Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš malý má 15 měsíců a takhle řve, když mu rostou zuby. Chce se chovat, hned vzápětí se ode mě odtahuje. Ale u vás to může být i separační úzkost, ne u každého dítěte musí přijít. Ale pokud máš pocit, že ho něco bolí, nebo má nějaký problém, řeš to určitě s doktorem.
A neboli ho neco? Kontrolovali mu usi? Tipovala bych u nej spise nejaky zdravotni problem/blokadu, nenechala bych se u De odbyt. Kdyz mu das Nurofen, nepomuze to? Ze by ho fakt neco bolelo? ![]()
Tohle normální asi není, zkusila bych dle rady Blumen dát nejdřív Nurofen, pokud přestane do půl hodiny brečet, tak ho něco bolí a šla bych k doktorce. Může mít problémy s ouškem, nebo třeba něco nalomeného.
Pokud to začalo v časové souvislosti s očkováním, tak s tím běžte k doktorce. Příbalový leták u vakcíny tomu říká nenápadně - „neobvyklý pláč“ - může to být docela vážný průšvih s následky do konce života. A vzhledem k tomu, že tento neobvyklý pláč může být i důsledek nenápadné virózky (bez horeček), raději bych zavolala doktorce a poradila se s ní.
Dobrý den, mohu se zeptat, jak to u Vás dopadlo? Co bylo s Vaším ročním dítkem? Mám to teď hodně podobné.
Děkuji
@Anonymní píše:
Dobrý den, mohu se zeptat, jak to u Vás dopadlo? Co bylo s Vaším ročním dítkem? Mám to teď hodně podobné.
Děkuji
Dobry den,
urcite bych nechala dite vysetrit. Obzvlast jestli ma nejake psychomotoricke opozdeni. U ditete kamaradky se pak zjistila celiakie, po vyrazeni lepku najednou uplne jine dite, usmevave, spokojene a zacala se lepsit i psychomotoricky..
Já už nemůžu.. Jsem zralá na Bohnice. Je to na doktora? Syn téměř rok obden hystericky řve až se propina, nevnímá, je úplně propoceny. Dnes co se vzbudil, řev, ale takový, jak kdyby ho někdo vrazdil. Jako miminko byl hodný, usměvavý, hezký spal. Od 8 měsíců jak na houpačce, ale Ted extrém. Projeví se celým dnem, sotva jdu na krok od něj, to je u něj hysterak jak blázen. Tohle přece nemůže být separační úzkost, ne? Já jsem už psychicky totálně na dně. Litiju, že ho máme. Na staršího nemám čas. Představuju si, kdybysme byli jen my dva se starším synkem. Promiňte mi za tyto pocity, ale jeci v kočárku, a nelozi ještě. Cvičíme vojtovku, ale ty poslední týdny téměř ne, pac jeci a jeci 90%dne. Přemýšlím nad nějakým neurologem tohle přece není možné. Dávám mu viburcol čípky, natru zuby, je najezeny, pořád ho nosím, hraju si s ním a je horší a horší. Už to nedávám, občas přemýšlím že bych tady nejradši nebyla. Miluji ho, ale tohle je už moc. Hlídání nemam, on u cizích jeci stejně. Staršímu se nemůžu ani věnovat, což mě šíleně ubiji. Sedíme pořád kvůli jeho řevu doma. Na krouzkach se starším se vzteka,. Teď vyčerpáním usnul, protože 3h v kuse hystericky hulakal. Co mám dělat? Chovám ho, houpu ho, mazlim se s ním. To ho vytáčí pomalu někdy ještě víc..Co s ním je? Maminky neodsizujte mě, už nemůžu, nic mě netěší…
a v noci se budi i 10 X a place… 