dceři je? Než ji hned někam zavírat, nestačilo by nejdřív zajít k ambulantnímu psychiatrovi a psychologovi a probrat to s nimi? Tedy ještě nejdřív si opatrně promluvit s dcerou. Třeba by stačila pak psycholožka + nějaké léky, které by mohly zabrat ambulantně a kdyby ne, tak bych až potom řešila hospitalizaci. Sama jsem měla problémy se sebepoškozováním, pokusy o sebevraždu, deprese, úzkosti… a hospitalizovaná jsem byla hodněkrát, ale vzpomínky na to většinou nemám úplně nejlepší a nikdy mi to stejně dlouhodobě nepomohlo. Ale asi i záleží, kde by byla. Já na dětskou psychiatrii měla jít do Motola s anorexií, ale odmítla jsem to, tak jsem poprvé byla až ve 23 letech. Držím vám palce.
Tedy zaráží mě formulace: „MÁM JI POSLAT SE LÉČIT?“..není to snad do značné míry i tvoje záležitost? Není to přeci - vyřeš si to a pak se vrať.. Ty toho jako první musíš být účastna. Musíš jí pomoct a velice pravděpodobně nějak změnit i sebe, protože tyhle věci u dětí nenadají z nebe. Samozřejmě na psychologickou pomoc to je, možná i psychiatrickou. Předpokládám podle popisu věk tak kolem 15. Nevím, kolik jí je, ale určitě děti se takhle nesypou, pokud je doma všechno v pořádku. Pardon za upřímnost, ale chyba nebude v tom, že ona je blázen. ![]()
Zkus si s ni nejdriv sednout, zeptat se ji, co ji trapi, odkud vitr vane.Nema problemy treba ve skole? Kluci? Jak dlouho to trvá?
@mau-mau píše:
Tedy zaráží mě formulace: „MÁM JI POSLAT SE LÉČIT?“..není to snad do značné míry i tvoje záležitost? Není to přeci - vyřeš si to a pak se vrať.. Ty toho jako první musíš být účastna. Musíš jí pomoct a velice pravděpodobně nějak změnit i sebe, protože tyhle věci u dětí nenadají z nebe. Samozřejmě na psychologickou pomoc to je, možná i psychiatrickou. Předpokládám podle popisu věk tak kolem 15. Nevím, kolik jí je, ale určitě děti se takhle nesypou, pokud je doma všechno v pořádku. Pardon za upřímnost, ale chyba nebude v tom, že ona je blázen.
Nenapadlo te treba, ze v tom muze bejt treba prvni laska, neopetovana? Nehledej hned doma peklo, nasili, nebo hadky z jednoho clanecku.
@mau-mau píše:
Tedy zaráží mě formulace: „MÁM JI POSLAT SE LÉČIT?“..není to snad do značné míry i tvoje záležitost? Není to přeci - vyřeš si to a pak se vrať.. Ty toho jako první musíš být účastna. Musíš jí pomoct a velice pravděpodobně nějak změnit i sebe, protože tyhle věci u dětí nenadají z nebe. Samozřejmě na psychologickou pomoc to je, možná i psychiatrickou. Předpokládám podle popisu věk tak kolem 15. Nevím, kolik jí je, ale určitě děti se takhle nesypou, pokud je doma všechno v pořádku. Pardon za upřímnost, ale chyba nebude v tom, že ona je blázen.
Existují endogenní deprese, tedy bez vnějších příčin. Psychické poruchy v adolescenci vznikají velmi často, souvisí to s bouřlivými změnami, které tento věk doprovází.
@Dojcanis píše:
Nenapadlo te treba, ze v tom muze bejt treba prvni laska, neopetovana? Nehledej hned doma peklo, nasili, nebo hadky z jednoho clanecku.
Samozřejmě mě to napadlo. Ale samotná nešťastná první láska nezpůsobí, že se chce zdravě sebevědomá mladá holka zabít a sama se poškozuje. V pořádku nemusí být tudíž výchova zdravě sebevědomého jedince a postoje k tomu dítěti. Nemusí si to ani ta matka uvědomovat nebo to nedej bože dělat záměrně! To jsem přece nepsala. Já ji z ničeho neobviňuji, ale pokud je to dítě vyrůstající v rodině, které má problémy, tak přeci ta rodina formovala jeho osobnost a názory a pocity. A budovala jeho osobnost. Evidentně se někde stala chyba. ![]()
Určitě je na místě vyhledat psychologa i psychiatra. Počítej ale s tím, že objednací lhůty jsou u dětských strašně dlouhé a to po celé republice. Určitě je možné zajít do dětského krizového centra, vygoogli si, jaké máte poblíž. Klidně můžeš zavolat na rodičovskou linku důvěry, nebo nabídnou dceři, ať zavolá na linku důvěry. Držím palce.
@mau-mau jediný co mi po dlouhý době řekla, bylo, že se sesypala a že nestojí o život.. Když jsem se jí ptala víc, tak mě poslala do háje… Problémy v rodině nijak nejsou, jen jsme s manželem rozvedení, ale to už je 8 let zpátky.
Dceři se co nejvíc věnuju, ale přijde mi, že o to nemá zájem (tak co si pamatuju, taky jsem zrovna s mamkou nevycházela v tomhle věku, tedy v 16)
@dojcanic
Už jsem to zkoušela, ale jediný co mi řekla, že neví, že jí štve chování některých lidí, jak jsou nefér a jak tady nechce žít
@Ester13
S tím počítam, určitě v blízké době vyhledám alespoň psychologa a ten ať zhodnotí jak na tom je, přece jen toho ví asi víc něž já
No je to minimálně zvláštní
no tak to me opravdu napada jen ten psychog, nebo spis psychiatr. Protože kdyz uz odmita mamcu aby si promluvila, to uz je blby
Zkus ji rict, ze kdyz s tebou nebude mluvit o tom co ji je, ze mas strach a ze budes muset neco udelat, nejak zakrocit. Rikala si ji to? Jestli ano, co ti na to rekla? Me kdyby tohle mama rekla, tak se rozpovidam. Rekla bych to radsi vsechno mamce co me trapi, se*e nez aby se v tom pitval nekdo cizí.
Na nic bych nečekala a vyhledala odborníka co nejdříve, zvláště pokud už dcera problémy měla. Může mít třeba poruchy příjmu potravy, což je v tomto věku běžné. Jedna příbuzná pomoc vyhledala včas, takže se léčí ambulantně, druhá už přišla pozdě, rodina její výstřelky typu vegetariánství, neřešila nebo to brala jako bouřlivou pubertu, až se zhroutila úplně, trvá to dlouho než jí zabraly léky, ale stejně jí nemine hospitalizace v léčebně. Nemá už o nic zájem, s nikým se nechce stýkat.
@Dojcanis Já třeba zas sice mamce řekla hodně, ale psycholožce úplně vše, někdy se to lépe povídá někomu nezaujatému, záleží, jakou si psycholog/psychiatr získá důvěru.
@Anonymní píše:
@Dojcanis Já třeba zas sice mamce řekla hodně, ale psycholožce úplně vše, někdy se to lépe povídá někomu nezaujatému, záleží, jakou si psycholog/psychiatr získá důvěru.
Ja to mela prave uplne obracene… ![]()
@Dojcanis To je fajn, že máš k mamce takovou důvěru
. Já toho dřív také mamce hodně říkala, ale jak jsem poznala současnou psycholožku, tak s ní mimo jiné samozřejmě řeším i rodinu a zjistila jsem, že jí můžu říct úplně vše, co třeba doma říkat nechci, stydím se, štve mě…
Zdravím, moje dcera poslední dobou přestala jíst, začala jsem si to víc hlídat, na zápěstí má škrábance (problémy se sebepoškozováním měla již dřív, tenkrát jsme to vyřešily), často chodí domu s červenýma očima (od pláče), nedávno jí to chytlo předemnou, začala říkat, že chce umřít, že jí život tady za to nestojí, taky se mi svěřila, že se několikrát zhroutila ve škole. Teď k věci, nechci být špatná máma, ale tohle mi přijde moc tak se tedy vás ptám, mam jí poslat se léčit? Je mi jí nehorázně líto, že se trápí a nechci jí takhle vidět.