Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj,
mám roční holčičku. Problém je ten, že dcerka moc nechce být u svého otce. Manžel chodí do práce, jako každý jiný. Vidí ji odpoledne když přijde, pak jde většinou ještě dělat kolem baráku. Večer ji hlídá cca půl hodiny a o víkendu se jí věnuje dopoledne. Ale v jeho přítomnosti je taková jiná. Momentálně mám podezření na separační úzkost. Nemůžu bez tahání nohavic a příšerného řvaní umýt nádobí. Nesmím se vůbec vzdálit. Manžela to ale moc trápí a skoro si myslí že ho prostě nemá ráda. Nevím, je to tím, že já jsem a ní vlastně 24hodin denně a jeho vidí méně? Moc bych si přála aby se to srovnalo
neříkám, že se na něj nikdy neusměje, nebo že se u něj nechce chovat, ale kolikrát to večerní hlídání jen prořve a skončí až když přijdu. Díky za názory ![]()
U nás to bylo to samé a pak to přešlo samo. Nikdo za to nemůže, je to jen vývojová fáze. Jsi prostě pro dcerku jistota toho, že je všechno kolem ní v pořádku. Jak jí nejsi k dispozici, tak panikaří. U nás se to začalo lámat tak kolem třetího roku. Teď (předškoláci) milují tatínka a za mnou běží, jen když se jim něco stane.
Je to úplně běžné v tomto věku. Dej manželovi přečíst nějaký článek o separační úzkosti, ať se necítí odstrkovaný. Přejde to, a čím méně teď na ní bude tlačit, tím dřív ![]()
U nás se to střídá. Chvíli má období maminka, chvíli tatínek. Aktuálně je visící spíš na mě, ale jako menší byl zas závislí jenom na tatínkovi. To si sedne, možná by se měl tatínek věnovat víc jak půl hodinky denně ![]()
Neboj, to přejde. Pokud se jí tatínek normálně věnuje a trávíte spolu čas, tak je to v pořádku. já to od prvního dítěte taky neznala, to bylo „hlídatelné“ na pohodu, to druhé se mě bálo pustit i na záchod a prořvalo i mou párminutovou cestu s košem do popelnice. Řešila jsem to prostě tak, že jsem ho „neopouštěla“ a tam, kde to nešlo (krátké intervaly), postupně zvykala. Pokaždé ujistit, že maminka jde tam a tam a za chviličku se vrátí. A dítko časem pochopilo, že maminka se opravdu vrátí, vždycky, bez výjimky. Samozřejmě třeba v případě operace nebo tak něco, by mi nic jiného nezbylo, než se na čas oddělit, ale naštěstí taková situace nenastala, takže jsem ho bala všude s sebou. Kde to šlo, tak navolno, kde ne, tak v šátku. Teď jsou mu dva a už je to na pohodu, tatínka neskutečně miluje, stepuje ve dveřích, když se vrací z práce, chodí spolu na procházky a x-hodinoé hlídání dá levou zadní, mám v plánu na pár dní odjet pryč.
@Jessica4 manželovi vysvětli, že to je běžné, že to není jeho chyba a ať prostě vydrží, že to přejde. Děti běžné mívají období „jen maminka“, až se maminka okouká, tak může přijít období „jen tatínek“. Moje dcera je třeba přes den s tatínkem v pohodě, ale na uspávání chce výhradně mě ještě teď ve skoro 3 letech. Mám 3 děti a když uspavam jiného sourozence, tak dcera vždycky bulí jak želva a huláká, že nechce tatínka, přesto, že ho má ráda, tatínek se o ni hodně a dobre stará. Malé děti mají prostě na mámu specifickou vazbu, ale nebude to tak pořád.
Me by zajimalo, jestli by to tak bylo, i kdyby se ji tatinek od zacatku venoval mnohem vic?
zajima me to, abych vedela, co cekat u nas ![]()
manzel s malou travi kazdou volnou chvilku, samozrejme jsem s ni mnohem vic ja, ale i kdyz ma treba jen par minut mezi meetingama, tak za ni hned jde, vecery a rana s ni dost travi, vikendy taky.. jen ho mrzi, ze nemuze kojit, tak se tesi na prikrmy ![]()
@lalouch
Mám taky roční dcerku a ještě tak před 14 dny vydržela s tatínkem tak 10 sekund. A to má od jejího narozenin homeoffice, pořád je s ní, věnuje se jí. Ale tak měsíc nebo 2 ho prostě nechtěla vůbec, z ničeho nic. Byl z toho děsně nešťastný. Ale už se k němu zase lísá
Takže s mírou péče to podle mě uplne nesouvisí.
@lalouch Pravděpodobně bylo. U nás byl tatínek s dětmi každý den několik hodin a defacto celé víkendy a stejně přišlo období, kdy jsem byla nařčena, že jsem z nich udělala mamánky
![]()
@lalouch ano, na 99% by to tak bylo. Je to přirozená a zdravá fáze, kdy si dítě uvědomuje, že není součástí matky, ale samostatná jednotka. A my ho musíme naučit to, že ho nikdy neopustíme, že i přesto, že odcházíme, tak se vrátíme. Naopak, dle psychologů, může(ale nemusí) vynechání téhle fáze ukazovat na nějaký problém. Jen je u každého dítěte jinak silná a trvá různě dlouho
@ugluk ano věnuje, jen mu říkám aby byl v klidu. Občas ho to prostě rozhodí a není v pohodě, ikdyz se mu to snažím vysvětlit, že on za nic nemůže, že ji pak bude odhánět až bude větší
taky si pamatuji, že jsem litala za tátou 😂 věnuje se jí co se dá, ale z práce přijede kolem 4 někdo kolem 5 hodiny a moc času pak nezbývá, hlídá ji po koupání a přijdu, až když ji jdu uspat. Musí mít moji ruku a tak usíná.