Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rezignace na život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
31.1.25 08:43
- Citovat
- Upravit
31.1.25 09:52
@Anonymní píše: Více
Když to tak čtu, nezní to špatně. Promiň, trochu to zlehčuju. Ono když ta první volba nedopadne, tak se člověk zřídka dostane do stavu, kdy je to optimální, úřadují kompromisy, chybí čas.
Na druhou stranu, byl jsem v podobné situaci jako ty, akorát o pár let dál, takže ten čas už reálně nebyl. Konsekvence z toho plynoucí si asi domyslíš.
Co tím chci říct? Že to mohlo dopadnout i mnohem hůř - okřídlené klišé, nicméně pravdivé.
Mě dost naplňuje zahrada a práce kolem, takže rozumím tvému potěšení z práce na rekonstrukci domu.
Brzy bude více světla a jak píšeš - i více aktivit venku. To dáš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.25 11:38
K22: v posledních deseti letech jsem toho zkusil už dost, změna stravy, meditace, jóga, půsty. Efekt je vždy krátkodobý. U jógy jsem účinky nepociťoval, meditace mě uspávala. Poslední dobou se mé psychické potíže projevili nechutenstvím, vyšetřený jsem skrz na skrz a bez diagnózy, prostě funkční porucha. Věcí se zbavuji pravidelně, jsem minimalista. Relax je fyzická práce, to na chvíli pomůže.
Dynamitka: Děti jsou 9 a 16 let. V mládí motorky, auta, závody, klasika. Pak jsem stavěl dům v jiném městě, přišly děti, na koníčky nebyl čas ani peníze, tak to vyšumnělo. Po prvním dítěti jsme udržovali nějaké kontakty s jinými rodinami, ale to postupně také vyšumnělo a teď se s nikým nedružíme. Práce mi vyhovuje, je to dobře placené, málo časově náročné a většinou jsem doma.
Elielieliii: Spím dobře a pravidelně, jídlo také pravidelně, poslední rok mi ale moc nechutná, viz výše. Životosprávu řeším někdy od 35 let, pročetl jsem spoustu knih a zkusil různé druhy stravování. S pohybem je to teď v zimě horší. Alkohol téměř nepiju, jen občas jedno pivo si dám, ale spíše v létě.
andiedvorakova: Krásně napsáno.
- Citovat
- Upravit
31.1.25 12:53
Řeším něco podobného, akorát jsem žena, něco málo přes 40. Dvě děti-kluci 13 a 17 let, manžel, barák, zahrada a nic z toho mě již nenaplňuje.
Buďto mám deprese, nebo nějaké vyhoření či co. Sama nevím.
Měla jsem a mám i nějaké zdravotní problémy, příznaky něco jako roztroušená skleroza atd., ale u lékařů nebylo potvrzeno.
Takže to bude zřejmě psychické a také zvažuji antidepresiva.
Já trochu jakoby vím, co by mě naplňovalo, jenže mě dost času zabere domácnost, vaření,… a pak už nemám energii na to svoje.
A dalo by se říci, jsem ztratila samu sebe.
Cítím to a chtěla bych zkusit odjet alespoň na víkend někam úplně sama s pokusit se tam spojit sama se sebou a utřídit si myšlenky atd…
Nikdy bych nevěřila, že mě to potká, ale bohužel…
KDybse měl někdo radu pro ženu, jak z toho ven, tak sem s ní.
Docela by mě i zajímalo, zda někdo zažil něco podobného a pomohly mu antidepresiva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.25 13:02
@Anonymní píše: Více
Máš osobní krizi jako „prase“.
Jestli tomu nechceš říkat krize středního věku, tak tomu říkej klidně jinak.
V první řadě si kup manželce kytku a pořádně ji 
Pak si naplánujte víkendový pobyt v lázních.
A mezi tím začni hodit na hokej - fotbal.
Malý koníček, vypadneš z domu, velmi brzy přijdou i kamarádi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Dynamitka
3.2.25 10:47
@rencina píše: Více
Antidepresiva nevím, jestli by pomohly, píšeš, že víš, co by tě naplňovalo akorát na to nemáš čas…proč si ho neuděláš? děti už malé nemáš…mohou se v domácnosti zapojit, stejně tak manžel..
- Citovat
- Upravit
3.2.25 10:54
@rencina píše: Více
Dvakrát v týdnu na dvě hodiny uklizečku. S pořizováním jídla se střídat. Na jaře a na podzim na pár dnů zahradníka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.25 11:10
@rencina píše: Více
Antidepresiva ti pomohou v tom, že se sice situace nezlepší, ale tobě to bude jedno. Navíc se po antidepresivech často přibere, to ti asi také náladu nezlepší. Podle mě potřebuješ prostě mít čas pro sebe, ale nevíš, jak si ho urvat. Hodně ženských (i chlapů, ale tam to nebývá tolik) trpí takovým tím pocitem, že když ony se o vše nepostarají, tak rodina umře hlady, děti se dostanou do polepšovny, manžel uteče za jinou, barák se zanese bordelem a ze zahrady bude džungle. Ale co se stane ve skutečnosti, když si řekneš „a dost, nejsem služka a domácí spotřebič“, a jdeš na pár hodin týdně dělat to, co bys dělala, kdybys žila sama? Třeba si jít zabehat nebo zacvičit do fitka, domuvit si s kámoškama nějaký pěkný výlet na celý den, nebo si prostě jen tak sama jít lehnout na pláž s knížkou. Nestane se nic 
Zeměkoule se nepřestane točit, rodina se nerozpadne a třeba si tě i víc začnou vážit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.25 11:24
Tak chcela by som vsetkych ubezpecit, ze AD nehryzu a niekedy ma svoj zmysel poziadat o pomoc a aj ju prijat.
Ked si to tak vezmete - kolko rokov trva ludsky zivot? Za jeho dlzku sa neda obsiahnut vsetka mudrost sveta a je jasne, ze toho viac nevieme, ako vieme. Preto je podla mna celkom fajn sa spojit s niekym, kto vam vie pomoct hladat aj ine cesty a sposoby zivota, ake ste vyskusali doteraz. A trocha ten zivot a svoju ludsku skusenost obohatit.
Tym niekym mam na mysli skuseneho, overeneho, vystudovaneho a vyskoleneho terapeuta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anorektická chaluha
4.2.25 18:36
@Mkmkz píše: Více
Já vim všecko, za 30 a něco let jsem stihl obsáhnout veškeré lidské vědění. Zeptej se a odpovím ti a bez umělé inteligence
- Citovat
- Upravit
4.2.25 19:00
Asi bych se k tomuto tématu nakonec rád vyjádřil a to zcela bez trolleni.
- to co píšete zní vážně depresivně, ale na druhou stranu si zkuste uvědomit, že jsou lidé, kteří by s vámi ihned měnili…co třeba lidé na vozíku pro které je i jít na záchod vlastně utrpení..nebo lidé bez končetin pro které je uvařit si něco téměř nadlidského… Nemyslíte si, že pak zní vaše problémy malicherné? Pokud odpovíte, že ne…tak je fakt čas na psychiatrii a ne terapeuta..
Pokud odpovíte ano tak mám několik rad, které můžete zkusit i bez terapie.
- vraťte se jednou denně na 10 minut k něčemu co vás bavilo když jste byl dítě x puberťák…já nevím, kousek hvězdné brány, stavení lega, čtení komiksu… A iksyz se ze začátku budete přemáhat tak sam sebe nachytate, že se občas od srdce usmivate…
- zkuste si najít něco, co by do vás nikdo neřekl a tím pádem jste to nezkoušel…( Já třeba začal lézt po horách po 30 a nikoho by tohle nikdy nenapadlo ) A věřte mi, že když vás to chytne tak vás to pohltí ( plavání, sport, střelba, vzdělávání atd atd )
- mluvte o svých pocitech zcela otevřeně a na otázku okolí jak se máte řekněte…abych byl upřímný tak nic moc. Mám nějaké trápení a prostě mi to vadí. Nicméně se v tom nestourejte do detailu, neboť lidé kteří vás mají rádi samy nabídnou pomocnou ruku
- iksyz se tohle píše lehce…zároveň všichni víme jak je to těžké…zkuste si udělat někde 2 dny pro sebe…masáž, kniha, film, procházka…a že se k tomu oremlouvate? Tak si zase dejte otázku jak na začátku…
Hezký den a hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Prožívám asi něco podobného, ale jsem mladší. Změnu v tomhle trasuju do doby kolem covidu. Přišlo spousta změn - odešla mi v té době přítelkyně po cca 10 letém vztahu. V práci došlo k ukončení jednoho projektu, na kterém jsem dlouho pracoval a měl jsem kolem sebe tým zapálených lidí do této práce. Navíc jsem se v práci neustále někam posouval. Na projektu jsme řešili spoustu problémů, které se nám (právě v rámci celého týmu) podařilo úspěšně vyřešit. Po skončení toho projektu jsem se dostal na jiný projekt, kde se řeší ty stejné problémy, ale ten tým do jejich řešení není tak zapálený a na moje nápady, jak to řešit, reaguje velmi vlažně. Místo toho se hasí problémy na poslední chvíli a ze skříní vypadávají kostlivci.
Taky jsem se vrátil do rodného místa, kde jsem začal rekonstruovat rodinný dům. Spoustu věcí řeším svépomocí, takže mě to taky stojí dost času. Ale zase je to taková příjemná věc, podívat se na to, co za mnou vzniklo, co se všechno opravilo nebo udělalo jinak,… Je to navíc změna od sedavého zaměstnání, kde pracuju převážně hlavou. Ne, že bych u té rekonstrukce nemusel přemýšlet, to taky, ale pak je to o té fyzické práci. V tomhle cítím, že jsem se někam posunul. Nikdy jsem nebyl nějak extra zručný, ale teď vím, že spoustu věcí dokážu i v tomhle… Ale někdy je to taky na hlavu naplánovat si třeba řemeslníky, aby to všechno klaplo a trochu je i kontrolovat, aby to dělali pořádně.
No a pak ten odchod přítelkyně. Je to už pár let, jsem s tím relativně v pohodě, i když některé dny mě to stále dostává. Pohledem na svět a přístupem k životu jsme si byli hodně blízko. Ale každý jsme chtěli život směřovat trochu jinam, proto to nedopadlo. Ale mrzí mě to i dnes a vím, že nikoho takového už nepotkám. I když v úvodu píšu, že jsem mladší, neměli jsme děti a po odchodu přítelkyně byl věkově asi nejvyšší čas si pořídit rodinu. Takže jsem v tomhle tak trochu tlačil na pilu. Kvůli věku jsem to prostě nemohl nechat plynout, nebyl už na to čas, takže jsem vzal první lepší holku.
Ale není to ono. Nejde o to, že bych ji neměl rád, nebo tak, ale její občasné hysterické záchvaty, vztek,… mě z toho vztahu tak trochu vytahují ven.
Ale z čeho mám radost je dítě, které jsme si pořídili. I když říkám si, že to všechno mělo přijít tak o deset let dřív. Máme trochu náročnější dítě, které vyžaduje spoustu pozornosti, ale zatím je ještě malinko (rok). Těším se, až bude tepleji a začneme víc chodit ven, protože už pomalu začíná capkat. Do toho jsem měl ještě psa, kterému jsem se v době před covidem intezivně věnoval, ale s těmi všemi změnami na něj teď nemám tolik času. To se ale může změnit právě jak bude tepleji.
Ale jinak si v tom životě připadám hrozně sám
Nechci, aby to vypadalo jako stěžování si. Snažím se realizovat, ať už na tom domě, v budování nějakého rodinného zázemí, i když přítelkyně má na některé věci kolem rodiny jiný názor. A tak nějak hledám, kam se v životě posunout, najít si nějaký nový cíl a lidi kolem sebe. Ale není to jednoduché.