Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ty chodis k terapeutovi? Musi to byt narocne, toto cele so synom absolvovat
@Mkmkz Já ne, to už bych asi ani nestihla. Mám další děti, spoustu práce. A lidi se mi sami spíš svěřují se svými problémy.
Já to zvládnu, o mně zase tolik nejde. A v nejhorším si postěžuju na emiminu, pár uživatelek mi vypere střeva a je mi zase fajn.
Medikaci musí řešit s psychiatrem. Ne vždy vše sedne a chvilku to může trvat, než se ti vychytá.
Zároveň by měl docházet na psychoterapii (dlouhodobe) a začít pracovat s těmi úzkostmi. Udělat si takový pořádek v sobě, v životě, v práci, ve vztazích…
Naučit se rozpoznávat spouštěče, najít strategii, jak jim čelit apod.
@Svistice To vše dělá. Dokonce se nechal dobrovolně hospitalizovat. Je na nějakém oddělení, kde právě probíhají různé terapie, skupinové rozhovory a já nevím, co všechno.
Jenže už to na něj z nějakých iracionálních a neidentifikovatelných důvodů přišlo zase.
On sám sobě začne připadat z ničeho nic zmatenej, ale přitom když s ním mluvím, tak mluví normálně, k věci, ale pak nevěří tomu, že jsme spolu mluvili. Furt má při těch stavech pocity, že je to sen, vše prý vidí jako v mlze nebo jako přes nějaký filtr..
Já nevím, nedokážu to popsat. Ale on to popisuje docela dobře a velice dobře si uvědomuje, že ho to omezuje, že je to pocit, že to není v pořádku… A vadí mu to, protože by chtěl prostě žít a pracovat. už je to dlouhý.(
Prý se v tu chvíli, když na něj tohle padne, všeho bojí - zvuků, toho, že se ztratí, když půjde ven, toho, když je někde hodně lidí…
A pak to přejde a zase mu nic z toho nevadí.
A nepřešly mu ty úzkosti a deprese spíš v nějakou psychozu? Nemáte v rodině nějakou genetickou zátěž tímto směrem?
@Svistice Nemáme. Vím, že z máminy strany je tam sklon k těm úzkostem, ale nikdy to tedy snad u nikoho, alespoň co vím, nevyústilo až takhle.
A ti psychiatři zatím na tom neurotickém původu potíží trvají.
Konečně tedy se ale rozhodli, že mu udělají i ct mozku. Mně totiž přijde, že hodně toho spustil ten přechozený covid.
Měl ho v době, kdy se slavilo, že jsme porazili pandemii a poslanci měli řešit zahrádkářský zákon. Tenkrát si mi stěžoval na ztrátu čichu a chuti a že mu není dobře, ale že jim zaměstnavatel řekl, ať na testy nechodí… Opět si to prostě udělal po svém.
Hele já mám vztek kolikrát už i proto, že cokoli jsem mu kdy poradila, tak si stejně vždycky udělal po svém. A bylo mi to vcelku jedno, dokud mě to neomezovalo. Řekla jsem svůj názor, ale nechala ho žít. No, ono člověku stějně ve vztahu k dospělým soběstačným dětem nic jiného nezbývá.
Je už prokázané, že Covid má vliv na nervový systém.
Psychiatři v této souvislosti evidují víc nových pacientů.
@Svistice Já měla a mám po covidu zase problém s bolestí na hrudi. Ale naštěstí se to snad lepší. Prý asi nějaký zánět srdečního svalu mi řekla dr. A že na to pomůže klid a odpočinek.
Podobné stavy jsem zažívala po neuroborelioze, pocity, že jsem v mlze, nejradši bych vyskočila z těla, neschopnost pochopit mluvené slovo…Přišla jsem si jak dement, z toho velké deprese. Myslím, že to byl nějaký slabší zánět na mozku. Pokud je to od infekce, tak antidepresiva nějak zvlášť nepomůžou, pomůže řešit tu infekci. Mě z toho vysekala dlouhodobá léčba.
@Anonymní píše:
Podobné stavy jsem zažívala po neuroborelioze, pocity, že jsem v mlze, nejradši bych vyskočila z těla, neschopnost pochopit mluvené slovo…Přišla jsem si jak dement, z toho velké deprese. Myslím, že to byl nějaký slabší zánět na mozku. Pokud je to od infekce, tak antidepresiva nějak zvlášť nepomůžou, pomůže řešit tu infekci. Mě z toho vysekala dlouhodobá léčba.
Tohle já si právě myslela taky. A jedna moje známá lékařka říkala, že mohl prodělat postcovidový zánět mozku a chtělo by to neurologii.
Jenže jsme nikde nepochodili. Až teď po skoro roce problémů ho konečně jeho psychiatr posílá na neurologii.
A to dokonce neurologii dvakrát doporučila oční, psala zprávu obvodnímu lékaři a on řekl, že ne, že je to zbytečné.
Já jsem měla naše zdravotnictví za světovou špičku. Asi jen některé obory..
Mě taky všichni posílali na psychiatrii (mám hodně dětí, a to by se prý zbláznil každý…), jediný, kdo mi věřil, že to může být od infekcí byla psychiatrička
…měla jsem i problém se spánkem, tak jsem dostala nějaké léky od ní. Nakonec mi pomohl imunolog, podrobnými testy zjistil, že imunita je dost rozhašená, a které infekce mám v těle. neurolog mi jen proklepnul reflexy a poslal na mr mozku na vyloučení RS. Pak mi ještě nabízeli lumbální punkci, ale tu jsem odmítla (v krvi jasná borelioza a encefalitida, přišlo mi zbytečný to ještě potvrzovat docela invazivním vyšetřením). Lítáním po vyšetřeních jsem strávila několik měsíců než jsem konečně dostala diagnózu.
@Anonymní píše:
Mě taky všichni posílali na psychiatrii (mám hodně dětí, a to by se prý zbláznil každý…), jediný, kdo mi věřil, že to může být od infekcí byla psychiatrička…měla jsem i problém se spánkem, tak jsem dostala nějaké léky od ní. Nakonec mi pomohl imunolog, podrobnými testy zjistil, že imunita je dost rozhašená, a které infekce mám v těle. neurolog mi jen proklepnul reflexy a poslal na mr mozku na vyloučení RS. Pak mi ještě nabízeli lumbální punkci, ale tu jsem odmítla (v krvi jasná borelioza a encefalitida, přišlo mi zbytečný to ještě potvrzovat docela invazivním vyšetřením). Lítáním po vyšetřeních jsem strávila několik měsíců než jsem konečně dostala diagnózu.
Jo, problémy se spánkem má taky…
Tak to bych určitě hledala dál příčinu a správnou léčbu, neurologické problémy budou téměř jistě souviset s covidem. Tohle lékaři moc řešit neumí (je nejjednodušší to svalit na psychiku, a popravdě moc nemocnému nepomůže, když mu lékaři a okolí nevěří)…na fb je podpůrná skupina Pacienti s covid 19, určitě nasměrují, kde řešit long covid (jsou i centra, takových lidí bude víc). Mě pomohly antibiotika, ale na vir fakt nevím, jak ten mozek podpořit…
Omlouvám se za anonym, ale asi každý pochopí. Už jsem tu jednu diskuzi nedávno zakládala…
Syn má od loňska problémy psychického rázu, je to mladý kluk, ještě mu není 30. Asi se naakumulovalo hodně problémů, které přetrvávaly relativně dlouhou dobu, do toho prodělal covid, zřejmě má predispozici k úzkosti…
Někdy v lednu mu diagnostikovali úzkostnou poruchu a depresi. Psychiatři tvrdí, že je to neurotického původu, což, jak jsem pochopila, je ta lepší varianta.
Bere ale spoustu léků a bohužel se jeho stav nelepší. Vždy byl cca tři týdny v měsíci naprosto v pohodě, pak 8 - 10 dní totální propad, který začíná nikoli smutkem, ale poruchou soustředění, na kterou nastoupí pocity derealizace a deperzonalizace, což vyústí ve strach, úzkost, depresi…
Bohužel mám pocit, že ty léky místo toho, aby pomohly, u něj vyvolaly další problémy, které neměl, když šel k psychiatrovi poprvé.
Já nevím, ale když si čtu nežádoucí účinky, tak jsem se tam právě o těchto věcech dočetla, že to mohou způsobovat. Já tomu nerozumím, ale zlepšení tam není, jen to jde furt k horšímu. Intervaly toho, kdy je mu dobře se zkracují a ta doba, kdy je mu blbě se prodlužuje. Řeší to přidáváním nebo úpravou medikace.
Nevím, jsem z toho už taky špatná.
Ohledně problémů, které syn měl - něco vyplynulo na povrch až nedávno, něco jsme spolu kdysi probírali, ale on si bohužel nedal říct.
Prosím vás, drogy neužíval, alkohol nepil, nikdy nekouřil. Vrcholově sportoval, s tím pak dočasně musel přestat kvůli covidu, ale bohužel nevím, jestli bude ještě někdy v pořádku…
Někdy mám vztek bohužel i na něho, říkám si, proč zrovna nás muselo tohle potkat.