Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtít ublížit sama sobě, to už není sranda. I kdybys nechtěla, vtíravé myšlenky dokáží otrávit život. Jestli to není už na konzultaci s odborníkem…
Ony ty rady nemusí pomoci. Ti poradíme něco, u tebe to nezafunguje a řekneš si, že jsi beznadějný případ. Jsem v posledních dnech líná a vůbec se mi nechce nic dělat, i když se cítím dobře. Myslím, že to chce dokopat se, když člověk může, k tomu, co musí udělat. Pak přijde radost z toho, že se přemohl a příště bude mít o to větší motivaci to zopáknout, mít zase ten dobrý pocit. V tomhle se těžko radí ale. ![]()
@NaNicemNezalezi píše: Více
Díky.. já mám ale strach že když tohle někomu povím budu za psychopata, kterého zavřou na psychiatrii.. já si myslím že bych to neudelala, ale myslím na to, stále.. ale nejsem depresivní, normálně funguji, nikdo by nepoznal že myslím na tohle.
@Anonymní píše: Více
Jestli to je vtíravé, tak na to myslet nechceš, ne? Tam je problém ta vtíravost, ne to, na co myslíš. Jestli to není vtíravé a fakt o tom přemýšlíš, tak to je horší.
@NaNicemNezalezi píše: Více
No to přemýšlení o tom mě svým způsobem uklidňuje, ale zároveň vím ze bych toho asi nebyla schopna. A zároveň… se toho přemýšlení nad tím nemůžu zbavit. Chvilkami si říkám že bych to udělala, ne přímo se zabít, ale nějak si ublížit, pak si říkám, ze toho schopná nejsem, ani jsem to do teď nikdy neudelala..
@Anonymní píše: Více
Jestli tě to trápí a nevíš si s tím rady, tak u tohodle je asi nejlepší objednat se u psychiatra. Neřekla bych, že by ses měla stydět nebo bát, on si tohle nikdo nevybírá sám. Určitě je z toho ale cesta ven a zlepšení je možný.
Ja kdyz na začátku léta vyhořela a dostala Ad, tak jsem spíš premyslela, ze bych mela myslet na tohle. Treba skočit z balkonu. Byly to myšlenky ‘proč na to myslím kdyz to nechci udelat’. Moc jsem to nechapala. Ale nikdy to nebylo ‘chci skocit’
Když se někomu svěříš (praktik, psychiatr, psycholog..), NIKDO z tebe psychopata neudělá a rozhodně tě nikam nezavřou! Ano, jiná věc by byla, kdybys sama sebe bezprostředně ohrožovala na životě, ale tyto vtíravé myšlenky jsou hlavně pro tebe velmi nepříjemné, vyčerpávající, obtěžující a prosím tě, nebuď na ně sama! Naše odpovědi, co s tím, můžou zahrnovat nejširší škálu možností a tobě nemusí pasovat ani jedna, naopak ti třeba můžou přitížit. Tyto stavy patří do rukou odborníka, zváží se řešení farmakologické a možná psychoterapie.. Žádný blázinec!
Obrátit se na psychologa nebo psychiatra je krok, který vám může změnit život. To, co popisujete, není „slabost“ ani „selhání“, ale signál, že byste si zasloužila odbornou podporu ![]()
@Anonymní píše: Více
A poznáš co to spouští?
Ten pocit. Nebo kdy to začalo?
@Anonymní píše: Více
Co to spouští nedokážu říct.. přijde to samo.
@teroonka píše: Více
Děkuji za hezkou zprávu..zvážím to, tedy, spíš musím sebrat odvahu, mám z toho strach a úplně mě děsí to říct nějakému lékaři.
@Anonymní píše: Více
Určitě se neboj a s někým se poraď.
Dnes je mnoho věcí možných i anonymně.
Jako je linka důvěry pro děti, je i pro dospělé.
Může to souviset s čímkoliv.
Ten spouštěč se objeví ani nevíš jak.
Prožívám občas podobné pocity.
Ale, já teda vím proč. Obrátil se mi život naruby. A někdy jsou ty smutky silné 😒
Ahoj holky… předem prosím, nesuďte mě, sama nevím a nerozumím, co se to děje.
Již nějakou dobu se cítím jak na houpačce, jeden den mám skvělou náladu, cítím se skvěle, a pak dny jako dnes. Ne každý den může být dobrý, tomu rozumím, ale tomu co se děje uvnitř mé hlavy nerozumím. Mám občas takové možná vtíravé myšlenky na nežití nebo spíše ublížení sama sobě. Že bych nejraději šla a něco si udělala. A ta myšlenka mě vlastně hrozně uklidňuje. Nikdy jsem netrpěla na sebepoškozování, ani nic takového, nikdy jsem sama sobě neublížila. Ale od včera na to myslím téměř vkuse a mám šílenou depku. Jednou mám lepší den, poté horší, tomu bych rozuměla.. ale proč myslím na tohle, to už nevím. Mám v životě vše, co jsem kdy chtěla… a nevím co s tím.. nemá někdo radu co s tím?