Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám prosbu. Jak ukončit vztah, který mi v ničem nevyhovuje a nic mi nedává? Dodám, že máme malé dítě. Jeden pokus už byl, dopadlo to šíleně - ztráta vědomí, absurdní třes, sliby, výhrůžky sebevraždou, pláč, řev, slzy, další výhrůžky, útěk do zimní noci… Přítelkyně běžné věci moc nedává, ve všem se veze. Žádná iniciativa, žádné ambice. Byla závislá na rodičích, teď je závislá na mě. V partnerském vztahu je jako dítě. Zároveň má způsoby jako chlap. Bude jíst škvarky na gauči u hokeje, krásně u tohoto prdět a drbat se na střídačku vepředu vzadu a ještě k tomu všemi smysly kromě sluchu zkoumat ulovený vzorek. Na hygienu si nepotrpí, moc o sebe nedbá. Má sbírku vyrážek, některé do krve otevřené. Peníze neudrží. Místo nich má nějaká kila navíc. Není pro mě přitažlivá, naopak mě odpuzuje. Servis poskytuji já. Nebaví mě vše zařizovat, na vše šetřit peníze a pomalu brečet, když mluvím s normální holkou nebo ženskou. S normální mámou od rodiny. Nebyl čas se dobře poznat, jsem asi úplně slepý a hloupý. Přesto se bojím, že jí ublížím. Co mám říct jako důvod? Vše vychrlit nemůžu a jeden důvod mi přijde jenom jako otevření diskuze o možném řešení a pokračování dál. Stále si říkám, že možná dělá co může. Možná je to mnou, že mám moc velké nároky. Zároveň cítím, že i kdyby tomu tak bylo, ve stávajícím životě jsem nešťastný. Raději budu s malým sám. Vím že to zvládnu. Malý už není tak malý a péči o něj mám dobře natrénovanou. S běžnými věcmi v životě si umím paradit. Budu mít podporu rodiny i přátel. Bojím se reakce její rodiny, bojím se, že to přítelkyně nedá. Zároveň se už nedokážu vyhýbat sexu a přitom myslet na jiné. Vidím jak jí to ubližuje. Tohle nikam nevede. Klidně budu lhát, abych to co nejrychleji a pokud možno bezbolestně ukončil. Vím, že se dá všechno řešit. Vidím to tak, že se má smysl řešit problémovou čtvrtinu vztahu pro záchranu funkčních a jedinečných tří čtvrtin. Opačný poměr smysl nedává. Byl bych rád za funkční čtvrtinu.
Tak ji řekni to, co si tu napsal. Nejsi s ní šťastný (výčitky vynech) a jsi pevně rozhodnutý odejít. Nějak to neprotahuj a měj plán. Tady není co zachraňovat.
Příspěvek upraven 16.05.23 v 14:48
No fuj, odejdi co nejdřív, než dítě stihne ty humusy od ní odkoukat 🤮 ona ať se s tím vyrovná jak chce, nemáš za ni zodpovědnost. Třeba ji to konečně probere.
Podle mě spíš nedáváš, stejně jako ostatní chlapi, ty ženské emoce a „hysterii“ při těchlech vyhrocených situací jako je rozchod. Musíš se pevně rozhodnout, že se rozejít chceš, pak si na chvilku obstarat hlídání malého, říct jí, že si s ní chceš promluvit, v tu chvíli jí řekni, že to nebudeš nijak „protahovat“ a že řekneš rovnou to, co chceš, a to, že se s ní chceš rozejít, nejsi s ní šťastný a spokojený, že už se dlouho k tomu odhodláváš, ale že tvůj pohár už přetekl, ale že nechceš dál ubližovat ani sobě, ale ani jí, protože tím, že se budeš přetvařovat jí budeš ubližovat. Možnost obnovy vylučuješ a že je to tvoje konečné stanovisko. Dle reakcí bych pak viděla, co dál. Pokud by byla klidná, zkusila bych se domluvit na praktických věcech typu péče o dítě a bydlení. Pokud začne ta hysterická omáčka, tak bych jí jen řekla, že chápeš, že teď potřebuje dát průchod emocím, ale že toho účasten být nechceš a odejdi ven a přijeď po pár hodinách. Pokud bude hysterie pokračovat, měj v záloze plán B, že si sbalíš pár věcí (to bych udělala i předem) a případně jdi přespat k rodině. Jako rozchod za tebe nikdo neudělá, takže se obrň a udělej to.
Děkuji, určitě to musím naplánovat a připravit si třeba i náhradní bydlení. Bohužel nedokážu říct, nakolik jsou její výhrůžky a scény opravdové. Pokud jsou z velké části hrané, je lepší odejít a vyhnout se tomu.
Je vysoce inteligentní, máme mnoho podobných názorů, rozumíme si v našem humoru. Pokud by šlo o to, dát si spolu někde kafe, byla by moc fajn. V soužití, alespoň pro mě, je to ale katastrofa. Funguje spíš na úrovni staršího dítěte, kterému se musí dávat úkoly. Jedinou výhodou je v tomhle ohledu jedině malý počet třecích ploch - tím, že nic nechce řešit a ochotně vše nechá na mě. Nehrozí tak hádka kvůli výběru závěsů. Například. Nemá velké nároky, co koupím a co dostane na stůl bere bez řečí a je vděčná. Rozdíl mezi námi vidím nejvíc v dětství. Já byl od mala zvyklý částečně suplovat rodiče. Důvody asi nechci rozebírat. Každopádně mám naučené, že jestli něco chci, musím to udělat sám. U přítelkyně je to naopak, prostě čeká, že se to zařídí samo. Chápu, že je mi možná těžké konkurovat, ale ten rozdíl mezi námi je propastný. Vnímám jí jako brzdu. Když k tomu přidám objektivní důvody nepřitažlivosti a díky tomu nefunkční intimní část vztahu, nenapadá mě nic jiného, než to ukončit.
Ukončení vztahu je ale těžké kvůli malému. Pořád je to jeho máma. A musím uznat, že se kolikrát musela hodně kousnout, aby to dala. Harmonie to zrovna není, ale maminka je maminka. Doufám, že to nepodělám a nějakým způsobem budeme moct u malého fungovat společně dále.
@Pavel944 píše:
Děkuji, určitě to musím naplánovat a připravit si třeba i náhradní bydlení. Bohužel nedokážu říct, nakolik jsou její výhrůžky a scény opravdové. Pokud jsou z velké části hrané, je lepší odejít a vyhnout se tomu.Je vysoce inteligentní, máme mnoho podobných názorů, rozumíme si v našem humoru. Pokud by šlo o to, dát si spolu někde kafe, byla by moc fajn. V soužití, alespoň pro mě, je to ale katastrofa. Funguje spíš na úrovni staršího dítěte, kterému se musí dávat úkoly. Jedinou výhodou je v tomhle ohledu jedině malý počet třecích ploch - tím, že nic nechce řešit a ochotně vše nechá na mě. Nehrozí tak hádka kvůli výběru závěsů. Například. Nemá velké nároky, co koupím a co dostane na stůl bere bez řečí a je vděčná. Rozdíl mezi námi vidím nejvíc v dětství. Já byl od mala zvyklý částečně suplovat rodiče. Důvody asi nechci rozebírat. Každopádně mám naučené, že jestli něco chci, musím to udělat sám. U přítelkyně je to naopak, prostě čeká, že se to zařídí samo. Chápu, že je mi možná těžké konkurovat, ale ten rozdíl mezi námi je propastný. Vnímám jí jako brzdu. Když k tomu přidám objektivní důvody nepřitažlivosti a díky tomu nefunkční intimní část vztahu, nenapadá mě nic jiného, než to ukončit.
Ukončení vztahu je ale těžké kvůli malému. Pořád je to jeho máma. A musím uznat, že se kolikrát musela hodně kousnout, aby to dala. Harmonie to zrovna není, ale maminka je maminka. Doufám, že to nepodělám a nějakým způsobem budeme moct u malého fungovat společně dále.
Ta vysoká inteligence se u ní projevuje konkrétně jak?
@medvidka píše:
Ta vysoká inteligence se u ní projevuje konkrétně jak?
V praktických věcech nijak výrazně. Ale upřít jí to nemůžu.
@Pavel944 píše:
V praktických věcech nijak výrazně. Ale upřít jí to nemůžu.
takže přednáší na VŠ? Publikuje encyklopedie? Umí složit rubikovu kostku za 5 vteřin? Nosí domů balík peněz?
@Pavel944 píše:
Mám prosbu. Jak ukončit vztah, který mi v ničem nevyhovuje a nic mi nedává? Dodám, že máme malé dítě. Jeden pokus už byl, dopadlo to šíleně - ztráta vědomí, absurdní třes, sliby, výhrůžky sebevraždou, pláč, řev, slzy, další výhrůžky, útěk do zimní noci… Přítelkyně běžné věci moc nedává, ve všem se veze. Žádná iniciativa, žádné ambice. Byla závislá na rodičích, teď je závislá na mě. V partnerském vztahu je jako dítě. Zároveň má způsoby jako chlap. Bude jíst škvarky na gauči u hokeje, krásně u tohoto prdět a drbat se na střídačku vepředu vzadu a ještě k tomu všemi smysly kromě sluchu zkoumat ulovený vzorek. Na hygienu si nepotrpí, moc o sebe nedbá. Má sbírku vyrážek, některé do krve otevřené. Peníze neudrží. Místo nich má nějaká kila navíc. Není pro mě přitažlivá, naopak mě odpuzuje. Servis poskytuji já. Nebaví mě vše zařizovat, na vše šetřit peníze a pomalu brečet, když mluvím s normální holkou nebo ženskou. S normální mámou od rodiny.Nebyl čas se dobře poznat, jsem asi úplně slepý a hloupý. Přesto se bojím, že jí ublížím. Co mám říct jako důvod? Vše vychrlit nemůžu a jeden důvod mi přijde jenom jako otevření diskuze o možném řešení a pokračování dál. Stále si říkám, že možná dělá co může. Možná je to mnou, že mám moc velké nároky. Zároveň cítím, že i kdyby tomu tak bylo, ve stávajícím životě jsem nešťastný. Raději budu s malým sám. Vím že to zvládnu. Malý už není tak malý a péči o něj mám dobře natrénovanou. S běžnými věcmi v životě si umím paradit. Budu mít podporu rodiny i přátel. Bojím se reakce její rodiny, bojím se, že to přítelkyně nedá. Zároveň se už nedokážu vyhýbat sexu a přitom myslet na jiné. Vidím jak jí to ubližuje. Tohle nikam nevede. Klidně budu lhát, abych to co nejrychleji a pokud možno bezbolestně ukončil. Vím, že se dá všechno řešit. Vidím to tak, že se má smysl řešit problémovou čtvrtinu vztahu pro záchranu funkčních a jedinečných tří čtvrtin. Opačný poměr smysl nedává. Byl bych rád za funkční čtvrtinu.
No pěkný, nebyl čas se poznat? Tak hlavně že byl čas na dítě. nezlob se na mě, ale tohle je síla. Pochybuju, že rozchod proběhne v klidu, atˇsi vymyslíš, co si vymyslíš. Jestli je pravda, co o ní píšeš, tak nechápu, jak s ní můžeš spát.
@medvidka píše:
takže přednáší na VŠ? Publikuje encyklopedie? Umí složit rubikovu kostku za 5 vteřin? Nosí domů balík peněz?
Ani jedno, nejblíže je možná ta výuka na VŠ. I když i to je hodně vzdálené a nepřesné. Rubikovu kostku bych jí do rukou nedával, díky své choleričnosti by se mohlo stát, že při druhém pokusu složí tou kostkou mě. Spíš je to takový nerd.
@arinecka píše:
No pěkný, nebyl čas se poznat? Tak hlavně že byl čas na dítě. nezlob se na mě, ale tohle je síla. Pochybuju, že rozchod proběhne v klidu, atˇsi vymyslíš, co si vymyslíš. Jestli je pravda, co o ní píšeš, tak nechápu, jak s ní můžeš spát.
Dítě byla náhoda. A ve výsledku dobrá náhoda. Bez diskuse je dítě na tom všem to nejlepší. Rodiče mám starší, vnouček jim dělá radost. Ale mohl jsem si to zařídit snadněji. Spát s ní právě moc nemůžu. Je to stále horší. Některé věci jsem vypozoroval časem, některé věci skrývala nebo se neprojevovala. Jenom z doteků šílím. Je mi přes 30 a tahle část vztahu má pro mě pořád obrovský význam.
Připadá mi, že se hodně orientuješ na to, co ti vadí, a na samotný rozchod, a mnohem míň na to, co bude po něm včetně bydlení atd. ono je vlastně jedno, co ti vadí a co jí řekneš nebo neřekneš, jsi rozhodnutý skončit. tak to tedy skonči. vzhledem k tomu, že očekáváš bouřlivou reakci, bys měl po oznámení zmizet (najít si byt?) a nechat ji, ať se s tím vyrovná. ideálně tak, aby tím neutrpělo dítě (poslat k babičce?)
@Pavel944 píše:
Dítě byla náhoda. A ve výsledku dobrá náhoda. Bez diskuse je dítě na tom všem to nejlepší. Rodiče mám starší, vnouček jim dělá radost. Ale mohl jsem si to zařídit snadněji. Spát s ní právě moc nemůžu. Je to stále horší. Některé věci jsem vypozoroval časem, některé věci skrývala nebo se neprojevovala. Jenom z doteků šílím. Je mi přes 30 a tahle část vztahu má pro mě pořád obrovský význam.
Tak si to pořádně promysli, a pak si s ní sedni a vyklop to. Vyřešte péči o malého, kde kdo budete bydlet tad. Ale jestli se chová jak popisuješ, tak počítej s tím, že ti to neusnadní ani trošku. Ale jako jo, chápu tě, žijem jen jednou.
Co bude potom zatím tolik nedomýšlím. Raději si dám pauzu, nechci se hned hrnout do nového vztahu. Tohle budu muset vstřebat. Technicky budu hledat bydlení blíže rodičům, uvidím, jak to půjde skloubit s prací. Je mi jasné, že si vše budu muset připravit. Jeden z nás náhradní bydlení bude muset řešit. Raději to udělám předem sám, nechci být závislý na slibech přítelkyně.
Stejně jako radím ženám, když mají doma agresor.
Pri záchvatu zavolat policii a nebo sanitku. A najdi jí někoho na tu její palici. A matka není vždy matka. Některá se jako matka chovat neumí, některá je třeba pro své dítě nebezpečná.