Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Půl roku byl v zahraničí po necelém roce vztahu. Volali jsme si ze začátku každý večer. Za ním jsem byla jednou v půlce na týden. Teď už je to x let a jsme svoji. Silný vztah to ustojí. ![]()
Ahoj, byli jsme od sebe půl roku, manžel byl pracovně mimo, jiný kontinent a za celý půl rok jsme se neviděli… Doma jsme měli v té době 1 a 3/4 starou holčičku a já čerstvé těhotná… Zvládli jsme to v pohodě, i když to bylo náročnější… Ale mohli jsme si volat přes videohovor… Držím palce, to dáte… ![]()
Já bych si teda nebyla jistá, jestli to vztah ustojí… záleží, jak dlouho jste spolu, kolik vám je..
Sama jsi to napsala-prilezitost dělá zloděje..z tebe ale taky.
Aspoň to bude zatěžkávací zkouška a ukáže se ![]()
Manzel jezdi na pracovni cesty hodne, ale vetsinou to je jen na tyden nebo dva. Ale zase je to celkem casto, rocne jezdi tak 5×-10×, zalezi. Volame si denne, nekdy i dvakrat, pokud neni velky casovy rozdil. Jsme spolu 17 let a nikdy jsem ho z niceho nepodezirala, ani on me, zadny problem nikdy nebyl. Musite si navzajem verit, kdyz budete daleko od sebe, jinak se budes silene trapit
Tak pokud ho budeš neustále otravovat s nějakými žárlivými řečmi, tak si tam možná někoho narazí.
Mám, po půl roce vztahu skoro rok pryč, viděli jsme se za tu dobu třikrát. Prostě jsme si věřili, co nám taky zbývalo. Tehdy byly hodně drahé i telefonáty a my studenti, tak jsme si hlavně hodně psali a sem tam zavolali.
Můj manžel byl voják. Jezdil do Afghánistánu, Íránu, Pákistánu a na jiná úžasná místa. Nebo jen do České vesničky na cvičení. Býval pryč různě. 3 měsíce, půl roku, 10 měsíců. A byl buď fakt daleko, nebo jako na tajňačku. Tenkrát byl jeden telefon na základně a Skype ve vedlejší vesnici, se špatným připojením. Takže dlouho žádný kontakt. Nebylo to tak těžké, jako znám z filmů
.
Ale já nejsem žárlivá. Spíše jsem měla strach, aby přežil, aby ho nezajali. Aby ho něco nesežralo
.
Vztah to nezničí, pokud ho nezničíte vy dva.
Je to zkouška… ![]()
Bývalý takhle odjel na 10mesicu pryč. Za celou dobu jsem ho navštívila 1× na týden, protože jsem v tu dobu ještě neměla peněz na zbyt, abych litala častěji. Každopádně jsme si skoro každý den volali přes Skype.
Bylo to těžké, ale na druhou stranu na to ráda vzpomínám, protože jsem byla strašně aktivní, spousta koníčků, navštěvovala jsem přátele, které bych normálně neviděla. Uteklo to jako voda.
Nakonec vztah krachl, ale až par let po jeho příjezdu.
Je to jen půl roku
pokud vás vztah stojí na pevných základech, dáte to
ono vše těžké, jakékoliv zkoušky vás posunou. Ale chápu Te. Doporučuji se co nejvíce zabavit, začít chodit třeba na nějaký skupinový sport, cokoliv…aby ses nenudila.
Začátek konce. A pokud jste ochotni spolu půl roku nebýt, tak to je hodně slabá laska
Já jsem měla s bývalým vztah na dálku 4 měsíce a bylo to úplně v pohodě, obden jsme si volali přes Skype, psali si, viděli se cca jednou za měsíc… nakonec jsme se rozešli kvůli úplně jiným věcem.
Půl roku poté, co jsem se potkala se svým současným mužem, jsem dostala nabídku odjet na rok (později se to protáhlo na rok a půl) do zahraničí. Naštěstí to byl teda sousední stát, takže jsem jezdila co 14 dní domů a on tam za mnou taky byl. Zvládli jsme to v pohodě - už jsme spolu 20 let a máme tři děti. To dáte!
@ugluk píše:
Mám, po půl roce vztahu skoro rok pryč, viděli jsme se za tu dobu třikrát. Prostě jsme si věřili, co nám taky zbývalo. Tehdy byly hodně drahé i telefonáty a my studenti, tak jsme si hlavně hodně psali a sem tam zavolali.
U nas uplne stejne
a to po jeste kratsi dobe vztahu. Uz je to 8 let a jsme stale spolu.
Silny vztah to ustoji, nefunkcni ne.
@Mamhlucnehosouseda píše:
Začátek konce. A pokud jste ochotni spolu půl roku nebýt, tak to je hodně slabá laska
Tohle je dobry blabol ![]()
Ahoj, přišla jsem se poradit, jak zvládnout následující situaci: partner jede zhruba na 6-9 měsíců pracovně do zahraničí, kariérně ho to hrozně posune, ani by mě nenapadlo se na něj kvůli tomu nějak ošklivě koukat. Budeme se v rámci možností snad každý měsíc vídat (ideálně i častěji než jednou). Já jsem ale poměrně žárlivá osoba
celkem s tím už umím pracovat, v klidu zvládnu, když se nevidíme třeba týden, dva, že je na nějaké akci (to není zase tak často, ale nějaké víkendové vzdělávací/chlastací akce jsou častější
), ale bojím se, že se tady budu celou dobu užírat s tím, že příležitost dělá zloděje a tak.. nemáte za sebou některá s partnerem podobně dlouhou odluku? Jak jste to ustáli? 