Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Psychika pětileté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.8.20 11:17
@Anonymní píše:
Omlouvám se za možná hloupý dotaz. Trápí mě chování mé pětileté dcery. Bojím se že má nějaké psychické potíže nebo do budoucna bude mít. Jedná se o to. Od mala byla takové to náročnější dítě vyžadující neustálou pozornost, neustále jsem si s ní hrála, věnovala se jí pořád. U ničeho moc nevydržela a byla taková živá. V jejích třech letech se nám narodilo druhé, také špatně spinkava holčička. Už jsem se jí nemohla stále věnovat, pochopitelně. Časem to nějak pochopila a i si dokázala hrát sama nebo teď i se svojí segrou. Vztah mají myslím dobrý. Ve školce byla do svých pěti let pouze dva měsíce. Nechtěla sem ji tam dávat kvůli nemocem aby netahala k miminku a taky proto že sama byla často nemocná (trpí na uši). Takže kvůli miminku, časté nemocnosti a koroně tam byla opravdu jen dva měsíce. A teď k tomu co mě trápí nejvíc. Když nemáme žádný program tak se mě neustále ptá co budeme dělat, kdy půjdeme k babičce a kdy budeme to a to. Ale ptá se opravdu celý den. Teď byla u babičky 4 dny a tam samozřejmě sestřenka a pořád nějaký program. včera přijela a je to k nevydrželi. Brečí že se jí stýská, pořád se ptá kolikrát se vyspí a zase tam pojede. I když ji odpovím zachvili se ptá znovu a znovu, jak kdyby to pořád chtěla slyšet. K tomu brečí že nechce do školky že tam nechce chodit na basket a nechce tam vymalovavat obrázky a když se jí ptám dál co ještě nechce, tak zjistím že nechce vůbec nic. Do školy se taky netěší. Nevím co mám dělat, jsem už zoufalá. Uvažuju ji vzít k psychologovi, nepřijde mi to normální. Co znám děti tak chodí rady do školky i do školy. Prosím poraďte. Prosím o anonym
Není mi jasné, v čem by měly ty „psychické potíže“ v tomto případě spočívat.
Holčička není zvyklá být mezi dětmi, je holt pořád doma s mámou, tak se jí do školky nechce 
Bude potřeba trpělivost a důslednost (do školy také bude muset chodit, i když se jí to ze začátku nebude třeba líbit), ale opravdu nerozumím, z čeho bys v tuto chvíli měla být „zoufalá“ ani k čemu by měl být potřeba psycholog
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.20 11:36
Moje 6 leta je taky takova, nevidim v tom psychickou poruchu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.20 12:26
Nemyslím psychologa kvůli té školce. Spíš jak se ptá furt dokola a i když jí odpovím zachvili se ptá znova. Mám strach i kvůli tomu že sama trpím úzkostně depresivní poruchou a mám strach z dědičnosti. Ale jako dítě jsem taková nebyla. Byla jsem hodně veselá a bezproblémová, neměla jsem problém se školou ani se školkou. U mě to propuklo kolem 18 let.. vím že školku velmi potřebuje jen kvůli těm uším ti nešlo (má v nich i trubičky). Seslo se toho asi víc a proto mě to někdy přepadne zda je v pořádku. Ale asi je fakt jen rozmazlená a já vyhořelá.
- Citovat
- Upravit
28.8.20 12:41
Mně to vyznívá, že se pekelně nudí, k tomu má zvýšený sklon se vázat na lidi, proto to odmítání školky a chtění k babičce. Kdyby byla zvyklá chodit mezi děti, tyhle problémy nemáš.
A vůbec, proč pořád tolik strachu, že nakazí mimino? Měla tvoje máma taky takové dávky strachu? Děti si těmi virozami projít musí a pro tebe je dobře, když to bude ve školkovém věku. Lepší než ve škole.
Díky izolaci nemáš dítě připravené vlastně na nic, a to všechno kvůli strachu, strachu a zase jinému strachu. Strach tě ovládá a na život dítěte to má vliv. Jiné matky cpou dítě v roce do jeslí a strach nemají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.20 12:44
@Anonymní píše:
Nemyslím psychologa kvůli té školce. Spíš jak se ptá furt dokola a i když jí odpovím zachvili se ptá znova. Mám strach i kvůli tomu že sama trpím úzkostně depresivní poruchou a mám strach z dědičnosti. Ale jako dítě jsem taková nebyla. Byla jsem hodně veselá a bezproblémová, neměla jsem problém se školou ani se školkou. U mě to propuklo kolem 18 let.. vím že školku velmi potřebuje jen kvůli těm uším ti nešlo (má v nich i trubičky). Seslo se toho asi víc a proto mě to někdy přepadne zda je v pořádku. Ale asi je fakt jen rozmazlená a já vyhořelá.
Trubičky v uších mělo dítě mojí kámošky asi více než rok, protože kvůli prodělaným zánětům v uších slyšela o 25% hůře - vpáčené bubínky, jiný tlak v uších. Vyléčila se a dnes je v pořádku. Asi kvůli svým psycho problémům jsi ovládnutá úzkostí, že děti budou nemocné, ale ony budou a ty už jí od školy takhle izolovat nebudeš moct. Musíš se přes obavy přenést a zariskovat. Jinak budeš otrokem svých dětí. A to nedá nikdo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.20 12:50
@Anonymní píše:
Nemyslím psychologa kvůli té školce. Spíš jak se ptá furt dokola a i když jí odpovím zachvili se ptá znova. Mám strach i kvůli tomu že sama trpím úzkostně depresivní poruchou a mám strach z dědičnosti. Ale jako dítě jsem taková nebyla. Byla jsem hodně veselá a bezproblémová, neměla jsem problém se školou ani se školkou. U mě to propuklo kolem 18 let.. vím že školku velmi potřebuje jen kvůli těm uším ti nešlo (má v nich i trubičky). Seslo se toho asi víc a proto mě to někdy přepadne zda je v pořádku. Ale asi je fakt jen rozmazlená a já vyhořelá.
Dokola se mě ptá i sedmiletej. Protože neumí být zticha, protože se nudí, protože je to součást jeho strategie jak dosáhnou svého (že když se mě po páté zeptá, jestli může koukat na telku, tak asi vyměknu - jiné děti třeba jednou zkouší to samé na maminku, pak na tatínka, pak jdou se stejným požadavkem za babičkou, jestli z toho přeci jen něco nekápne). Spousta důvodů, proč se děti občas chovají nablble a lezou nám na nervy. A některé děti jsou prostě urputnější než jiné.
Pokud ty jsi úzkostná nebo vyhořelá a vnímáš to jako problém, tak dělej něco ze sebou. Protože dítě tě primárně jen a jen zrcadlí.
I když sklony k úzkosti může mít i geneticky podméněné, tak je ale primárně spouští nějaký dodatečný spouštěč (úzkostné či naopak moc ambiciózní okolí, nějaký dlouhotrvající stres či významný traumatický zážitek, nemoc/oslabená imunita apod.).
A nemyslím si, že je rozmazlená. Myslím si, že je hlavně asi velmi nespokojená. Být většinu času doma v pěti letech jen s (úzkostnou a asi unavenou) mámou a mladším sourozencem není pro společenské dítě žádné velké terno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.20 12:51
Chápu, že se jí nechce do školky, je zvyklá být doma, do školky skoro nechodila a nedokázala si tam za tak krátkou dobu udělat kamarádky. Ostatní už pravděpodobně přátelství navázali a ona se cítí lichá a osamocená. Nicméně bych si s ní o školce povídala, říkala jen to hezké, vyprávěla své zkušenosti a dala jí tam aspoň na dopoledne. Rozhodně bych jí už nenechávala preventivně doma. Popovídej si o tom s učitelkou, řekni jí, že jaké má dcera pocity a požádej jí, aby dohlédla, aby jí víc zapojovali. Kroužek jí vyberte nějaký jiný, asi jí basket nebaví, třeba by jí víc bavily tanečky, hra na flétnu nebo malování. Proč by měla dělat něco, co jí asi nejde, nebaví… Poptej se jí, co by se jí líbilo. Že se ptá, kdy pojedete k babičce a co budete dělat? Asi se jí tam líbilo, babička se jí věnovala, doma se nudí. Proč by se jí nemohlo po babičce stýskat? Musíš jí víc zapojit, zabavit. Co doma spolu děláte? Chodíte na hřiště? Malujete, čtete, skládáte stavebnice, oblékáte panenky, chodíte ven s odrážedlem? Můžete jít do bazénu, do dětské herny, do ZOO, možností jak zabavit dítě je asi milion.
Na psychologa pro holčičku to určitě není, spíš ty potřebuješ rady a přehodnotit, jak vychovávat a zabavit děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.20 12:51
Ale já se nebojím jí dávat do školky, jen sem nechtěla když se malá narodila. Teď už bude mít dva. Je podzimova. Půl roku jsem ji tam nedávala. Pak už jo ale byla tam jen týden a tři týdny doma. Taky už pak špatně slyšela takže teď přes zimu tam nebyla vůbec byla jen a atb a čekalo se na vytržení mandle a trubičky. Jsem si jistá že kdyby furt tolik nemarodila a chodila do školky byla by na tom líp ale můžu ji tam dávat s kaslem a rýmou..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.20 12:57
Na basket se chodí se školkou, to jsme ji nevybrali. Ven chodíme neustále, hřiště kolo všechno. Hrajeme si. Když malá spí, hrajem společenské hry. Ale jen když potřebuju vařit nebo taky něco dělat v domácnosti, chodí zamnou a brečí a ptá se furt dokola. Spíš si myslím že je jen zvyklá že se furt něco musí dít. Nemůžeme přece každý den do centra a na bazén. Nebo všechny matky chodí každý den někam kde se třeba platí a tak? Na hřiště chodíme každý den ale do center nebo bazén tak jednou dvakrát za týden.
- Citovat
- Upravit
28.8.20 13:00
@LaPaloma píše:
Trubičky v uších mělo dítě mojí kámošky asi více než rok, protože kvůli prodělaným zánětům v uších slyšela o 25% hůře - vpáčené bubínky, jiný tlak v uších. Vyléčila se a dnes je v pořádku. Asi kvůli svým psycho problémům jsi ovládnutá úzkostí, že děti budou nemocné, ale ony budou a ty už jí od školy takhle izolovat nebudeš moct. Musíš se přes obavy přenést a zariskovat. Jinak budeš otrokem svých dětí. A to nedá nikdo.
Nemyslím si, že by byla otrokem svých dětí, spíš v nich vybuduje stejné úzkosti, strach z kolektivu, nemocí a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
28.8.20 13:10
@Anonymní píše:
Na basket se chodí se školkou, to jsme ji nevybrali. Ven chodíme neustále, hřiště kolo všechno. Hrajeme si. Když malá spí, hrajem společenské hry. Ale jen když potřebuju vařit nebo taky něco dělat v domácnosti, chodí zamnou a brečí a ptá se furt dokola. Spíš si myslím že je jen zvyklá že se furt něco musí dít. Nemůžeme přece každý den do centra a na bazén. Nebo všechny matky chodí každý den někam kde se třeba platí a tak? Na hřiště chodíme každý den ale do center nebo bazén tak jednou dvakrát za týden.
Přesně takový je syn. Musí být neustále konstruktivně zabaven. S věkem se to sice lepší, ale i tak v okamžiku, kdy se nudí, začne vymýšlet a provozovat kokotiny nebo prudí. Proto frčel po třetím roce do školky, protože potřebuje mít okolo sebe neustále lidi a neustále podněty.
Ve zbytku času, když není v instituci nebo není nějaký kroužek, se dospělý v jeho okolí musí obrnit trpělivostí, případně zajistit aktivitu či přítomnost jiných dětí (spolužáci, děti sousedů či kamarádů). Takže nakonec je i rád, že se může v klidu zaparkovat k něčemu doma a nevyžaduje zapojení dospělého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.20 13:12
@ZuzaM Jenomže si dceru vede tak, aby jí měla nasazenou na zádech pořád. Takové dítě si musí umět chvíli hrát samo.
Vidím rozmazlenost, zakladatelka není autorita.
Kdyby byla dcera naučená chodit do školky, zakladatelka nemusí denně na hřiště a vymýšlet nějaká plavání. Plavání bude mít na ZŠ každý týden, užije si toho dost. Spíš by měla učit dítě soustředění na nějakou věc délší čas a ne lítat od jednoho k druhému. Akorát si budují roztěkanost a nespokojenost se vším, protože se pořád čeká na to, co bude a zda to nebude lepší než to, co se děje zrovna teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.20 13:13
No přesně tak. I jiní dospělí jsou z ní zničení, proto mě to trápí. Ty pocity nemám jen já, kdyby jo tak to neřeším.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.20 13:20
@LaPaloma píše:
@ZuzaM Jenomže si dceru vede tak, aby jí měla nasazenou na zádech pořád. Takové dítě si musí umět chvíli hrát samo.
Vidím rozmazlenost, zakladatelka není autorita.Kdyby byla dcera naučená chodit do školky, zakladatelka nemusí denně na hřiště a vymýšlet nějaká plavání. Plavání bude mít na ZŠ každý týden, užije si toho dost. Spíš by měla učit dítě soustředění na nějakou věc délší čas a ne lítat od jednoho k druhému. Akorát si budují roztěkanost a nespokojenost se vším, protože se pořád čeká na to, co bude a zda to nebude lepší než to, co se děje zrovna teď.
Přesně takhle to vidím, myslím že má podnětů až až. Přemíru. A mě se nedaří jí to odnaučit furt něco dělat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
