Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
revize 10 týden :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.10.09 10:27
já chodila týdny jako ve snách..brzy bude líp.
Já snad ani nebrečela, byla jsem jaksi v šoku, to potracené těhotenství u mě bylo..no jak to říct..neplánované, tak jsem si to šíleně vyčítala. jako že kdybych ho plánovala, víc bych se už předtím chránila a vyhýbala se čemukoliv „závadnému“. Ty jsi určitě udělala vše pro to, aby bylo vše OK, tvé tělo to ale vyhodnotilo jinak.
Tyto příběhy jsou taky trochu „vinou“ toho že žijeme v době kdy se dá těhotenství zjistit tak brzy. V dřívější době bys pravděpodobně ani na 100% nevědela že jsi těhu..Tím to samozřejmě nechci zlehčovat.
Jestli chceš, napiš třeba SZ kdyby ti bylo smutno.
pa
jn 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 10:29
Obláčku, pořád to bude v tobě, v tom s holkala úplně souhlasím, strachu při dalším těhotenství se nezbavíš, chápu,že nechceš myslet teď na další pokus, protože chceš tohle miminko, taky jsem to tak měla a tato slova mě neuklidňovala vůbec, slova typu,že se to podaří … chce to opravdu čas a kdy mě to přebolelo?
Já měla ještě navíc po revizi komplikace, byla jsem u řezníků, kteří to špatně provedli, tak jsem ještě pak další měsíc chodila po doktorech a pořád krvácela a pořád se řešilo, jestli budou kyretáž opakovat, nebo ne, naštěstrí ji pak neopakovali, no a cyklus před teď současným otěhotněním ze mě šla hromada sraženin a já se konečně vyčistila, no a další měsíc se zadařilo … nejen tělo, ale hlavně duše potřebuje čas, kadá žena s tím bojuje jinak, je jinak silná, některá se z toho otřepe po krátké době, jiné to trvá déle … pro mě byl nejhorší ten měsíc, kdy se řešilo,jestli budou zákrok opakovat… pak, když se konečně vyřešilo,že ne, tak jsem konečně začínala myslet pozitivněji, pořád jsem ale plakala a měla během dne x záchvatů, chce to opravdu čas, mě bylo o dost lépe cca po třech měsících, ale, když jsem potkala těhotnou, měla jsem depresi a zase bulela, neboj, přebolí to a i když to v tobě na vždy zůstane, bude jenom lépe, uvidíš , myslím na tebe, drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 11:05
já celý dopoledne na to myslím a poslouchám tuhle písničku. Teda hlavně ty slova..snad ti ještě nepřitěžuju… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 12:50
Obláčku … je mi to hrozně moc líto … taky jsem to prožila (v 11tt) a první dny po revizi jsem byla přesvědčená, že už nikdy, nikdy nemůžu být šťastná, že se už nikdy nebudu smát a taky že snad ani nechci žít. …bolelo to, strašně moc a nedokázala jsem se z toho dostat … i když navenek jsem hrála silnou a na povbuzování ode všech známých, že se brzo zadaří, jsem hrdě odpovídala, že já vím 
… taky jsem si říkala, že snad žádné další miminko nebude - a trvalo to dlouho
- nebudu ti lhát … po dvou měsících trápení jsem vyhledala pomoc psycholožky - její první rada byla, že mám svého andílka nechat odejít - udělat si takový rituál - zapálit za něj svíčku, poděkovat za to, že mne dokázal naplnit takovým velkým (i když krátkým) pocitem štěstí … udělali jsme to s manželem spolu - máme tady poblíž takovou kapličku s panenkou marií (i když jsme nevěřící) a šli jsme k ní zapálit svíčku - já to prožívala jako poslední rozloučení a bylo to šíleně emotivní … ale tak nějak jsem dokázala potom srovnat si to všechno v hlavě a BYLO LÍP!!!!
Nevím jak sji na tom s prací, jeslti to v práci věděli, nebo ne … no u mně každopádně pomohl i brzký návrat do práce - dva týdny od revize … akorát mne deptali kolegyně , protože jsem si nedala říct a všem jsem své těhotenství prozradila - o to to pak bylo horší …ale tím, že to bylo tak brzo po zákroku, tak mi to bylo tak trochu jedno - a než jsem se odhodlala s tím vypořádat, tak už byl i v práci klid!
Obláčku - breč, breč, breč - je to normální reakce … ale zároveň si dej pro sebe nějaký čas, po kterém bys už měla a chtěla být zase v pořádku - a pokud budeš mít pocit, že jsi zamrzla na jednom místě, tak si s tím nech pomoct. (Já si říkala že to bude do konce šestinedělí - a pak jsem šla k psycholožce)
Přeju Ti, aby to přebolelo co nejdříve a hodně sil do boje, myslím na tebe - drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 13:36
oblacek píše:
holky vy které jste to zažili, kdy to přebolí??? dnes po probuzení mi bylo strašně tak prázdno..tak sama jsem se cítila..a cítím.. najednou mi nesmrdí myčka nemám hlad nemusím chodit kolem koše se zacpaným nosem..všechno je jinak..
manžel dnes musel do práce mám mu sice zavolat kdykoli a příjde domů ale teprve odešela já už bych mu volala
včera jsme přestěhovali celý byt dnes jdu koupit barvy a vymalujeme nechci aby mi to tady nic ořipomínalo…
napište mi prosím pozitivní zprávu kdy už to bude lepší a jak jste zmákli první dny..prosím nepište jen o tom jak se nám brzy podaří nové miminko, já nechci žádné jiné miminko chtěla jsem tohle a to už nikdy nebude.
Obláčku, jak já ti rozumím.. Tohle jsem si přesně říkala, že už nechci být těhotná, že nechci znovu prožívat tu nejistotu. A taky ty nevolnosti, které jsem do té doby měla a přešly až několik dní po revizi. Mně na zamlklé těhotenství přišli po 13tt, těhotenství odpovídalo 11.týdnu.. Bolelo to moc a dlouho a i dnes mi je často smutno - nedávno jsme měli první smutné výročí. Byla jsem až na den stejně těhotná jako moje kamarádka, takže jsem po celé její těhotenství věděla, v jakém bych byla týdnu, jak by mi rostlo bříško, kdy bych cítila pohyby, kdy by s miminko narodilo. A měla jsem velký strach, že kvůli tomu o kamarádku přijdu - přiznávám, že jsem se jí první týdny a měsíce vyhýbala a každý kontakt s ní byl pro mě moc bolestný. Naštěstí jsem to ale překonala a stýkáme se dodnes. Když vidím jejího chlapečka, bývá mi ještě smutno, ale dá se to snést a věřím, že časem to bude ještě lepší. A co mi pomohlo? Nejvíc asi to, že jsem brzy po zákroku nastoupila do nové práce a pak slova mé kamarádky, které se také stalo něco podobného. Řekla mi, co tenkrát prý hodně pomohlo i jí - že miminko odešlo k někomu, kdo byl na něj připravený ještě víc než my a že k nám se vrátí ve vhodnější dobu. Řeči typu „příště už to vyjde“ mi vadily asi ze všeho nejvíc - říkala jsem si, jak to ty lidi můžou vědět (a nejhůř mi to znělo od těch, kteří si něčím podobným neprošli). Vím, že to mysleli dobře, ale mně z toho bylo ještě hůř. A taky mi hodně pomáhalo mluvit nebo psát o tom s jinými, kterým se stalo něco podobného. Tak pokud bys na tom byla podobně, klidně pošli SZ. Přeji hodně síly a ať už je brzy líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 13:47
Ahojky Obláčku,
je mi to moc líto, co prožíváš… 
Zažila jsem 2 ZT krátce po sobě - na konci listopadu 07 a začátkem dubna 08 Po tom prvním jsem chtěla co nejdříve otěhotnět, dodrželi jsme 3 měsíce pauzu a pak hned byly // - jenže to opět nedopadlo (a bylo to o to horší, že v den revize manžel odlétal na 2 měsíce na druhý konec zeměkoule a já zůstala na všechno sama…)
Rozhodla jsem se, že na to nebudu myslet, že si budu „užívat“ - koupila jsem si nové kolo, začla plánovat výlety a prázdniny. Rozhodla jsem se, že si udělám advokátní zkoušky, které bych jako těhotná a následně s 2 dětmi zřejmě neřešila. Pak, když jsme se začali snažit hned to nevycházelo, tak jsem si řekla, že se na to nebudu upínat a že si otevřu kancelář - udělala jsem všechny nezbytné kroky k tomu a 4 dny poté jsem na testu našla // 
Navíc jsem si ten test dělala jen proto, že jsem potřebovala vy:,–(it nějaké léky a vůbec jsem nepředpokládala i vzhledem ke gyn.problémům, které jsem ten cyklus měla, že bych mohla být těhotná (manželovi jsem říkala, že funguju na nepravděpodobnostní pohon 
)
Není ale pravda, že bych se během toho posledního těhotenství, které dopadlo dobře, klepala nějak víc - nevím proč, ale od začátku jsem věděla, že to tentokrát dopadne dobře - možná právě proto, kdy k němu došlo, že to bylo tak nepravděpodobné, že zřejmě platilo, jak říkala jedna kámoška, že to miminko se prostě chtělo narodit… A pak taky možná i proto, že jsem byla pohlcená rozjížděním kanceláře, takže na nějaké strachování nezbýval čas.
Vím, že teď nemáš na další snažení ani pomyšlení - a to je možná dobře, nebudeš se k tomu tak upínat. Taky mi to znělo divně, ale opravdu platí, že když se člověk začne vázat na jiné věci, jde to mnohem lépe. Zkus v této situaci najít něco pozitivního, nějakou výzvu (třeba udělat něco, co bys moc chtěla, ale jako těhotná bys nemohla) a uvidíš, že bude líp.
Někdy to tak nevypadá, ale zřejmě ten osud ví, proč se nám děje tak, jak se děje (kdyby některé z těch mých 2 neúspěšných těhu dopadlo, tak bych dnes nevěděla, kam se po mateřské vrátit - takhle jsem stihla dodělat zkoušky a ještě otevřít kancelář, relativně zvládám děti i profesi a jsem takhle spokojená a ve výsledku moc ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo 
)
Omlouvám se za elaborát, ale chtěla jsem Tě povzbudit tím, že třeba to tak mělo být…
Držím palce, ať je brzo líp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.09 17:12
holky vy jste všechny tak moc hodné… hrozné pro mě je že mám asi jen 3 fajn moc fajn kamarádky které mají děti a které nikdy toto neprožili a z toho ta jedna je více citlivá než já takže za ni nemohu vůbec přijíd protože by se mi asi vrhla na rameno a brečela semnou a to já nepotřebuju… dnes jsem neměla komui zavolat a říct jak to bolí…protože co mi na to kdo má říct?? na to se nedá nic říct a co chudák ten člověk na druhém konci drátu… co má říkat..nic by pro mě nebylo dost dobré… jediný je manžel vše mu říkám brečím na rameno pořád volám kdykoli potřebuju za chvíli na chvíli na pár hodin se uvolní z páce a příjde domů a až usnu půjde pracovat zase..zítra máme jen pro sebe… žijeme v Praze původně jsem z moravy takže tady moc nikoho neznám… nechci chodit ke známým a kamarádkám… protože tam jsem byla když jsem měla náš plodík v bříšku… a stejskalo se mi..dnes v Ikei samé těhule a miminka..bylo to na nervy… chvilkama mám pocit že hodiny snad stojí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.09 07:25
holky zase to smutno teď od brzy od rána… připadá mi že už nebudu nikdy šťastná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.09 07:51
obláčku to je jasné, že to chce čas, že to nepřejde mávnutím kouzelného proutku , ale neboj, přejde to,zase se budeš smát, těšit a nakonec i radovat z mimča 
taky mám lecos za sebou (mimoděložní, odstranění druhého vejcovodu a vědět, že přirozeně už to nikdy nepůjde a pak ležet na JIP, kde mamkám po císaři donesli mimča na kojení … ale člověk je silný - zejména žena a vydrží, překoná to a bude líp, věř mi, i když to teď vypadá beznadějně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.09 20:06
oblacku, preji ti hodne stesti..... jak vis, ja mam za sebou dva potraty v 11.tydnu a ty smutne dny a tydny po potratu jsem se snazila zvladnout tim, ze jsem se upla na neco v blizke budoucnosti… napr.druhy potrat jsem zazila tesne pred vanoci a byl to velky sok, ale jeli jsme na dovolenou i kdyz jsem nechtela, byla vycerpana, se zanetem delohy a tak…a po navratu mi bylo lepe…chci tim jen rict, ze stoji za to prekonat ty prvni dny a tydny, ja si ty deprese vysvetlovala i rozumove a pomahalo to- ze je telo stale jeste plne tehu.hormonu a az ty klesnou zapoji se i ma psychika a dalsi mechanismy… za svymi andilky budu smutnit do konce zivota, ale je to uz takova vzpominka, ktera boli ale uz nezranuje…
hodne stesti a sily v techto dnech a tydnech.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.09 07:24
DĚKUJU
dnes jdu ke svému Dr. aby se koukl zda je vše v pořádku..nespala jsem zas kus noci, strašně se bojím, na gyndě se mi to bude připomínat bude mi smutno..a taky bojím se že mi řekne že je tam v břiše něco špatně…
Včera se stala zvláštní věc večer jsme byli na dlouhé prochajdě s manželem… a já se chtěla znovu cítit těhotně, zase naplnit bříško mimískem a cítit se těhunkovsky… nevím co je horší… nechtít mimi a aby se mi po tom předešlém tolik stýskalo a nebo chtít těhu a upínat se…bohužel v minulosti přet tím těhu jsem čekala rok a 7 měsíců a nejspíš za to mohla i psychika, já se bojím, že teď zase budu zdrcena z každé další menstruace…
s manželem jsme si řekli že ten mimísek se vrátí znovu do bříška, že to bude ten stejný to mě uklidňuje…ale stejská se pořád…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.09 11:23
mě je zle doteď chodit na gyndu, ležet na tom křesle kde nám doktor řekl vaše miminko už nežije a dívat se na ten UZ kde už není miminko ale tma tmoucí. Občas zavažuji že navštívím psychologa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.09 17:21
Ahoj holky! Kdopek to tady má toho úžasnýho ptáčka! Mám doma agaporníska a chtěla jsem taky Žaka - je to Žako?
Oblacek - přesně chápu co cítíš, myslela jsem si, že život už pro mě ztratil smysl a dnes jsem 53 dní po revizi a je mi dobře! Až ti bude lépe chce to zajít s kamarádkami zablbnout a trošku se napít, odreagovat!
Uvidíš, že to pomůže!
Děvčátka já mám 50 dní po revizi stále druhou čárku na těhu testu - je to normální? Těhu být nemůžu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.09 13:28
goldenka píše:
mě je zle doteď chodit na gyndu, ležet na tom křesle kde nám doktor řekl vaše miminko už nežije a dívat se na ten UZ kde už není miminko ale tma tmoucí. Občas zavažuji že navštívím psychologa
Takle ti to řekl?
Mi řekla plod se nevyvíjí!!!!!
A já to ale nepochopila, poslala me do porodnice na velky ultrazvuk, ja byla tehotna chvilku a neplánovaně tak jsem o tom vůůbec nic nevědela, tak jsem si tak nejak myslela že to třeba bude ještě dobrý.
Měli jsme v té době doma labroadorku, vodícího psa a ta byl skvela. Já jen řvala a řvala a ona mě přišla dát hlavu do dlaní.
Ivuško, jo je to žako, agáčka máme taky, ale to se nedá srovnat. Jednak ten agáč teda příšerně řve 
noa žakyn, to je spíš člověk než pták. Sám si nadává, když zvoní telefon říká HALOOO, povídá Vařila myšička kašičku (ale nemůže si zapamatovat ty předměty - na vidličku, na žličku..tak říká - tomu dala na čičičku). No prostě mluví jak člobrda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
