Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Regres v chování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.2.25 09:53
My měli loni něco podobného, i když asi jsme na tom lépe. Aktuálně mu je 11 a výrazné zlepšení. My byli u psycholožky v létě, choval se tam skvěle a psycholožka nic nevyřešila.
Kolem 9 let taky nastal šílený regres. Vztek, sebepoškozování… Problém je tedy pořád hodně věcí, jak se uchýlí od jeho plánu, tak rev, kouše se, štípe se. Ale poslední dobou se to lepší, už ani tolik nehází věci.
U nás hodně pomohl obrázkový rozpis dne, co měl jako batole, dávat hodně času na vstřebání změn. Jet v rituálech.
Jako dítě jsem měla totéž a pamatuji si ten pocit zoufalství, když byly nenadálé změny, nebo když na mě máma střílela jeden pokyn za druhým, taky vzpomíná, že bylo nejhůř kolem 9-10 let.
- Citovat
- Upravit
15.2.25 09:59
Kdyby to bylo jen doma, řeknu, že jsme na tom stejně. U nás tedy doma podobné, asi začínající puberta, ale ve škole úplně v pohodě (od 1. třídy se ve škole chová úplně vzorně).
U nás také mám pocit, že chování je jako batole, ječí, nic nechce. Dělá, že nechápe.
Asi některé děti mají tu pubertu těžší. Já jsem se chovala jako malá podobně. Věřím, že naše i vaše dítě bude jen v širší normě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.25 10:06
@Anonymní píše: Více
Taky se ná osvědčil rozpis povinností. Píši seznam činností na papír a dítě si to plní a škrtá. Někdy to tedy dost odbude 
Píšu tam vše. Přečíst knihu, jít na procházku, sklidit prádlo, uklidit hračky, napsat úkoly do školy (jednotlivě) atd. A za odměnu může chvíli na počítač.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.25 10:07
Díky za zkušenosti. Kéž by to byl jen nástup puberty. Nevím, no. Zrovna jsem ho musela násilím odtahnout na záchod, sundat mu kalhoty a držet ho, aby se uracil vycurat. Jecel, že se mu nechce, že nepotřebuje, že nikam nejde… přitom bylo jasné, že se mu chce, už fakt hodně.. chodí vždy na poslední chvíli, ale poslední dobou by asi nešel vubec, kdybych ho k tomu nedonutila. Nechápu.. teď se oblékáme na lyže, on opět jekot, že nejedeme teď, ale až za 10 minut, protože jsme řekli, že pojedeme v 10 hodin… já už se bojím cokoliv říct, aby se toho nechytil a nevzal to za pravoplatnou a jedinou přípustnou možnost. Nedávno si usmyslel, že večer začíná a odpoledne konci v 5 hodin…tak už ani nemůžu říct, že něco uděláme odpoledne, protože by to nesmělo být ani minutu po páté… o obrazkovem režimu jsem přemýšlela, mám laminovacku, tak asi něco vyrobim, jen pořádně nevím, jak. S ním je problém úplně všechno, ale nejde mít obrázky na celý život a celý svět.
- Citovat
- Upravit
15.2.25 10:37
Pokud se potvrdí diagnoza, což asi ano, tak se s tím bohužel budete muset naučit žít, naučit se s ním pracovat, jednat, předcházet situacím, co vyvolává záchvaty. Budete muset trávit živit s rozpisem činností, obrázky, dodržovat plán. Je to těžké, ale naučíte se to. Divím, se že jste to neřešili dřív, už vás mohli začít učit, jak se chovat. Bohužel násilím to nezvládnete, sama vidíš, že se to pak zhoršuje. Ale držím palce. Najdi si skupiny, kde se sdružují matky s dítětem s PAS, dost tam dokážou poradit. Sourozencům vysvětlit, že bratr není zlobivý, ale nemocný, ale neupřednostňovat jeho zájmy nad zájmy sourozenců. Podle diagnozy možná budete mít nárok na asistenta, tahle situace bývá pro učitele dost těžká a bez asistenta nelze zvládnout celou třídu včetně takového dítěte. Nastuduj si vše o PAS.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.25 10:50
@ZuzaM dřív jsme to neřešili proto, že to nebylo potřeba. Nějaké autisiticke rysy pozorujeme od školky, my doma i učitelky ve školce, později škole. Ale bylo to v pohodě, možná spíš povaha, nebylo co řešit, jemu ani nikomu v okolí to život nijak nekomplikovalo. Byl proste trochu jiný, ale nijak výrazně a nijak nevhodně. Postupně a plizive se to zhorsovalo, ale porad nas nic nenutilo to resit s odborniky, vystacila jsem si se svymi znalostmi a dovendostmi (studium specky, samostudium vseho mozneho, PAS v rodine i u kamaradu, praxe jako AP u ditete s PAS…), nejvýraznějsi a rychle zhorseni je ted ten poslední půlrok, kdy to už dospělo do stadia, že to řešit musíme. A tak to řešíme. Já si ovšem od návštěvy psycholozky nic než ten papír neslibuju. A to navíc nebude hned na prvním sezení. Ovsem ten papír je třeba k tomu, abychom mohli na nějaké cílené terapie, do péče nějaké organizace apod. Teď to zatím musíme zvládnout sami, ale zcela evidentně moc nevíme, jak. Budu pokračovat v samostudiu, ale mám pocit, že stejně je mi všechna ta teorie k ničemu. Praxe je úplně jiná.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.2.25 11:28
@jita555 píše: Více
U nás ani tak rozpis povinností, jako spíš celkově rozpis dne a ani ne tak napsané jako barevně rozlišené, aby viděl, co se dělo a co se bude dít.
Zakladatelko, já si pamatuji od sebe, že jsem a vlastně pořád mám problémy s tím, že se řekne, že bude oběd ve 13:00 a pak se to přesune, nebo manžel řekne, že odjedeme v 17:00, ale ještě v 17:10 se nic neděje. Nenávidím to, je to pro mě neskutečně frustrující. Jsem dospělá, takže se úplně nevztekam, ale jsem nepříjemná a žeru si ruce.
- Citovat
- Upravit
15.2.25 11:30
Je třeba mít na paměti, že nějaké autistické rysy má každý.
Ty kartičky pro činnosti určitě zkusit. Akorát pro mne je těžké ten časový rozpis pak dodržet (nenadálé povinnosti).
Chápu, že je to strašně náročné. Já mám výhodu, že ve škole se drží (mají přísné učitele).
Na vlastní dítě se rady blbě aplikují, to je jasné.
Hlavně dávat najevo, že ho bezmezně milujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.25 11:39
@Anonymní píše: Více
Každé dítě s PAS je trochu jiné. Nicméně ta kombinace nárůstu testosteronu v pubertě a PAS je vždycky blbá kombinace. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.25 15:56
Díky všem za podněty. Kartičky určitě zkusím. Uvidíme, co přinese návštěva psycholozky.
- Citovat
- Upravit
15.2.25 16:38
@Anonymní píše: Více
Děti s autismem potřebují předvídatelnou rutinu. Změny nesnáší a to i přechody mezi činnostmi. Tlačit je, nemá smysl, jedno po druhém a dát čas na změnu, jinak je z toho řev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.25 17:20
@Kipa22 já vím, snažím se to dělat. Ale jsou věci, na které se připravit nedá. Třeba že ráno blikne zpráva, že mají ten den suplovani. Odchází do školy totálně vypsychlej. Ale je to pořád lepší, než kdyby se to dozvěděl až ve chvíli, kdy vejde do třídy jinej učitel. Nebo jak ho mám připravit na změnu z „nemusím na zachod“ na „musím na zachod“? Myslela jsem, že ho na to dostatečně připraví to, že se mu chce, drží se mezi nohama, poposedava… ale evidentně ne. Jsou věci, který řešíme předem a vcelku se to daří bez záchvatu Nebo aspoň jen s mírným. Ale jsou věci, ve kterých se nám fakt nedaří. A taky záleží na mě, pokud má sto záchvatu od rána do večera, tak už po X hodinách řevu nedokážu být trpělivá a klidná…nevím, jak se to naučit, zatím mi to nejde, ale snažím se. Zkusím asi nějakou tu skupinu rodičů, třeba budou mít praktické rady.
- Citovat
- Upravit
16.2.25 10:55
@Anonymní píše: Více
Na záchod vodit za ruku a chválit. Zasekne se. Pohladit, počkat a udělat krůček směrem k záchodu…až tam dojdete. Je to psycho, ale jinak to podle mě nejde. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím, prosím o zkušenosti.
Syn má 10 let, výchovně je náročný od narození, ale to, co se děje poslední asi půl rok, je už opravdu za hranou. Čeká nás psycholog pro podezření na PAS (což se nejspíš potvrdí, máme to v rodině, pozorujeme to na něm už dlouho, jen se všechny projevy teď zhoršují). Ale bojím se, že tam bude ještě něco.
Poslední dobou se chová jak dvouleté batole v období vzdoru. Emočně, reakcemi se opravdu vrátil někam do období 2 až 3 let. Zrovna včera se tu válel po zemi, křičel, brečel, pěstičky..protože jsem mu řekla, ať uklidi lego, které rozsypal, ale on ho uklidit nechtěl… cokoliv mu řeknu, tak je z toho řev. On dělá jen to, co chce, kdy on chce a jak on chce. Cokoliv se neshoduje s jeho plánem, který si v hlavě sám vytvoří, tak je problém. Na vše reaguje křikem, dupanim (fakt na vše, umýt ruce, vyčistit zuby, prevlect se z pyzama, uklidit cokoliv, odnest talir, pockat pul minuty, obed neni ve 12:00, nutim ho jit spat jindy nez ve 21:30, vstavat jindy nez v 6:50…) Mluví ve třetí osobě (Filip chce, Filip to neudela…), šeptem opakuje to, co řekl. Chodí po špičkách. Hygiena je peklo, nechce, nebude, peru se s ním stejně jak v těch 2 letech. Nic nejde po dobrým, nejde to po zlým. Sourozenci z něj šílí. Je to neuvěřitelně vyčerpávající. Ten celodenní a každodenní křik, odpor ke všemu, problém splnit jakýkoliv pokyn. Cokoliv řeknu, sourozenci splní a on se začne válet po zemi a kricet. A začíná se podobně projevovat už i ve škole, naštěstí ne tak moc, ale obávám se, že to přijde. To ze školy vzešla prosba na řešení s odborníkem, tak nějak ve stejnou dobu, kdy jsme si i doma řekli, že už to takhle dál nejde.
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Co by se mu v té hlavě mohlo dít? Co s tím máme dělat? Jak to přežít, jak jeho projevy alespoň trochu zkorigovat… k psycholozce jdeme za pár dní, ale po první návštěvě stejně nic nevykoumame, to bude asi na dlouho. A bez diagnózy je spousta terapii nedostupná.