Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud se ho bojíš, tak bych to ukončila. Strach nemá ve vztahu co dělat, zvlášť, když je tam dítě. Sama jsem jako dítě zažila „nepříčetný řev“ a i když nebyl mířený na mě, je mi zle když někdo zvýší hlas i teď v dospělosti. ![]()
Nemůžeš přece byt s někým, koho se bojis. Vyřešila bych praktické věci - bydlení, peci o dítě, finance. A šla od nej
Souhlasím s anonymem přede mnou. Otec řval na mámu celé mé dětství, co si pamatuji. Pak i na nás. A zanechalo to na nás následky. Starší bratr pije, já jsem se musela obrnit, protože jsem měla a mám vše nastarosti a mladší bratr, ten to zažil nejvíce, tak je zakřiknutý, nevěří si a ze všeho má strach. Takže už kvůli synovi, pryč od něj. ![]()
právě je tady ten problém že jinak je úplně v pohodě. je to nejlepší táta jakého znám, kromě toho mého samozřejmě
jednou za pár měsíců takový zkrat.. já bych měla vše vyřešené, mám byt, vše bych zvládla, nejsem na něm nijak finančně závislá. ale prostě ho nechci ztratit, na druhou stranu tohle nechci snášet a nevím co s tím. třeba ten sex, neklape to právě proto že po několika takových výstupech nemám vůbec chuť dlouhodobě a i když mu to i říkám, je to k ničemu a ta divná jsem já.. nejsem bez chyby, to vím, ale nemám pocit že si zasloužím aby se mnou někdo takhle jednal.
Já bych ještě počkala na ten večer, ale jen s tím, že se pobavíte rozumně, bez vyššího hlasu a ideálně bez přítomnosti syna. Ale je pravda, že nemůžeš být s někým, koho se bojíš… Nevím, jestli se ho bojíš celkově nebo jen při hádce. Jestli celkově tak bych ani nečekala, ale jestli jen při hádce, tak bych tomu večeru dala šanci, už jen z toho důvodu, že to navrhl on. No, ale kdyby byly ty hádky pořád tak to vyjde na stejno…Pokud by se to večer jevilo na další hádku/násilí šla bych od něj.
Bez sexu žádný vztah nevydrží, on by se měl rychle uklidnit a chovat se slušně a ty s ním začít spát, jinak to půjde do kopru stejně. ![]()
Můj manžel je také tak trošku cholerik. Dost mě to bolí na srdci, když na mě zvýší hlas. Ale neděje se to často a hlavně nikdy mi nenadává ani sprostě a nebojím se ho. Často ho i chápu, že se naštval
Nicméně navrhla bych mu, že buďto to bude řešit psychoterapií, nebo se rozejdete. Ať si vybere.
@Anonymní píše:
právě je tady ten problém že jinak je úplně v pohodě. je to nejlepší táta jakého znám, kromě toho mého samozřejmějednou za pár měsíců takový zkrat.. já bych měla vše vyřešené, mám byt, vše bych zvládla, nejsem na něm nijak finančně závislá. ale prostě ho nechci ztratit, na druhou stranu tohle nechci snášet a nevím co s tím. třeba ten sex, neklape to právě proto že po několika takových výstupech nemám vůbec chuť dlouhodobě a i když mu to i říkám, je to k ničemu a ta divná jsem já.. nejsem bez chyby, to vím, ale nemám pocit že si zasloužím aby se mnou někdo takhle jednal.
a ceho se presne bojis?
Pokud to je jenom jednou za pul roku, tak je to opravdu tak strasne?
@Anonymní píše:
právě je tady ten problém že jinak je úplně v pohodě. je to nejlepší táta jakého znám, kromě toho mého samozřejmějednou za pár měsíců takový zkrat.. já bych měla vše vyřešené, mám byt, vše bych zvládla, nejsem na něm nijak finančně závislá. ale prostě ho nechci ztratit, na druhou stranu tohle nechci snášet a nevím co s tím. třeba ten sex, neklape to právě proto že po několika takových výstupech nemám vůbec chuť dlouhodobě a i když mu to i říkám, je to k ničemu a ta divná jsem já.. nejsem bez chyby, to vím, ale nemám pocit že si zasloužím aby se mnou někdo takhle jednal.
Jak se projevuje nejlepší otec, co znáš?
@Anonymní píše:
Ahoj. S přítelem jsme spolu 6 let. máme syna 2 a půl roku. vetšinou se nehádáme, ale vztah je takový nijaký. moc spolu nespíme, chyba je na mé straně, ale celé to začalo když jsem otěhotněla a on začal být dost zlý. nevěděl jak vše zvládneme i přes to, že jsme dítě chtěli. mnohokrát mě seřval, úplně nepříčetně, prostě jsem to nikdy nezažila, že by někdo takhle křičel. většinou se uklidnil, omluvil se a já omluvu přijala. teď včera se to stalo znova. malý byl u toho a hrozně se bál, já taky. teď mi volal z práce a já mu řekla že ze sebe nenechám dělat krávu aby na mě takhle řval a že si takový chování fakt nechci nechat líbit. další trochu klidnější hádka a on že nepojede domů a já že ok. položili jsme telefon a nevím co dál.. jak se dál zachovat, jestli vztah ukončit. vím, že to nikdy neskončí.. třeba půl roku se nepohádáme, nemáme jediný konflikt a pak vždy tohle. totálně nepříčetný řev, schazování, sprosté nadávky na moji osobu. já vždy mlčím, za prvé se ho bojím, za druhé mě stejně neposlouchá. teď volá, že si večer promluvíme a já nevím jak. nějaké rady?
Proč na tebe řve? Má to nějaký důvod a nebo se mu prostě jen chce?
@Anonymní píše:
Souhlasím s anonymem přede mnou. Otec řval na mámu celé mé dětství, co si pamatuji. Pak i na nás. A zanechalo to na nás následky. Starší bratr pije, já jsem se musela obrnit, protože jsem měla a mám vše nastarosti a mladší bratr, ten to zažil nejvíce, tak je zakřiknutý, nevěří si a ze všeho má strach. Takže už kvůli synovi, pryč od něj.
@Kobliha51 Nee. Akorát on jak jednoho dne zase řval a byl samozřejmě i napitý, tak spadl na schodech. Krvácení do mozku a teď je imobilní a nemluví a musela jsem mu zařídit domov důchodců. Boží mlýny melou. Máma, nevím jestli i díky tomu, teď trpí jednou formou Alzheimerovy choroby. Ta si to opravdu nezasloužila. ![]()
Ahoj, na večer bych si připravila v bodech co chceš říct. Zeptala bych se ho na důvod jeho řvaní, jestli je z něčeho ve stresu, co mu vadí, proč není schopen o tom mluvit normálně a co si myslí, že způsobuje ten řev. Prostě se zeptat co ho trápí. Pak řekni přesně jako tady co trápí Tebe, že takhle žít nechceš, že přemýšlíš o tom, že od něj odejdeš a uvidíš. Nejlepší je upřímně si to vyříkat, třeba ho pochopíš, on si může uvědomit co dělá a přestat s tím, nebo si nechat pomoct. Každopádně kdyby to nepřestalo, nemá smysl zůstávat.
Nebo zkus taktiku která mi zabírala, když už jsem si nevěděla rady. Sic mě tu všechny asi ukamenujou, ale svlékni se po koupeli a řekni, jsem celá tvoje a dovoluji ti vše co tě napadne, moc si to přeji. Až bude po jeho hodince slávy, upřímně se ho zeptej kde je problém a jestli se to dá řešit z jeho pohledu. Žádný výčitky, vztekání, nic. Prostě upřímný pokec a víš na čem jsi. Držím palce.
Ahoj. S přítelem jsme spolu 6 let. máme syna 2 a půl roku. vetšinou se nehádáme, ale vztah je takový nijaký. moc spolu nespíme, chyba je na mé straně, ale celé to začalo když jsem otěhotněla a on začal být dost zlý. nevěděl jak vše zvládneme i přes to, že jsme dítě chtěli. mnohokrát mě seřval, úplně nepříčetně, prostě jsem to nikdy nezažila, že by někdo takhle křičel. většinou se uklidnil, omluvil se a já omluvu přijala. teď včera se to stalo znova. malý byl u toho a hrozně se bál, já taky. teď mi volal z práce a já mu řekla že ze sebe nenechám dělat krávu aby na mě takhle řval a že si takový chování fakt nechci nechat líbit. další trochu klidnější hádka a on že nepojede domů a já že ok. položili jsme telefon a nevím co dál.. jak se dál zachovat, jestli vztah ukončit. vím, že to nikdy neskončí.. třeba půl roku se nepohádáme, nemáme jediný konflikt a pak vždy tohle. totálně nepříčetný řev, schazování, sprosté nadávky na moji osobu. já vždy mlčím, za prvé se ho bojím, za druhé mě stejně neposlouchá. teď volá, že si večer promluvíme a já nevím jak. nějaké rady?