Rodinné oslavy a já introvert

Anonymní
10.6.20 19:40

Rodinné oslavy a já introvert

Dobrý den, myslím si, že já jsem parádní ukázka introverta. S tím si mě ale už můj přítel vybral a počítá s tím. Mám jen menší okruh přátel, se kterými si dobře rozumím a cítím se s nimi dobře. Pak jsou tu cizí lidi a akce s hodně lidma. To se cítím tak, že bych se nejradši na místě zakopala nebo utekla. A teď k věci… Podle mě, by v rodině měly být dobré vztahy. Jak z mé strany, tak i z přítelovy. S jeho rodiči vycházím dobře, na nějaké to hodinové povídání nejsem, ale říkám si, že to přežiju. Oni také ví, jaká jsem. Jejich rodina je poměrně velká a pořádá různé oslavy, když někdo něco slaví, nebo jen tak, aby se sešlo co nejvíc členů rodiny. To mi přijde fajn. Do doby než chtějí, abych jela s nimi. Párkrát jsem tam byla, ale jeho rodina je na mě moc,,divoká,, když to tak řeknu. Snad nikdy se neunaví a užívají si naplno. Proti tomu nic nemám, ale o to víc se tam cítím opravdu nesvá. Párkrát jsem tam byla pro dobré vztahy. Ale přítel se stejně pak ztratí se známými a já nedokážu jen tak někoho oslovit a už vůbec nevím, o čem se bavit. Snažila jsem se na tom pracovat, ale marně… Jen jsme z toho pak byla vydeptana ještě víc. Naposledy jsme řekla, že nikam nejedu. A oni to nedokázali respektovat. Dojeli před můj dům a přítel mi napsal, že na mě čekají. ( Ani můj vzhled nebyl připravený vyjít vůbec na zahradu, natož moje psychika). Vysvětlila jsem mu, že opravdu nikam nejedu a oni tam stáli ještě nějakou dobu. Nakonec odjeli, ale pry v autě mluvili o tom, že mám nějaký problém s jejich rodinou a že je to tam přece super. Ani po pritelově vysvětlení, že to není tak, že bych jejich rodinu neměla ráda, to nepochopili… Pak se na mě nějakou dobu dívali skrz prsty. Ale už od začátku vztahu se několikrát řeklo, že já takové akce ráda nemám a moc je nezvládám. Naposledy prohodili něco takového :,, teď už s náma snad pojedeš ne?" Bylo to se smíchem, ale spíše takovým popichujícím… A já teď nevím, jestli jsou opravdu tak důležité ty rodinné vztahy, a říct priteli, aby se odemě alespoň tolik nevzdaloval. Nebo si dupnout a nepřemahat se. Já přece nejsem povinná tam jezdit… Jinak je to tak 1× za měsíc, někdy častěji. Co je důležitější. Cítit se dobře x mít dobře vztahy s přítelovou rodinou. Stále nad tím přemýšlím. Děkuji za odpovědi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

26408
10.6.20 19:43
@Anonymní píše:
Dobrý den, myslím si, že já jsem parádní ukázka introverta. S tím si mě ale už můj přítel vybral a počítá s tím. Mám jen menší okruh přátel, se kterými si dobře rozumím a cítím se s nimi dobře. Pak jsou tu cizí lidi a akce s hodně lidma. To se cítím tak, že bych se nejradši na místě zakopala nebo utekla. A teď k věci… Podle mě, by v rodině měly být dobré vztahy. Jak z mé strany, tak i z přítelovy. S jeho rodiči vycházím dobře, na nějaké to hodinové povídání nejsem, ale říkám si, že to přežiju. Oni také ví, jaká jsem. Jejich rodina je poměrně velká a pořádá různé oslavy, když někdo něco slaví, nebo jen tak, aby se sešlo co nejvíc členů rodiny. To mi přijde fajn. Do doby než chtějí, abych jela s nimi. Párkrát jsem tam byla, ale jeho rodina je na mě moc,,divoká,, když to tak řeknu. Snad nikdy se neunaví a užívají si naplno. Proti tomu nic nemám, ale o to víc se tam cítím opravdu nesvá. Párkrát jsem tam byla pro dobré vztahy. Ale přítel se stejně pak ztratí se známými a já nedokážu jen tak někoho oslovit a už vůbec nevím, o čem se bavit. Snažila jsem se na tom pracovat, ale marně… Jen jsme z toho pak byla vydeptana ještě víc. Naposledy jsme řekla, že nikam nejedu. A oni to nedokázali respektovat. Dojeli před můj dům a přítel mi napsal, že na mě čekají. ( Ani můj vzhled nebyl připravený vyjít vůbec na zahradu, natož moje psychika). Vysvětlila jsem mu, že opravdu nikam nejedu a oni tam stáli ještě nějakou dobu. Nakonec odjeli, ale pry v autě mluvili o tom, že mám nějaký problém s jejich rodinou a že je to tam přece super. Ani po pritelově vysvětlení, že to není tak, že bych jejich rodinu neměla ráda, to nepochopili… Pak se na mě nějakou dobu dívali skrz prsty. Ale už od začátku vztahu se několikrát řeklo, že já takové akce ráda nemám a moc je nezvládám. Naposledy prohodili něco takového :,, teď už s náma snad pojedeš ne?" Bylo to se smíchem, ale spíše takovým popichujícím… A já teď nevím, jestli jsou opravdu tak důležité ty rodinné vztahy, a říct priteli, aby se odemě alespoň tolik nevzdaloval. Nebo si dupnout a nepřemahat se. Já přece nejsem povinná tam jezdit… Jinak je to tak 1× za měsíc, někdy častěji. Co je důležitější. Cítit se dobře x mít dobře vztahy s přítelovou rodinou. Stále nad tím přemýšlím. Děkuji za odpovědi.

Tak ti bližší už tě snad nestresují a na oslavu bys jít měla. Nutit by tě neměli, ale nejspíš je to pro ně samozřejmé a nechápou, že tě něco takového stresuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5917
10.6.20 19:47

Taky jsem introvert, a jsem dospělá, takže když se na nějakou akci necítím, tak nejedu. Případně svou přítomnost upravím dle svojí aktuální nálady. Taky na mě rodina (moje) byla „naštvaná“, že někam nejedu, nebo jen na kratší čas, ale to je už jejich problém, ne můj. Já tvrdím že extrovert i jsou ti diví když neumí vydržet sami se sebou :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6761
10.6.20 19:53

Promin, ale přítel je,,… jako ano, třeba očekával, že pojedeš, ale pokud věděl, že jet nechceš, nepočítáš s tím a pak přijet s tam někde na tebe troubit, to je jak někde u pubertáků..
takto. Já jsem stejná.. Já nemám ráda tyto hromadné akce.. Když mě manžel bral, mezi své, kde byla sestra, s přítelem, kamarád s přítelkyni, tak se to dalo, nebylo to zlé, Zvykla jsem si, bvlyo to fajn, horší je, že oni pořádají sešlosti, třeba víc jak 80 lidi několirkát do roka- rozné oslavy, svatby atd.
Já jsemt aky chodila, kde se dalo, i když jsem nechtěla, ted to nedělám.. Prostě jdi, kde se cítíš dobře, ale nestran se uplně..
Já si taky vyslechla, že jsem nešla, tam a tam, a pak když jsem měla několikrát akci na naši straně, tak manžel, nešel, protože.. a já to respektovala.. Ted to taky máme, jdu na oslavu, jdu na různé sešlost, ale neni mi dobře, mám něco jiného, prostě nejdu, nelámu to přes koleno..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.6.20 19:56

Ty jo, jako bych to psala já. Máme to úplně stejně a nikdo mne nechápe. Částečně se to vyřešilo dětmi. Když se manžel vzdálí, pořád se okolo mne nachomýtá některé z našich dětí (máme tři) a já se cítím lépe, že tam nestojím jako kůl v plotě, případně „nemusím“ jít někoho oslovit. Manželovu rodinu mám ráda, ale toto mi opravdu nedělá dobře. Až budou děti větší, bude to v tomhle směru opět těžší. Bohužel si nemyslím, že se s tomto nějak změním. Mimochodem, aby si někdo nemyslel, nemám to tak pouze s manželovou stranou rodiny, ale i s mou. Co s tím, netuším :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
6761
10.6.20 19:59

Já taky, já mám dobré vztahy s tetami sestřenicemi, a když přijedou dvakrát do roku, a máme třeba oslavu u babičky, kde přijedou jakože tři rodiny, tak mám stáhlý žaludek..
A důvod, nevím

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7544
10.6.20 20:02

Problém není oslava, ale nedospělý přístup přítele. Ví, že máš problém být mezi lidmi, a přesto když už tě dokope jít na akci, tak se ti ztratí v davu a úplně na tebe peče a baví se s někým jiným, čímž tě zrovna nepodpoří. Což mě přivádí k otázce, proč tak strašně trvá na tom, abys na akci byla, když tam vlastně není s tebou. A teda přijet před tvůj dům a hučet do tebe, at jedeš, to je jak někde u pubertáků. Jeho rodinu vídáš, na menší oslavy chodíš, není snad důvod dělat takové scény jen proto, že nechceš jít na ty větší akce :nevim: to popichování je z jeho strany taky ubohé. Našel si plachou přítelkyni, tak ať se teď nediví, že nechceš každý měsíc pařit. Myslím si, že jeho přístup v tobě probudí ještě větší nechut kamkoliv chodit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.6.20 20:14

Jsme ráda, že je tolik lidí, co to má stejné a chápe mě. Já jsem upřímně taky nepochopila, proč tolik trvají na tom, abych tam byla… Je tam opravdu dost lidí a někteří mí byli představení jen tak z dálky. Např. :,, A ten co stojí tam se jmenuje tak a tak." To jak stáli před mým domem byl prý výmysl jeho rodičů. Ale asi to mohl přítel utnout víc no. To jak se vzdali na oslavě jsem brala tak, že se chce bavit i s jinými a nechci mi být koule u nohy, ale zase mě moc dobře zná…

  • Nahlásit
  • Citovat
1121
10.6.20 20:17

Mám to úplně stejně, chápu te. Když někam na takovou sešlost jdu, tak ani moc nemluvím, nevím prostě o čem, nedělá mu to dobře, chodit takhle mezi tlupu lidí, naštěstí partner ne nikam chodit nenutí. Otázka, lze to nějak řešit? Nebo se s tím člověk rodí?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
429
10.6.20 20:28

A řekla jsi mu, že když od tebe na té oslavě odejde, že se tam citis nesvá? Podle mě to neví a je třeba mu to vysvětlit, jak to je. Chlapi bejvaj natvrdlí v některých věcech. Třeba ti chtěl jen nechat prostor, aby ses bavila (což by vyhovovalo jemu), ale přitom netuší, že tě to stresuje :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.6.20 20:40
@Semtex píše:
A řekla jsi mu, že když od tebe na té oslavě odejde, že se tam citis nesvá? Podle mě to neví a je třeba mu to vysvětlit, jak to je. Chlapi bejvaj natvrdlí v některých věcech. Třeba ti chtěl jen nechat prostor, aby ses bavila (což by vyhovovalo jemu), ale přitom netuší, že tě to stresuje :lol:

Nene. Ví, že já větší seskupení lidí opravdu nemám ráda. A když už něco je, tak se držím u něj.

  • Nahlásit
  • Citovat
5630
10.6.20 20:42

A to se tě z té rodiny nikdo „neujme“, když tam někde stojíš v rohu jak kůl v plotě?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1476
10.6.20 20:44

Jsem trochu mensi introvert, ale nemam rada oslavy, kde tece alkohol proudem, hulaka se jak na lesy a vsichni jsou pod parou. Bohuzel, pritel ma presne takove, i kdyz ne prilis pocetne pribuzenstvo. Inu, vysvetlila jsem mu to, trikrat do roka preziju rodinnou oslavu nejuzsich rodinnych prislusniku s tim, ze zpravidla odchazim driv. Jinak tam proste nechodim. Taky se na to tvarili vselijak a zcela urcite me maji za divnou, ale to uz neni muj problem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.6.20 20:55
@Kfětoslava píše:
A to se tě z té rodiny nikdo „neujme“, když tam někde stojíš v rohu jak kůl v plotě?

Většinou někde sedím. I když jsem mezi nimi, tak se baví spolu. Já abych tedy něco dělala. Tak alespoň sedím, poslouchám, usmívám se. Taky jsem doufala, že někdo alespoň začne konverzaci, protože já to nedokážu. Ale ne. Opravdu jsem tam zbytečně, ale když tam nechci, tak to už se někomu nelíbí a je problém… Opravu je nechápu :/

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
10.6.20 20:56
@Afrikana píše:
Jsem trochu mensi introvert, ale nemam rada oslavy, kde tece alkohol proudem, hulaka se jak na lesy a vsichni jsou pod parou. Bohuzel, pritel ma presne takove, i kdyz ne prilis pocetne pribuzenstvo. Inu, vysvetlila jsem mu to, trikrat do roka preziju rodinnou oslavu nejuzsich rodinnych prislusniku s tim, ze zpravidla odchazim driv. Jinak tam proste nechodim. Taky se na to tvarili vselijak a zcela urcite me maji za divnou, ale to uz neni muj problem.

Tvůj přístup se mi líbí a asi se jim budu řídit :D

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama