Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neříkáme, nešlo by mi to přes pusu. Mám na to stejný pohled jako tvůj partner, mít rád je dostatečně hluboké a upřímnější. Miluju tě je jak z americké romantické komedie.
Není to slovickareni. Je to slovni vyjádření prožitku hlubokého citu k druhému. Ten, kdo to tak cítí, tak to tak řekne. Není na tom nic trapného. Takže ano i po 13 letech si to řekneme.
Říkáme a upřímně i po 15 letech vztahu. Má to pro nás rozhodně vyznam.
Miluju tě, si necháváme na takové ty naše okamžiky. Mám tě rád/ ráda si říkáme, když jeden z nás někam odchází, je to hezké a dostačující na běžné vyjádření co k tomu druhému citime
když pak jsme někde s manželem sami a je tam nějaký hezčí, romantičtější moment, přijde i Miluju tě
ale je pravda, tě mi to taky nejde přes pusu, ne že bych to necítila, ale taky z toho mám pocit, že je to jak z blbyho americkýho filmu ![]()
Tak já mám ráda i sousedovic psa. ![]()
Takže ano, mít rád, je hezké, ale „miluju tě“ použiju ve vyjímečných případech a má to pro mě hloubku.
„Pepo, ty mi vůbec neříkáš, že mě miluješ. - Řek jsem ti to jednou, až se něco změní, dám ti vědět“.
S tím se můj muž naprosto ztotožňuje. Neslyšela jsem to od něj už nějakých 7 let, jsme spolu přes 9. Já mu to občas řeknu, tak 3× do roka, v návalu emocí. Nevidím na tom nic špatného, lásku si dáváme najevo jinak a je to mnohem lepší, než 3× za den slyšet, že mě miluje. To jsem měla u mého bývalého, to bylo samé miláčku já tě tak moc miluju, ale skutek utek ![]()
Mám to taky tak, myslím že miluju je něco vesmírného, pro lidi nemožného. Kolik lidí říká miluju tě a za rok, dva se rozvádí. Řekla jsem to asi dvakrát v životě. Taky mi to nejde přes pusu. Chlapi mi to říkali tak po 14 ti dnech vztahu. Já na to jsem skoupá. Miluju své děti. Ale i tak jim to neříkám lásku projevují objetím pusinkami a pochvalou. Jak u dětí tak u muže.
Taky mi to přijde jak amerika- jinak mi přišlo příhodné jak to bylo ve filmu Zloba
Noo, já se musím přiznat, že ačkoliv jsem to od svého partnera ráda slyšela, teda, když jsem si byla jista tím, že mě opravdu ještě miluje… tak i přesto, jsem mu vždy odpověděla „já tebe taky“.
No prostě, i když jsem to doopravdy a upřímně tak cítila, nikdy jsem se mu nedokázala vyslovit přímo do očí… ![]()
Miluji svého manžela, miluji své děti a cítím že strany manžela i dětí, že mě taky milují
Čím byly holky menší tím častěji mi to říkaly a manželovi, ta mladší pořád, starší už je v pubertě, ale pořád to říct řekne a jde vidět, že je to upřímné, ale už méně.
S manželem to tak nějak proste cítíme, občas si to řekněme.
Třeba nějaká vypjatá situace.
Jako že a nezapomeň, že tě miluju ![]()
Nepotřebuji a ani on ne říkat to nějak častěji.
Nicméně svými činy vzájemně víme, že se milujeme.
Od pár kluků za mlada, jsem miluji tě slyšela snad pořád a přitom jsem věděla, že to není pravda.
Takže to, že to někdo řekne a často vůbec nemusí být až tak pravda…
Není to denně, ale říkáme si to, nebo si to napíšeme. Nemám s tím problém, ale třeba naopak mi nikdy nešlo říct žádnému chlapovi Miláčku, zlato, lásko, nevím proč, ale nikdy mi to nešlo z pusy
Napsat ano, ale říct ne
Ahojte
Říkáte si s partnerem, že se milujete? 


Ten můj mi to asi po roce vztahu přestal říkat, že prý je pro něj mít rád takové víc hluboké a že už ho takové to poblouznění co bývá prvních pár měsíců přešlo. Ze prý miluju tě je takové zažité slovo a nechce to říkat ze zvyku
Slovíčkaříte a potrpíte si na tyhle slova?
Díky