Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod - paralyzován strachem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.5.18 17:41
Ublížíš jí nejvíc tím, když budeš prodlužovat dobu, kdy je neperspektivně s tebou, zatímco by mohla být s někým jiným, pro ni lepším, kdo ji milovat bude 
ona to přežije, ty to taky přežiješ, dej jí tu možnost, aby byla šťastná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 17:57
To nejcennejsi co muzeme druhym dat, je uprimnost. Takze vse na rovinu vyklop.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:10
Působíš, že moc nevíš, co chceš..abys nepřebral no. Ale jestli se stejně chystáš do ciziny na X let, tak to málokterý vztah vydrží, tak to rovnou radši ukonči, už jenom kvůli ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:16
@Anonymní píše:
Ahoj,
potřeboval bych se zde vypsat, případně získat náhled jiných lidí. Před půl rokem jsem potkal slečnu, zamilovali jsme se a jsme spolu. Člověk by řekl, že krásný happy end. Bohužel… já bych řekl, že ze mě tak před měsíce či dvěma zamilovanost opadla a začaly mi na ní vadit nějaký menší „drobnosti“. Povahově je to skvělá holka - upřímná, veselá, milá, hodná… ale přijde mi, že jí nejsem schopen milovat. Už měsíc „čekám“, jestli se nedostaví nějaké hlubší city, ale řekl bych, že nic. Kvůli práci v zahraničí (bohužel se z toho jen těžko vyvlíknu) nás čeká na několik let vztah na dálku (viděli bychom se osobně tak jednou za 14 dní) a mám pocit, že když už teď tím nejsem přesvědčený, tak to stejně nejspíš nedopadne. A pokud to nemá dopadnout, tak bych to raději ukončil v klidu s vyříkáním, než to nechával x měsíců „vyšumět“.Teď nastíním, v čem je problém. Za normálních okolností bych si s ní sedl, nějak citlivě si to s ní vyříkal a rozešel se. Bral bych to tak, že je to sice fajn holka, ale nebyla to ONA. Jenže, tohle je můj třetí vážnější vztah. Můj první vztah trval rok a půl a rozešli jsme se, protože nám to absolutně neklapalo v posteli + nás rozdělila vzdálenost (já šel studovat přes celou ČR) a slečna na mě byla hodně citově závislá a upnutá. Nicméně rozchod proběhl v „pohodě“ a zůstali jsme přátelé i po něm. Můj druhý vztah trval čtyři roky a dokonce jsme spolu dva roky bydleli. K rozchodu došlo, protože slečna měla problém sdílet se mnou svoje problémy a řešila je tak, že se uzavírala a byla odtažitá, což jsem si vykládal tak, že o mě ztratila zájem. Rozchod probíhal v době, kdy jsem já byl naštvanej na ní a naopak ona na mě, byl hnusnej a těžkej. Po něm jsme oba dělali kraviny, který jen způsobovaly, že jsme se od sebe vzdalovaly dál a dál, až jsme se začali nenávidět. Teď s odstupem to vidíme oba jinak a vycházíme spolu relativně normálně (z jejího chování mám pocit, že by mě chtěla zpátky). Uznala, že byť jsem to skončil já, tak rozchod zavinila ona (zpětně si uvědomila, jak jsem se to snažil zachránit, rozmluvit jí, řešit s ní problémy… dokonce dnes nechápe, jak jsem to s ní mohl ten poslední rok vůbec vydržet).
No a tyhle dvě zkušenosti mě svým způsobem paralyzují k tomu udělat ten poslední krok. Vím, že by to bylo fér, že si zaslouží kluka, kterej ji bude milovat a bude ji nosit na rukou. Mě však svírá strach. Mám pocit, že jí tím šíleně ublížím, což nechci. Navíc je to objektivně povahově nejlepší holka (milá, hodná, veselá, upřímná…), kterou jsem zatím potkal… a rodina i moji kamarádi jí mají rádi. A myslím si, že když to udělám, budu u všech za největšího pitomce… a taky mám strach, že toho budu po čase hořce litovat, protože, srovnám-li to se svými předchozími vztahy, tak tady to objektivně klape - rozumíme si, pomáháme si, v posteli jsme si sedli, jsme k sobě upřímní (takže ano, tuší, že to z mojí strany není úplně ideální).
Tak, to je vše. Pokud někdo má podobnou životní zkušenost, budu za ní velmi vděčný. Ne že bych se jí řídil, ale třeba mi dá pohled na věc, kterej mě zatím nenapadl. Osobně bych si nejraději dal pěstí, že nedokážu být vděčný za to, co mám, a milovat jí. Jen bych dodal, mě je 25 (letos končím VŠ) a slečně 20 (letos nastoupila na VŠ).
Prosím tě, jste oba ještě velmi mladí, máte život před sebou. Pokud už teď uvažuješ, že ji chceš nechat někomu, kdo ji bude milovat více, tak se s ní normálně a v klidu rozejdi. Pokud by jsi jí miloval, tak by tě taková myšlenka ani nenapadla, protože by ti bylo jasné, že už jí nikdo nemůže milovat více jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.18 19:27
@Paola21 píše:
Působíš, že moc nevíš, co chceš..abys nepřebral no. Ale jestli se stejně chystáš do ciziny na X let, tak to málokterý vztah vydrží, tak to rovnou radši ukonči, už jenom kvůli ní.
Víš, co bych chtěl? Zamilovat se do ní znovu, nechat všechnu minulost, co na mě dodnes doléhá daleko za sebou, a žít šťastně až do smrti. To bych chtěl. Ale selhává to hned v prvním bodě, protože se mi nedaří citům poručit.
Jinak všem děkuji za odpovědi. Možná by tuhle situaci spoustu kluků neřešila a nechala to být, užívala si toho, že nejsou sami a že můžou mít sex „zadarmo“ a časem to nechali vyšumět. Já ji však mám nějakým způsobem rád, ale spíš jako hodně blízkou (a teď nemyslím fyzicky) kamarádku, než jako přítelkyni. A navíc takovej „typ“ nejsem. A proto to řeším… a říkám si, aby ty city nebyly schovaný někde hluboko a já pak hořce nelitoval (byť to, že v ČR každej žijeme jinde a navíc pojedu na ty cca 2 roky pryč je docela objektivní důvod, proč to skončit).
- Citovat
- Upravit
20.5.18 19:37
Jste mladí a na to, co se ti stalo (nezamiloval ses) máš naprosto nárok. Je to fakt smutný, ublížíš jí, ale v konečným důsledku bys jí ublížil víc, kdyby jsi s ní setrvával a přitom jí nemiloval. Okrádal bys jí totiž o čas, kdy ona může být s někým, kdo ji opravdu miluje. Seber proto odvahu a ukonči to. Zamyslela bych se ale nad tím, jakou partnerku do života opravdu chceš. Co ti imponuje? A zvažovala bych pak i rozumově, s kym pujdu do vztahu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.5.18 21:45
@sediza děkuji ti za tvá slova 
. Zkusím tomu dát ještě týden, kdy se zaměřím na svoje emoce v době, kdy jsme spolu… a pokud „to“ tam nebude, budu to muset skončit. Tak nějak doufám, že to je jen „schovaný“ někde dole pod problémy, co řeším. Samozřejmě jsem díky těm třem vztahům přišel na to, kdo by mi asi tak nejvíce vyhovoval. Nikdy jsem do vztahu nešel jen na základě srdce, ale přemýšlel jsem i hlavou.
- Citovat
- Upravit
20.5.18 21:59
Mě jeden s prominutím nerozhodný trapák tahal takto za nos dva roky a pak za sebou nechal spoušť. Udělej to teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 03:05
On bude problem uz v tom, ze dospelej chlap si pise o rady jak dat holce kopacky na emimino (!!!), a to jeste prostrednictvim nekonecne litanie.
To bych chapal jen tehdy, kdy by na tu svou hypertrofovanou empatii chtel zbalit nejakou mistni pipku. Ale ty tady jses jako anonym!
Proste ji dej nejaky relativne strizlive pojaty kopacky (kdyz uz ji nechces ublizovat) a prestan o tom tady filozofovat! A urychlene prestan cist clanky na Ona Dnes, prozeny.cz a podobny zvasty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.18 11:10
@Cosmopol píše:
On bude problem uz v tom, ze dospelej chlap si pise o rady jak dat holce kopacky na emimino (!!!), a to jeste prostrednictvim nekonecne litanie.To bych chapal jen tehdy, kdy by na tu svou hypertrofovanou empatii chtel zbalit nejakou mistni pipku. Ale ty tady jses jako anonym!
Proste ji dej nejaky relativne strizlive pojaty kopacky (kdyz uz ji nechces ublizovat) a prestan o tom tady filozofovat! A urychlene prestan cist clanky na Ona Dnes, prozeny.cz a podobny zvasty.
Přesně! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 14:01
@Cosmopol - nekoukal bych na zakladetele tak z patra. Prostě se v tom plácá a potřebuje popostrčit. Dobře znám situaci, kdy člověk „přešlapuje na místě“ a nedokáže to změnit, takže to chápu. Navíc otázka typu, jak dát holce kopačky, v tom textu nepadla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 20:16
@sakulek píše:
@Cosmopol - nekoukal bych na zakladetele tak z patra. Prostě se v tom plácá a potřebuje popostrčit. Dobře znám situaci, kdy člověk „přešlapuje na místě“ a nedokáže to změnit, takže to chápu. Navíc otázka typu, jak dát holce kopačky, v tom textu nepadla.
No prave: on napise pomalu dizertacni praci, a pritom stacilo napsat „jak ji mam dat kopacky, aby to nebylo uplne spatne“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.5.18 10:25
Máte pravdu. To, že o svých citech pochybuji po tak krátké době, znamená, že ji opravdu nemiluji. Budu to muset skončit, je to úžasná holka a zaslouží si kluka, který ji bude milovat a udělá pro ní první - poslední.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 14:27
Tak jsme se rozešli… tím je to asi vyřešeno a lze to uzamknout a smazat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
potřeboval bych se zde vypsat, případně získat náhled jiných lidí. Před půl rokem jsem potkal slečnu, zamilovali jsme se a jsme spolu. Člověk by řekl, že krásný happy end. Bohužel… já bych řekl, že ze mě tak před měsíce či dvěma zamilovanost opadla a začaly mi na ní vadit nějaký menší „drobnosti“. Povahově je to skvělá holka - upřímná, veselá, milá, hodná… ale přijde mi, že jí nejsem schopen milovat. Už měsíc „čekám“, jestli se nedostaví nějaké hlubší city, ale řekl bych, že nic. Kvůli práci v zahraničí (bohužel se z toho jen těžko vyvlíknu) nás čeká na několik let vztah na dálku (viděli bychom se osobně tak jednou za 14 dní) a mám pocit, že když už teď tím nejsem přesvědčený, tak to stejně nejspíš nedopadne. A pokud to nemá dopadnout, tak bych to raději ukončil v klidu s vyříkáním, než to nechával x měsíců „vyšumět“.
Teď nastíním, v čem je problém. Za normálních okolností bych si s ní sedl, nějak citlivě si to s ní vyříkal a rozešel se. Bral bych to tak, že je to sice fajn holka, ale nebyla to ONA. Jenže, tohle je můj třetí vážnější vztah. Můj první vztah trval rok a půl a rozešli jsme se, protože nám to absolutně neklapalo v posteli + nás rozdělila vzdálenost (já šel studovat přes celou ČR) a slečna na mě byla hodně citově závislá a upnutá. Nicméně rozchod proběhl v „pohodě“ a zůstali jsme přátelé i po něm. Můj druhý vztah trval čtyři roky a dokonce jsme spolu dva roky bydleli. K rozchodu došlo, protože slečna měla problém sdílet se mnou svoje problémy a řešila je tak, že se uzavírala a byla odtažitá, což jsem si vykládal tak, že o mě ztratila zájem. Rozchod probíhal v době, kdy jsem já byl naštvanej na ní a naopak ona na mě, byl hnusnej a těžkej. Po něm jsme oba dělali kraviny, který jen způsobovaly, že jsme se od sebe vzdalovaly dál a dál, až jsme se začali nenávidět. Teď s odstupem to vidíme oba jinak a vycházíme spolu relativně normálně (z jejího chování mám pocit, že by mě chtěla zpátky). Uznala, že byť jsem to skončil já, tak rozchod zavinila ona (zpětně si uvědomila, jak jsem se to snažil zachránit, rozmluvit jí, řešit s ní problémy… dokonce dnes nechápe, jak jsem to s ní mohl ten poslední rok vůbec vydržet).
No a tyhle dvě zkušenosti mě svým způsobem paralyzují k tomu udělat ten poslední krok. Vím, že by to bylo fér, že si zaslouží kluka, kterej ji bude milovat a bude ji nosit na rukou. Mě však svírá strach. Mám pocit, že jí tím šíleně ublížím, což nechci. Navíc je to objektivně povahově nejlepší holka (milá, hodná, veselá, upřímná…), kterou jsem zatím potkal… a rodina i moji kamarádi jí mají rádi. A myslím si, že když to udělám, budu u všech za největšího pitomce… a taky mám strach, že toho budu po čase hořce litovat, protože, srovnám-li to se svými předchozími vztahy, tak tady to objektivně klape - rozumíme si, pomáháme si, v posteli jsme si sedli, jsme k sobě upřímní (takže ano, tuší, že to z mojí strany není úplně ideální).
Tak, to je vše. Pokud někdo má podobnou životní zkušenost, budu za ní velmi vděčný. Ne že bych se jí řídil, ale třeba mi dá pohled na věc, kterej mě zatím nenapadl. Osobně bych si nejraději dal pěstí, že nedokážu být vděčný za to, co mám, a milovat jí. Jen bych dodal, mě je 25 (letos končím VŠ) a slečně 20 (letos nastoupila na VŠ).