Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak uprimne, cely ten elaborat je jen o tobe, o tom, co by on mel pro tebe udelat, co ty chces a potrebujes. Zamyslela ses take nad tim, co on? Co chce? Co by jeho naplnovalo? Co si preje?
@ontarova.stara píše:
Tak uprimne, cely ten elaborat je jen o tobe, o tom, co by on mel pro tebe udelat, co ty chces a potrebujes. Zamyslela ses take nad tim, co on? Co chce? Co by jeho naplnovalo? Co si preje?
Promiň, ale popsala jsem situaci, která teď nastala a kterou řeším. Nevěnuju se ve svém příspěvku jinému tématu, co má rád a tak. Dělá co chce, umožňuju mu to, resp. nic nenamítám. Má svou práci, koníčky, podle libosti. Žije si svobodně. Budu ráda za reakce k věci.
@Anonymní píše:Takoví chlapi co lítají kolem ženské a splní ji, co jí na očích vidí sice existují, ale je jich hrstka. Mám doma podobně angažovaného chlapa jako ty a jsem za něj ráda. Taky mě někdy mrzí, že mi ne vždy ve všem ochotně vyhoví a já jemu jo… Ale existuje mezi námi láska a když jde opravdu do tuhého, je tu pro mne. Hold musíš zvážit jak moc tě tvůj vztah s ním naplňuje a určitě si s ním o tom promluvit. Protože kolega má pravdu-vsude je něco.
Když jsme se s přítelem seznamovali, odkryla jsem všechny karty. Co mám ráda, co plánuju, kolik bych si přála dětí, že mám od dětství ráda zvířata, kočky zvlášť (už v tu dobu jsem měla doma dvě kočky), že chci ještě studovat druhou VŠ, že jsem spíše rodinný typ a tak dále. Vše odkýval, neměl s tím problém. Chtěla jsem vědět, jestli se shodneme v základních otázkách a vizí do budoucna, abychom si nelezli pak na nervy.No, ale pak to začalo. Pořídili jsme si první dítě. V těhotenství mě chtěl opustit, když jsem ležela na rizikovém a potřebovala od něho pomoci v domácnosti. Do porodnice přišel 2×, žádnou kytku jsem nedostala. O dceru se pak začal starat, miluje ji a ona jeho. Neumí vařit, což mě netrápí, ale jinak se o ni kompletně zvládne postarat jak to tak zvládnou chlapi. Postupně se nějak zapojil, ale tahoun ve vztahu jsem já a dost se u toho nadřu.
Prošli jsme psych. poradnou, je naštěstí tvárnej, takže v něčem na sobě zapracoval. Přede mnou s nikým nežil, ani pořádně nechodil, takže se vše učí ve vztahu se mnou. Začali jsme před čtyřicítkou.
Snahu o druhé dítě mi dost bojkotoval, nakonec jsem podstoupila dvě IVF zcela zbytečně, protože můj věk už prostě ovlivňuje kvalitu vajíček. Uvnitř sebe mu vyčítám, že mě brzdil v tom rozhodném věku, kdy jsem ještě měla šanci počít druhátko.
Během studia mi docela kladl překážky, byl problém s hlídáním dcery, abych se mohla učit, takže mi připravil několik pekelných situací, kdy jsem jela na zkoušku 200 km totálně nepřipravená. Nakonec se mi kvůli tomu i o půl roku protáhlo studium. Zavinil, že jsem něco do školy neodevzdala v termínu.
Před několika dny se do mě zase opřel kvůli jednomu kocourkovi, kterého krmím u domu. Jako je nám přes 40, mám dvě VŠ, nejsem úplnej analfabet, aby mi někdo diktoval, jestli můžu pomoci toulavému zvířeti. Chtěla jsem po něm, jestli by mi cestou z práce přivezl pro kocourka boudičku, kterou jsem si domluvila v jednom kočičím spolku. Už v telefonu byl arogantní, pak mě po příjezdu poslal pro tu boudičku do auta v dešti se slovy, ať jsem ráda, že ji vůbec dovezl, že on se odmítá starat o cizí kočky (doma jednu máme). Lidi ho mají rádi, nepije, nekouří, je celkem mírnej, spíše submisivnější, ale tohle sečteno a podtrženo mě tak zklamává, že máme opět tichou domácnost a přemýšlím, jestli v tom vůbec dál setrvat. Pokud je potřeba zajistit bezpečí, jsem to já, kdo jde do rizika. Nemám doma vlastně vůbec chlapa, jsem u 99% věcí iniciátorem nebo zařizovatelem. Miluju teplo rodinného krbu, vyvařuju, peru, na nic nemusí čekat, tak tohle chování dost zamrzí, když zase chci něco já po něm. Není problém vždy, doveze, přiveze, udělá nakonec, co potřebuju, tak nechápu, proč mu tolik vadí ten venkovní kocour. Jeho kolega řekne, že takových jako on po světě moc nechodí a že všude je něco. Já to vnímám jako zradu, protože hned na začátku vztahu jsem mu předestřela, co je pro mě důležité a on mě v tom vlastně nerespektuje, ať je to počet dětí, studium, vztah ke kočkám a moje tendence pomoci slabším.
Pokud bychom šli od sebe, snažila bych se maximálně, aby tím dcera netrpěla, nemíním mu dělat problémy s vídáním atd. Hlavou se mi vážně honí všechny ty situace, kdy jsem cítila, že nejsem jeho priorita, že mu moc nejde o to, abych byla šťastná a vše zvládla a že on patrně není opravdový chlap. Zvažuju, zda to rozseknout. Chovám se k němu teď odměřeně, ale slušně. Řešíme jen věci kolem dcery. Z ložnice jsem ho vystěhovala do obýváku.
Vyjádřím se jenom k tomu těhotenství. Po prvním dítěti jsem taky měla 2 IVF, neúspěšné. Doporučili mi darovaná vajíčka. To jsem odmítla, zkoušela jsem hormonální jógu a vitaminy. Do půl roku jsem otěhotněla, bylo mi 39.
@Anonymní píše:
Promiň, ale popsala jsem situaci, která teď nastala a kterou řeším. Nevěnuju se ve svém příspěvku jinému tématu, co má rád a tak. Dělá co chce, umožňuju mu to, resp. nic nenamítám. Má svou práci, koníčky, podle libosti. Žije si svobodně. Budu ráda za reakce k věci.
Takze ted momentalne resis problem tiche domacnosti kvuli rozdilnemu nazoru o pomoci toulave kocce? Je to tak? Nejlepsi by tedy bylo, aby nebyla ticha domacnost a abyste si promluvili proc ty to delat chces a on nechce a pak se rozumne domluvili. To vystehovani z loznice mi prijde dost drsne. Divim se, ze se nechal vyhodit.
Já ti nevím, když jste se seznámili, vše odkyval… je možný, že se přecenil, nebo mu některými věcmi lezeš na nervy. Jako chápu te, ale na druhou stranu toho nechceš málo.
Vyžadujes jeho bezpodmínečný respekt a poslušnost, všechno sis nalajnovala a čekala si, ze vše půjde podle Tvých představ. Nešlo to a nejde, a teď mu to dáváš za vinu. Ale došlo ti, že on není Tvůj klon, není to robot, ale samostatná osobnost? Že nemusí vždy cítit vše stejně tak jako ty, chtít vždy stejné věci a vždy mít na to vše náladu a čas? ![]()
Mluvíte spolu pořádně? Proč sis nezařadila hlídání během zkoušek, když nemohl, nechtěl hlídat? Proč musí mít toulavá kočka bezpodmínečně boudičku a musí tam jet on? Opravdu na tom stojí svět?
Je to člověk, který má svoje mouchy stejně jako všichni ostatní, není ty. Možná bys to měla konečně vzít na vedomi, a ne se hroutit z toho, že se nechová podle Tvých představ a naroku. Cloveka opravdu nenaprogramujes jako robota.
Fakt je to dost o tom, já chtěla, já chci, já mám ráda…a on zmetek mi všechno kazí, bojkotuje a ničí mě. Proč jsi s ním teda zůstala, když je to podle tebe takovej nepouzitelnej blb?
Příspěvek upraven 06.10.19 v 13:18
@Anonymní píše:
Promiň, ale popsala jsem situaci, která teď nastala a kterou řeším. Nevěnuju se ve svém příspěvku jinému tématu, co má rád a tak. Dělá co chce, umožňuju mu to, resp. nic nenamítám. Má svou práci, koníčky, podle libosti. Žije si svobodně. Budu ráda za reakce k věci.
Tak k veci. Premyslis, proc tak zmenil sve chovani, co bylo tim impulsem, ze se tak chova? Takovy zajiste nebyl, protoze by sis s nim asi nezakladala rodinu a nechtela i druhe dite. Protoze ty jsi samozrejme vypsala seznam hrichu na ktery asi nelze odpovedet jinak nez ze ano, bylo by nam to lito. To ale problemy mezi vami neresi. Pokud to potrebujes slyset a posvetit si tim odchod, mas na to samozrejme pravo. Ale ja bych se spis snazila zamyslet na pricinou jeho zmeny chovani a co byste s tim mohli (OBA) udelat. Mate male dite, pises, ze tata je vyborny, takze tu sanci by to snad stalo. Pokud tedy jiz nejsi rozhodnuta jinak.
Podle mě je jako většina chlapů. já bych se osobně neurazila. boudu dovezl… jen měl poznámky. s jiným si stejně nepomuzes
tak bych nerozbijela rodinu.
Wow. Zakladatelko, jako sorry, ale nejses pupek sveta, kolem ktereho se vse toci.
Nejak mi neni jasne, co chces rict tim, ze si mu na zacatku vztahu predestrela, jak co citis a jak si predstavujes. Ok, rekla jsi mu, ze mas rada kocky a on ti na to kyvl. Znamena to, ze ted musi tolerovat kazdy tvuj vrtoch co se tyka kocek? NEZNAMENA. Proc se staras o toulaveho kocoura? Kam presne mu chces dat boudicku? Co je to vubec za napad zasobovat toulave zvirata jidlem a boudickama? Naprosto chapu tveho manzela, ze se mu to nelibi. Pokud to chces prece jenom delat, tak ho ale tim nezatezuj. Ma naprostou pravdu.
Co se tyka studia… je to druha vysoka, akor ve veku, kdy uz clovek davno studovat nema a ma pracovat. Pokud preci jenom studovat chces, OK; je to tvoje rozhodnuti a tvoje zodpovednost. To znamena, ze TY si to mas zaridit tak, aby si to zvladala a pokud nezvladas, tak to studium muzes prerusit.
To s tim druhym ditetem je asi tak jediny bod, kdy te trochu chapu.
Ale cely ten prispevek vyznel pro mne, ze to je o tobe, tobe a tobe, co ty chces, co on pro tebe nedela, etc etc etc. Pusobis na mne jako masivni egocentrik a manzela mi je trochu lito.
@Mallorka píše:
Podle mě je jako většina chlapů. já bych se osobně neurazila. boudu dovezl… jen měl poznámky. s jiným si stejně nepomuzestak bych nerozbijela rodinu.
Hodně mě to zamrzelo, víš. Dělám doma útulno, atmosféru, on je převážně u pc. Jsem teď na neschopence a doma s dcerou, ta spala. Měl to po cestě z práce, tak jsem ho poprosila, jestli by to vyzvedl. To samé dělám já, když potřebuje něco on, beru to tak automaticky, že o tom není potřeba mluvit. Takže se mě hodně dotklo, když na mě vystartoval ať jsem vůbec ráda, že to dovezl. Takže má být on rád, že mu 5 let peru a vařím a nechci po něm ani aby platil bydlení, a to ani když jsem na rodičáku? ![]()
@Anonymní píše:
Hodně mě to zamrzelo, víš. Dělám doma útulno, atmosféru, on je převážně u pc. Jsem teď na neschopence a doma s dcerou, ta spala. Měl to po cestě z práce, tak jsem ho poprosila, jestli by to vyzvedl. To samé dělám já, když potřebuje něco on, beru to tak automaticky, že o tom není potřeba mluvit. Takže se mě hodně dotklo, když na mě vystartoval ať jsem vůbec ráda, že to dovezl. Takže má být on rád, že mu 5 let peru a vařím a nechci po něm ani aby platil bydlení, a to ani když jsem na rodičáku?
On u tebe bydli zadarmo? Koukam, ze zacnou vylezat jeste pekne veci…
@Jana525 píše:
On u tebe bydli zadarmo? Koukam, ze zacnou vylezat jeste pekne veci…
On platí jídlo, já bydlení. Nezměnilo se nic na tom ani po nástupu na mateřskou a na rodičovskou. Občas mi něco koupí, ale taky si na to od něho půjčuji a pak mu to vracím. Snažím se si přivydělat k RP. Když nemám třeba na nedoplatky z ročního vyúčtování, tak přispěje, nebo mám splátkový kalendář. Není to úplně o tom, že bych ho živila, to ne, ale nějak to celé není v rovnováze. Mrzí mě, když napíšu, že jsem férově na začátku řekla jaké jsou mé sny, za čím si chci jít, on to odkýval, že s tím nemá problém, pak se ukázalo, že s tím problém asi má a v reakcích se dozvídám, že jsem masivní egocentrik když něco chci a tím spíš, aby platilo to, co platilo na začátku
Neumím si představit, že bych dnes brojila proti jeho koníčkům, které jsem od něho vyslechla na začátku vztahu a kterým se normálně dál věnuje.
@Anonymní píše:
Hodně mě to zamrzelo, víš. Dělám doma útulno, atmosféru, on je převážně u pc. Jsem teď na neschopence a doma s dcerou, ta spala. Měl to po cestě z práce, tak jsem ho poprosila, jestli by to vyzvedl. To samé dělám já, když potřebuje něco on, beru to tak automaticky, že o tom není potřeba mluvit. Takže se mě hodně dotklo, když na mě vystartoval ať jsem vůbec ráda, že to dovezl. Takže má být on rád, že mu 5 let peru a vařím a nechci po něm ani aby platil bydlení, a to ani když jsem na rodičáku?
Upřímně? Zabalila bych to, protože si nemyslím, že vy dva jste schopni se dohodnout. Podle mě tě bude štvát pořád. ![]()
@Anonymní píše:
Hodně mě to zamrzelo, víš. Dělám doma útulno, atmosféru, on je převážně u pc. Jsem teď na neschopence a doma s dcerou, ta spala. Měl to po cestě z práce, tak jsem ho poprosila, jestli by to vyzvedl. To samé dělám já, když potřebuje něco on, beru to tak automaticky, že o tom není potřeba mluvit. Takže se mě hodně dotklo, když na mě vystartoval ať jsem vůbec ráda, že to dovezl. Takže má být on rád, že mu 5 let peru a vařím a nechci po něm ani aby platil bydlení, a to ani když jsem na rodičáku?
No a řekla jsi mu to někdy? To co sem píšeš? Děláš utulno a atmosféru, ok. Ale to děláš i pro sebe ne? Nebo tě to nebaví, raději bys měla doma nepořádek, a proto za to čekáš děkovné dopisy? Zkoušela jsi ho vůbec do domácnosti někdy zapojit, nebo vše děláš sama, protože by to neudělal podle Tvých představ, jako asi všechno?
Když jsme se s přítelem seznamovali, odkryla jsem všechny karty. Co mám ráda, co plánuju, kolik bych si přála dětí, že mám od dětství ráda zvířata, kočky zvlášť (už v tu dobu jsem měla doma dvě kočky), že chci ještě studovat druhou VŠ, že jsem spíše rodinný typ a tak dále. Vše odkýval, neměl s tím problém. Chtěla jsem vědět, jestli se shodneme v základních otázkách a vizí do budoucna, abychom si nelezli pak na nervy.
No, ale pak to začalo. Pořídili jsme si první dítě. V těhotenství mě chtěl opustit, když jsem ležela na rizikovém a potřebovala od něho pomoci v domácnosti. Do porodnice přišel 2×, žádnou kytku jsem nedostala. O dceru se pak začal starat, miluje ji a ona jeho. Neumí vařit, což mě netrápí, ale jinak se o ni kompletně zvládne postarat jak to tak zvládnou chlapi. Postupně se nějak zapojil, ale tahoun ve vztahu jsem já a dost se u toho nadřu.
Prošli jsme psych. poradnou, je naštěstí tvárnej, takže v něčem na sobě zapracoval. Přede mnou s nikým nežil, ani pořádně nechodil, takže se vše učí ve vztahu se mnou. Začali jsme před čtyřicítkou.
Snahu o druhé dítě mi dost bojkotoval, nakonec jsem podstoupila dvě IVF zcela zbytečně, protože můj věk už prostě ovlivňuje kvalitu vajíček. Uvnitř sebe mu vyčítám, že mě brzdil v tom rozhodném věku, kdy jsem ještě měla šanci počít druhátko.
Během studia mi docela kladl překážky, byl problém s hlídáním dcery, abych se mohla učit, takže mi připravil několik pekelných situací, kdy jsem jela na zkoušku 200 km totálně nepřipravená. Nakonec se mi kvůli tomu i o půl roku protáhlo studium. Zavinil, že jsem něco do školy neodevzdala v termínu.
Před několika dny se do mě zase opřel kvůli jednomu kocourkovi, kterého krmím u domu. Jako je nám přes 40, mám dvě VŠ, nejsem úplnej analfabet, aby mi někdo diktoval, jestli můžu pomoci toulavému zvířeti. Chtěla jsem po něm, jestli by mi cestou z práce přivezl pro kocourka boudičku, kterou jsem si domluvila v jednom kočičím spolku. Už v telefonu byl arogantní, pak mě po příjezdu poslal pro tu boudičku do auta v dešti se slovy, ať jsem ráda, že ji vůbec dovezl, že on se odmítá starat o cizí kočky (doma jednu máme). Lidi ho mají rádi, nepije, nekouří, je celkem mírnej, spíše submisivnější, ale tohle sečteno a podtrženo mě tak zklamává, že máme opět tichou domácnost a přemýšlím, jestli v tom vůbec dál setrvat. Pokud je potřeba zajistit bezpečí, jsem to já, kdo jde do rizika. Nemám doma vlastně vůbec chlapa, jsem u 99% věcí iniciátorem nebo zařizovatelem. Miluju teplo rodinného krbu, vyvařuju, peru, na nic nemusí čekat, tak tohle chování dost zamrzí, když zase chci něco já po něm. Není problém vždy, doveze, přiveze, udělá nakonec, co potřebuju, tak nechápu, proč mu tolik vadí ten venkovní kocour. Jeho kolega řekne, že takových jako on po světě moc nechodí a že všude je něco. Já to vnímám jako zradu, protože hned na začátku vztahu jsem mu předestřela, co je pro mě důležité a on mě v tom vlastně nerespektuje, ať je to počet dětí, studium, vztah ke kočkám a moje tendence pomoci slabším.
Pokud bychom šli od sebe, snažila bych se maximálně, aby tím dcera netrpěla, nemíním mu dělat problémy s vídáním atd. Hlavou se mi vážně honí všechny ty situace, kdy jsem cítila, že nejsem jeho priorita, že mu moc nejde o to, abych byla šťastná a vše zvládla a že on patrně není opravdový chlap. Zvažuju, zda to rozseknout. Chovám se k němu teď odměřeně, ale slušně. Řešíme jen věci kolem dcery. Z ložnice jsem ho vystěhovala do obýváku.