Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
několik dní si tady pročítám diskuze a docela mi to pomáhá vyrovat se s rozchodem, kterým teď procházím. Vidím, že s tím má zkušenosti opravdu skoro každá, a že se nejedná o konec života. I tak je ale velmi těžké se se vším srovnat, a protože si o tom nemám moc s kým promluvit, rozhodla jem se svěřit tady. Budu ráda za jakýkoli názor, povzbuzení, radu.. ale i kritiku, co mi třeba otevře oči. ![]()
Je to teď tři týdny, co se semnou rozešel přítel po několikaletém vztahu. Seznámili jsme se spolu před 7 lety, kdy ale první dva roky přítel o vážný vztah nestál, protože jsem bydlela v jiném městě a na vztah na dálku nevěřil. Pak jsem se ale kvůli studiu přestěhovala do města, kde žil a začali jsme spolu postupně vážně chodit. Trvalo to 5 let. Postupně jsme spolu začali bydlet, před pul rokem jsme si pronajali dům a chtěli si pořídit pejska. Tohle stěhování ale asi byl začátek konce.. byli jsme zvyklí žít v Praze a stěhování na vesnici do domu byla velká změna, ještě jsme na to asi nebyli připraveni. Zvlášť přítel je velmi společenský, ke svému životu potřebuje přátele a téměř každý den stejně jezdil zpět do Prahy za přáteli. Já jsem se upnula víc k rodinnému životu, na který se on ještě necítil. Děti jsme ještě neplánovali, já studuju a pracuju, je mi 24 a přítel je o 5 let starší.
Před třemi týdny se semnou rozešel. Pro oba se jednalo o první vážný vztah. Řekl mi, že má pocit, že se potřebuje ještě trochu změnit, zjistit, jakou ženu chce mít po boku, a že chce ještě poznat i jiné holky. Že to, co mezi sebou máme, je možná to nejvíc, co partneři můžou společně mít, ale že si na to musí teď přijít sám. Pro teď je to prý konec, ale prý mi nemůře slíbit, že mě třeba za rok nebude znova balit. Hodně jsme si rozumněli, měli jsme společné zájmy, nikdy jsme se společně nehádali a já jsem měla pocit, že máme krásný vztah. Stěhování do domu a pořízení pejska (nakonec k němu nedošlo) inicioval partner, měla jsem proto pocit, že to cítí stejně. Chyba ale byla v tom, že jsme spolu neuměli o tom, co nás trápi nebo co cítíme, komunikovat, a vždy jsme to nějak přešli. Partner je hodně společenský, já jsem ale spíš introvert, moc nám proto nefungovalo, když jsme šli společně do společnosti, on byl nešťastný, že se nebavim a musí se mi hodně věnovat a já se skutečně moc nebavila. Bylo to pro něj hodně důležité, ale řekl mi to až po skončení vztahu, během něho to nikdy nezmínil..
Poté, co se semnou rozešel, se mi snažil ve všem vyjít vstříc a pomoct mi. Za dva měsíce odlétám na několik měsíců do zahraničí, chtěl, ať do té doby bydlím dál u nás v baráku, že zůstane u kamaráda, ale to jsem nemohla, všechno tam na mě padalo.. pomohl mi proto najít jiné dočasné bydlení, pomohl mi finančně… viděli jsme se od té doby asi 5× a pokaždé jsme oba buleli jak želvy.. za celých 5 let jsem ho nikdy neviděla brečet a teď brečel pokaždé, když jsme byli spolu. Naposled jsme se viděli teď na začátku týdne, když mi vezl ještě nějaké věcí. Snažila jsem se být už veselejší, aby se netrápil tím, že mi ublížil. Bylo to takové naše rozloučení, protože teď spolu nedákažeme fungovat, protože jsme oba nešťastný, když se vidíme.. byla jsem ten den u kadeřnice a první, co mi řekl, bylo, že mi to sluší, začal mě objímat, dovezl mi snídani na další den.. ptal se po naší společný fotce, co jsem si odvezla, že by ji rád měl… jestli mě za ty dva měsíce může odvést na letiště, až poletím pryč..
Je pro mě teď těžké si to nějak přebrat, smířit se s tím, že je konec, pořád mám pocit, že k sobě patříme, že byl hrozně velký problém v tom, že jsme spolu o citlivějších věcech nekomunikovali. V některých věcech jsme se lišili, vadilo mu několik věcí, ale prý mi o nich neřekl, protože nechtěl, abych se měnila jen kvůli němu.
Ze setkání po rozchodu jsem měla pocit, že je hrozně nešťastný, nebyl spokojený v práci, dělá v rodinné firmě, kde na něm všechno leží a asi nevěděl, co dál se životem. Chci mu dát prostor, aby se dal do pořádku, srovnal si, co od života chce a byl šťastný. Ale nevím, jestli já chci/můžu na něj čekat a hlavně, jestli by to vůbec chtěl on… je těžké se po takové době odstřihnout.
V jednu chvíli je mi hrozně líto, že je nešťastný a mám pocit, že bych udělala vše pro to, aby se dal do pořádku.. pak si ale vzpomenu, že mi řekl, že to udělal i proto, aby ještě mohl poznat i jiné holky a mám pocit, že si se semnou rozešel, jen aby neměl černé svědomí a mohl randit a už si nic srovnávat ani nemusí..
Omlouvám se za tak dlohý elaborát, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. ![]()
A nerozešel se hlavně proto, že odlétáš na několik měsíců pryč? Třeba má obavy z toho, že by to tady sám nevydržel.
Celou dobu mě v tom podporoval, těšil se, že za mnou bude moct létat. Když byl na vysoké, tak si neužil studentský život, protože musel zachraňovat rodinnou firmu, která jim v té době krachovala. Vždycky litoval, že takhle sám nikam neletěl, byl rád, že aspoň já jo. V tom to bohužel asi nebude… kdyby to bylo jenom o tomhle, tak bych nikam neletěla..
Já bych to s ním možná zkusila ještě probrat, jestli to opravdu není tím odletem ![]()
Asi v sobě nemá ex přítel jasno a nemá pocit uspokojení, že si ten život naplno užil a teď aby se vázal jen na jednoho člověka. Nejspíš mu je taky líto ten rozchod, když taky brečel, ale asi mu něco chybí… Já sama nevím, jestli čekat, až se pán uráčí a dojde mu, že ty jsi ta, se kterou může být šťastný víc než s někým jiným. Asi bych měla svoji hrdost a už ho zpátky nebrala a rovnou se smiřovala s tím, že je konec. Ale zase chápu, jak to musí být bolestivé
Drž se a užij si cizinu ![]()
Vážně si myslím, že to tím není…
… podle mě je to spíš v tom, že jsem byla jeho první vážný vztah, on nikdy neměl moc možnost se někde vyřádit, v té době, kdy všichni chodili pařit, on musel hodně pracovat a teď, když to začínalo být ještě vážnější, stěhování mimo Prahu a tak, tak se možná lekl… že nezažil nic jiného.. nemůžu si s ním o tom už promluvit, nejsme spolu teď v kontaktu.. a ani předtím se o tom moc bavit nechtěl, prostě že chce ještě chodit na rande a poznat i něco jiného… chci mu dát čas, ale je těžké ho nekontaktovat.. ale nemyslím si, že kdybych mu teď napsala/zavolala a mi se viděli, že by to byl jiné..
Petule030: myslím, že jsi to docela vystihla.. zatím mám pocit, že bych ho vzala zpátky, kdyby si to všechno srovnal a ujasnil si, co chce a co nechce.. chci mu dát prostor, ať si to srovná, aby byl byl šťastný.. jen se bojim, že budu čekat a on si to srovna jiným směrem, než by se mi líbilo
… teď se jenom snažim přežít ty dva měsíce, než odjedu a říkam si, že tam to bude lepší.. ale je těžké se k něčemu teď vůbec donutit, čekají mě státnice ve škole a nedokážu se na to vůbec soustředit… už abych byla pryč. ![]()
Já si myslím, že vždy se ukáže síla vztahu, když se ti dva sestěhují. Najednou jsou spolu víc času, probírají věci, které dosud spolu nemuseli řešit - ohledně chodu domácnosti apod. Navíc, když jstě spolu moc dobře nekomunikovali. Navíc on hodně společenský, a ty introvert. Taky je možné, že když to byl pro vás oba první vážný vztah, že se zalekl rodinného života, když si nic neužil. Přeju ti hodně sil, abys dlouho netrpěla rozchodem, zvláda státnice, a aby se ti v zahraničí líbilo
![]()
My jsme spolu ale bydleli už několik let, akorád v bytě v Praze a ne v domě na vesnici, kde jsme neměli žádné známé. V bydlení nikdy problém nebyl, vycházeli jsme v tom perfektně, ale vždy byla možnost někam jít, někdo nás mohl navštvit, nebylo to tak vážné… až na té vesnici jsme byli asi od ostatnich vic izolovaní… co teď mám dělat, nechci aby to skončilo, byl má sřízněná duše.. ![]()
Rozhodně nečekat a dát mu to najevo. Když bude chtít začít znova, musí se snažit, ale já moc na reparáty nevěřím.
Ahojky, jak to popisuješ tak mi přijde expřítel jako chlap, co neví co chce…a brečí protože mu je líto, že tě nechal ji a bojí se, že už nic lepšího nenajde..ale počkej až začne randit, to už si na Tebe ani nevzpomene…já bych ho už asi zpátky nechtěla, co když pak budete mít děti a on si za dalších 7 let vzpomene, že si chce užívat?? ![]()
Jinak zakladatelko přeji hodně sil k překonání těžkého období ![]()
Já logicky vim, že bych na něj neměla čekat, neměla bych mu psát a měla bych to brát jako definitivní konec.. chci ho nechat jít, ale citově je hrozně těžké si to tak přebrat a chovat se podle toho.. je spousta případů, kdy se k sobě partneři po nějaké době vrátí a já věřím, že to může fungovat, když si všichni srovnají, co a jak od života chtějí.. a pořád doufám, že to bude náš případ, je těžké si připustit, že u nás tohle třeba platit nebude..
Prijde mi ze celou dobu jen skaces jak on piskal. Piswn jen porad co chce on, vubec tam nevidim co chces ty. Ted mu hlavne nepodlejzej, popisujes to ze on je vlastne chudak kdyz se rozesel a ty ho jeste utesujes.
Podle mě po něm hustě a dobře jede jiná baba. To, co říká, jsou šílené kecy, když chlap neví, s kým chce být, ale nejradši spát s opatlávat obě. To bulení a komplimenty o kadeřnici jsou taky někdy černé svědomí.
Moc jsm se do toho vztahu strašně ponořila, stačil mi on a neměla jsem ani potřebu udržovat moc nějaké jiné kontakty.. taky to tak dopadlo, teď nemám jeho a v podstatě ani moc kamarádek, za kterýma bych šla, protože jsem se jim po celou dobu moc nevěnovala a nové nevyhledávala..
Je pravda, že spousta těch věcí byla podle něj, co si pískl, to měl… proč by on měl být nešťastný z toho, že se semnou rozešel.. na to nemá právo, když to chtěl, tak to má.. jenže já jsem měla trochu pocit, že je nešťastný ze svýho života a práce a tohle v něm dozrálo i v důsledku toho.. ale je pravda, že jsem skákala, jak on pískl… ne vědomě, do ničeho mě vyloženě netlačil, ale třeba i to stěhování na vesnici chtěl on a pořád o tom mluvil, až jsem souhlasila a ještě si myslela, že to taky chci..
Potřebovala bych se naštvat
jenže teď spíš pořád jeho i sebe lituju..