Psychiatrické léky

Ještě jsem něco překopírovala z toho FB:
Přetrvávající neurologické potíže po onemocnění COVID-19
Chtěla bych tento příspěvek pojmout jako upokojení strachu ohledně možnosti permanentního poškození mozku, který též dobře znám. Je samozřejmě možné i permanentní poškození, kterým nechci ale strašit, řekla bych častěji půjde o dočasnou či mírnou variantu, která společně s ostatními příznaky sama odezní i bez léčby, jak se Vaše tělo časem srovná.
Podle toho co jsem četla, přestože se virus umí dostat i do mozku, zdá se, že se tam dostává poměrně vzácně a v poměrně malém počtu, a tudíž tam přímo škodí jen v menším počtu případů. Některé poškození či problémy lze připsat akutní formě onemocnění. Ale objevují se i u mírnějších průběhů.
Přestože mozek se chrání před průnikem cizích částic do mozku bariérami, je možné je i překonat, či je virus může narušit, a tak se do něj dostane nejen virus, ale i buňky imunitního systému či jiné věci, které tam nepatří. Z toho může v mozku vzniknout akutní zánět, což je velmi vážná komplikace, která vyvolává u lidí strach ze slova zánět. Většinu problémů zřejmě sice způsobuje zánětlivá imunitní reakce, ale může jít i o tzv. zánět nízké úrovně, což taky není nic moc, ale není to život ohrožující. Taková mírná firma zánětu je součástí hodně neurologických (například roztroušená skleróza), ale i psychických (například schizofrenie) onemocnění.
Podle toho, co říkají vědci, akutní zánět při COVID-19 nastává více u starších lidí, mírné neurologické komplikace u lidí mladších. Takže ač lékaři pro to vymysleli i název, Post Covid-19 Neurological Syndrome (PCNS), tak se nejedná opět o jeden problém, ale o celou plejádu různých problémů. Je tedy nutné při přetrvání neurologických symptomů absolvovat neurologická vyšetření, aby se zjistilo, který z nich to je.
A jako vždy se dospěje k tomu, že neurologické problémy se vyskytují i u pacientů, kteří žádné viditelné specifické neurologické poškození nemají. Neurologické potíže bez nálezu jsou opět typickou komplikací postinfekčních syndromů a jsou charakteristické pro nemoci jako je ME/CFS, postboreliový syndrom a fibromyalgie, kde dodnes nevíme, kde se neurologické příznaky berou. U všech těchto nemocí je však znám termín „brain fog“, „mozková mlha“, jako jedna z hlavních neurologických komplikací.
U všech nemocí, kde je mozková mlha obvyklá, nebyla prokázána souvislost se strukturálním poškozením, tedy se dá říci, že je velká naděje, že mozkové problémy jsou reversibilní. O tom svědčí i to, že nemoci jako ME jsou fluktuující, mají lepší a horší dny, a v nich lze pozorovat dočasně zlepšení i zhoršení mozkových funkcí. Stejně tak experimentální léky mozkovou mlhu umí ovlivnit. Obvykle se jedná o léky s protizánětlivým účinkem, takže to mírně podporuje teorii zánětlivého procesu. Ale nebudu je doporučovat, když neznáme příčinu, není úplně dobré nazdařbůh dávat léky. Co když jsme se spletli? Myslím to spíš tak, že když se zbavíte celého postinfekčního syndromu, mozek Vám zase bude fungovat lépe.
Když ne strukturální poškození, tak co to způsobuje? Jako vždycky je odpověď, že to nevíme. Ale různé měření funkce mozku zejména při kognitivní zátěži ukazují, že je mozek spíše narušen ve své funkci. Některé mozkové úkony, zdá se, zaměstnávají větší část mozku, než je obvyklé.
Jedním z možných vysvětlení, je nízká hladina zánětu mozku. Je zajímavé, že tato teorie by vysvětlila celou sadu neurologických problémů, jako bolesti a nevolnost, přecitlivělost na světlo, poruchu termoregulace a různé druhy autonomní dysregulace. Zánět mozku může vzniknout buď z důvodu průniku něčeho cizího do mozku, nebo prostě jen tím, že imunitní buňky mozku se dostanou do jakéhosi podrážděného stavu, kdy tu imunitní reakci na a ne vypnout, i když žádná infekce není. Drážděné buňky produkují cytokiny, což jsou takové chemikálie, kterými si ty imunitní buňky předávají informaci, že je tu infekce a že se mají na ni připravit. Mozek, ve kterém jsou tyto cytokiny, reaguje na ně symptomy, kterými se říká nemocná odpověď, kdy se nás snaží zavléci do postele, abysme jednak infekci neroznášeli a jednak šetřili energii na boj s nemocí.
Takže většinu symptomů, které cítíme, když bojujeme s infekcí, nevyvolává ani tak ten patogen, ale naschvál náš mozek. Což ale znamená, že to může udělat omylem, i když není s čím bojovat. Tato teorie by vysvětlovala i zhoršení příznaků po námaze a to i příjemné, hormony vyplavené po námaze mohou podráždit tyto přecitlivělé imunitní buňky. Stejně jako zánětem se dají vysvětlit i příznaky psychického charakteru jako úzkosti, deprese, protože zánět může způsobovat nerovnováhu hormonů způsobujících tyto potíže. Nízká hladina zánětu se na živém mozku těžko měří a je obtížné tedy říci, jestli ji člověk má, nebo nemá. Proto je to jen teorie, kterou se snaží potvrdit či vyvrátit probíhající studie vývoje nových metod detekce tohoto zánětu.
Zatím to ale jistě nevíme, jakou roli tento zánět hraje, přestože byl u onemocnění jako ME, fibromyalgie nebo třeba záhadný syndrom války v Perském zálivu několikrát potvrzen. Zdá se, že rozdíl mezi těmito nemocemi je (nikoliv výhradně) v tom, v které části mozku se tento zánět nachází. Podle toho, kde je, takové budou symptomy. Přestože tedy nemůžeme říct s jistou, že to je příčinou problémů, teorie zánětu či čehokoliv ovlivňující mozkovou činnost vysvětluje, proč jsou problémy s mozkem tak proměnné a ovlivnitelné. Nemusí však jít jen o zánět, může jít o cizí látku v mozku, jako například kyselinu mléčnou, zvýšení teploty mozku nebo nedostačné zásobení kyslíkem, což jsou všechno možné teorie. Na rozluštění záhady se pracuje, ještě se tak ale nestalo.
Důsledkem je pak mozková mlha, což je problém poměrně komplexní, nedá se říct, že jde pouze o „stárnutí mozku“ a úbytek neuronů. Některé funkce mohou být nedotčené, jako třeba dlouhodobá paměť, logické uvažování, a některé se zdají být závažněji poškozeny jako třeba rozpoznávání světa a situací, nebo jazyk a řeč. Některé funkce nejsou narušené, nýbrž zpomalené, což může být ještě znatelnější, když je prováděno více činností najednou.
Hodně pomůže, když se naučíte opět rozlišovat jednotlivé druhy mozkových činností samostatně, místo abyste vše zahrnovali pod jeden termín mozková mlha. Pomůže si pak uvědomit, co zvládnete, a co možná ne, co je možné ovlivnit a jak, a jak se přes ten nepřekonatelný deficit přenést tím, že zapojíte něco, co funguje, namísto toho, co nefunguje.
Kvůli tomu, že každý bude mít jinou tu příčinu neurologických potíží, musí každý sám přijít na to, co mu patrně funguje, co ne, a ani léčba nebude univerzální. Mohu dodat z vlastních zkušeností pár tipů, co je možno u mozkové mlhy rozlišit za problémy a jak na ně vyzrát. Jiný druh poškození mozku, než je „jen“ ten postinfekční syndrom, to ale může mít úplně jinak.
V případě, že jde o typické postinfekční nervové potíže, je dobré vědět o tom, že příznaky z části pocházejí z nějaké chyby v mozku. Proto se tak těžko léčí, protože málokterý lék či doplněk stravy se do mozku vůbec dostane. Ale na druhou stranu pro vás pacienti s chronickými neurologickými onemocněními vysledovali, že na ně pomáhá mozek uklidnit, a naopak je provokuje zátěž na mozek. Takže je možno velké množství příznaků nemoci ovlivnit a řídit tím, jak se chováme ke svému mozku. Čím víc bude v klidu a odpočívat, tím méně bude generovat symptomů. A naopak, když se celý den sice nehnete z postele, ale pracujete duševně až se z Vás kouří, když je Váš mozek přetížen smyslovými vjemy jako hlasitou hudbou, silným světlem, nebo se nervujete, ba dokonce, i když prožíváte pozitivní emoce jako radost, lásku, mozek je předrážděný a generuje všelijaké nechtěné symptomy.
A nejen symptomy, mozek řídí i věci jako imunitní či gastrointestinální systém, takže když zblbne, řídí blbě i tohle a vznikají problémy i jinde, než v mozku.
Vzhledem k tomu, že mozek z nějakého důvodu na běžnou činnost potřebuje zapojit více částí, má to praktické dopady na duševní výkonnost. Proto je těžší udržet soustředění, proto je nemožné dělat více věcí najednou a z míry Vás může vyvést už jen to, když musíte myslet a chodit. Někteří pacienti udávají, že jim udělá menší potíže, když naštípou dříví, než když chvíli pracují na počítači.
Proto je důležité sledovat, kolik za den vykonáte mozkových, nikoliv pouze fyzických aktivit, a úměrně k tomu odpočívat. Nutno chápat, že duševní aktivita s postinfekčním syndromem je násobně namáhavá, než před ním, tedy poloviční úvazek se rovná celému. Na poloviční aktivitu potřebujete dvojnásobek odpočinku. Možná dokonce potřebujete tolik odpočinku, že na něj nestačí den. Proto je tak prakticky nemožné se z nemoci zároveň dostat a zároveň udržovat standardní režim práce povinnosti zábava, odpočinek. A vybírejte moudře, kde uberete, bez zábavy vás život nebude bavit, bez odpočinku bude mozek stále podrážděný.
A propos odpočinek. Uvědomte si, že máte za úkol uklidnit mozek, nikoliv lenošit. Čili žádný odpočinek zahrnující kognitivní výkon není léčivý odpočinek. Takže když sledujete televizi, facebook, háčkujete, čtete, nebo jen koukáte do stropu, ale přemýšlíte, až se z Vás kouří, sice tělíčko se fláká, ale mozek teda rozhodně ne. Aby se mozek uklidnil, musí být v klidu, nesmí ho nic dráždit. Proto se za léčivý odpočinek doporučuje považovat až tzv. agresivní odpočinek podobně jako třeba u migrény. Všechny svaly máte podložené a uvolněné, minimalizujete smyslové stimuly, zavřete oči, nebudete mluvit, a zklidníte i mysl, nejlépe úplně vypnete. Ideální by bylo být i v tichu, ale kdo to nevydrží, může si něco pustit, něco, co nezaměstná moc mysl, rozhodně ne vzdělávací pořad. To nemusíte praktikovat celý den, ale ideálně v intervalech, po kterých se budete cítit lépe (a to klidně třeba i několik hodin) a zařadit tento agresivní odpočinek po každém náročnějším výkonu a nejlépe i před ním. Čím více takového klidu, tím bude mozek klidnější, a snad se časem uklidní úplně a Vy už nebudete vědět, co jsou problémy s myšlením.
Namátkou symptomy, které patří k postinfekcním syndromům a mohou mít neurologický charakter: únava a nutkání ke spánku,
mozková mlha,
bolest svalů a kůže, žaludeční nevolnost,
jiné gastrointestinální potíže,
zvýšený tep, palpitace, bušení srdce,
ostrostatická intolerance, zhoršení vestoje,
pocit horečky bez horečky, úzkost, nervozita, neschopnost se uvolnit, špatná nálada, deprese, smutek,
svalové záškuby nebo napětí,
svalová slabost,
motání hlavy, pocit na omdlení
Všechny je možno částečně ovlivnit dostatečným odpočinkem pro mozek a tím uklidněním jeho podráždění či naopak vyvolat přetížením mozku či fyzickou aktivitou. Pozor, pouze ovšem v případě, že jsou vyvolány postinfekčním syndromem, ne něčím jiným. Nutno dobře ověřit a vyloučit organickou příčinu, či chybu v denním či dietním režimu.
Takže se o mozeček nebojte, nýbrž starejte. Nejdůležitější je právě být v klidu. K tomu také pomůže důsledná péče o duševní pohodu, nejlépe i s konzultací u odborníka.